Díl1
Strojní zařízení.
1. Oznamovací povinnost.
§ 1
(1) Mají-li býti postaveny pod zemí stroje, které nejsou poháněny lidskou silou, nutno to oznámiti před jejich postavením revírnímu báňskému úřadu. K oznámení budiž přiložen ve dvojím vyhotovení technický popis stroje s příslušnými výkresy a polohopisný plán.
(2) Přenosné stroje, jako jsou sbíjecí kladiva, vrtačky, brázdicí stroje, pohonné stroje žlabů a pásů, nakládací stroje, přenosné vrátky, lutnové větrníky, malá přenosná čerpadla a pod., nemusí býti oznamovány jednotlivě, stačí předem oznámiti, že byl do dolu uveden ten a ten typ stroje. Také k tomuto oznámení musí však býti přiložen ve dvojím vyhotovení technický popis s výkresy.
(3) Oznámení o postavení strojů na povrchu nutno učiniti revírnímu báňskému úřadu nejpozději v době, kdy jejich zřízení bylo dokončeno,
2. Parní kotle a parovody.
§ 2
(1) Kotelna musí vyhovovati předpisům stavebního řádu.
(2) Ve střeše kotelny třeba zříditi náležitě veliký dymník se žaluziemi nebo okna. Pokud se tato větrací zařízení dají uzavřití, musí býti ovladatelná s podlahy kotelny nebo s horní plošiny obezdívky kotle.
(3) Kotelna musí býti tak vysoká, aby nad horní plošinou obezdívky kotlů byl zachován volný prostor vysoký alespoň 1,8 m, umožňující bezpečný a pohodlný přístup k ventilům na plošině. Tohoto prostoru nesmí býti používáno za pracovny, skladiště, sušárny, k pobytu nebo ke spaní.
§ 3
(1) Každá kotelna musí míti v blízkosti stanoviště topičova alespoň jeden východ opatřený dveřmi ven se otvírajícími a vedoucími přímo navenek. Tyto dveře nesmějí býti uzamčeny, pokud je kotelna v provozu. Kotelny s větším počtem kotlů mějtež takových východů více a tak uspořádaných, aby topič mohl v nebezpečí kotelnu rychle opustiti.
(2) Kotelny nesmí býti užíváno ani k průchodu nebo průjezdu, ani k účelům, které nesouvisí přímo s prací u kotlů; zejména nesmějí tam býti zřízeny sušárny, zámečnické dílny, ohřívárny, skladiště a pod. Pracovní stoly pro menší opravu kotelního zařízení musí býti umístěny tak, aby u nich pracující osoby byly chráněny před nebezpečím opaření nebo jiného poranění při poruchách na parovodech a vedeních k registračním a jiným přístrojům.
(3) Osobám nepovolaným budiž vstup do kotelny zakázán vyhláškami, umístěnými na venkovní straně dveří.
§ 4
(1) Parní kotle musí býti obezděny tak, aby podle jejich počtu a místních poměrů zůstal jeden nebo několik průchodů alespoň 70 cm širokých k zadní straně kotelní obezdívky. Tyto průchody buď též tak uspořádány, aby byl vždy možný bezpečný východ z prostoru za zadní stěnou obezdívky kotlů.
(2) Stanoviště topičovo v kotelnách budiž tak prostranné, aby vzdálenost čela kotle, případně kotelních dvířek od protější stěny kotelny nebo od cela protější řady kotlů činila nejméně 2,5 m.
§ 5
(1) Není-li možno při samočinném přikládání paliva upraviti zásobníky (bunkry) na uhlí a rozdělovací žlab vůbec mimo kotelnu, mohou býti umístěny nanejvýše nad stanovištěm topičovým. Stavěti tato zařízení a k nim příslušné schody a galerie nad obezdívkou kotlů, nebo je s ní spojovati, není dovoleno.
(2) Pro topení plynem, jakož i pro prášková topení buď též vypracovány zvláštní předpisy, jež jest vyvěsiti poblíže topičova stanoviště.
§ 6
(1) Sběrací kanály pro odvážení popela musí míti dva východy, a to na protilehlých stranách, musí býti dostatečně prostorné a dobře větrané.
(2) Popel a struska z popelníku a popílek z kotelních tahů se smí odstraňovati jen ze zajištěného místa a s použitím vhodného nářadí.
(3) Vstupovati do popelníků a kotelních tahů k ukončení čistících prací nebo z jiných nutných důvodů se smí teprve tehdy, když komory dostatečně vychladly a větší část popela (popílku) byla zvenčí odstraněna. Dělnici při této práci musí míti ochranné brýle a respirátory.
(4) Při odstraňování popela a při práci v popelnících a v kanálech pro popel musí býti postaráno o řádné osvětlení, aby všude, kde se práce provádí, bylo dobře vidět.
(5) U topenišť, kde by prací topičovou mohly býti ohroženy osoby zaměstnané pod kotli (jako při pročišťování roštů od škvárů a pod.), smí topič s takovou prací započíti teprve tehdy, když osoby z kanálu vyšly a topiče o tom vyrozuměly. Vzájemné dorozumění musí se státi způsobem vylučujícím omyl. Budiž spolehlivě postaráno o to aby před ukončením nebezpečné práce do kanálu nikdo nevešel.
(6) Kotelní tahy se smějí prolézati jen s největší opatrností. Vrstvy popílku, ležící na spodku, buď též před stoupnutím prohrábnuty, aby bylo zjištěno, neobsahují-li ještě žhavá místa. Visící vrstvy popílku buď též odstraněny z chráněného místa.
(7) Dělníci vstupující do popelových kanálů a kotelních tahů nesmějí míti zastrčeny nohavice do bot.
§ 7
(1) Pokud jde o konstrukce, stavby, zkoušky, revise, obsluhu a správky parních kotlů, poukazuje se na příslušné zákony a nařízení.
(2) Topičům musí býti dovoleno nahlédnouti do úředního výkazu o zkouškách a prohlídkách kotlů, jež obsluhují.
§ 8
U parních kotlů, které stojí pod širým nebem, musí býti stanoviště topičovo kryto alespoň vhodně upravenou stříškou náležitých rozměrů.
§ 9
(1) Horní plošiny obezdívek kotlů a galerie buď též opatřeny zábradlím a přístupny po pevných a bezpečných výstupech nebo schodech, které třeba opatřiti madlem a na volných stranách zábradlím; výstupy mají býti poblíže stanoviště topičova. Ve větších kotelnách buď postaráno o dostatečný počet výstupů na přední i při zadní straně kotlové obezdívky.
(2) U stojatých kotlů má býti pojistná armatura bezpečně přístupna aspoň po trvale připevněném žebříku.
(3) U kotlů, které stojí v pracovnách nebo venku, buďte ventily a kohoutky k vypuštění vody zabezpečeny tak, aby nepovolané osoby nemohly jimi manipulovati.
§ 10
Stanoviště topičů, výstupy na kotle a k manometrům buď též dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem. Manometry a vodoznaky třeba tak umístiti a osvětliti, aby je obsluhovač kotlů mohl se svého stanoviště dobře pozorovati. Musí býti častěji očištěny, aby bylo stále možno dobře odečísti tlak a výšku vodní hladiny v kotli a předepsané značky. Na manometrech budiž vyznačeno nejvyšší dovolené napětí páry v kotli předepsanou značkou.
§ 11
(1) Skleněné trubky vodoznaků buď též opatřeny takovými pouzdry, která při prasknutí trubky chrání topiče před zraněním jak střepinami skla, tak i horkou vodou nebo parou, jež však neztěžují pozorování výšky hladiny vody v kotli. Pouhé síťky, plechová pouzdra s výřezy a pod. se na ochranu vodoznaků nedovolují; doporučuje se užívati bezpečnostních vodoznaků (bez skleněných trubek), jejichž ploché vodoznačné sklo jest drženo kovovým rámem po celém obvodu, na příklad Klingerových, Vodoznaky buď též opatřeny odvodňovací trubkou vedenou tak, aby při otevření odvodňovacích kohoutů nemohl býti opařen ani obsluhovač, ani mimojdoucí osoby.
(2) Topiči se musí během směny častěji přesvědčiti o správném působení vodoznaků na parních kotlech.
§ 12
(1) Každý parní kotel, který má býti uvnitř prohlédnut nebo čištěn, musí býti ve všech svých spojích parních i vodních a odkalovacích od ostatních vytápěných kotlů oddělen plnými přírubami nebo jiným stejně bezpečným způsobem. Pevnost uzavíracích armatur musí odpovídati provoznímu tlaku a průměru potrubí.
(2) Jest přísně zakázáno pouštěti studenou vodu do vyprázdněného, avšak ještě horkého kotle. Než se do kotle vstoupí, je nutno, aby byl vychladlý a řádně vyvětrán. Po dobu práce v kotli musí býti na něm, jakož i na všech uzavíracích armaturách, vyvěšena tabulka s nápisem „Pozor! V kotli se pracuje.“
(3) Při práci v parním kotli, který má spojení s vedlejšími vytápěnými kotli, budiž v kotelně pohotově alespoň jeden zaměstnanec; jeho úkolem jest zdržovati se vně kotle, aby zavčas přispěl ku pomoci dělníkům pracujícím uvnitř kotle. Tento zaměstnanec má míti po ruce svítilnu, lano a studenou vodu.
(4) Kotle se smějí čistiti jen při elektrickém světle. Napětí elektrického proudu vedeného do kotle nesmí býti větší, než 24 V. Přenosné lampy a jejich přívody musí odpovídati svým provedením předpisům ESČ pro místa mokrá, vlhká a s vodivou podlahou.
(5) Před každým novým plněním kotle, zvláště po čištění, budiž kotel odborně prohlédnut, nezůstalo-li v něm nic závadného, a výsledek prohlídky hlášen závodnímu.
§ 13
Potrubí pro vedení páry nebo horké vody, pokud nejsou určena k vytápění a obtěžovala by pracující dělnictvo, buď též chráněna isolačním obalem.
§ 14
(1) Aby nenastaly nárazy vody, budiž parní potrubí na příhodných místech opatřeno odvodňovacím zařízením.
(2) Větší potrubí buď též uložena na pevných podporách, při čemž budiž postaráno o to, aby se potrubí mohla bez poruchy přizpůsobiti změnám teploty, t. j. podle potřeby se prodlužovati nebo zkracovati. Do delších parních potrubí budiž vložen přiměřený počet vyrovnávacích kusů nebo ucpávek (kompensačních kusů).
(3) Při překládání, zvedání a opravách parního a napájecího potrubí, uvolňování spojovacích šroubů na přírubách a pod. nutno předem zastaviti přívod páry (vody) a páru (vodu) z potrubí vypustiti. U přívodních ventilů buď též vyvěšeny výrazné tabulky s nápisem „Pozor! Na potrubí se pracuje.“
§ 15
Užívá-li se páry o menším napětí než v parním kotli, budiž do parovodu vsunut samočinný, spolehlivě působící redukční ventil a do potrubí nižšího tlaku budiž na místě chráněném polohou vložen pojistný ventil zatížený závažím, odpovídajícím nejvyššímu přípustnému tlaku.
§ 16
(1) Kotelen a parních kotlů postavených před účinností této vyhlášky smí se používati dále až do jejich normálního opotřebení nebo do zamýšlené přestavby, pokud byly již schváleny. Avšak i kotelny a parní kotle, postavené před její účinností musí se podle těchto ustanovení upraviti:
Ve všech případech však musí býti dodržena ustanovení § 2, odst. 1 a odst. 3, poslední věta, § 3, § 5, odst. 2, § 6, odst. 2 až 7, §§ 7, 8, 9, odst. 3, §§ 10 až 12, § 14, odst. 3, § 15.
Ve všech případech však musí býti dodržena ustanovení § 2, odst. 1 a odst. 3, poslední věta, § 3, § 5, odst. 2, § 6, odst. 2 až 7, §§ 7, 8, 9, odst. 3, §§ 10 až 12, § 14, odst. 3, § 15.
b) při rozšiřování a částečných přestavbách, ale jen potud, pokud lze vyhověti novým předpisům bez značných změn na ostatních částech zařízení.
a) mají-li závady, jež ohrožují zdraví nebo jsou nebezpečné životu,
(2) Ostatní ustanovení §§ 2 až 14 platí, pokud se týče zařízení dříve schválených, jenom pro ty části, které byly za účinnosti tohoto nařízení obnoveny nebo vyměněny.
