(1) Rozdělení a poloha podpěr se určí podle poměrů území, jímž visutá dráha vede.

(2) Podpěry se postaví na zděných nebo betonových podezdívkách, do nichž se náležitě zakotví a tak upraví, aby k nim byl znemožněn přístup nepovolaným.

(3) Podpěry musí býti zřetelně očíslovány. Vyznačí se na nich též kilometrická vzdálenost od počátečního bodu visuté dráhy.

(4) Výška a vzdálenost podpěr se určí s ohledem na to, že při největším možném snížení vozu a lana a povrchem území musí zůstati vůle alespoň 2.5 m. Tuto vůli nutno zvětšiti o místní nejvyšší výšku sněhu.

(5) Výška podpěr budiž volena tak, aby bylo zabráněno vyzvednutí nosného lana z ložné botky.

(6) Rozměry základů podpěr nutno vyšetřiti pro maximální zatížení visuté dráhy a tlak větru 125 kg/m² s dvojnásobnou bezpečností, pro nezatíženou lanovku a tlak větru 250 kg/m² s 1.2 násobnou bezpečností.

b) části nosných staveb namáhané tlakem lana přímo a v proměnlivém směru nutno počítati s tlakem lana o 20% zvětšeným;

(7) Při výpočtu konstrukce podpěr je nutno dbáti těchto ustanovení:

c) ve statickém výpočtu podpěr jest uvažovati tlak větru 125 kg/m² a míru bezpečnosti proti zvrácení podpěr 1.5.

a) jako vnější síly směrodatné pro výpočet se uvažují: Vlastní váha nosné konstrukce, tlak lana, váha plně naloženého vozu, vliv brzdění a najíždění vozů, tlak větru a kolísání teploty;

(8) Konstrukci podpěr nutno náležitě zakotviti do základů. Podpěry musí býti uzemněny.

(9) Ložné botky musí míti dostatečnou délku a poloměr zakřivení ložné plochy nechť jest přizpůsoben průměru lana a drátů.

(10) Ložné botky musí býti přístupné ze zhlaví podpěr. Jejich upevnění na podpěrách musí býti bezpečné. Upevňovací šrouby nutno zajistiti proti uvolňování.