Strojní zařízení.

1. Oznamovací povinnost.

2. Parní kotle a parovody.

3. Zařízení na stlačený vzduch.

4. Zařízení elektrická.

5. Strojovny a hnací stroje.

6. Transmise.

7. Pracovní stroje a různá strojní, zařízení.

8. Dopravní stroje.

9. Autogenní řezání a svařování; lahvové baterie.

10. Obsluha a dozor.

(1) Mají-li býti postaveny pod zemí stroje, které nejsou poháněny lidskou silou, nutno to oznámiti před jejich postavením revírnímu báňskému úřadu. K oznámení budiž přiložen ve dvojím vyhotovení technický popis stroje s příslušnými výkresy a polohopisný plán.

(2) Přenosné stroje, jako jsou sbíjecí kladiva, vrtačky, brázdicí stroje, pohonné stroje žlabů a pásů, nakládací stroje, přenosné vrátky, lutnové větrníky, malá přenosná čerpadla a pod., nemusí býti oznamovány jednotlivě, stačí předem oznámiti, že byl do dolu uveden ten a ten typ stroje. Také k tomuto oznámení musí však býti přiložen ve dvojím vyhotovení technický popis s výkresy.

(3) Oznámení o postavení strojů na povrchu nutno učiniti revírnímu báňskému úřadu nejpozději v době, kdy jejich zřízení bylo dokončeno,

(1) Kotelna musí vyhovovati předpisům stavebního řádu.

(2) Ve střeše kotelny třeba zříditi náležitě veliký dymník se žaluziemi nebo okna. Pokud se tato větrací zařízení dají uzavřití, musí býti ovladatelná s podlahy kotelny nebo s horní plošiny obezdívky kotle.

(3) Kotelna musí býti tak vysoká, aby nad horní plošinou obezdívky kotlů byl zachován volný prostor vysoký alespoň 1,8 m, umožňující bezpečný a pohodlný přístup k ventilům na plošině. Tohoto prostoru nesmí býti používáno za pracovny, skladiště, sušárny, k pobytu nebo ke spaní.

(1) Každá kotelna musí míti v blízkosti stanoviště topičova alespoň jeden východ opatřený dveřmi ven se otvírajícími a vedoucími přímo navenek. Tyto dveře nesmějí býti uzamčeny, pokud je kotelna v provozu. Kotelny s větším počtem kotlů mějtež takových východů více a tak uspořádaných, aby topič mohl v nebezpečí kotelnu rychle opustiti.

(2) Kotelny nesmí býti užíváno ani k průchodu nebo průjezdu, ani k účelům, které nesouvisí přímo s prací u kotlů; zejména nesmějí tam býti zřízeny sušárny, zámečnické dílny, ohřívárny, skladiště a pod. Pracovní stoly pro menší opravu kotelního zařízení musí býti umístěny tak, aby u nich pracující osoby byly chráněny před nebezpečím opaření nebo jiného poranění při poruchách na parovodech a vedeních k registračním a jiným přístrojům.

(3) Osobám nepovolaným budiž vstup do kotelny zakázán vyhláškami, umístěnými na venkovní straně dveří.

(1) Parní kotle musí býti obezděny tak, aby podle jejich počtu a místních poměrů zůstal jeden nebo několik průchodů alespoň 70 cm širokých k zadní straně kotelní obezdívky. Tyto průchody buď též tak uspořádány, aby byl vždy možný bezpečný východ z prostoru za zadní stěnou obezdívky kotlů.

(2) Stanoviště topičovo v kotelnách budiž tak prostranné, aby vzdálenost čela kotle, případně kotelních dvířek od protější stěny kotelny nebo od cela protější řady kotlů činila nejméně 2,5 m.

(1) Není-li možno při samočinném přikládání paliva upraviti zásobníky (bunkry) na uhlí a rozdělovací žlab vůbec mimo kotelnu, mohou býti umístěny nanejvýše nad stanovištěm topičovým. Stavěti tato zařízení a k nim příslušné schody a galerie nad obezdívkou kotlů, nebo je s ní spojovati, není dovoleno.

(2) Pro topení plynem, jakož i pro prášková topení buď též vypracovány zvláštní předpisy, jež jest vyvěsiti poblíže topičova stanoviště.

(1) Sběrací kanály pro odvážení popela musí míti dva východy, a to na protilehlých stranách, musí býti dostatečně prostorné a dobře větrané.

(2) Popel a struska z popelníku a popílek z kotelních tahů se smí odstraňovati jen ze zajištěného místa a s použitím vhodného nářadí.

(3) Vstupovati do popelníků a kotelních tahů k ukončení čistících prací nebo z jiných nutných důvodů se smí teprve tehdy, když komory dostatečně vychladly a větší část popela (popílku) byla zvenčí odstraněna. Dělnici při této práci musí míti ochranné brýle a respirátory.

(4) Při odstraňování popela a při práci v popelnících a v kanálech pro popel musí býti postaráno o řádné osvětlení, aby všude, kde se práce provádí, bylo dobře vidět.

(5) U topenišť, kde by prací topičovou mohly býti ohroženy osoby zaměstnané pod kotli (jako při pročišťování roštů od škvárů a pod.), smí topič s takovou prací započíti teprve tehdy, když osoby z kanálu vyšly a topiče o tom vyrozuměly. Vzájemné dorozumění musí se státi způsobem vylučujícím omyl. Budiž spolehlivě postaráno o to aby před ukončením nebezpečné práce do kanálu nikdo nevešel.

(6) Kotelní tahy se smějí prolézati jen s největší opatrností. Vrstvy popílku, ležící na spodku, buď též před stoupnutím prohrábnuty, aby bylo zjištěno, neobsahují-li ještě žhavá místa. Visící vrstvy popílku buď též odstraněny z chráněného místa.

(7) Dělníci vstupující do popelových kanálů a kotelních tahů nesmějí míti zastrčeny nohavice do bot.

(1) Pokud jde o konstrukce, stavby, zkoušky, revise, obsluhu a správky parních kotlů, poukazuje se na příslušné zákony a nařízení.

(2) Topičům musí býti dovoleno nahlédnouti do úředního výkazu o zkouškách a prohlídkách kotlů, jež obsluhují.

(1) Horní plošiny obezdívek kotlů a galerie buď též opatřeny zábradlím a přístupny po pevných a bezpečných výstupech nebo schodech, které třeba opatřiti madlem a na volných stranách zábradlím; výstupy mají býti poblíže stanoviště topičova. Ve větších kotelnách buď postaráno o dostatečný počet výstupů na přední i při zadní straně kotlové obezdívky.

(2) U stojatých kotlů má býti pojistná armatura bezpečně přístupna aspoň po trvale připevněném žebříku.

(3) U kotlů, které stojí v pracovnách nebo venku, buďte ventily a kohoutky k vypuštění vody zabezpečeny tak, aby nepovolané osoby nemohly jimi manipulovati.

(1) Skleněné trubky vodoznaků buď též opatřeny takovými pouzdry, která při prasknutí trubky chrání topiče před zraněním jak střepinami skla, tak i horkou vodou nebo parou, jež však neztěžují pozorování výšky hladiny vody v kotli. Pouhé síťky, plechová pouzdra s výřezy a pod. se na ochranu vodoznaků nedovolují; doporučuje se užívati bezpečnostních vodoznaků (bez skleněných trubek), jejichž ploché vodoznačné sklo jest drženo kovovým rámem po celém obvodu, na příklad Klingerových, Vodoznaky buď též opatřeny odvodňovací trubkou vedenou tak, aby při otevření odvodňovacích kohoutů nemohl býti opařen ani obsluhovač, ani mimojdoucí osoby.

(2) Topiči se musí během směny častěji přesvědčiti o správném působení vodoznaků na parních kotlech.

(1) Každý parní kotel, který má býti uvnitř prohlédnut nebo čištěn, musí býti ve všech svých spojích parních i vodních a odkalovacích od ostatních vytápěných kotlů oddělen plnými přírubami nebo jiným stejně bezpečným způsobem. Pevnost uzavíracích armatur musí odpovídati provoznímu tlaku a průměru potrubí.