3. Zařízení na stlačený vzduch.
§ 17
Pro kompresory pístové a rotační (objemové) na nízký tlak (do 20 atp.), které dodávají stlačený vzduch pro provoz dolů, platí tato ustanovení:
2. Nassávaný vzduch budiž filtrován. Filtry musí býti zařízeny a postaveny tak, aby s nassávaným vzduchem nemohly býti do stroje strhovány hořlavé látky. Plachetkové filtry se nepovolují. Filtry musí býti pravidelně a soustavně čištěny a udržovány v bezvadném stavu.
3. Za posledním tlakovým stupněm budiž zabudován odlučovač oleje. Za něj se nepokládá zásobník vzduchu.
1. Počet stupňů a chlazení buď též voleny tak, aby teplota vzduchu v žádném stoupni nepřekročila 140° C. K sledování teplot a tlaků v jednotlivých stupních buďte zabudovány na vhodných místech teploměry a manometry. Nejvyšší přípustný tlak budiž na manometrech označen červenou čárkou.
5. Mezi kompresorem a pojistným ventilem smí býti zřízena ruční uzávěrka jen tehdy, je-li spolehlivým závorovým zařízením postaráno, aby nebylo lze spustiti nebo udržovati v chodu pohonný stroj kompresoru, pokud není ruční uzávěrka úplně otevřena.
6. Nelze-li zříditi závorové zařízení podle předcházejícího odstavce, nesmí býti mezi kompresorem a pojistným ventilem žádný uzávěr, mimo zpětnou uzávěrku (klapku nebo ventil), která musí vždy dovolovati průchod stlačeného vzduchu od kompresoru.
9. K mazání vzduchových válců smí se užívati prokazatelně jen zvláštních minerálních, t. zv. kompresorových olejů o bodu vzplanutí nejméně 200° C.
O = obsah vzduchojemu v m3 a
8. Mezi kompresory a potrubí pro přívod vzduchu do dolu buď též zařazeny dostatečně velké vzduchojemy. Nejmenší obsah vzduchojemu musí vyhovovati rovnici
V = množství nassátého vzduchu pístovým nebo rotačním kompresorem v m3 za minutu.
, kde
8. Mezi kompresory a potrubí pro přívod vzduchu do dolu buď též zařazeny dostatečně velké vzduchojemy. Nejmenší obsah vzduchojemu musí vyhovovati rovnici
V = množství nassátého vzduchu pístovým nebo rotačním kompresorem v m3 za minutu.
, kde
7. U armatur, u nichž není patrný otevřený a zavřený stav, musí býti vyznačen směr otvírání a zavírání ventilů.
11. Při každé netěsnosti chladičů, ssacích nebo výtlačných ventilů nebo pístů musí býti kompresor otevřen a prohlédnut. Podle potřeby, nejméně však jednou za rok musí býti kompresor rozebrán a všechny vzduchové prostory ve válcích, mezichladičích, odlučovačích oleje a spojovacích trubkách zbaveny zbytků oleje. Po opravě se všechny pohyblivé části namažou čerstvým olejem. Přitom se vyčistí, prohlédnou a opraví všechny armatury a tlakem přezkoušejí manometry a pojišťovací ventily, zda správně působí.
10. Při spouštění, provozu a zastavování kompresorů musí býti splněny tyto předpisy:
e) Všechny tyto i jiné nepravidelnosti v chodu kompresorů musí býti ihned ohlášeny správě závodu, a jde-li o závažnou věc, provoz ihned zastaven.
d) Při netěsnosti ventilů ssacích nebo výtlačných, pístů nebo armatur musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna. Netěsnost pístů nebo ssacích a výtlačných ventilů jeví se tím, že tlaky nebo teploty v jednotlivých stupních jsou překročeny nebo pozměněny.
c) Při netěsnosti chladičů musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna.
b) Pojistný ventil za kompresorem musí býti jednou denně přezkoušen (na př. stisknutím páky), zda správně působí.
a) Jsou-li ve válcích, mezichladičích a v odlučovači oleje vypouštěcí kohouty, musí jimi býti kondensovaná voda za stroje, případně voda a olej z mezichladičů a odlučovačů, odstraněny již před spouštěním při střídání směn a profouknutím při zastavení. Nelze-li takto vodu odstraniti, musí býti spouštění velmi pomalé a kompresor při něm musí pracovati na výfuk. V tomto případě se musí mezichladiče před každým spuštěním, avšak alespoň jednou týdně, spolehlivě vyčistiti od vody a oleje profouknutím.
4. Mezi kompresorem a první ruční uzávěrkou (ventilem nebo šoupátkem) musí býti pojistný ventil zatížený závažím, jehož velikost je přiměřená výkonu kompresoru.
§ 18
Pro vysokotlaké kompresory (nad 20 atp.) platí ustanovení předešlého paragrafu s těmito dodatky:
1. Kromě manometrů a teploměrů musí býti za každým tlakovým stupněm namontován ještě pojistný ventil. Pojistné ventily musí míti páčky pro ruční přezkoušení a musí býti nastaveny tak, aby při překročení nejvyššího přípustného tlaku odpouštěly.
2. Všechny pojistné ventily musí býti jednou denně přezkoušeny stisknutím ruční páky, zda nejsou zarezavělé nebo olejem zapečeny. Kromě toho musí býti pojistný ventil posledního tlakového stupně jednou týdně přezkoušen stupňováním nejvyššího konečného tlaku, zda správně funguje.
§ 19
Pro turbokompresory (odstředivé), které dodávají stlačený vzduch pro provoz dolů, platí tato ustanovení:
3. Turbokompresory musí býti vybaveny zařízením, které upozorní obsluhu na nedovolené stoupnutí teploty vzduchu za strojem, resp. teploty oleje v ložiskách pro nedostatek chladící vody, a hrozí-li nebezpečí stroj samočinně zastaví.
1. Ve výtlačném potrubí mezi turbokompresorem a uzavíracím šoupátkem musí býti spolehlivě působící zpětná klapka, která při poruše hnacího stroje zabrání roztočení soustrojí v opačném směru stlačeným vzduchem ze sítě.
2. Turbokompresor musí býti vybaven spolehlivým zařízením, které zabrání nestabilnímu chodu (t. zv. pumpování stroje) při spouštění, zastavování a provozu pod t. zv. pumpovní hranici.
4. Ustanovení § 17, odst. 2, 7, 10 a), c), e), 11 platí také pro turbokompresory. Omezení teploty podle odstavce 1 téhož paragrafu platí jen pro vzduch vycházející z turbokompresoru resp. z dochlazovače. Pro turbokompresory, které dodávají stlačený vzduch do společné sítě s kompresory pístovými nebo rotačními, platí kromě toho ustanovení § 17, odst. 8.
§ 20
(1) Nádoby na stlačený vzduch (vzduchojemy, nádrže, odvodňovače a pod.) o světlém průměru nad 800 mm a o délce nad 2000 mm musejí míti průlezné otvory, aby se umožnil vstup do nádob a vnitřní prohlídka. Průlezné otvory u nově pořizovaných nádob musí míti světlé rozměry 320 X 420 mm, jde-li o nízké tlaky, a 300X400 mm, jde-li o tlaky vysoké.
(2) Každá nádoba na stlačený vzduch musí míti na nejspodnějším místě kohout na vypouštění vody.
(3) Hlavní vzduchojemy, zařaděné mezi kompresory a rozvodná potrubí, musí býti mimo to opatřeny pojistným ventilem a manometrem. Pojistné ventily musí býti nastaveny tak, aby spolehlivě působily při překročení nejvyššího přípustného tlaku a aby nebylo možno uzavřití je proti nádrži, na niž jsou připojeny. Nejvyšší tlak budiž na manometru označen červenou čárkou. Tyto hlavní vzduchojemy musí býti postaveny mimo těžní budovu.
(4) Ostatní nádoby na stlačený vzduch musí býti opatřeny pojistnými ventily pouze tehdy, jestliže mezi nimi a uzavírací armaturou kompresoru není jiného pojistného ventilu.
(5) Otvor, kterým stlačený vzduch vstupuje do nádrže, má ležeti zpravidla proti výstupnímu otvoru tak, aby celá nádoba byla promývána proudícím vzduchem.
§ 21
(1) Všechny nádoby na stlačený vzduch musí snésti bez trvalé deformace tlak vyšší, než je přípustný provozní tlak (odstavec 7).
(2) Na každé nové nádobě na stlačený vzduch, jež podléhá tlakové zkoušce podle odst. 4, musí býti připevněn kovový štítek s udáním nejvyššího přípustného tlaku, se jménem a adresou výrobce a rokem výroby. U starších nádob, u nichž nelze zjistiti původ a rok výroby, musí býti na štítku kromě nejvyššího přípustného tlaku uvedeno datum a číslo zápisu o prvé tlakové zkoušce podle odstavce 4 tohoto paragrafu. Nápis musí býti trvanlivý a dostatečně čitelný a štítek musí býti připevněn tak, aby byl viditelný i při případném obložení nádoby.
(3) Tlak, pod nímž jest rozuměti u nádob na stlačený vzduch vždy přetlak, udává se v atmosférách (atp.). Atmosférou se rozumí tlak v kg na cm2.
(4) Průkaz o tom, že jest splněna podmínka prvého odstavce, musí býti proveden tlakovou zkouškou. Tlakové zkoušce musí býti podrobeny všechny nádoby na stlačený vzduch, u nichž součin pV ≧ 200, je-li současně p ≧ 0.5 a V ≧ 80, při čemž značí p provozní přetlak v atm. a V obsah nádoby v litrech. Tlaková zkouška musí býti provedena:
b) po jakékoliv podstatné konstruktivní změně tlakové nádoby nebo při podstatné změně provozního tlaku,
e) jestliže přezkoušení bylo uznáno za nutné odpovědným orgánem.
d) v obdobích 5 let bez ohledu na to, bylo-li nádoby používáno stále nebo jen občasně. U nádob, u nichž je nejméně jednou za 5 let prováděna vnitřní prohlídka, musí býti tlaková zkouška prováděna nejdéle v období 10 let,
c) byla-li nádoba značně poškozena, zejména ohněm nebo přehřátím,
a) před prvním uvedením do chodu,
(5) Tlakovou zkoušku podle písm. a) a b) předchozího odstavce provádí zkušební komisař parních kotlů. Zkoušky podle písm. c), d) a e) může prováděti i technický, oboru znalý úředník podniku, potvrzený revírním báňským úřadem. Tento úředník je pak odpovědný za bezvadný provozní stav vzduchových nádob.
(6) Tlaková zkouška se provádí tlakem vody a nádoba musí při ní vydržeti zkušební tlak, aniž se projevily netěsnosti, trvalé deformace nebo trhliny. Nádoby jest považovati za netěsné, vystupuje-li tlaková voda u spojů jinak než ve formě jemných perliček.
(7) U nádob na stlačený vzduch, u nichž lze provésti vnitřní prohlídku, musí býti zkušební tlak pz = 1.3 p a u nádob, u nichž nelze provésti vnitřní prohlídku, budiž zkušební tlak pz = 1.5 p, při čemž p značí nejvyšší přípustný tlak v atp., pro nějž je nádoba konstruována. Tento tlak nesmí býti nižší, než je největší provozní tlak u kompresorů.
(8) Správnost odečtení zkušebního tlaku na manometru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena cejchovaným kontrolním manometrem, pro jehož namontování budiž opatřen trojcestný kohout.
(9) Potrubí mezi kompresory a pracovními stroji nebo napájecími stanicemi lokomotiv a pod. nemusí býti podrobeno tlakové zkoušce, ale musí býti konstruováno a u výrobce zkoušeno tak, aby bezpečně sneslo tlak o 50% vyšší, než je normální tlak vzduchu jím proudícího.
(10) Pro zkoušení nádrží a součástí potrubí na vzduchových lokomotivách platí zvláštní ustanovení.
(11) Nádrže na stlačený vzduch buď též alespoň jednou za 5 roků (zpravidla u příležitosti tlakové zkoušky podle odstavce 4, písm. d) vyčištěny, podrobeny vnitřní prohlídce a opatřeny ochranným nátěrem. Vzduchojemy podle § 17, odstavce 8 nutno čistiti a prohlížeti každoročně.
