(2) Za veřejné spotřebitele se považují:

a) úřady, ústavy, podniky a fondy státní a státem spravované;

b) veřejnoprávní korporace, veřejné ústavy a fondy, jakož i ústavy a fondy jimi spravované, dále církevní instituce a instituce náboženských společností pokud se týká jich potřeb textilií pro bohoslužebné účely, na stejnokrojová předpisová roucha a na vnitřní vybavení ústavů;

c) soukromé ústavy, jichž provoz je udržován ve veřejném zájmu (léčebné ústavy, ozdravovny, chorobince, starobince, útulky a jiné sociální a charitativní instituce);

d) národní podniky pokud jde o potřebu tkanin pro ubytovací, léčebné a sociální účely.

e) hasičské sbory (z povolání, dobrovolné a závodní);

f) odborné školy pro ženská povolání a základní odborné školy, pokud se týče textilií pro vyučovací účely;

g) divadla ve správě veřejných spotřebitelů pod a) a b) a divadla ochotnická, pokud nejde o tkaniny pro kostýmní a oblekové potřeby;

h) státní film kromě tkanin pro kostýmní a oblekové potřeby.