(2) Jest přísně zakázáno pouštěti studenou vodu do vyprázdněného, avšak ještě horkého kotle. Než se do kotle vstoupí, je nutno, aby byl vychladlý a řádně vyvětrán. Po dobu práce v kotli musí býti na něm, jakož i na všech uzavíracích armaturách, vyvěšena tabulka s nápisem „Pozor! V kotli se pracuje.“

(3) Při práci v parním kotli, který má spojení s vedlejšími vytápěnými kotli, budiž v kotelně pohotově alespoň jeden zaměstnanec; jeho úkolem jest zdržovati se vně kotle, aby zavčas přispěl ku pomoci dělníkům pracujícím uvnitř kotle. Tento zaměstnanec má míti po ruce svítilnu, lano a studenou vodu.

(4) Kotle se smějí čistiti jen při elektrickém světle. Napětí elektrického proudu vedeného do kotle nesmí býti větší, než 24 V. Přenosné lampy a jejich přívody musí odpovídati svým provedením předpisům ESČ pro místa mokrá, vlhká a s vodivou podlahou.

(5) Před každým novým plněním kotle, zvláště po čištění, budiž kotel odborně prohlédnut, nezůstalo-li v něm nic závadného, a výsledek prohlídky hlášen závodnímu.

(1) Aby nenastaly nárazy vody, budiž parní potrubí na příhodných místech opatřeno odvodňovacím zařízením.

(2) Větší potrubí buď též uložena na pevných podporách, při čemž budiž postaráno o to, aby se potrubí mohla bez poruchy přizpůsobiti změnám teploty, t. j. podle potřeby se prodlužovati nebo zkracovati. Do delších parních potrubí budiž vložen přiměřený počet vyrovnávacích kusů nebo ucpávek (kompensačních kusů).

(3) Při překládání, zvedání a opravách parního a napájecího potrubí, uvolňování spojovacích šroubů na přírubách a pod. nutno předem zastaviti přívod páry (vody) a páru (vodu) z potrubí vypustiti. U přívodních ventilů buď též vyvěšeny výrazné tabulky s nápisem „Pozor! Na potrubí se pracuje.“

(1) Kotelen a parních kotlů postavených před účinností této vyhlášky smí se používati dále až do jejich normálního opotřebení nebo do zamýšlené přestavby, pokud byly již schváleny. Avšak i kotelny a parní kotle, postavené před její účinností musí se podle těchto ustanovení upraviti:
Ve všech případech však musí býti dodržena ustanovení § 2, odst. 1 a odst. 3, poslední věta, § 3, § 5, odst. 2, § 6, odst. 2 až 7, §§ 7, 8, 9, odst. 3, §§ 10 až 12, § 14, odst. 3, § 15.

a) mají-li závady, jež ohrožují zdraví nebo jsou nebezpečné životu,

b) při rozšiřování a částečných přestavbách, ale jen potud, pokud lze vyhověti novým předpisům bez značných změn na ostatních částech zařízení.

(2) Ostatní ustanovení §§ 2 až 14 platí, pokud se týče zařízení dříve schválených, jenom pro ty části, které byly za účinnosti tohoto nařízení obnoveny nebo vyměněny.

2. Nassávaný vzduch budiž filtrován. Filtry musí býti zařízeny a postaveny tak, aby s nassávaným vzduchem nemohly býti do stroje strhovány hořlavé látky. Plachetkové filtry se nepovolují. Filtry musí býti pravidelně a soustavně čištěny a udržovány v bezvadném stavu.

3. Za posledním tlakovým stupněm budiž zabudován odlučovač oleje. Za něj se nepokládá zásobník vzduchu.

1. Počet stupňů a chlazení buď též voleny tak, aby teplota vzduchu v žádném stoupni nepřekročila 140° C. K sledování teplot a tlaků v jednotlivých stupních buďte zabudovány na vhodných místech teploměry a manometry. Nejvyšší přípustný tlak budiž na manometrech označen červenou čárkou.

e) Všechny tyto i jiné nepravidelnosti v chodu kompresorů musí býti ihned ohlášeny správě závodu, a jde-li o závažnou věc, provoz ihned zastaven.

10. Při spouštění, provozu a zastavování kompresorů musí býti splněny tyto předpisy:

9. K mazání vzduchových válců smí se užívati prokazatelně jen zvláštních minerálních, t. zv. kompresorových olejů o bodu vzplanutí nejméně 200° C.

O = obsah vzduchojemu v m³ a
8. Mezi kompresory a potrubí pro přívod vzduchu do dolu buď též zařazeny dostatečně velké vzduchojemy. Nejmenší obsah vzduchojemu musí vyhovovati rovnici
V = množství nassátého vzduchu pístovým nebo rotačním kompresorem v m³ za minutu.
$\mathrm{O}=\sqrt{10\mathrm{V}}$, kde

7. U armatur, u nichž není patrný otevřený a zavřený stav, musí býti vyznačen směr otvírání a zavírání ventilů.

6. Nelze-li zříditi závorové zařízení podle předcházejícího odstavce, nesmí býti mezi kompresorem a pojistným ventilem žádný uzávěr, mimo zpětnou uzávěrku (klapku nebo ventil), která musí vždy dovolovati průchod stlačeného vzduchu od kompresoru.

5. Mezi kompresorem a pojistným ventilem smí býti zřízena ruční uzávěrka jen tehdy, je-li spolehlivým závorovým zařízením postaráno, aby nebylo lze spustiti nebo udržovati v chodu pohonný stroj kompresoru, pokud není ruční uzávěrka úplně otevřena.

4. Mezi kompresorem a první ruční uzávěrkou (ventilem nebo šoupátkem) musí býti pojistný ventil zatížený závažím, jehož velikost je přiměřená výkonu kompresoru.

11. Při každé netěsnosti chladičů, ssacích nebo výtlačných ventilů nebo pístů musí býti kompresor otevřen a prohlédnut. Podle potřeby, nejméně však jednou za rok musí býti kompresor rozebrán a všechny vzduchové prostory ve válcích, mezichladičích, odlučovačích oleje a spojovacích trubkách zbaveny zbytků oleje. Po opravě se všechny pohyblivé části namažou čerstvým olejem. Přitom se vyčistí, prohlédnou a opraví všechny armatury a tlakem přezkoušejí manometry a pojišťovací ventily, zda správně působí.

a) Jsou-li ve válcích, mezichladičích a v odlučovači oleje vypouštěcí kohouty, musí jimi býti kondensovaná voda za stroje, případně voda a olej z mezichladičů a odlučovačů, odstraněny již před spouštěním při střídání směn a profouknutím při zastavení. Nelze-li takto vodu odstraniti, musí býti spouštění velmi pomalé a kompresor při něm musí pracovati na výfuk. V tomto případě se musí mezichladiče před každým spuštěním, avšak alespoň jednou týdně, spolehlivě vyčistiti od vody a oleje profouknutím.

b) Pojistný ventil za kompresorem musí býti jednou denně přezkoušen (na př. stisknutím páky), zda správně působí.

c) Při netěsnosti chladičů musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna.

d) Při netěsnosti ventilů ssacích nebo výtlačných, pístů nebo armatur musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna. Netěsnost pístů nebo ssacích a výtlačných ventilů jeví se tím, že tlaky nebo teploty v jednotlivých stupních jsou překročeny nebo pozměněny.

1. Kromě manometrů a teploměrů musí býti za každým tlakovým stupněm namontován ještě pojistný ventil. Pojistné ventily musí míti páčky pro ruční přezkoušení a musí býti nastaveny tak, aby při překročení nejvyššího přípustného tlaku odpouštěly.

2. Všechny pojistné ventily musí býti jednou denně přezkoušeny stisknutím ruční páky, zda nejsou zarezavělé nebo olejem zapečeny. Kromě toho musí býti pojistný ventil posledního tlakového stupně jednou týdně přezkoušen stupňováním nejvyššího konečného tlaku, zda správně funguje.

3. Turbokompresory musí býti vybaveny zařízením, které upozorní obsluhu na nedovolené stoupnutí teploty vzduchu za strojem, resp. teploty oleje v ložiskách pro nedostatek chladící vody, a hrozí-li nebezpečí stroj samočinně zastaví.