§ 22
(1) Vzduchové potrubí budiž podle možnosti položeno tak, aby probíhalo od kompresoru až do míst spotřeby se spádem. Kde to není možné, musí býti na nejnižších místech zabudovány odvodňovací nádoby. Z těchto nádob musí býti kondensovaná voda podle potřeby pravidelně vypouštěna.
(2) Vzduchovodní rozvodné potrubí musí býti na dole bezpečně uloženo nebo zavěšeno a podle potřeby i upevněno. Přitom budiž pamatováno na roztahování potrubí teplem.
(3) Spojení jednotlivých kusů potrubí mezi sebou, potrubí s hadicemi a hadic s pracovními stroji budiž spolehlivé a pevné, aby se nemohlo samovolně rozpojiti. Závity na šroubech, matkách a nástavcích nesmějí býti obroušené, ztrhané nebo jinak poškozené.
(4) Hadice mezi potrubím a pracovním strojem musí býti dostatečně dlouhá a nesmí býti kladena tak, aby tvořila ostrý záhyb.
(5) Při překládání, zvedání, opravách a pod. vzduchovodního potrubí nutno předem zastaviti přívod stlačeného vzduchu a vzduch z potrubí vypustiti.
(6) Mají-li se stlačeným vzduchem profouknouti zanesené nástavky nebo jiné části potrubí, nesmí nikdo státi proti výfukovému otvoru trub. Osoba, jež provádí toto čistění, musí upozorniti všechny dělníky na to, co bude dělat, přesvědčí se, nestojí-li někdo ve směru výfuku a je-li třeba, postaví k výfuku stráž.
(7) Řádnému utěsňování potrubí a hadic budiž věnována náležitá pozornost. Zejména tehdy, přechází-li obvyklý syčivý zvuk, který vydává unikající stlačený vzduch, v pronikavý vysoký tón, musí býti porušené místo neprodleně opraveno.
§ 23
U důlních těžních vrátků, poháněných vzduchovými rotačními motory, (zubovými s rotačními písty a pod.), musí býti splněny tyto podmínky:
2. Vniknutí cizích tělísek z potrubí do motoru (rzi a pod.) nutno zabrániti vložením jemného síta mezi motor a potrubí. Toto síto musí býti kovové, snadno přístupné. Nečistota z něho budiž častěji odstraňována.
1. Mazací přístroj budiž zařízen tak, aby dodával jen tolik oleje, kolik je ho třeba pro provoz motoru. Množství dodávaného oleje musí býti závislé na množství protékajícího vzduchu. Olej musí býti nassáván z níže uložené nádobky přes filtr a nesmí samočinně vtékati do potrubí.
3. Aby dovolený počet obrátek rotujících částí nebyl u dvojdílných a trojdílných rotorů překročen, musí obsluhovač stroje míti možnost ovládati obrátky. U stroje musí býti optické nebo akustické návěštní zařízení, jež upozorní strojníka na to, že nejvyššího dovoleného počtu obrátek bylo dosaženo.
4. Používá-li se u strojů s trojdílným rotorem motoru k brzdění, musí býti do skříně motoru v místě vstupu stlačeného vzduchu vmontovány pojistné ventily, nastavené na tlak nejvýše o 2 atm. vyšší, než je provozní tlak kompresorů. Toto nastavení ventilů budiž zabezpečeno buď plombou nebo tak, že je nelze změniti bez použití zvláštního nástroje.
§ 24
(1) K prohlídkám zařízení na výrobu a rozvod stlačeného vzduchu, případně k vedení záznamu o nich, musí býti závodní správou ustanoven oboru znalý orgán, který musí býti potvrzen revírním báňským úřadem.
(2) O provedených prohlídkách a zkouškách se musejí vésti běžné záznamy ve zvláštní kontrolní knize.
§ 25
Pro vzduchové lokomotivy platí ustanovení zvláštní, obsažená v hlavě 10, dílu I. vyhlášky ministerstva průmyslu ze dne 4. dubna 1947, č. 420 Ú. l. I.
4. Zařízení elektrická.
§ 26
O zřizování a chodu elektrických zařízení platí předpisy Elektrotechnického svazu československého, jejichž zachovávání bylo uloženo báňským úřadem.
5. Strojovny a hnací stroje.
§ 27
(1) Hnací stroje kromě elektromotorů a kromě motorů přímo spojených s jednotlivými pracovními stroji, mají býti zpravidla umístěny ve zvláštních, všestranně uzavřených strojovnách.
(2) Hnací stroje, které sice nejsou přímo spojeny s jednotlivými pracovními stroji, ale jsou postaveny v pracovnách (dílnách), buď též, jsou-li v dosahu dělnictva zaměstnaného při výrobě, v celém svém rozsahu odděleny od pracovny pevným a hustým zábradlím. Jsou-li to motory spalovací, musí býti oddělení provedeno plnou stěnou, po případě zasklenou, aby tvořící se plyny nemohly vnikati do pracovny.
(3) Nepřenosné hnací stroje musejí spočívati na pevných základech.
(4) Kolem hnacího stroje musí býti vždy dostatečně široká volná prostora pro obsluhu.
(5) Stanoviště obsluhovače stroje budiž voleno tak, aby obsluhovač mohl stroj bezpečně a pohodlně ovládati.
§ 28
(1) Strojovny musejí býti dostatečně prostorné, dobře osvětlené a větrané. Strojovny pod zemí musejí býti zabezpečeny proti pádu hornin; voda kapající se stropu a s boků musí býti odváděna, aby jí nebyli obsluhovači stroje obtěžováni.
(2) Strojovny na povrchu, stojící mimo závodní budovy, musí býti kryté, aby byli obsluhovači stroje chráněni proti nepříznivému počasí.
(3) Ve strojovnách musí býti udržován pořádek a čistota. Vystřikování a kapání oleje z ložisek, čepů a pod. na podlahu budiž vhodně zamezeno. Vykapané nebo rozlité mazadlo budiž ihned pečlivě vytřeno a vysušeno.
(4) Podlaha strojovny nesmí býti kluzká. Kde toho poměry vyžadují, musí býti podlaha zdrsněna.
(5) Věci, které do strojovny nepatří, nesmějí tam býti ukládány ani trpěny.
(6) Látky k čištění buďtež ve strojovně uskladňovány do plechových schránek s víkem; látky již neupotřebitelné musí býti přiměřeně často ze strojovny odstraňovány.
(7) Dveře do strojoven se musí dát uzamknout. V době, kdy jsou stroje mimo provoz a bez dohledu, musí býti vchody do strojovny uzamčeny.
(8) Nepovolaným osobám je vstup do strojoven zakázán. Vývěska s tímto zákazem budiž umístěna na vnější straně všech dveří vedoucích do strojovny.
§ 29
(1) Každé spuštění nebo zastavení hnacího stroje musí obsluhovač předem oznámiti způsobem všeobecně srozumitelným.
(2) Kde se nelze při největším provozním hluku bezpečně dorozuměti voláním, musí býti pracovny a transmisní místnosti, závislé na hnacím stroji, spojeny se strojovnou návěštním zařízením, aby mohl obsluhovač stroje do těchto místností oznámiti, že stroj spustí nebo zastaví, a aby, pokud nejsou zřízeny dálkové vypinače podle odstavce 4, z každé této místnosti mohlo býti žádáno zastavení hnacího stroje. Od toho může býti upuštěno, slouží-li stroj jen k pohonu pracovního stroje obsluhovaného strojníkem samým, který jej vidí.
(3) Návěštní zařízení do strojovny budiž ze všech míst pracoven a transmisních místností lehce přístupné a nápadně označené.
(4) Kde toho místní poměry vyžadují, buďtež poblíže pracovních míst zařízeny dálkové vypinače.
§ 30
(1) Pohybující se části hnacích strojů (setrvačníky, záběry ozubených kol, kliky, ojnice, křižáky, procházející pístnice, páky k čerpadlům, dráhy závaží regulátorů a pod.), jakož i vyčnívající šrouby a nosy klínů na hřídelích musí býti tak zabezpečeny, aby byl obsluhovač stroje chráněn při jeho obsluze.
(2) Veškerá chranidla musí býti vhodná, důkladně provedená, dobře připevněná, musí k chráněným součástkám stroje náležitě přiléhati a musí býti pokud možno tak zařízena, aby je nebylo třeba odnímati při obsluze strojů, mazání, utahování ložisek, nahazování řemenů atd.). Průhledným chranidlům (z drátěného pletiva, z děrovaného plechu a pod.) třeba dáti přednost před chranidly plnými.
§ 31
(1) Je zakázáno čistiti připevněná chranidla a části hnacích strojů od usazeného mazadla plamenem.
(2) Mají-li býti hnací bubny, ozubená kola a pod. očištěna od usazeného mazadla přímo ve strojovně, smí se tak díti jen pří denním nebo elektrickém světle.
§ 32
U regulátorů poháněných řemenem budiž postaráno o to, aby řemen nemohl spadnouti.
§ 33
U hnacích strojů nebudiž, pokud možno, užíváno maznic na pohybujících se částech stroje.
§ 34
(1) Hnací stroje, které lze spustiti jen při určité poloze klikového ústrojí, musí býti opatřeny bezpečným natáčecím zařízením, je-li vnější průměr setrvačníku větší než 1.6 m nebo je-li setrvačník, byť i menšího průměru, těžce přístupný. U menších parních strojů, které spočívají na parním kotli (lokomobily a pod.), není třeba tohoto zařízení.
(2) Je-li nutno parní stroj při spouštění natáčeti přes mrtvý bod, musí zůstati vstupní ventil tak dlouho uzavřen, dokud se otáčí setrvačníkem.
(3) Setrvačníkové měniče musí míti k zastavení setrvačníku brzdu. Stanoviště osoby, která tuto brzdu obsluhuje, nesmí býti v rovině setrvačníku, nýbrž vedle něho.
§ 35
Hnací stroje musí býti tak zařízeny, aby se nemohly samovolně rozběhnouti nebo pohnouti.
§ 36
(1) K částem hnacích strojů uloženým pod podlahou strojovny budiž zřízen bezpečný přístup. Pro obsluhu a opravy těchto zařízení musí býti ponechán dostatečně volný, náležitě větraný prostor, který budiž podle potřeby osvětlen.
(2) Pohyblivé součástky strojního zařízení pod podlahou buďtež řádně ohrazeny.
§ 37
(1) U plynových motorů a na nassávaný plyn budiž vhodnými úpravami odstraněno nebezpečí zpětného zapálení.
(2) Naplňování nádržky benzinových motorů dějž se vhodným čerpadlem nebo plechovými konvemi s bezpečnostní uzávěrkou.
§ 38
(1) Vodní kola buďtež ohrazena bezpečným zábradlím, aby do podkolí nemohli spadnouti lidé ani žádné předměty.
(2) Při opravách, vysekávání ledu, při práci na transmisích, které nelze samostatně zastaviti, a při podobných úkonech musí býti vodní kola zaražena a zajištěna silnými opěrami proti pohybu.
(3) U vodních turbin musí býti dolní prostor turbiny bez nebezpečí přístupný. U turbin pro velký spád musí býti zřízen průlez na dolním konci každé průlezné přívodní trouby.
(4) Vodní motory se musí dáti zastaviti a vypnouti ze strojovny nebo ze závodní budovy. Zarážecí zařízení (stavidla, šoupátka a pod.) musí dobře těsniti a musí býti udržována v takovém stavu, aby byl zamezen přítok vody na zastavený motor.
6. Transmise.
§ 39
Každá hlavní transmise budiž tak upravena, aby mohla býti nezávisle na hnacím stroji spolehlivě a rychle přímo z pracovny vysunuta. Této úpravy není třeba při pohonu elektrickém, je-li vypinač v téže místnosti.
§ 40
(1) V prostoru, v němž se chodí, buďtež ohrazeny nebo zakryty všechny hřídele, řemenice, kotouče lanové a řetězové, řemeny, lana, řetězy, ozubená soukolí a jiné pohybující se transmisní součástky, sahají-li níže než 2 m nad podlahu. Z tohoto předpisu jsou vyňaty řemeny stupňových kotoučů u obráběcích strojů a pak řemeny užší než 50 mm, nepřesahuje-li jejich rychlost 0.5 m/vt.
(2) Klínů s vyčnívajícími nosy, vyčnívajících šroubů a pod. nebudiž na pohybujících se součástech transmisí užíváno, nebo buďtež zakryty hladkými kryty.
