a) Úkol.

1. Všechny průmyslové a živnostenské podniky a závody jsou zásadně povinny zavésti práci v úkolu všude, kde jsou pro to technické předpoklady a kde by tím nebyla ohrožena jakost práce.

2. Zaměstnanci jsou povinni pracovati v úkolu, jestliže to nařídí správa závodu po slyšení zájmového zastupitelstva zaměstnanců.

3. Úkolové mzdy jest stanoviti tak, aby zaměstnanec při normálním výkonu a za obvyklých pracovních podmínek v závodě docílil výdělku odpovídajícího směrné úkolové sazbě, násobené délkou odpracované doby. Směrnou úkolovou sazbou se rozumí jednotka časové mzdy, stanovená pro dotyčného zaměstnance touto vyhláškou, zvýšená o 20%. Skutečná výše výdělku jednotlivého zaměstnance pracujícího v úkolu není tím omezena, pokud je podložena vyšším výkonem.

4. Výdělek jednotlivého zaměstnance, pracujícího v úkolu, může klesnout pod časovou mzdu, která mu přísluší, jen kdyby bylo prokázáno, že příčiny nižšího výdělku tkví v osobě zaměstnancově.

5. Při změně postupu práce, při použití jiného materiálu, při technických zlepšeních nebo zhoršeních, při podstatných změnách v počtu kusů, které mají býti stejně zhotoveny a pod., nutno stanovené úkolové sazby přezkoušeti. Nesprávně stanovené úkolové sazby však musí býti přezkoušeny v každém případě.

6. Úkolové sazby a podmínky, za něž se má práce v úkolu provésti, sdělí správa závodu příslušným zaměstnancům před započetím úkolové práce způsobem v závodě obvyklým.

b) Prémie.
Při pracích, které se svou povahou nehodí, aby se konaly u úkolu, se zvýšený výkon odměňuje prémiemi, pro které musí býti vypracován prémiový řád podle rámcových směrnic, uvedených v příloze vyhlášky č. 522/1947 Ú. l. I, který podléhá schválení ministerstva sociální péče.