2. Turbokompresor musí býti vybaven spolehlivým zařízením, které zabrání nestabilnímu chodu (t. zv. pumpování stroje) při spouštění, zastavování a provozu pod t. zv. pumpovní hranici.

1. Ve výtlačném potrubí mezi turbokompresorem a uzavíracím šoupátkem musí býti spolehlivě působící zpětná klapka, která při poruše hnacího stroje zabrání roztočení soustrojí v opačném směru stlačeným vzduchem ze sítě.

4. Ustanovení § 17, odst. 2, 7, 10 a), c), e), 11 platí také pro turbokompresory. Omezení teploty podle odstavce 1 téhož paragrafu platí jen pro vzduch vycházející z turbokompresoru resp. z dochlazovače. Pro turbokompresory, které dodávají stlačený vzduch do společné sítě s kompresory pístovými nebo rotačními, platí kromě toho ustanovení § 17, odst. 8.

(1) Nádoby na stlačený vzduch (vzduchojemy, nádrže, odvodňovače a pod.) o světlém průměru nad 800 mm a o délce nad 2000 mm musejí míti průlezné otvory, aby se umožnil vstup do nádob a vnitřní prohlídka. Průlezné otvory u nově pořizovaných nádob musí míti světlé rozměry 320 X 420 mm, jde-li o nízké tlaky, a 300X400 mm, jde-li o tlaky vysoké.

(2) Každá nádoba na stlačený vzduch musí míti na nejspodnějším místě kohout na vypouštění vody.

(3) Hlavní vzduchojemy, zařaděné mezi kompresory a rozvodná potrubí, musí býti mimo to opatřeny pojistným ventilem a manometrem. Pojistné ventily musí býti nastaveny tak, aby spolehlivě působily při překročení nejvyššího přípustného tlaku a aby nebylo možno uzavřití je proti nádrži, na niž jsou připojeny. Nejvyšší tlak budiž na manometru označen červenou čárkou. Tyto hlavní vzduchojemy musí býti postaveny mimo těžní budovu.

(4) Ostatní nádoby na stlačený vzduch musí býti opatřeny pojistnými ventily pouze tehdy, jestliže mezi nimi a uzavírací armaturou kompresoru není jiného pojistného ventilu.

(5) Otvor, kterým stlačený vzduch vstupuje do nádrže, má ležeti zpravidla proti výstupnímu otvoru tak, aby celá nádoba byla promývána proudícím vzduchem.

(1) Všechny nádoby na stlačený vzduch musí snésti bez trvalé deformace tlak vyšší, než je přípustný provozní tlak (odstavec 7).

(2) Na každé nové nádobě na stlačený vzduch, jež podléhá tlakové zkoušce podle odst. 4, musí býti připevněn kovový štítek s udáním nejvyššího přípustného tlaku, se jménem a adresou výrobce a rokem výroby. U starších nádob, u nichž nelze zjistiti původ a rok výroby, musí býti na štítku kromě nejvyššího přípustného tlaku uvedeno datum a číslo zápisu o prvé tlakové zkoušce podle odstavce 4 tohoto paragrafu. Nápis musí býti trvanlivý a dostatečně čitelný a štítek musí býti připevněn tak, aby byl viditelný i při případném obložení nádoby.

(3) Tlak, pod nímž jest rozuměti u nádob na stlačený vzduch vždy přetlak, udává se v atmosférách (atp.). Atmosférou se rozumí tlak v kg na cm².

c) byla-li nádoba značně poškozena, zejména ohněm nebo přehřátím,

(4) Průkaz o tom, že jest splněna podmínka prvého odstavce, musí býti proveden tlakovou zkouškou. Tlakové zkoušce musí býti podrobeny všechny nádoby na stlačený vzduch, u nichž součin pV ≧ 200, je-li současně p ≧ 0.5 a V ≧ 80, při čemž značí p provozní přetlak v atm. a V obsah nádoby v litrech. Tlaková zkouška musí býti provedena:

e) jestliže přezkoušení bylo uznáno za nutné odpovědným orgánem.

d) v obdobích 5 let bez ohledu na to, bylo-li nádoby používáno stále nebo jen občasně. U nádob, u nichž je nejméně jednou za 5 let prováděna vnitřní prohlídka, musí býti tlaková zkouška prováděna nejdéle v období 10 let,

a) před prvním uvedením do chodu,

b) po jakékoliv podstatné konstruktivní změně tlakové nádoby nebo při podstatné změně provozního tlaku,

(5) Tlakovou zkoušku podle písm. a) a b) předchozího odstavce provádí zkušební komisař parních kotlů. Zkoušky podle písm. c), d) a e) může prováděti i technický, oboru znalý úředník podniku, potvrzený revírním báňským úřadem. Tento úředník je pak odpovědný za bezvadný provozní stav vzduchových nádob.

(6) Tlaková zkouška se provádí tlakem vody a nádoba musí při ní vydržeti zkušební tlak, aniž se projevily netěsnosti, trvalé deformace nebo trhliny. Nádoby jest považovati za netěsné, vystupuje-li tlaková voda u spojů jinak než ve formě jemných perliček.

(7) U nádob na stlačený vzduch, u nichž lze provésti vnitřní prohlídku, musí býti zkušební tlak pz = 1.3 p a u nádob, u nichž nelze provésti vnitřní prohlídku, budiž zkušební tlak pz = 1.5 p, při čemž p značí nejvyšší přípustný tlak v atp., pro nějž je nádoba konstruována. Tento tlak nesmí býti nižší, než je největší provozní tlak u kompresorů.

(8) Správnost odečtení zkušebního tlaku na manometru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena cejchovaným kontrolním manometrem, pro jehož namontování budiž opatřen trojcestný kohout.

(9) Potrubí mezi kompresory a pracovními stroji nebo napájecími stanicemi lokomotiv a pod. nemusí býti podrobeno tlakové zkoušce, ale musí býti konstruováno a u výrobce zkoušeno tak, aby bezpečně sneslo tlak o 50% vyšší, než je normální tlak vzduchu jím proudícího.

(10) Pro zkoušení nádrží a součástí potrubí na vzduchových lokomotivách platí zvláštní ustanovení.

(11) Nádrže na stlačený vzduch buď též alespoň jednou za 5 roků (zpravidla u příležitosti tlakové zkoušky podle odstavce 4, písm. d) vyčištěny, podrobeny vnitřní prohlídce a opatřeny ochranným nátěrem. Vzduchojemy podle § 17, odstavce 8 nutno čistiti a prohlížeti každoročně.

(1) Vzduchové potrubí budiž podle možnosti položeno tak, aby probíhalo od kompresoru až do míst spotřeby se spádem. Kde to není možné, musí býti na nejnižších místech zabudovány odvodňovací nádoby. Z těchto nádob musí býti kondensovaná voda podle potřeby pravidelně vypouštěna.

(2) Vzduchovodní rozvodné potrubí musí býti na dole bezpečně uloženo nebo zavěšeno a podle potřeby i upevněno. Přitom budiž pamatováno na roztahování potrubí teplem.

(3) Spojení jednotlivých kusů potrubí mezi sebou, potrubí s hadicemi a hadic s pracovními stroji budiž spolehlivé a pevné, aby se nemohlo samovolně rozpojiti. Závity na šroubech, matkách a nástavcích nesmějí býti obroušené, ztrhané nebo jinak poškozené.

(4) Hadice mezi potrubím a pracovním strojem musí býti dostatečně dlouhá a nesmí býti kladena tak, aby tvořila ostrý záhyb.

(5) Při překládání, zvedání, opravách a pod. vzduchovodního potrubí nutno předem zastaviti přívod stlačeného vzduchu a vzduch z potrubí vypustiti.

(6) Mají-li se stlačeným vzduchem profouknouti zanesené nástavky nebo jiné části potrubí, nesmí nikdo státi proti výfukovému otvoru trub. Osoba, jež provádí toto čistění, musí upozorniti všechny dělníky na to, co bude dělat, přesvědčí se, nestojí-li někdo ve směru výfuku a je-li třeba, postaví k výfuku stráž.

(7) Řádnému utěsňování potrubí a hadic budiž věnována náležitá pozornost. Zejména tehdy, přechází-li obvyklý syčivý zvuk, který vydává unikající stlačený vzduch, v pronikavý vysoký tón, musí býti porušené místo neprodleně opraveno.