(3) Souhrnné ohrazení transmisí nebo jejich částí jest dovoleno jen tehdy, není-li třeba vcházeti do takto ohrazeného prostoru mezi prací k mazání, nahazování řemenů nebo z jiných důvodů. Otvory v podlaze pro průchod součástí transmise a strojů jest však nutno i v tomto případě ohraditi obrubami aspoň 25 cm vysokými.
(4) Transmise nebo jejich součásti uložené pod podlahou, v suterénu nebo v transmisních kanálech, musí býti bezpečně přístupné a stejně chráněné jako transmise nad zemí a pro obsluhu a jejich opravy musí býti ponechán podél nich dostatečný volný prostor.
§ 41
(1) Transmisní řemeny širší než 150 mm nebo pohybující se rychlostí větší než 5 m/vt. a všechna transmisní lana i řetězy nutno podchytit, běží-li nad pracovními místy nebo nad cestami. Podchycení budiž provedeno tak, aby řemen, lano nebo řetěz, přetrhne-li se anebo spadne, mohl odběhnouti v bezpečném vedení.
(2) Transmisní lana a řemeny vedené pod zemí buďtež opatřeny bezpečným krytem.
§ 42
Svislé hřídele buďtež až do výše 1,8 m nad podlahou zapaženy.
§ 43
(1) Je li třeba obsluhovati transmise i v pohybu, buďtež podél transmisních větví a převodů, vedených ve větší výši než 4,5 m, zřízeny bezpečné galerie nebo lávky alespoň 60 cm široké, s obrubami kolem podlahy alespoň 10 cm vysokými a s pevným zábradlím.
(2) Stejně buďtež upraveny lávky k částem transmise přístupným jen přes kádě s kapalinami nebo přes jiná nebezpečná místa.
§ 44
(1) Transmisní ložiska buďtež opatřena pokud možno samočinným mazáním. Jinak budiž mazání tak upraveno, aby nebylo nutno odstraňovati případný ochranný kryt toho nebo onoho místa.
(2) V závodech s přerušovanou výrobou je zakázáno mazati, čistiti a opravovati transmise, jsou-li v pohybu.
§ 45
(1) K obsluze transmisí buďtež po ruce žebříky opatřené háky a tak upravené, aby nemohly uklouznouti.
(2) Užívání dřevěných řemenic, klížených z několika malých segmentů, je dovoleno jen v místnostech suchých a při obvodové rychlosti do 15 m/s.
§ 46
(1) Pro nahazování řemenů širších než 40 mm nebo i užších, které se pohybují rychleji než 5 m/s., buďtež opatřena účelná nahazovadla řemenů nebo jiná vhodná a bezpečná zařízení. Toto ustanovení neplatí pro řemeny na stupňových a hnacích kotoučích obráběcích a pracovních strojů.
(2) Nahazovati se smí jedině s pevného stanoviště, nikoli se žebříku nebo stupátka; proto musí býti nahazovadla dostatečně dlouhá. Nahazovati a shazovati takové řemeny prostou rukou za chodu transmise je zakázáno.
(3) Řemeny a lana shozené s řemenic nebo s kotoučů buďtež odstraněny nebo zavěšeny tak, aby neležely na hřídeli.
(4) Hnací řemeny nesmějí míti roztřepené ani vlající konce, ani značněji vyčnívající šrouby nebo spony.
(5) Ocelové pásy k převodu síly musí býti se všech stran tak ohrazeny, aby přetržený pás nemohl z ohrazení vyběhnouti.
§ 47
(1) Obsluha transmisí buď svěřena jenom způsobilým osobám mužským, nejméně 18 let starým, opatřeným vhodným oblekem, dobře přiléhajícím, nebránícím volnosti pohybu, ale bez volných cípů; v kapsách nesmí býti uschovány snadno vlající látky, jako koudel a pod.
(2) Dělníkům, kteří tím nejsou pověřeni nutno nápadnými vyhláškami umístěnými poblíž transmisí zakázati jakoukoliv práci při transmisích, jako mazání, čištění, opravování, nahazování i shazování řemenů a pod.
7. Pracovní stroje a různá strojní, zařízení.
§ 48
(1) Všechny motoricky hnané pracovní stroje, nemají-li svého vlastního motoru přímo s nimi spojeného, musí býti opatřeny spolehlivými, lehce ovladatelnými vysunovadly, která možno v jejich krajních polohách bezpečně zajistiti.
(2) Výjimku činí stroje, jejichž výkony do sebe tak zasahují, že zastavení jednoho z nich má v zápětí zastavení celé skupiny strojů. Pak stačí společné vysunovadlo pro celou skupinu, které se dá podle možnosti ovládati od každého jednotlivého stroje této skupiny,
(3) U strojů poháněných vlastními elektromotory budiž vypinač elektrického proudu nebo jeho řídicí tlačítko umístěno v blízkosti stanoviště dělníkova.
§ 49
(1) Hnací mechanismy a jiné pohyblivé části pracovních strojů a pomocných zařízení, pokud jsou v dosahu dělníků a mohou je ohroziti, buďtež náležitě zabezpečeny. Sluší dáti přednost osvědčeným ochranným zařízením, která výrobce spolu se strojem dodává.
(2) Zejména buďtež učiněna tato opatření:
a) Záběry veškerých ozubených kol a hnacích šroubů, jakož i záběry třecích kotoučů a kuželů buďtež zakryty; rychle běžící ozubená soukolí buďtež však podle možnosti zakryta úplně.
b) Dráhy vyrovnávacích závaží, vahadel, regulačních těles, křídel ventilátorů a exhaustorů a podobných předmětů buďtež ohrazeny.
c) Vyčnívající nosy klínů, hlavy i matice šroubů na otáčejících se hřídelích a kotoučích buďtež zakryty hladkým, tvrdým obalem a vyčnívající konce hřídelů buďtež opatřeny náležitými pouzdry.
e) Řemenové, lanové a řetězové kotouče, jakož i setrvačníky a ramena ozubených kol buďtež vhodně zabezpečeny. Toto zabezpečení se může provésti u menších kotoučů, setrvačníků a ozubených kol plným, hladkým zapažením ramen, podle potřeby na obou stranách; u větších kotoučů nebo setrvačníků budiž provedeno ohrazením. Ohrazení se má skládati, je-li od ramen kotouče nebo setrvačníku vzdáleno více než 0.5 m, ze zábradlí alespoň 1 m vysokého, s druhou zábradelní tyčí ve výši kolena a musí býti kolem prohlubní v podlaze doplněno obrubou asi 10 cm vysokou. Je-li ohrazení blíže než 0.5 m, budiž setrvačník nebo kotouč chráněn plnou stěnou nebo hustou mříží, po případě silnou drátěnou sítí, aspoň 1.8 m vysokou, napjatou v pevném rámu. Při zabezpečování řemenových, lanových a řetězových kotoučů, pohybujících se v dosahu dělnictva, buď vždy vzat náležitý zřetel na nebezpečná místa, kde řemeny, lana nebo řetězy na kotouče nabíhají.
f) Na záběrové straně válcových dvojic, není-li materiál přiváděn samočinně nebo jinou vhodnou úpravou a dopouští-li to způsob práce, buďtež učiněna přiměřená opatření, aby ruce dělníků nemohly býti vtaženy mezi válce, nebo aby v případě potřeby mohl ohrožený válce okamžitě zastaviti.
d) Hřídele a spojky v dosahu dělníků buďtež vhodně zajištěny.
§ 50
(1) Motoricky hnané brusné kotouče uměle vyrobené, o průměru větším než 10 cm, musí míti kruhové otvory a nesmějí býti na hřídel naklínovány. Upevnění budiž provedeno bočními železnými deskami, jejichž průměr se rovná asi polovině průměru kotouče; tyto desky nechť přiléhají ke stranám brusu toliko v přiměřené šířce na obvodu a jejich dobré dosednutí budiž zajištěno prstencovými vložkami z lepenky, kůže a pod.
(2) Brusné kotouče z pískovce o průměru do 1 m, běžící obvodovou rychlostí nejvýše 4 m/s., mohou míti otvory čtvercové.
(3) Vylévati střední otvor brusných kotoučů sírou, sádrou nebo olovem o pod., aby mohly býti upevněny na hřídeli klínem, dovoluje se toliko při pískovcových brusech uvedených v předchozím odstavci.
(4) Mají li brusné kotouče větší obvodovou rychlost než 10 m/s., buďtež opatřeny posuvnými kryty z kotlového plechu aspoň 10 mm silného nebo z tvarového železa stejné odolnosti.
(5) Pro snadné broušení buďtež brusy opatřeny vhodnými, nepříliš nízko uloženými opěrnými podložkami, těsně přiléhajícími k obvodu kotouče a posuvnými, aby se daly přizpůsobiti opotřebení brusného kotouče.
(6) Brusné kotouče, které opotřebením pozbyly rotačního tvaru nebo se staly hrbolatými, buďtež zavčas srovnány.
(7) Při broušení za sucha budiž postaráno o účinné odssávání prachu, Kde se brousí za sucha jen občas, stačí nádoby s vodou tak umístěné, aby byl v nich prach zachycován.
(8) Každý motoricky hnaný brusný kotouč budiž před prvním upotřebením řádně prohlédnut a vyzkoušen, při čemž nutno užití obvodové rychlosti alespoň o 25% větší, než je obvodová rychlost, kterou brusný kotouč má míti při práci. Tato zkouška může býti provedena i u výrobce. O provedené zkoušce a dovoleném počtu obrátek budiž učiněn na kotouči záznam.
(9) Brusné kotouče buďtež tak postaveny, aby ohrožení osobní bezpečnosti bylo sníženo na míru co nejmenší.
(10) Brusné kotouče určené pro motorický pohon buďtež tak uloženy, aby netrpěly vlhkem, mrazem nebo horkem.
§ 51
(1) U kružních pil (cirkulárek) budiž horní část pilového kotouče, vystupujícího nad řezaný materiál, zakryta samočinně se zdvíhajícím, pohyblivým, řádně sestrojeným a upevněným ochranným krytem. U pil se spolehlivým podávacím zařízením nemusí se kryt zřizovati, když jej toto zařízení bezpečně nahradí.
(2) Při řezu podél vláken dřeva (let) budiž těsně za pilový kotouč a v jeho rovině upevněn přestavitelný ocelový rozvírací klín, přiměřeně vysoký k velikosti kotouče a odpovídající šířce řezu.
(3) Spodní část pilového kotouče budiž pod stolem s obou stran chráněna pevnými stěnami, které ozubení dostatečně přesahují a ponechávají mezi sebou a kotoučem menší mezery.
(4) Pily na řezání paliva buďtež opatřeny přiváděcím zařízením, které se po dokončení řezu samočinně vrátí do původní polohy.
(5) Při řezání malých nebo úzkých kousků nutno používati k jejich posunování do řezu vhodných pomůcek.
(6) Na kružní pile smí řezati jen dělník řádné obeznámený s touto prací a s jejím nebezpečím. Před započetím práce se muší dělník přesvědčiti, není-li pilový kotouč uvolněn nebo poškozen. Zjistí-li v něm trhlinku nebo uvolnění, nesmí s ním řezati. Dokud pila běží, nesmí se ochranný kryt zvedati. Při řezu podél vláken nesmí dělník státi přímo za dřevem, nýbrž musí podávati dřevo s boku.
§ 52
U pil kyvadlových musí býti zabráněno jejich samovolnému výkyvy z klidové polohy a jejich výkyv směrem k obsluhovateli musí býti spolehlivě omezen. Pilový kotouč budiž chráněn vhodně upraveným (dvoudílným) krytem, samočinně působícím Rukojeť třeba před hnacím řemenem chrániti štítem. Vyrovnávací závaží musí býti upevněno spolehlivě, a je-li zavěšeno na drátěném lanu, budiž jeho dráha se všech stran ohrazena.
§ 53
Na pásových pilách budiž zakryt pilový pás až na část k řezu nezbytně nutnou. Taktéž kotouče přes který pilový pás běží, buďtež bezpečně zakryty. Třeba dbáti toho, aby pilový pás měl stále správné napětí, běžel rovně a byl správně spájen.
§ 54
(1) U srovnávacích hoblovacích strojů na dřevo smí býti užíváno pouze válcových nožových hlav. Upraviti hlavu čtvercového průřezu na válcový tvar dřevěnými nebo plechovými oblými příložkami není dovoleno. Nutno pečovati stále o to, aby nože byly bezpečně upevněny, část nožů, jež nepracuje, budiž zakryta vhodným posunovatelným krytem. Totéž platí i o kombinovaných strojích hoblovacích, jichž lze užíti přeměnou stolu ke srovnávání.