2. Vniknutí cizích tělísek z potrubí do motoru (rzi a pod.) nutno zabrániti vložením jemného síta mezi motor a potrubí. Toto síto musí býti kovové, snadno přístupné. Nečistota z něho budiž častěji odstraňována.

1. Mazací přístroj budiž zařízen tak, aby dodával jen tolik oleje, kolik je ho třeba pro provoz motoru. Množství dodávaného oleje musí býti závislé na množství protékajícího vzduchu. Olej musí býti nassáván z níže uložené nádobky přes filtr a nesmí samočinně vtékati do potrubí.

3. Aby dovolený počet obrátek rotujících částí nebyl u dvojdílných a trojdílných rotorů překročen, musí obsluhovač stroje míti možnost ovládati obrátky. U stroje musí býti optické nebo akustické návěštní zařízení, jež upozorní strojníka na to, že nejvyššího dovoleného počtu obrátek bylo dosaženo.

4. Používá-li se u strojů s trojdílným rotorem motoru k brzdění, musí býti do skříně motoru v místě vstupu stlačeného vzduchu vmontovány pojistné ventily, nastavené na tlak nejvýše o 2 atm. vyšší, než je provozní tlak kompresorů. Toto nastavení ventilů budiž zabezpečeno buď plombou nebo tak, že je nelze změniti bez použití zvláštního nástroje.

(1) K prohlídkám zařízení na výrobu a rozvod stlačeného vzduchu, případně k vedení záznamu o nich, musí býti závodní správou ustanoven oboru znalý orgán, který musí býti potvrzen revírním báňským úřadem.

(2) O provedených prohlídkách a zkouškách se musejí vésti běžné záznamy ve zvláštní kontrolní knize.

(1) Hnací stroje kromě elektromotorů a kromě motorů přímo spojených s jednotlivými pracovními stroji, mají býti zpravidla umístěny ve zvláštních, všestranně uzavřených strojovnách.

(2) Hnací stroje, které sice nejsou přímo spojeny s jednotlivými pracovními stroji, ale jsou postaveny v pracovnách (dílnách), buď též, jsou-li v dosahu dělnictva zaměstnaného při výrobě, v celém svém rozsahu odděleny od pracovny pevným a hustým zábradlím. Jsou-li to motory spalovací, musí býti oddělení provedeno plnou stěnou, po případě zasklenou, aby tvořící se plyny nemohly vnikati do pracovny.

(3) Nepřenosné hnací stroje musejí spočívati na pevných základech.

(4) Kolem hnacího stroje musí býti vždy dostatečně široká volná prostora pro obsluhu.

(5) Stanoviště obsluhovače stroje budiž voleno tak, aby obsluhovač mohl stroj bezpečně a pohodlně ovládati.

(1) Strojovny musejí býti dostatečně prostorné, dobře osvětlené a větrané. Strojovny pod zemí musejí býti zabezpečeny proti pádu hornin; voda kapající se stropu a s boků musí býti odváděna, aby jí nebyli obsluhovači stroje obtěžováni.

(2) Strojovny na povrchu, stojící mimo závodní budovy, musí býti kryté, aby byli obsluhovači stroje chráněni proti nepříznivému počasí.

(3) Ve strojovnách musí býti udržován pořádek a čistota. Vystřikování a kapání oleje z ložisek, čepů a pod. na podlahu budiž vhodně zamezeno. Vykapané nebo rozlité mazadlo budiž ihned pečlivě vytřeno a vysušeno.

(4) Podlaha strojovny nesmí býti kluzká. Kde toho poměry vyžadují, musí býti podlaha zdrsněna.

(5) Věci, které do strojovny nepatří, nesmějí tam býti ukládány ani trpěny.

(6) Látky k čištění buďtež ve strojovně uskladňovány do plechových schránek s víkem; látky již neupotřebitelné musí býti přiměřeně často ze strojovny odstraňovány.

(7) Dveře do strojoven se musí dát uzamknout. V době, kdy jsou stroje mimo provoz a bez dohledu, musí býti vchody do strojovny uzamčeny.

(8) Nepovolaným osobám je vstup do strojoven zakázán. Vývěska s tímto zákazem budiž umístěna na vnější straně všech dveří vedoucích do strojovny.

(1) Každé spuštění nebo zastavení hnacího stroje musí obsluhovač předem oznámiti způsobem všeobecně srozumitelným.

(2) Kde se nelze při největším provozním hluku bezpečně dorozuměti voláním, musí býti pracovny a transmisní místnosti, závislé na hnacím stroji, spojeny se strojovnou návěštním zařízením, aby mohl obsluhovač stroje do těchto místností oznámiti, že stroj spustí nebo zastaví, a aby, pokud nejsou zřízeny dálkové vypinače podle odstavce 4, z každé této místnosti mohlo býti žádáno zastavení hnacího stroje. Od toho může býti upuštěno, slouží-li stroj jen k pohonu pracovního stroje obsluhovaného strojníkem samým, který jej vidí.

(3) Návěštní zařízení do strojovny budiž ze všech míst pracoven a transmisních místností lehce přístupné a nápadně označené.

(4) Kde toho místní poměry vyžadují, buďtež poblíže pracovních míst zařízeny dálkové vypinače.

(1) Pohybující se části hnacích strojů (setrvačníky, záběry ozubených kol, kliky, ojnice, křižáky, procházející pístnice, páky k čerpadlům, dráhy závaží regulátorů a pod.), jakož i vyčnívající šrouby a nosy klínů na hřídelích musí býti tak zabezpečeny, aby byl obsluhovač stroje chráněn při jeho obsluze.

(2) Veškerá chranidla musí býti vhodná, důkladně provedená, dobře připevněná, musí k chráněným součástkám stroje náležitě přiléhati a musí býti pokud možno tak zařízena, aby je nebylo třeba odnímati při obsluze strojů, mazání, utahování ložisek, nahazování řemenů atd.). Průhledným chranidlům (z drátěného pletiva, z děrovaného plechu a pod.) třeba dáti přednost před chranidly plnými.

(1) Je zakázáno čistiti připevněná chranidla a části hnacích strojů od usazeného mazadla plamenem.

(2) Mají-li býti hnací bubny, ozubená kola a pod. očištěna od usazeného mazadla přímo ve strojovně, smí se tak díti jen pří denním nebo elektrickém světle.

(1) Hnací stroje, které lze spustiti jen při určité poloze klikového ústrojí, musí býti opatřeny bezpečným natáčecím zařízením, je-li vnější průměr setrvačníku větší než 1.6 m nebo je-li setrvačník, byť i menšího průměru, těžce přístupný. U menších parních strojů, které spočívají na parním kotli (lokomobily a pod.), není třeba tohoto zařízení.

(2) Je-li nutno parní stroj při spouštění natáčeti přes mrtvý bod, musí zůstati vstupní ventil tak dlouho uzavřen, dokud se otáčí setrvačníkem.

(3) Setrvačníkové měniče musí míti k zastavení setrvačníku brzdu. Stanoviště osoby, která tuto brzdu obsluhuje, nesmí býti v rovině setrvačníku, nýbrž vedle něho.

(1) K částem hnacích strojů uloženým pod podlahou strojovny budiž zřízen bezpečný přístup. Pro obsluhu a opravy těchto zařízení musí býti ponechán dostatečně volný, náležitě větraný prostor, který budiž podle potřeby osvětlen.

(2) Pohyblivé součástky strojního zařízení pod podlahou buďtež řádně ohrazeny.

(1) U plynových motorů a na nassávaný plyn budiž vhodnými úpravami odstraněno nebezpečí zpětného zapálení.

(2) Naplňování nádržky benzinových motorů dějž se vhodným čerpadlem nebo plechovými konvemi s bezpečnostní uzávěrkou.

(1) Vodní kola buďtež ohrazena bezpečným zábradlím, aby do podkolí nemohli spadnouti lidé ani žádné předměty.

(2) Při opravách, vysekávání ledu, při práci na transmisích, které nelze samostatně zastaviti, a při podobných úkonech musí býti vodní kola zaražena a zajištěna silnými opěrami proti pohybu.