(2) Při hoblování kratších kusů buď užíváno podávacích zařízení.
§ 55
(1) Nože strojů pro frézování a drážkování dřeva buďte shora zakryty, pokud to práce dovoluje, a obvod dráhy jejich ostří, pokud nezasahuje do obráběného kusu, buď zcela zabezpečen. Buď zároveň postaráno o účelné odvádění odpadků dřeva takovým směrem, aby neodletovaly na dělníka.
(2) Doporučuje se užívati frézovacích nožů s vložkami doplňujícími jejich tvar na rotační těleso, z něhož vyčnívá ostří jen v nezbytně nutné míře.
(3) Podle možnosti buď při práci užíváno vhodných pomůcek k přidržování a podávání obráběného dřeva.
§ 56
Na soustruzích, vrtačkách a na podobných obráběcích strojích buďtež ozubená soukolí řádně zakryta. Vřetena vrtaček s ručním podáváním buďtež tak zajištěna, aby nemohla samovolně sjeti se zdvižené polohy, šlapadla buďtež tak upravena, aby nemohla zraniti nohu dělníkovu.
§ 57
(1) Lisy a průstřižné stroje, nemající samočinného podávacího zařízení, mají býti tak upraveny nebo ochranným zařízením opatřeny, aby se ruka dělníkova nemohla dostati nahodile mezi patrici a matrici nebo mezi patrici a materiál. Při lisování nebo prostřihování drobných předmětů budiž k jejich vkládání a vyjímání užíváno vhodných háčků, kleští a podobných pomůcek.
(2) Na šroubových nebo-li vřetenových lisech buďtež dráhy setrvačných hmot nebo rukojetí, jsou-li v dosahu dělníka nebo mimojdoucích, náležitě zakryty.
§ 58
(1) Kolové mlýny buďtež, není-li horní hrana mísy alespoň 90 cm nad podlahou, ohrazeny aspoň dvoutyčovým zábradlím,
(2) Kolové mlýny musí býti opatřeny zařízením pro samočinný posun meliva.
(3) Je-li nutno vstoupiti na mísy mezi kola, musí býti učiněno opatření, aby mlýn nemohl býti spuštěn, dokud dělník na míse prodlévá.
§ 59
Kolem stoupových drtičů musí býti zřízeny pevné stěny na ochranu dělníků, jakož i pro zabezpečení blízkých cest a pracovišť.
§ 60
(1) Šroubové matice pohyblivých částí strojního zařízeni musí býti řádně zajištěny. Pojištění druhou maticí nestačí.
(2) U strojů opatřených rohatkou a západkou budiž dbáno toho, aby toto pojistné zařízení bylo stále v bezvadném pořádku, aby nemohlo nastati nežádoucí obrácení chodu.
§ 61
(1) Nádrže, pánve, kotle a jiné otevřené nádoby, které jsou hlubší než 90 cm nebo jsou určeny pro látky žíravé, jedovaté nebo horké, buďtež náležitě ohrazeny nebo přikryty, nevyčnívá-li jejich vrchní okraj aspoň 90 cm nad podlahu nebo nad stanoviště dělníkovo.
(2) Plní-li se takové nádoby potrubím (otevřením příslušných ventilů nebo kohoutů), nebo je li horký nebo žíravý obsah nádrží náchylný k překypění, buďtež opatřeny zařízením (plováky spojené s přítokem), zamezujícím přetečení nádrže, nebo žlabem, kterým se přeteklá tekutina bezpečně odvede, aby neohrožovala dělnictvo zaměstnané vedle nádrží nebo pod nimi.
(3) Podlaha kolem takových otevřených nádrží budiž tak upravena, aby uklouznutí bylo znemožněno.
§ 62
(1) Potrubí určená pro páry, plyny, kyseliny, louhy anebo pro horké tekutiny a ústící do přístrojů nebo nádob, do nichž se vstupuje, musí býti podle potřeby i na několika místech opatřena spolehlivými ventily nebo kohoutky, které lze bezpečně uzavříti a jež jsou snadno a vždy přístupné.
(2) Při práci v takových nádobách nebo v nádobách s vnitřním přetlakem budiž dbáno obdobných bezpečnostních opatření, jaká jsou předepsána v § 12. V případě potřeby musí míti pracující masku s vhodným filtrem. Stejnou masku musí míti po ruce zaměstnanec, mající pohotovost pro případ nehody.
§ 63
Vařiče a pod. nádoby (autoklavy, sušicí bubny a pod.), které nejsou částí parních kotlů a u nichž se za provozu může vyskytnouti vyšší přetlak než 0.1 atp., musí býti opatřeny nejméně jedním pojišťovacím ventilem a manometrem i nomalisovaným nástavcem pro kontrolní manometr, po případě ventilem pro vypouštění páry a kondensované vody. Jsou-li připojeny na potrubí o vyšším tlaku, než jest jejich tlak provozní, musí míti spolehlivý redukční ventil. Pokud jde o zkoušky, revise, obsluhu a opravy vařičů a pod. nádob, poukazuje se na příslušné zákony a nařízení.
§ 64
Pokud se při práci na pracovních strojích vyvinuje prach nebo vznikají odpadky takového druhu, že znečišťují značně ovzduší pracoven, nebo že jejich vdechování ohrožuje zdraví obsluhujících dělníků, musí býti učinně odssávány na místě svého vzniku.
8. Dopravní stroje.
§ 65
Ustanovení hlavy 1.—7. platí i pro stroje dopravní, pokud není předepsáno něco jiného ve vyhlášce ministerstva průmyslu ze dne 4. dubna 1947, č. 420 Ú. l. I nebo v „Nařízení o jízdě na laně“.
9. Autogenní řezání a svařování; lahvové baterie.
§ 66
(1) Láhve se stlačeným plynem (dále láhve), jichž se používá při autogenním řezání nebo svařování (dále svařování), buďtež zajištěny proti pádu (řetězy, řemeny, sponami a pod.). Láhve musí býti chráněny proti nebezpečnému zahřátí otevřeným plamenem, blízkými ohništi a topnými tělesy, jakož i přímými paprsky slunečními.
(2) Láhve musí býti vzdáleny od jakéhokoliv většího tepelného zdroje nejméně 3 metry, od místa svařování nejméně 1 m. Láhve musí býti postaveny tak, aby k nim byl dělník při práci obrácen zády.
§ 67
(1) Láhve, a hlavně jejich armatury, buďtež chráněny před stykem s oleji a tuky. Nesmějí býti brány do mastných rukou nebo uchopeny mastnými hadry a čisticími látkami.
(2) U lahví bez ventilového kolečka musí býti ventilový klíč stále nastrčen.
(3) Netěsnosti se smějí zjišťovati jedině mýdlovou vodou, nikdy plamenem.
(4) Plnění lahví jiným plynem, než na který jsou povoleny, je zakázáno. Rovněž nesmí býti používáno těchto lahví pro uskladňování olejů nebo jiných látek.
§ 68
(1) Hořáky musí býti na každém plynovodu opatřeny uzávěrkou blízko před místem, kde se plyny mísí. Tyto uzávěrky musí býti spolehlivé a snadno ovladatelné.
(2) Přívod plynu smí býti při práci řízen jedině hořákovými ventily.
(3) Skočí li plamen zpět do hořáku, nutno hořákové ventily ihned uzavříti. Jestliže zpětný náraz plamene dojde až k lahvím, nutno ihned uzavřít i ventily na lahvích. Hořáky začazené zpětným vnikáním plamene buďtež opatrně vyčištěny. Dochází-li k zpětým nárazům u přístrojů, u nichž se používá vyvíječů plynu, budiž voda v předloze vyměněna.
(4) Aby se zabránilo přílišnému zahřátí hořáku, budiž hořák při práci občas ponořen do studené vody. Přitom budiž uzavřen hořákový ventil, jímž se řídí přívod hořlavého plynu, ventil v přívodu kyslíku však budiž ponechán otevřený.
§ 69
(1) Hadice k hořákům musí býti nejméně 3 m dlouhé, jsou-li však připojeny k vyvíječi plynu, musí býti nejméně 4 m dlouhé.
(2) Nové hadice musí býti před užitím očištěny profouknutím od prachu usazeného uvnitř.
(3) Světlý průřez hadic musí odpovídati síle nátrubků. Připevnění hadic k nátrubkům musí býti zajištěno vhodnými svorkami. Jiný způsob zajištění se nepřipouští.
(4) Hadice buďtež i při práci ukládány tak, aby se nemohly poškoditi a znečistiti (zejména olejem); nesmějí býti také nikdy ani přechodně položeny na horké místo (nad 50° C).
(5) Nesmí se užívati hadic se slabými stěnami, nebo hadic měkkých, které se snadno přehýbají, jakož i hadic opotřebovaných a lámavých.
§ 70
(1) Redukční ventil budiž před nasazením prohlédnut, má-li těsnicí kroužky. Poškozené těsnicí kroužky nutno vyměniti. K těsnění smí býti užito pouze kroužků z vulkanfibru.
(2) Redukční ventil musí býti zařízen a připojen tak, aby v případě, že z hadicového nátrubku nebo z pojistného ventilu počne unikati plyn, nezasáhl jeho proud láhev, na níž je ventil připojen, ani láhev sousední.
(3) Je-li redukční ventil připevněn k láhvi třmenem, nesmí býti nasazen na lahvový ventil křivě. Při šroubování redukčního ventilu na lahvový ventil nesmí býti užito ventilového pouzdra jako rukojeti.
(4) Redukční ventil, jehož manometry neukazují správně nebo u nichž se jeví jiné nepravidelnosti, musí býti prohlédnut a přezkoušen odborníkem a podle potřeby opraven.
(5) K rozmrazování zamrzlých redukčních ventilů nesmí býti použito plamene, otevřeného ohně nebo žhavých kovů.
(6) Redukční ventily, jichž se užívá u lahví s kyslíkem, musí býti označeny modře, pro vodík červeně a pro acetylen (dissous-plyn) bíle.
§ 71
Lahvové ventily musejí bytí vždy uzavřeny po ukončení nebo přerušení práce, jakož i když byla láhev vyprázdněna. Utahovati pouzdro redukčního ventilu je zakázáno, jsou-li lahvové ventily otevřeny.
§ 72
(1) Před započetím práce buďtež ventily lahví na okamžik otevřeny, aby se odstranila případná nečistota v nich usazená.
(2) Ventily se nesmějí otvírati naráz, nýbrž zvolna.
(3) Pokud plyn z ventilu vyfukuje, musí obsluhovač státi stranou a nikoli proti ventilu.
§ 73
(1) Zahřeje-li se láhev s plynem-dissous (acetylène-dissous), ať již od svařovacího plamene, zpětným vnikáním od hořáku či jinak, budiž vynesena na volný vzduch a plyn z ní vypuštěn.
(2) K obsluze lahvových ventilů při nebezpečí buďtež po ruce pomůcky, jako vlhké šátky, asbestové rukavice a pod.
§ 74
(1) Svařovací přístroje musí býti schváleného typu a při práci dlužno dbáti poučení o zacházení s přístrojem, které musí býti připevněno na přístroji nebo vyvěšeno na pracovišti.
(2) Dělníci zaměstnaní svařováním musí míti při práci barevné ochranné brýle, kukly s okénky nebo náčelní štítky z nehořlavé hmoty. Tyto ochranné prostředky musí býti uzavřeny i po stranách, pracuje-li dělník s přístrojem nad hlavou.
(3) Dělníkům, kteří pracují se svařovacími přístroji stále nebo delší dobu, buďtež dány ochranné rukavice a zástěry.
(4) Vyvíjí-li se při autogenním sváření nebo řezání zdraví Škodlivé plyny (páry olova, cínu a pod.), musí býti postaráno o to, aby byly přímo na místě vzniku odssávány. Nelze-li to z technických důvodů provésti, musí dělníci při práci použiti vhodných dýchacích přístrojů nebo masek.
(5) Pracuje-li se s autogenními přístroji v kotlech, uzavřených nádobách, v potrubí nebo jiných těsných prostorách, musí býti postaráno o řádné větrání, jinak musí dělníci pracovati v dýchacích přístrojích.
(6) Při přacích podle odstavců 4 a 5 musí býti zaměstnáni vždy alespoň 2 dělníci, aby v případě nehody byla po ruce pomoc.
§ 75
(1) S autogenním přístrojem, s elektrickým svařovacím přístrojem nebo se spájecí lampou (dále spájení) smějí pracovati pouze osoby, které k tomu byly výslovně ustanoveny závodním na základě jeho písemného rozkazu. Toto ustanovení se nevztahuje na práce v povrchových dílnách k tomu určených a na místech pod širým nebem, kde nejsou v blízkosti žádné výbušné nebo lehce hořlavé látky. K svařování a k spájení pod zemí v dolech s třaskavými plyny nebo s nebezpečným prachem uhelným je kromě toho třeba zvláštního povolení revírního báňského úřadu, který může povoliti provádění těchto prací pouze v úplně čistém vtažném větrním proudu v místech zabezpečených před ohněm, jako jsou hlavní jámy a jejich náraziště, ohnivzdorně vybudované dílny a strojovny v přímé blízkosti vtažné jámy a pod.
(2) Práce, k nimž je třeba podle předcházejícího odstavce písemného rozkazu závodního, se smějí konati jen za stálého dozoru dozorce, který k tomu dostal od závodního písemný příkaz s přesným vymezením rozsahu prací. Opis tohoto příkazu musí býti zapsán do dolového deníku nebo do zvláštní knihy.
(3) Dělníkům, zaměstnaným při pracích, k nimž je třeba písemného rozkazu závodního, jakož i dozorcům vykonávajícím dozor podle odstavce 2 budiž výslovně uloženo, že musejí s přístroji zacházeti opatrně, a po každé jim budiž připomenuto, že v místech, kde se vyskytnou třaskavé plyny nebo nebezpečný uhelný prach, nesmějí jich použiti, dále že musejí přesně zachovávati všechna opatření, předepsaná k zamezení nebezpečí ohně, a konečně že po skončené práci musejí pečlivě přezkoumati, zda někde možnost ohně nevznikla. V pracovních přestávkách musí býti na pracovišti stále přítomen alespoň jeden dělník.
(4) Před započetím prací, k nimž je zapotřebí písemného rozkazu závodního, budiž zařízeno toto:
c) S pracoviště a s jeho okolí do vzdálenosti nejméně 10 m na všecky strany musí býti uhelný prach důkladně smeten a do téže vzdálenosti musí býti vše vydatně smočeno vodou.
e) Při práci na těžní věži nebo v jámě budiž pod pracovištěm položen poval a mezery v něm buďtež ještě zvlášť zakryty.
d) Namazané strojové součástky a lana, pokud s nich nelze odstraniti vše, co by mohlo hořeti, musí býti v dosahu nebezpečí obaleny nebo zakryty způsobem zabezpečujícím je proti ohni. Z prohlubní pro strojní zařízení, jakož i z ochranných koryt pod lanovými kotouči budiž před započetím prací pečlivě odstraněno mazadlo a uhelný prach a prohlubně i koryta buďtež zakryta.
b) Není-li přímo u místa svařování hydrant a postřikovači hadice, musí tam býti připraveny vhodné nádoby s vodou nebo hasicí přístroje v dostatečném počtu a kromě toho dostatek písku nebo kamenného prachu k uhašení případně vzniklého ohně.
a) Dozorce, pověřený dozorem nad svářením nebo spájením se osobně přesvědčí, není-li na pracovním místě nebo v jeho užším okolí nebezpečí požáru, třaskavých plynů, nebo uhelného prachu.
(5) Po skončení práce se musí dozorce podle odstavce 2 přesvědčiti zevrubnou prohlídkou pracovního místa i jeho okolí o tom, že nikde není nebezpečí vzniku ohně. Tato prohlídka musí býti v hodinových přestávkách několikráte opakována, nejméně po 8 hodin po skončení práce.
§ 76
Nádoby, v nichž byly látky nebo plyny hořlavé, anebo takové, které se horkem rozkládají, musí býti při autogenním řezání nebo svařování zcela naplněny vodou.
§ 77
Svařovací přístroje a spájecí lampy nesmějí býti uschovávány pod zemí.
§ 78
S autogenními přístroji smějí pracovati pouze lidé spolehliví, s tímto způsobem práce a s přístrojem důkladně obeznámení. Dělníci mladší 18 let smějí s autogenními přístroji pracovati jen pod stálým dohledem. Ženy k těmto pracím nesmějí býti přibírány.
§ 79
(1) Lahvovou baterií (dále baterií) se rozumějí alespoň tři láhve s plynem téhož druhu, připojené na společné, pevně uložené potrubí.
(2) Baterie mají býti zpravidla umístěny ve, zvláštních místnostech s lehkou střechou a řádným větracím zařízením, která se nedá zcela vyřaditi z činnosti. Tyto místnosti se smějí vytápěti pouze teplou vodou nebo nízkotlakovou parou (radiátory).
(3) Místnost pro baterii musí býti tak prostorná, aby bylo možno s lahvemi volně zacházet.
(4) V místnosti pro baterii nesmí býti ukládáno a trpěno nic, čeho není třeba pro obsluhu lahví a baterie, zejména žádná lehce vznětlivé látky.
§ 80
(1) Kde není možno zříditi pro baterii zvláštní místnost, je dovoleno umístiti ji i v provozovně. Jde-li o plyn hořlavý, musí býti provozovna tak veliká, že na jednu láhev tohoto plynu připadne nejméně 50 m vzduchového prostoru.
(2) Prostor pro baterii v provozovně musí býti proti ostatnímu prostoru provozovny ohrazen alespoň 2 m vysokou a 30 cm silnou cihlovou zdí, nebo zdí železobetonovou téže pevnosti. Vstupní otvory z provozovny musejí býti chráněny nárazovou zdí.
§ 81
Nad prostorem, v němž je umístěna baterie, nesmějí býti žádné obytné místnosti, a pokud možno, nemají tam býti ani strojovny, dílny nebo skladiště.
§ 82
Pro umístění lahví v baterii budiž zřízena zvláštní police, k níž musí býti láhve řádně připevněny třmeny, řemeny nebo řetězy, aby bylo zabráněno jejich překocení.
§ 83
(2) Odpojitelné spoje potrubí smějí míti jedině kovové těsnění.
(4) Jednotlivá plynovodní potrubí musí býti označena barevně, a to potrubí pro kyslík modře, pro vodík červeně a pro acetylen bíle.
(1) Pevné spojování plynovodního potrubí smí se prováděti buď svářením nebo spájením na tvrdo.
(3) Hlavní plynovodní potrubí musí míti snadno přístupnou uzávěrku v přímé blízkosti baterie.
§ 84
(3) Pro potrubí k vedení acetylenu buď zpravidla užito jen železa a olova, tohoto však jen tehdy, leží-li potrubí volně a není-li vystaveno mechanickému poškození. Nesmí se užívati kovů, jež se spojují s acetylenovým plynem ve výbušné sloučeniny (zvláště měď). Slitiny z mědí (mosaz, bronz a pod.) jsou přípustny jen pro kohouty, ventily, sroubení a podobné součástky a buďte vždy udržovány čisté.
(2) Potrubí pro vedení kyslíku o vysokém tlaku musí býti z mědi.
(1) Do dlouhých plynovodních potrubí budiž včleněn přiměřený počet vyrovnávacích kusů (kompensace).
§ 85
Na lehce dosažitelném místě v blízkosti baterie s hořlavým plynem musí býti stále po ruce asbestové rukavice a husté přikrývky k uhašení případného ohně.
§ 86
(1) Obsluhou lahvových baterií smějí býti pověřeni jen muži spolehliví, o způsobu práce přesně poučení, starší 18 let, které závodní jmenovitě určil.
(2) Nepovolaným jest zakázán vstup do prostorů, v nichž jsou baterie umístěny. Výrazná vývěstka s tímto zákazem budiž upevněna na všech vchodech do těchto prostorů.
§ 87
Zřízení lahvové baterie budiž před uvedením do provozu ohlášeno revírnímu báňskému úřadu.
§ 88
Pokud jde o předpisy týkající se užití karbidu a vyvíječů acetylenu poukazuje se na příslušné zákony a nařízení.
10. Obsluha a dozor.
§ 89
(1) Obsluha hnacích strojů smí býti svěřena jen osobám spolehlivými, věci znalým a nejméně 18 let starým.
(2) Obsluhovači velkých, pro provoz důležitých strojů, jakož i strojů, jejichž obsluha jest spojena se zvýšeným nebezpečím, musí býti nejméně 24 roky staří a musí svoji způsobilost prokázati zkouškou. Této zkoušce jsou podrobeny obsluhovači:
a) turbogenerátorů v ústřednách, na které jsou připojeny těžní stroje nebo hlavní větrníky;
b) rozváděčích desek v ústřednách, na které jsou připojeny těžní stroje nebo hlavní větrníky;
c) hlavních větrníků jam;
e) strojů, pro něž to bylo nařízeno zvláštními předpisy nebo revírním báňským úřadem v jednotlivém případě.
d) vysokotlakých kompresorů;
(3) Obsluhovače zkouší revírní báňský úřad ze znalosti zařízení stroje, jeho správné a bezpečné obsluhy a ze znalosti služebních předpisů, pokud nevykonali v některém z uvedených předmětů zkoušku před jiným úředním orgánem, k tomu povolaným.
(4) O vykonané zkoušce vydá revírní báňský uřad vysvědčení, které však platí pouze pro obsluhu strojů v tomto vysvědčení výslovně uvedených.
(5) Je-li obsluhovač přeložen k jinému stroji, musí složiti novou zkoušku, leda by šlo o stroj téhož druhu a obdobného provedení.
§ 90
(1) Před spuštěním stroje musí se jeho obsluhovač přesvědčiti, je-li stroj v pořádku. Zjistí-li na něm vady, které nemůže sám odstraniti, musí to ihned hlásiti nejbližšímu dozorci.
(2) Obsluhovač hnacího stroje nesmí b své újmě svěřiti řízení stroje osobě jiné.
(3) Veškeré nepravidelnosti a závady pří chodu stroje, jejichž odstraňování nepatří přímo k povinnostem obsluhovače, musí obsluhovač hlásiti neprodleně nejbližšímu dozorci.
§ 91
Stroje, jejichž nevhodné zastavení mohlo by býti spojeno s nebezpečím pro osádku, celého závodu nebo jeho části, smí zastavovati pouze obsluhovač stroje anebo jiná závodním k tomu zvlášť ustanovená osoba, starší 24 let. Tyto stroje buďte opatřeny příslušnou vývěskou.
§ 92
(1) Čistiti, mazati a opravovati stroje za chodu je zakázáno kromě případů označených v odstavcích 2 a 3. Na vhodném místě budiž upevněná výrazná vývěska s tímto zákazem.
(2) Za chodu se smějí mazati jen ty části stroje, u nichž není z konstruktivních důvodů možno umístiti samočinné maznice. Otvory mazací, jakož i mazničky smějí se plniti jen konvicemi s dlouhými výlevkami. Mazati a čistiti smí se jen s bezpečného stanoviště (s podlahy nebo pevného povalu, nikoli se žebříků) a vhodnými nástroji, nikdy však rukou.
(3) Je-li mimořádně nutno provésti opravu nebo jinou zvláštní práci na stroji za chodu, smí se tak státi jen osobami zkušenými a za stálého dozoru odborného dozorce (mistra). Takovéto práce se smějí prováděti pouze na výslovný rozkaz závodního nebo jeho zástupce, případně strojmistra.
§ 93
Osoby zaměstnané poblíže strojů musí nositi při práci těsně přiléhající oblek. Ženy musí míti hlavu pokrytou šátkem nebo síťkou. Je zakázáno oblékati a svlékati se přímo u pohybujících se částí stroje.
§ 94
(1) Dozorem nad strojním zařízením závodu budiž pověřen odborně vzdělaný a zkušený dozorce (strojmistr), který musí býti pro tuto funkci potvrzen revírním báňským úřadem.
(2) Na závodech, které zaměstnávají trvale méně než 50 dělníků a mají strojní zařízení jen jednoduché a malého rozsahu, nemusí býti ustanoven strojmistr.
Díl2
Zařízení na povrchu.