(3) U vodních turbin musí býti dolní prostor turbiny bez nebezpečí přístupný. U turbin pro velký spád musí býti zřízen průlez na dolním konci každé průlezné přívodní trouby.

(4) Vodní motory se musí dáti zastaviti a vypnouti ze strojovny nebo ze závodní budovy. Zarážecí zařízení (stavidla, šoupátka a pod.) musí dobře těsniti a musí býti udržována v takovém stavu, aby byl zamezen přítok vody na zastavený motor.

(1) V prostoru, v němž se chodí, buďtež ohrazeny nebo zakryty všechny hřídele, řemenice, kotouče lanové a řetězové, řemeny, lana, řetězy, ozubená soukolí a jiné pohybující se transmisní součástky, sahají-li níže než 2 m nad podlahu. Z tohoto předpisu jsou vyňaty řemeny stupňových kotoučů u obráběcích strojů a pak řemeny užší než 50 mm, nepřesahuje-li jejich rychlost 0.5 m/vt.

(2) Klínů s vyčnívajícími nosy, vyčnívajících šroubů a pod. nebudiž na pohybujících se součástech transmisí užíváno, nebo buďtež zakryty hladkými kryty.

(3) Souhrnné ohrazení transmisí nebo jejich částí jest dovoleno jen tehdy, není-li třeba vcházeti do takto ohrazeného prostoru mezi prací k mazání, nahazování řemenů nebo z jiných důvodů. Otvory v podlaze pro průchod součástí transmise a strojů jest však nutno i v tomto případě ohraditi obrubami aspoň 25 cm vysokými.

(4) Transmise nebo jejich součásti uložené pod podlahou, v suterénu nebo v transmisních kanálech, musí býti bezpečně přístupné a stejně chráněné jako transmise nad zemí a pro obsluhu a jejich opravy musí býti ponechán podél nich dostatečný volný prostor.

(1) Transmisní řemeny širší než 150 mm nebo pohybující se rychlostí větší než 5 m/vt. a všechna transmisní lana i řetězy nutno podchytit, běží-li nad pracovními místy nebo nad cestami. Podchycení budiž provedeno tak, aby řemen, lano nebo řetěz, přetrhne-li se anebo spadne, mohl odběhnouti v bezpečném vedení.

(2) Transmisní lana a řemeny vedené pod zemí buďtež opatřeny bezpečným krytem.

(1) Je li třeba obsluhovati transmise i v pohybu, buďtež podél transmisních větví a převodů, vedených ve větší výši než 4,5 m, zřízeny bezpečné galerie nebo lávky alespoň 60 cm široké, s obrubami kolem podlahy alespoň 10 cm vysokými a s pevným zábradlím.

(2) Stejně buďtež upraveny lávky k částem transmise přístupným jen přes kádě s kapalinami nebo přes jiná nebezpečná místa.

(1) Transmisní ložiska buďtež opatřena pokud možno samočinným mazáním. Jinak budiž mazání tak upraveno, aby nebylo nutno odstraňovati případný ochranný kryt toho nebo onoho místa.

(2) V závodech s přerušovanou výrobou je zakázáno mazati, čistiti a opravovati transmise, jsou-li v pohybu.

(1) K obsluze transmisí buďtež po ruce žebříky opatřené háky a tak upravené, aby nemohly uklouznouti.

(2) Užívání dřevěných řemenic, klížených z několika malých segmentů, je dovoleno jen v místnostech suchých a při obvodové rychlosti do 15 m/s.

(1) Pro nahazování řemenů širších než 40 mm nebo i užších, které se pohybují rychleji než 5 m/s., buďtež opatřena účelná nahazovadla řemenů nebo jiná vhodná a bezpečná zařízení. Toto ustanovení neplatí pro řemeny na stupňových a hnacích kotoučích obráběcích a pracovních strojů.

(2) Nahazovati se smí jedině s pevného stanoviště, nikoli se žebříku nebo stupátka; proto musí býti nahazovadla dostatečně dlouhá. Nahazovati a shazovati takové řemeny prostou rukou za chodu transmise je zakázáno.

(3) Řemeny a lana shozené s řemenic nebo s kotoučů buďtež odstraněny nebo zavěšeny tak, aby neležely na hřídeli.

(4) Hnací řemeny nesmějí míti roztřepené ani vlající konce, ani značněji vyčnívající šrouby nebo spony.

(5) Ocelové pásy k převodu síly musí býti se všech stran tak ohrazeny, aby přetržený pás nemohl z ohrazení vyběhnouti.

(1) Obsluha transmisí buď svěřena jenom způsobilým osobám mužským, nejméně 18 let starým, opatřeným vhodným oblekem, dobře přiléhajícím, nebránícím volnosti pohybu, ale bez volných cípů; v kapsách nesmí býti uschovány snadno vlající látky, jako koudel a pod.

(2) Dělníkům, kteří tím nejsou pověřeni nutno nápadnými vyhláškami umístěnými poblíž transmisí zakázati jakoukoliv práci při transmisích, jako mazání, čištění, opravování, nahazování i shazování řemenů a pod.

(1) Všechny motoricky hnané pracovní stroje, nemají-li svého vlastního motoru přímo s nimi spojeného, musí býti opatřeny spolehlivými, lehce ovladatelnými vysunovadly, která možno v jejich krajních polohách bezpečně zajistiti.

(2) Výjimku činí stroje, jejichž výkony do sebe tak zasahují, že zastavení jednoho z nich má v zápětí zastavení celé skupiny strojů. Pak stačí společné vysunovadlo pro celou skupinu, které se dá podle možnosti ovládati od každého jednotlivého stroje této skupiny,

(3) U strojů poháněných vlastními elektromotory budiž vypinač elektrického proudu nebo jeho řídicí tlačítko umístěno v blízkosti stanoviště dělníkova.

(1) Hnací mechanismy a jiné pohyblivé části pracovních strojů a pomocných zařízení, pokud jsou v dosahu dělníků a mohou je ohroziti, buďtež náležitě zabezpečeny. Sluší dáti přednost osvědčeným ochranným zařízením, která výrobce spolu se strojem dodává.

b) Dráhy vyrovnávacích závaží, vahadel, regulačních těles, křídel ventilátorů a exhaustorů a podobných předmětů buďtež ohrazeny.

c) Vyčnívající nosy klínů, hlavy i matice šroubů na otáčejících se hřídelích a kotoučích buďtež zakryty hladkým, tvrdým obalem a vyčnívající konce hřídelů buďtež opatřeny náležitými pouzdry.

(2) Zejména buďtež učiněna tato opatření:

a) Záběry veškerých ozubených kol a hnacích šroubů, jakož i záběry třecích kotoučů a kuželů buďtež zakryty; rychle běžící ozubená soukolí buďtež však podle možnosti zakryta úplně.

e) Řemenové, lanové a řetězové kotouče, jakož i setrvačníky a ramena ozubených kol buďtež vhodně zabezpečeny. Toto zabezpečení se může provésti u menších kotoučů, setrvačníků a ozubených kol plným, hladkým zapažením ramen, podle potřeby na obou stranách; u větších kotoučů nebo setrvačníků budiž provedeno ohrazením. Ohrazení se má skládati, je-li od ramen kotouče nebo setrvačníku vzdáleno více než 0.5 m, ze zábradlí alespoň 1 m vysokého, s druhou zábradelní tyčí ve výši kolena a musí býti kolem prohlubní v podlaze doplněno obrubou asi 10 cm vysokou. Je-li ohrazení blíže než 0.5 m, budiž setrvačník nebo kotouč chráněn plnou stěnou nebo hustou mříží, po případě silnou drátěnou sítí, aspoň 1.8 m vysokou, napjatou v pevném rámu. Při zabezpečování řemenových, lanových a řetězových kotoučů, pohybujících se v dosahu dělnictva, buď vždy vzat náležitý zřetel na nebezpečná místa, kde řemeny, lana nebo řetězy na kotouče nabíhají.

f) Na záběrové straně válcových dvojic, není-li materiál přiváděn samočinně nebo jinou vhodnou úpravou a dopouští-li to způsob práce, buďtež učiněna přiměřená opatření, aby ruce dělníků nemohly býti vtaženy mezi válce, nebo aby v případě potřeby mohl ohrožený válce okamžitě zastaviti.

d) Hřídele a spojky v dosahu dělníků buďtež vhodně zajištěny.

(1) Motoricky hnané brusné kotouče uměle vyrobené, o průměru větším než 10 cm, musí míti kruhové otvory a nesmějí býti na hřídel naklínovány. Upevnění budiž provedeno bočními železnými deskami, jejichž průměr se rovná asi polovině průměru kotouče; tyto desky nechť přiléhají ke stranám brusu toliko v přiměřené šířce na obvodu a jejich dobré dosednutí budiž zajištěno prstencovými vložkami z lepenky, kůže a pod.

(2) Brusné kotouče z pískovce o průměru do 1 m, běžící obvodovou rychlostí nejvýše 4 m/s., mohou míti otvory čtvercové.

(3) Vylévati střední otvor brusných kotoučů sírou, sádrou nebo olovem o pod., aby mohly býti upevněny na hřídeli klínem, dovoluje se toliko při pískovcových brusech uvedených v předchozím odstavci.

(4) Mají li brusné kotouče větší obvodovou rychlost než 10 m/s., buďtež opatřeny posuvnými kryty z kotlového plechu aspoň 10 mm silného nebo z tvarového železa stejné odolnosti.

(5) Pro snadné broušení buďtež brusy opatřeny vhodnými, nepříliš nízko uloženými opěrnými podložkami, těsně přiléhajícími k obvodu kotouče a posuvnými, aby se daly přizpůsobiti opotřebení brusného kotouče.

(6) Brusné kotouče, které opotřebením pozbyly rotačního tvaru nebo se staly hrbolatými, buďtež zavčas srovnány.

(7) Při broušení za sucha budiž postaráno o účinné odssávání prachu, Kde se brousí za sucha jen občas, stačí nádoby s vodou tak umístěné, aby byl v nich prach zachycován.

(8) Každý motoricky hnaný brusný kotouč budiž před prvním upotřebením řádně prohlédnut a vyzkoušen, při čemž nutno užití obvodové rychlosti alespoň o 25% větší, než je obvodová rychlost, kterou brusný kotouč má míti při práci. Tato zkouška může býti provedena i u výrobce. O provedené zkoušce a dovoleném počtu obrátek budiž učiněn na kotouči záznam.

(9) Brusné kotouče buďtež tak postaveny, aby ohrožení osobní bezpečnosti bylo sníženo na míru co nejmenší.

(10) Brusné kotouče určené pro motorický pohon buďtež tak uloženy, aby netrpěly vlhkem, mrazem nebo horkem.

(1) U kružních pil (cirkulárek) budiž horní část pilového kotouče, vystupujícího nad řezaný materiál, zakryta samočinně se zdvíhajícím, pohyblivým, řádně sestrojeným a upevněným ochranným krytem. U pil se spolehlivým podávacím zařízením nemusí se kryt zřizovati, když jej toto zařízení bezpečně nahradí.

(2) Při řezu podél vláken dřeva (let) budiž těsně za pilový kotouč a v jeho rovině upevněn přestavitelný ocelový rozvírací klín, přiměřeně vysoký k velikosti kotouče a odpovídající šířce řezu.

(3) Spodní část pilového kotouče budiž pod stolem s obou stran chráněna pevnými stěnami, které ozubení dostatečně přesahují a ponechávají mezi sebou a kotoučem menší mezery.

(4) Pily na řezání paliva buďtež opatřeny přiváděcím zařízením, které se po dokončení řezu samočinně vrátí do původní polohy.

(5) Při řezání malých nebo úzkých kousků nutno používati k jejich posunování do řezu vhodných pomůcek.

(6) Na kružní pile smí řezati jen dělník řádné obeznámený s touto prací a s jejím nebezpečím. Před započetím práce se muší dělník přesvědčiti, není-li pilový kotouč uvolněn nebo poškozen. Zjistí-li v něm trhlinku nebo uvolnění, nesmí s ním řezati. Dokud pila běží, nesmí se ochranný kryt zvedati. Při řezu podél vláken nesmí dělník státi přímo za dřevem, nýbrž musí podávati dřevo s boku.

(1) U srovnávacích hoblovacích strojů na dřevo smí býti užíváno pouze válcových nožových hlav. Upraviti hlavu čtvercového průřezu na válcový tvar dřevěnými nebo plechovými oblými příložkami není dovoleno. Nutno pečovati stále o to, aby nože byly bezpečně upevněny, část nožů, jež nepracuje, budiž zakryta vhodným posunovatelným krytem. Totéž platí i o kombinovaných strojích hoblovacích, jichž lze užíti přeměnou stolu ke srovnávání.

(2) Při hoblování kratších kusů buď užíváno podávacích zařízení.

(1) Nože strojů pro frézování a drážkování dřeva buďte shora zakryty, pokud to práce dovoluje, a obvod dráhy jejich ostří, pokud nezasahuje do obráběného kusu, buď zcela zabezpečen. Buď zároveň postaráno o účelné odvádění odpadků dřeva takovým směrem, aby neodletovaly na dělníka.

(2) Doporučuje se užívati frézovacích nožů s vložkami doplňujícími jejich tvar na rotační těleso, z něhož vyčnívá ostří jen v nezbytně nutné míře.

(3) Podle možnosti buď při práci užíváno vhodných pomůcek k přidržování a podávání obráběného dřeva.

(1) Lisy a průstřižné stroje, nemající samočinného podávacího zařízení, mají býti tak upraveny nebo ochranným zařízením opatřeny, aby se ruka dělníkova nemohla dostati nahodile mezi patrici a matrici nebo mezi patrici a materiál. Při lisování nebo prostřihování drobných předmětů budiž k jejich vkládání a vyjímání užíváno vhodných háčků, kleští a podobných pomůcek.

(2) Na šroubových nebo-li vřetenových lisech buďtež dráhy setrvačných hmot nebo rukojetí, jsou-li v dosahu dělníka nebo mimojdoucích, náležitě zakryty.

(1) Kolové mlýny buďtež, není-li horní hrana mísy alespoň 90 cm nad podlahou, ohrazeny aspoň dvoutyčovým zábradlím,

(2) Kolové mlýny musí býti opatřeny zařízením pro samočinný posun meliva.

(3) Je-li nutno vstoupiti na mísy mezi kola, musí býti učiněno opatření, aby mlýn nemohl býti spuštěn, dokud dělník na míse prodlévá.

(1) Šroubové matice pohyblivých částí strojního zařízeni musí býti řádně zajištěny. Pojištění druhou maticí nestačí.

(2) U strojů opatřených rohatkou a západkou budiž dbáno toho, aby toto pojistné zařízení bylo stále v bezvadném pořádku, aby nemohlo nastati nežádoucí obrácení chodu.

(1) Nádrže, pánve, kotle a jiné otevřené nádoby, které jsou hlubší než 90 cm nebo jsou určeny pro látky žíravé, jedovaté nebo horké, buďtež náležitě ohrazeny nebo přikryty, nevyčnívá-li jejich vrchní okraj aspoň 90 cm nad podlahu nebo nad stanoviště dělníkovo.

(2) Plní-li se takové nádoby potrubím (otevřením příslušných ventilů nebo kohoutů), nebo je li horký nebo žíravý obsah nádrží náchylný k překypění, buďtež opatřeny zařízením (plováky spojené s přítokem), zamezujícím přetečení nádrže, nebo žlabem, kterým se přeteklá tekutina bezpečně odvede, aby neohrožovala dělnictvo zaměstnané vedle nádrží nebo pod nimi.

(3) Podlaha kolem takových otevřených nádrží budiž tak upravena, aby uklouznutí bylo znemožněno.

(1) Potrubí určená pro páry, plyny, kyseliny, louhy anebo pro horké tekutiny a ústící do přístrojů nebo nádob, do nichž se vstupuje, musí býti podle potřeby i na několika místech opatřena spolehlivými ventily nebo kohoutky, které lze bezpečně uzavříti a jež jsou snadno a vždy přístupné.

(2) Při práci v takových nádobách nebo v nádobách s vnitřním přetlakem budiž dbáno obdobných bezpečnostních opatření, jaká jsou předepsána v § 12. V případě potřeby musí míti pracující masku s vhodným filtrem. Stejnou masku musí míti po ruce zaměstnanec, mající pohotovost pro případ nehody.