1. Zahájení a zastavení provozu. — Ohraničení závodu.
§ 95
(1) Založení nebo znovuotevření samostatného báňského závodu musí býti alespoň 4 týdny dříve ohlášeno revírnímu báňskému úřadu. K oznámení budiž přiložen ve dvojím vyhotovení polohopisný plán v měřítku alespoň 1 : 2880 se zakreslením povrchových objektů (budovy, železnice, silnice, řeky atd.), ležících v okruhu nejméně 100 m od závodu, jakož i — jde-li o důl — popis úvodních děl s udáním předpokládané hloubky, profilu rozdělení a výstroje. Jiné platné předpisy o podobném hlášení nejsou tím dotčeny.
(2) Do 4 týdnů po dohotovení úvodního díla dolu budiž revírnímu báňskému úřadu podána o tom zpráva s popisem složení a mocnosti proražených vrstev hornin a s profilem úvodního díla.
§ 96
(1) Povrchová zařízení báňských závodů buďtež proti sousedním pozemkům podle potřeby bezpečně ohrazena nebo zajištěna (zdí, plotem, hlubokým příkopem s navršenou hrází a pod.).
(2) Přístup do dolů, úpraven a do hutí, do budovy jámy, jakož i do všech prostorů na povrchu, v nichž jsou umístěny stroje, parní kotle nebo jiná provozní zařízení, jest povolen osobám na závodě zaměstnaným a zástupcům úřadů pří výkonu jejich služby. Vstupovati do budovy jámy, jakož i do všech prostorů na povrchu, v nichž jsou umístěny stroje, parní kotle nebo jiná provozní zařízení, smějí jen osoby v těchto místech zaměstnané. Jiné osoby smějí vstoupiti do závodů a závodních prostorů pouze s povolením nebo na příkaz závodního nebo jeho zástupce a jen v průvodu odborného průvodce.
(3) Zákaz vstupu nepovolaným budiž vyznačen na výrazných vývěskách na všech vchodech na závod, jakož i u všech cest, vedoucích k odvalům, skrývkám, lomům a pod. Tyto vývěsky musí býti udržovány v dobrém stavu.
§ 97
(1) Má-li se báňský závod, ať trvale nebo dočasně zastaviti, budiž to alespoň 4 týdny předem ohlášeno revírnímu báňskému úřadu s udáním důvodů. Revírní báňský úřad stanoví pak potřebná bezpečnostní opatření.
(2) Má-li se báňský závod zastaviti pro nepředvídané události ihned anebo v době tak krátké, že nelze dodržeti lhůtu uvedenou v předcházejícím odstavci, nutno to ohlásiti co nejdříve, nejpozději do 8 dnů.
(3) Těmito ustanoveními nejsou dotčeny předpisy obecného zákona horního o zachovávání stálého provozu.
§ 98
(1) Dočasně nebo trvale zastavený báňský závod musí býti, pokud revírní báňský úřad nestanoví jinak, stále hlídán nebo alespoň tak zajištěn, aby do něho nemohly vniknouti cizí osoby bez použití násilí nebo zvláštních přístrojů.
(2) Stejně musí býti zajištěna ústí všech úvodních děl dolu v provozu a i mimo provoz (vodní štoly, větrní jámy a pod.), ležících mimo ohrazený obvod závodu. Budovy postavené nad těmito díly musí býti v době, kdy se v nich nepracuje nebo nejsou pod dohledem, uzamčeny.
2. Ochrana povrchu před následky dolování. — Odvaly.
§ 99
(1) Přibližují-li se hornická díla k budovám, veřejným silnicím a cestám, řekám nebo jiným povrchovým zařízením a lze-li podle zkušeností očekávati takové poškození těchto objektů vlivem hornických děl, že by tím byla ohrožena bezpečnost osob nebo veřejné spojení, musí to býti hlášeno tak včas revírnímu báňskému úřadu, aby mohl stanoviti potřebná opatření pro další postup prací.
(2) Pro vzájemný poměr mezi báňskými a železničními podniky platí příslušná zvláštní ustanovení.
(3) Uředně stanovené ochranné pilíře k zajištění povrchových objektů nesmějí býti bez svolení revírního báňského úřadu zeslabovány ražením jakýchkoliv důlních děl. Hranice těchto pilířů buďtež podle potřeby a možnosti výrazně označeny i v podzemních dílech (vývěskami, bílými čarami a pod.).
§ 100
(1) Dá-li se očekávati, že následkem dolování vzniknou na povrchu nebezpečné propadliny, nebezpečné trhliny nebo že půda poklesne tak, že vznikne nebezpečí pro osoby, budiž vlastník dotčeného pozemku nebo jeho uživatel o tom včas vyrozuměn.
(2) Místa na povrchu, kde vznikly následkem dolování takové propadliny, trhliny nebo nebezpečné poklesy, nebo kde lze jejich vznik očekávati, musí býti alespoň do výše 80 cm ohrazena. Na cesty, chodníky a stezky vedoucí k těmto místům buďtež dány výrazné vývěsky se zákazem chůze a s upozorněním na hrozící nebezpečí. Tyto vývěsky musí býti udržovány stále v dobrém stavu.
§ 101
(1) Odvaly k ukládání hmot, které jsou větrem lehko unášeny (popela, jemného prachu a pod.), dále odvaly, z nichž vycházejí jedovaté, dusivé nebo jinak škodlivé plyny nebo páry, jakož i odvaly g hmotami, jež by se mohly vznítiti, nemají býti zpravidla zakládány v přímé blízkosti obcí, nýbrž stranou, a tak, aby pokud možno pravidelné větry, vanoucí v dotčeném kraji, neunášely škodlivé látky z odvalů směrem k obydleným místům. Založení takového odvalu musí býti revírnímu báňskému úřadu předem ohlášeno.
(2) Odvaly uvedené v předchozím odstavci, jakož i odvaly pro žhavý popel a strusku nesmějí býti zakládány v blízkosti jam a štol.
(3) Odvaly pro žhavý popel a strusku, jakož i odvaly s hmotami, jež by se mohly vznítiti, nesmějí býti zakládány na výchozu sloje nebo v jeho přímé blízkosti. Je-li nebezpečí, že by horké nebo požární plyny mohly vniknouti trhlinami v zemi do důlních prostorů, nesmí se pod takovými odvaly vůbec dolovati.
§ 102
(1) Na odvaly s hmotami, které se mohou vznítiti, nesmí býti sypán žhavý popel nebo struska, ani na nich nesmí býti rozděláván oheň. K ukládání žhavého popela a strusky musí býti založeny odvaly zvláštní.
(2) Odvaly s hmotami, které se mohou vznítiti, musí býti pozorovány. Zjistí-li se, že se odval počíná vzněcovati, musí býti neprodleně přikročeno k účinnému hašení ohně.
(3) Odvaly, na něž již nebude sypáno, mají býti pokud možno osety nebo osázeny.
3. Závodní budovy a místnosti.
a) Stavba a rozměry.
§ 103
(1) Při stavbě závodních budov budiž dbáno platného stavebního řádu.
(2) Závodní budovy buďte udržovány stále ve stavu úplně bezpečném, Zvláštní pozornost budiž věnována nosným a stropním konstrukcím těžce zatíženým nebo takovým, jež mohou býti ohroženy škodlivým vlivem vody, páry, kyselin a pod., jakož i stálými nebo dočasnými otřesy nebo ssedáním půdy následkem dolování. Rovněž třeba dbáti o řádný stav podlah a schodů, ve kterých nutno poškozená místa neodkladně opraviti.
(3) Pracovny a skladiště, schody a chodby buďtež udržovány v čistotě. Bílené části stěn a stropů buďte podle potřeby znovu obíleny.
§ 104
Všechny pracovny mají býti tak zařízeny, aby na každou osobu v nich trvale zaměstnanou připadlo nejméně 10 m3 vzdušné prostory a nejméně 2 m2 podlahy. V závodech se škodlivým vývinem prachu, plynů nebo výparů buďtež tyto nejmenší rozměry přiměřeně zvětšeny.
§ 105
(1) Není-li stavebním řádem předepsaná výška větší, musí býti světlá výška všech pracoven alespoň 3 m.
(2) V pracovnách, v nichž se vyvíjejí páry, škodlivé nebo zapáchající plyny, v nichž vzniká prach, anebo kde se pracuje za vyšší teploty, budiž výška přiměřeně zvětšena, není-li zavedeno účinné umělé větrání.
§ 106
(2) V místnostech, ve kterých se zachází s velkým množstvím kapalin, s látkami podléhajícími hnilobě, nebo kde se ve větší míře sráží vlhkost, budiž podlaha zřízena nepropustně v takovém sklonu, aby kapalina mohla s ní snadno odtékati. Nesmí býti kluzká a na jejích částech, na kterých dělníci při práci trvale stojí nebo přecházejí, buďte pokud možno položeny laťové nebo jiné vhodné rošty. Není-li možno roštů užiti, nechť je dělnictvo chráněno proti vlhku a chladnu dokonalou obuví. Jde-li o kapalinu, která smí býti odváděna do stok, budiž odtok opatřen vodní nebo jinou bezpečnou uzávěrkou, zabraňující vnikání plynů ze stok do pracoven.
(3) Tam, kde je to nutné z důvodů požárních, budiž podlaha upravena ohnivzdorně.
(1) Podlahy buďte provedeny zpravidla ze špatného vodiče tepla. V pracovnách, ve kterých jest podlaha zřízena z cihel, kamene, betonu, šamotových dlaždic a pod., buďte trvalá stanoviště podle potřeby pokryta dřevem nebo jiným špatným vodičem tepla, pokud to není vyloučeno nebezpečím ohně. V pracovnách, v nichž se vyvíjí větší měrou prach, budiž podlaha hladká a beze spár.
(5) Kolem ohnišť a otevřených topenišť, jakož i před přikládacím otvorem kamen má býti podlaha zřízena ohnivzdorná alespoň do šířky stanovené stavebním řádem.
(4) Kde se pracuje s kyselinami, nechť je podlaha z materiálu jim vzdorujícího.
§ 107
(1) V místnostech, kde se vyrábějí nebo zpracují látky jedovaté nebo suroviny, kterými se nákaza snadno přenáší, dále látky snadno podléhající hnilobnému rozkladu, buďte stěny opatřeny nejméně do výše 2 m od podlahy obkládačkami nebo hladkou pálenou cementovou omítkou nebo světlým nepromokavým nátěrem.
(2) V takových místnostech buďte kouty a hrany mezi podlahou a stěnami hladce zaobleny, aby mohly býti snadno a řádně čištěny.
§ 108
(2) Neobsahuje-li stavební řád předpisů o podzemních místnostech, může jich býti užíváno jako pracoven jenom tenkráte, nejsou-li ohroženy záplavou, jsou-li chráněny proti vnikání spodní vody, zemní vlhkosti nebo stokových plynů, jsou-li kromě toho klenuté nebo opatřeny betonovým stropem a jsou-li alespoň se strany, s které dopadá světlo, zcela volné, anebo leží-li u osvětlovací šachty alespoň 1m široké, nebo je-li závěrek jejich klenutí (vrchol) nebo strop alespoň 60 cm nad nejvyšším místem přiléhajícího pozemku (nad úrovní ulice) a neleží-li podlaha hlouběji nežli 2.5 m pod tímto místem. Takové místnosti mají býti suché a řádně větrané.
(3) Podkrovních místností, pokud stavební řád neobsahuje o tom žádných předpisů, může býti užíváno jako pracoven toliko tenkrát, jsou-li přímo nad posledním poschodím a vyhovují-li vůbec svým provedením předpisům stavebního řádu o obytných místnostech v poschodích. Podlaha musí býti isolována ohnivzdorně od stropních konstrukcí posledního poschodí pod ní ležícího a střecha musí býti opatřena vhodnou isolací proti vlivu povětrnosti.
(1) Podzemních a podkrovních místností se smí užívati jako pracoven jen tehdy, vyhovují-li příslušným předpisům stavebního řádu.
§ 109
(1) Prostory, které neslouží přímo účelům výrobním, do kterých však dělník musí občas vstupovati k výkonu různých jiných prací souvisících s výrobou, na př. prohlubně a transmisní kanály, prostory pro kondensaci pod parními stroji, prostory pod stroji na obrábění dřeva, popelové kanály, sušárny, pomocné vedlejší chodby a pod., musí býti bezpečně přístupné a tak prostorné i světlé nebo osvětlené, aby dělník mohl v nich svou práci bezpečně vykonati. Jsou-li takové místnosti kryty stropem, musí býti jejich světlá výška alespoň 2.10 m.