(1) Láhve se stlačeným plynem (dále láhve), jichž se používá při autogenním řezání nebo svařování (dále svařování), buďtež zajištěny proti pádu (řetězy, řemeny, sponami a pod.). Láhve musí býti chráněny proti nebezpečnému zahřátí otevřeným plamenem, blízkými ohništi a topnými tělesy, jakož i přímými paprsky slunečními.

(2) Láhve musí býti vzdáleny od jakéhokoliv většího tepelného zdroje nejméně 3 metry, od místa svařování nejméně 1 m. Láhve musí býti postaveny tak, aby k nim byl dělník při práci obrácen zády.

(1) Láhve, a hlavně jejich armatury, buďtež chráněny před stykem s oleji a tuky. Nesmějí býti brány do mastných rukou nebo uchopeny mastnými hadry a čisticími látkami.

(2) U lahví bez ventilového kolečka musí býti ventilový klíč stále nastrčen.

(3) Netěsnosti se smějí zjišťovati jedině mýdlovou vodou, nikdy plamenem.

(4) Plnění lahví jiným plynem, než na který jsou povoleny, je zakázáno. Rovněž nesmí býti používáno těchto lahví pro uskladňování olejů nebo jiných látek.

(1) Hořáky musí býti na každém plynovodu opatřeny uzávěrkou blízko před místem, kde se plyny mísí. Tyto uzávěrky musí býti spolehlivé a snadno ovladatelné.

(2) Přívod plynu smí býti při práci řízen jedině hořákovými ventily.

(3) Skočí li plamen zpět do hořáku, nutno hořákové ventily ihned uzavříti. Jestliže zpětný náraz plamene dojde až k lahvím, nutno ihned uzavřít i ventily na lahvích. Hořáky začazené zpětným vnikáním plamene buďtež opatrně vyčištěny. Dochází-li k zpětým nárazům u přístrojů, u nichž se používá vyvíječů plynu, budiž voda v předloze vyměněna.

(4) Aby se zabránilo přílišnému zahřátí hořáku, budiž hořák při práci občas ponořen do studené vody. Přitom budiž uzavřen hořákový ventil, jímž se řídí přívod hořlavého plynu, ventil v přívodu kyslíku však budiž ponechán otevřený.

(1) Hadice k hořákům musí býti nejméně 3 m dlouhé, jsou-li však připojeny k vyvíječi plynu, musí býti nejméně 4 m dlouhé.

(2) Nové hadice musí býti před užitím očištěny profouknutím od prachu usazeného uvnitř.

(3) Světlý průřez hadic musí odpovídati síle nátrubků. Připevnění hadic k nátrubkům musí býti zajištěno vhodnými svorkami. Jiný způsob zajištění se nepřipouští.

(4) Hadice buďtež i při práci ukládány tak, aby se nemohly poškoditi a znečistiti (zejména olejem); nesmějí býti také nikdy ani přechodně položeny na horké místo (nad 50° C).

(5) Nesmí se užívati hadic se slabými stěnami, nebo hadic měkkých, které se snadno přehýbají, jakož i hadic opotřebovaných a lámavých.

(1) Redukční ventil budiž před nasazením prohlédnut, má-li těsnicí kroužky. Poškozené těsnicí kroužky nutno vyměniti. K těsnění smí býti užito pouze kroužků z vulkanfibru.

(2) Redukční ventil musí býti zařízen a připojen tak, aby v případě, že z hadicového nátrubku nebo z pojistného ventilu počne unikati plyn, nezasáhl jeho proud láhev, na níž je ventil připojen, ani láhev sousední.

(3) Je-li redukční ventil připevněn k láhvi třmenem, nesmí býti nasazen na lahvový ventil křivě. Při šroubování redukčního ventilu na lahvový ventil nesmí býti užito ventilového pouzdra jako rukojeti.

(4) Redukční ventil, jehož manometry neukazují správně nebo u nichž se jeví jiné nepravidelnosti, musí býti prohlédnut a přezkoušen odborníkem a podle potřeby opraven.

(5) K rozmrazování zamrzlých redukčních ventilů nesmí býti použito plamene, otevřeného ohně nebo žhavých kovů.

(6) Redukční ventily, jichž se užívá u lahví s kyslíkem, musí býti označeny modře, pro vodík červeně a pro acetylen (dissous-plyn) bíle.

(1) Před započetím práce buďtež ventily lahví na okamžik otevřeny, aby se odstranila případná nečistota v nich usazená.

(2) Ventily se nesmějí otvírati naráz, nýbrž zvolna.

(3) Pokud plyn z ventilu vyfukuje, musí obsluhovač státi stranou a nikoli proti ventilu.

(1) Zahřeje-li se láhev s plynem-dissous (acetylène-dissous), ať již od svařovacího plamene, zpětným vnikáním od hořáku či jinak, budiž vynesena na volný vzduch a plyn z ní vypuštěn.

(2) K obsluze lahvových ventilů při nebezpečí buďtež po ruce pomůcky, jako vlhké šátky, asbestové rukavice a pod.

(1) Svařovací přístroje musí býti schváleného typu a při práci dlužno dbáti poučení o zacházení s přístrojem, které musí býti připevněno na přístroji nebo vyvěšeno na pracovišti.

(2) Dělníci zaměstnaní svařováním musí míti při práci barevné ochranné brýle, kukly s okénky nebo náčelní štítky z nehořlavé hmoty. Tyto ochranné prostředky musí býti uzavřeny i po stranách, pracuje-li dělník s přístrojem nad hlavou.

(3) Dělníkům, kteří pracují se svařovacími přístroji stále nebo delší dobu, buďtež dány ochranné rukavice a zástěry.

(4) Vyvíjí-li se při autogenním sváření nebo řezání zdraví Škodlivé plyny (páry olova, cínu a pod.), musí býti postaráno o to, aby byly přímo na místě vzniku odssávány. Nelze-li to z technických důvodů provésti, musí dělníci při práci použiti vhodných dýchacích přístrojů nebo masek.

(5) Pracuje-li se s autogenními přístroji v kotlech, uzavřených nádobách, v potrubí nebo jiných těsných prostorách, musí býti postaráno o řádné větrání, jinak musí dělníci pracovati v dýchacích přístrojích.

(6) Při přacích podle odstavců 4 a 5 musí býti zaměstnáni vždy alespoň 2 dělníci, aby v případě nehody byla po ruce pomoc.

(1) S autogenním přístrojem, s elektrickým svařovacím přístrojem nebo se spájecí lampou (dále spájení) smějí pracovati pouze osoby, které k tomu byly výslovně ustanoveny závodním na základě jeho písemného rozkazu. Toto ustanovení se nevztahuje na práce v povrchových dílnách k tomu určených a na místech pod širým nebem, kde nejsou v blízkosti žádné výbušné nebo lehce hořlavé látky. K svařování a k spájení pod zemí v dolech s třaskavými plyny nebo s nebezpečným prachem uhelným je kromě toho třeba zvláštního povolení revírního báňského úřadu, který může povoliti provádění těchto prací pouze v úplně čistém vtažném větrním proudu v místech zabezpečených před ohněm, jako jsou hlavní jámy a jejich náraziště, ohnivzdorně vybudované dílny a strojovny v přímé blízkosti vtažné jámy a pod.

(2) Práce, k nimž je třeba podle předcházejícího odstavce písemného rozkazu závodního, se smějí konati jen za stálého dozoru dozorce, který k tomu dostal od závodního písemný příkaz s přesným vymezením rozsahu prací. Opis tohoto příkazu musí býti zapsán do dolového deníku nebo do zvláštní knihy.

(3) Dělníkům, zaměstnaným při pracích, k nimž je třeba písemného rozkazu závodního, jakož i dozorcům vykonávajícím dozor podle odstavce 2 budiž výslovně uloženo, že musejí s přístroji zacházeti opatrně, a po každé jim budiž připomenuto, že v místech, kde se vyskytnou třaskavé plyny nebo nebezpečný uhelný prach, nesmějí jich použiti, dále že musejí přesně zachovávati všechna opatření, předepsaná k zamezení nebezpečí ohně, a konečně že po skončené práci musejí pečlivě přezkoumati, zda někde možnost ohně nevznikla. V pracovních přestávkách musí býti na pracovišti stále přítomen alespoň jeden dělník.

d) Namazané strojové součástky a lana, pokud s nich nelze odstraniti vše, co by mohlo hořeti, musí býti v dosahu nebezpečí obaleny nebo zakryty způsobem zabezpečujícím je proti ohni. Z prohlubní pro strojní zařízení, jakož i z ochranných koryt pod lanovými kotouči budiž před započetím prací pečlivě odstraněno mazadlo a uhelný prach a prohlubně i koryta buďtež zakryta.

a) Dozorce, pověřený dozorem nad svářením nebo spájením se osobně přesvědčí, není-li na pracovním místě nebo v jeho užším okolí nebezpečí požáru, třaskavých plynů, nebo uhelného prachu.

(4) Před započetím prací, k nimž je zapotřebí písemného rozkazu závodního, budiž zařízeno toto:

(5) Po skončení práce se musí dozorce podle odstavce 2 přesvědčiti zevrubnou prohlídkou pracovního místa i jeho okolí o tom, že nikde není nebezpečí vzniku ohně. Tato prohlídka musí býti v hodinových přestávkách několikráte opakována, nejméně po 8 hodin po skončení práce.

b) Není-li přímo u místa svařování hydrant a postřikovači hadice, musí tam býti připraveny vhodné nádoby s vodou nebo hasicí přístroje v dostatečném počtu a kromě toho dostatek písku nebo kamenného prachu k uhašení případně vzniklého ohně.

c) S pracoviště a s jeho okolí do vzdálenosti nejméně 10 m na všecky strany musí býti uhelný prach důkladně smeten a do téže vzdálenosti musí býti vše vydatně smočeno vodou.

e) Při práci na těžní věži nebo v jámě budiž pod pracovištěm položen poval a mezery v něm buďtež ještě zvlášť zakryty.

(1) Lahvovou baterií (dále baterií) se rozumějí alespoň tři láhve s plynem téhož druhu, připojené na společné, pevně uložené potrubí.

(2) Baterie mají býti zpravidla umístěny ve, zvláštních místnostech s lehkou střechou a řádným větracím zařízením, která se nedá zcela vyřaditi z činnosti. Tyto místnosti se smějí vytápěti pouze teplou vodou nebo nízkotlakovou parou (radiátory).

(3) Místnost pro baterii musí býti tak prostorná, aby bylo možno s lahvemi volně zacházet.

(4) V místnosti pro baterii nesmí býti ukládáno a trpěno nic, čeho není třeba pro obsluhu lahví a baterie, zejména žádná lehce vznětlivé látky.

(1) Kde není možno zříditi pro baterii zvláštní místnost, je dovoleno umístiti ji i v provozovně. Jde-li o plyn hořlavý, musí býti provozovna tak veliká, že na jednu láhev tohoto plynu připadne nejméně 50 m vzduchového prostoru.

(2) Prostor pro baterii v provozovně musí býti proti ostatnímu prostoru provozovny ohrazen alespoň 2 m vysokou a 30 cm silnou cihlovou zdí, nebo zdí železobetonovou téže pevnosti. Vstupní otvory z provozovny musejí býti chráněny nárazovou zdí.

(4) Jednotlivá plynovodní potrubí musí býti označena barevně, a to potrubí pro kyslík modře, pro vodík červeně a pro acetylen bíle.

(3) Hlavní plynovodní potrubí musí míti snadno přístupnou uzávěrku v přímé blízkosti baterie.

(2) Odpojitelné spoje potrubí smějí míti jedině kovové těsnění.

(1) Pevné spojování plynovodního potrubí smí se prováděti buď svářením nebo spájením na tvrdo.

(2) Potrubí pro vedení kyslíku o vysokém tlaku musí býti z mědi.

(3) Pro potrubí k vedení acetylenu buď zpravidla užito jen železa a olova, tohoto však jen tehdy, leží-li potrubí volně a není-li vystaveno mechanickému poškození. Nesmí se užívati kovů, jež se spojují s acetylenovým plynem ve výbušné sloučeniny (zvláště měď). Slitiny z mědí (mosaz, bronz a pod.) jsou přípustny jen pro kohouty, ventily, sroubení a podobné součástky a buďte vždy udržovány čisté.

(1) Do dlouhých plynovodních potrubí budiž včleněn přiměřený počet vyrovnávacích kusů (kompensace).

(1) Obsluhou lahvových baterií smějí býti pověřeni jen muži spolehliví, o způsobu práce přesně poučení, starší 18 let, které závodní jmenovitě určil.

(2) Nepovolaným jest zakázán vstup do prostorů, v nichž jsou baterie umístěny. Výrazná vývěstka s tímto zákazem budiž upevněna na všech vchodech do těchto prostorů.

(1) Obsluha hnacích strojů smí býti svěřena jen osobám spolehlivými, věci znalým a nejméně 18 let starým.

(2) Obsluhovači velkých, pro provoz důležitých strojů, jakož i strojů, jejichž obsluha jest spojena se zvýšeným nebezpečím, musí býti nejméně 24 roky staří a musí svoji způsobilost prokázati zkouškou. Této zkoušce jsou podrobeny obsluhovači:

c) hlavních větrníků jam;

a) turbogenerátorů v ústřednách, na které jsou připojeny těžní stroje nebo hlavní větrníky;

b) rozváděčích desek v ústřednách, na které jsou připojeny těžní stroje nebo hlavní větrníky;

d) vysokotlakých kompresorů;

e) strojů, pro něž to bylo nařízeno zvláštními předpisy nebo revírním báňským úřadem v jednotlivém případě.

(3) Obsluhovače zkouší revírní báňský úřad ze znalosti zařízení stroje, jeho správné a bezpečné obsluhy a ze znalosti služebních předpisů, pokud nevykonali v některém z uvedených předmětů zkoušku před jiným úředním orgánem, k tomu povolaným.

(4) O vykonané zkoušce vydá revírní báňský uřad vysvědčení, které však platí pouze pro obsluhu strojů v tomto vysvědčení výslovně uvedených.

(5) Je-li obsluhovač přeložen k jinému stroji, musí složiti novou zkoušku, leda by šlo o stroj téhož druhu a obdobného provedení.

(1) Před spuštěním stroje musí se jeho obsluhovač přesvědčiti, je-li stroj v pořádku. Zjistí-li na něm vady, které nemůže sám odstraniti, musí to ihned hlásiti nejbližšímu dozorci.

(2) Obsluhovač hnacího stroje nesmí b své újmě svěřiti řízení stroje osobě jiné.

(3) Veškeré nepravidelnosti a závady pří chodu stroje, jejichž odstraňování nepatří přímo k povinnostem obsluhovače, musí obsluhovač hlásiti neprodleně nejbližšímu dozorci.

(1) Čistiti, mazati a opravovati stroje za chodu je zakázáno kromě případů označených v odstavcích 2 a 3. Na vhodném místě budiž upevněná výrazná vývěska s tímto zákazem.

(2) Za chodu se smějí mazati jen ty části stroje, u nichž není z konstruktivních důvodů možno umístiti samočinné maznice. Otvory mazací, jakož i mazničky smějí se plniti jen konvicemi s dlouhými výlevkami. Mazati a čistiti smí se jen s bezpečného stanoviště (s podlahy nebo pevného povalu, nikoli se žebříků) a vhodnými nástroji, nikdy však rukou.

(3) Je-li mimořádně nutno provésti opravu nebo jinou zvláštní práci na stroji za chodu, smí se tak státi jen osobami zkušenými a za stálého dozoru odborného dozorce (mistra). Takovéto práce se smějí prováděti pouze na výslovný rozkaz závodního nebo jeho zástupce, případně strojmistra.

(1) Dozorem nad strojním zařízením závodu budiž pověřen odborně vzdělaný a zkušený dozorce (strojmistr), který musí býti pro tuto funkci potvrzen revírním báňským úřadem.

(2) Na závodech, které zaměstnávají trvale méně než 50 dělníků a mají strojní zařízení jen jednoduché a malého rozsahu, nemusí býti ustanoven strojmistr.