(2) V takových prostorách nesmějí býti umístěny žádné výrobní stroje a nesmí jich býti užíváno jako pracoven.
b) Osvětlení.
§ 110
(1) Plocha oken a vrchního osvětlení všech pracoven budiž tak vyměřena a rozvržena, aby místnosti byly náležitě osvětleny podle prací v nich prováděných. Budiž zamezeno, aby dělníci v uzavřených pracovnách byli obtěžováni přímým slunečním světlem. K lepšímu osvětlení temných částí dílen s nedostatkem denního světla (v suterénech, v přízemích s okny do úzkých ulic, dvorů a pod.) jest užiti reflektorů nebo hranolů anebo jiných vhodných zařízení.
(2) Osvětlovací plochy buďtež udržovány v náležité čistotě.
§ 111
(3) Lampy s otevřenými plameny, nejsou-li od hořlavých částí stropů vzdáleny aspoň 75 cm, musí býti opatřeny ochrannou stříškou.
(2) Veškerá svítidla mají býti umístěna bezpečně. Lampy na lehce prchavá svítiva s hořáky upravenými pod nádržkou na svítivo buďte tak provedeny a zavěšeny, aby se nádržka nemohla silněji zahřáti. Upotřebuje-li se svítiv kapalných, nebuď užíváno lamp s nádržkami skleněnými a pod. Nádržky na svitivo mají býti tak veliké, aby jejich náplň vydržela po celou pracovní směnu. Svítivo z nádržek kapající budiž vhodně a bezpečně zachycováno.
(1) Nedostatek denního světla budiž po celou dobu práce nahrazen především elektrickým osvětlením, a není-li ho, jiným vhodným a zdravotně nezávadným umělým světlem. To platí jak pro pracovny, tak i pro skladiště, chodby, schody, dvory a pod. Umělé osvětlení budiž takové, aby vyhovovalo provádění úkonů, a tak upraveno, aby neoslňovalo.
(4) Místnosti k ukládání lamp s tekutým svítivem nesmí býti užíváno k trvalému pobytu dělnictva.
(5) V místnostech a prostorách se zvýšeným nebezpečím ohně (truhlárny, tesárny a pod.) nesmí se užívati ani pevných, ani přenosných lamp s otevřeným světlem.
c) Topení.
§ 112
(1) Nezpůsobuje-li výrobní pochod sám dostatečného vyhřátí provozovny nebo nevyžaduje-li toho výroba, aby byla zachována nižší teplota, třeba všechny uzavřené pracovny, určené k trvalému pobytu dělníků vytápěti tak, aby nevzniklo nebezpečí požáru, aby dělnictvo nebylo obtěžováno sálavým teplem a nebylo poškozováno jeho zdraví.
(3) Železná kamna třeba opatřiti plechovými plášti nebo zástěnami. Topná potrubí a tělesa v koupelnách, pokud jsou tak horká, že by se o ně mohl člověk spáliti, třeba ohraditi nebo umístiti tak, aby dotyk obnaženým tělem nebyl možný.
(2) Topná potrubí nebo tělesa nemají překážeti práci na strojích ani chůzi. Podle možnosti buďtež umístěna pod okny, nikoli pod pracovními stoly, a to tak, aby bylo možno čistiti snadno nejen je, nýbrž i prostor za nimi.
(4) Zplodiny topných těles plynových, petrolejových a pod. nutno vyváděti navenek.
(5) Vytápění místností otevřenými koksovými ohni (v železných koších) není dovoleno.
§ 133
(1) Topné zařízení dílen nutno upraviti tak, aby zaručovalo náležité vyhřátí i při větších mrazech. S vytápěním budiž počato vždy včas před započetím práce, aby byly pracovny při nastoupení dělnictva již přiměřeně vyhřáty.
(3) Přístroje a výrobní pomůcky, které vzláště obtěžují dělnictvo sálavým teplem, buďte, pokud je to technicky možné, isolovány proti sálání tepla.
(2) V závodech, kde z důvodů výrobních nelze pracovny vytápěti nebo v nichž je třeba zachovávati nižší teplotu, buďtež dělnictvu vykázány vhodné ohřívárny, anebo jim budiž dána jiná příležitost k ohřátí v pracovních přestávkách.
§ 114
Pracovny, ve kterých jsou při výrobě výbušné nebo snadno zápalné látky, plyny nebo kapaliny, smějí býti vytápěny toliko způsobem, který vylučuje nebezpečí, že se uvedené hořlaviny vznítí.
d) Větrání.
§ 115
(1) V každé pracovně budiž pečováno o stejnoměrně rozdělený přívod dostatečného množství čerstvého vzduchu a o odvádění zkaženého vzduchu, při čemž třeba přihlížeti k tomu, aby dělnictvo nebylo obtěžováno průvanem nebo horkem nebo nedostatkem vlhkosti přiváděného vzduchu.
(2) V nejhořejších částech aspoň každého druhého okna buďtež zpravidla upravena větrací křídla, která by se dala táhly s podlahy sklápěti.
§ 116
(2) Odssávaný prach, páry, plyny a pod. třeba odváděti a shromažďovati nebo ničiti tak, aby ani ovzduší budovy podniku netrpělo.
(1) Pracovny, kde je značný vývin prachu nebo kde vznikají škodlivé plyny nebo výpary, buďtež opatřeny odssávacím zařízením zachycujícím tyto zdraví škodlivé zplodiny pokud možno v místech jejich vzniku.
§ 117
Do prostorů (sklepů, studní, kanálů a pod.), do kotlů, nádrží a pod., v nichž lze očekávati nahromadění dusivých, otravných nebo snadno vznětlivých plynů nebo výparů, smí se vstupovati jen po náležitém vyvětrání a s náležitou opatrností.
§ 118
V pracovnách, ve kterých při výrobě vzniká množství vodních par, budiž vhodnými opatřeními (jako na příklad jímáním a odváděním par na místě jejich vzniku, vytápěcími úpravami, účinnou ventilací, umělým přívodem ohřátého suchého vzduchu, zamezením přímého přístupu chladného vzduchu zvenku, zřízením dvojitých oken, dveří se závětřím, dvojitých střech, zdí teplo nepropouštějících a pod.) působeno k tomu, aby byl zamezen vznik mlhy, ohrožující bezpečnost dělnictva, zejména tenkrát, jsou-li v takových místnostech motoricky hnané stroje.
§ 119
Otevřena ohniště buďte tak upravena, aby dým byl odváděn z pracoven navenek.
§ 120
(2) Výfuková trouba od motorů budiž ohnivzdorná a tam, kde prochází stěnami, stropem a střechou, ohnivzdorně isolována proti dřevěným částem budov; je-li v dosahu dělníků nutno učiniti vhodné opatření na jejich ochranu proti popálení. Do výfukového potrubí buďte podle potřeby vloženy tlumiče hluku.
Odvádění výfukových plynů spalovacích motorů do stok není dovoleno; smějí však býti odváděny komíny, jež jsou v nečinnosti a jejichž spojitost s příslušnými topeništi je spolehlivě přerušena.
(1) Výfukové plyny ze spalovacích motorů umístěných v místnostech buďtež vhodnou úpravou zachyceny a odvedeny nad střechu.
(1) Výfukové plyny ze spalovacích motorů umístěných v místnostech buďtež vhodnou úpravou zachyceny a odvedeny nad střechu.
§ 121
Automobilové garáže buďte opatřeny účinným větráním při podlaze i při stropě. Větrací otvory buďte umístěny pokud možno v protilehlých stěnách a opatřeny drátěnou síťkou. Motor nesmí býti spuštěn v uzavřené místnosti.
e) Místnosti s vznětlivými a výbušnými látkami a s obtěžujícími pochody výrobními.
§ 122
(3) Podlahy takových prostor musí býti nepropustné a z takového materiálu, aby spadnuvší předměty nemohly na nich vyvolati jiskry.
(1) Prostory, v nichž jsou lehce vznětlivé, již při obyčejné teplotě vzduchu těkající látky, jako benzin, éter, sirouhlík a. pod. v množství přesahujícím 15 kg, anebo kde při užívání takových a jiných látek se mohou hromaditi nebo vyvíjeti hořlavé a výbušné plyny nebo páry v nebezpečné míře, buďte opatřeny zvenčí nápisem: „Nebezpečí požáru. Kouřiti a užívati otevřeného světla a zápalek se zakazuje. Nepovolaným přístup zakázán.“
(2) V takových místnostech nesmějí býti otevřené zdroje ohně nebo světla a není dovoleno stavěti spalovací motory.
(4) Pro elektrická zařízení v takových prostorách platí ustanovení části XIV předpisů ESČ (Elektrická zařízení v dolech a v místech s hořlavými látkami, nebezpečnými výbuchy).
§ 123
(1) Místnosti, v nichž se pracuje s látkami lehko zápalnými nebo podléhajícími snadno samovznícení, nebo v nichž se udržují k účelům výrobním vysoké teploty, smějí býti zřizovány zpravidla toliko v budovách přízemních; musí býti ohnivzdorně stavěny a opatřeny železnými dveřmi a okenicemi, které se dají zvenčí uzamknouti.
(2) Takové uzavření nemusí míti úpravny uhlí, mlýny na výrobu práškového uhlí, briketárny a kotelny, v nichž se jím topí.
§ 124
Stabilní nádoby na hořlavé tekutiny smějí býti uzavřeny jen tak, aby vyvinující se páry, zejména zahřátím při požáru, mohly unikati bez značnějšího tlaku.
§ 125
(2) Základy lomozících strojů třeba vhodně isolovati nebo, je-li to nutno, stavebně odděliti.
(1) Výrobní pochody, při nichž vzniká neobyčejný hluk, větší množství prachu, plynů, výparů nebo oslňujícího světla, tepla, nebo se tvoří mnoho páry nebo mlhy a pod., buďte pokud možno umístěny ve zvláštních místnostech, oddělených od ostatních pracoven, aby bylo škodlivým vlivům vystaveno co nejméně dělníků.
f) Místnosti skladní.
§ 126
(3) Hmoty a předměty musí býti tak ukládány, aby se při skládání, odebírání nebo při braní zkoušek (vzorků) nemohly sesunouti. Podle potřeby buďte skladiště opatřena účelnými zařízeními zdvihacími a dopravními.
(2) Ve skladních místnostech, které jsou nad jinými místnostmi, budiž zřetelně vyznačeno největší dovolené zatížení v kilogramech na čtverečný metr; při hmotách sypkých budiž výše, do které smějí býti nasypány, vyznačena na stěnách nápadnou barvou.
(1) Místnosti skladní musí úpravou východů, schodů, osvětlením a větráním vyhovovati předpisům stavebního řádu i všem požadavkům bezpečnosti, které na ně nutno klásti se zřetelem na hmoty ve skladní místnosti uložené a na dělnictvo ve skladišti zaměstnané. Zejména buď též pečováno a to, aby ve skladištích jakýchkoli hmot a předmětů byly zachovány dostatečně široké volné příchody k jednotlivým částem a oddělením skladu a aby východy byly vždy snadno dosažitelné.
§ 127
(1) Zásoby tekutých hořlavých látek smějí býti chovány toliko v ohnivzdorných místnostech, které nesmějí ležeti pod pracovnami, a musí býti od nich odděleny a vydatně větrány. Podlaha jejich musí ležeti hlouběji než podlaha nebo úroveň prostor sousedících, nebo musí býti dveřní práh dosti vysoký, aby tekutá hořlavina nemohla ze skladiště vytéci. Taková skladiště buďtež nápadně označena.
(3) Těchto skladišť nesmí býti užíváno ani k ukládání látek jiných, ani k jiným účelům, a smí se do nich vstupovati jen s bezpečnostními lampami. Použije-li se elektrického osvětlení, musí odpovídati části XIV, předpisů ESČ. (Elektrická zařízeni v dolech a v místech s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem).
(2) Vedle skladiště hořlavin budiž stále pohotově zásoba vhodných hasidel a příslušného náčiní k hašení (písek, popel, lopaty atd.) i bezpečných hasicích přístrojů.
(5) Ostatně platí pro ukládání tekutých hořlavých látek příslušná zákonitá ustanovení. O ukládání karbidu a výbušin platí pak příslušné zvláštní předpisy.
(4) Také při práci s prázdnými nádobami od tekutých hořlavých látek budiž dbáno největší opatrnosti se zřetelem na nebezpečí výbuchu. Tyto nádoby buďte ukládány pokud možno v uzavřených a dobře větraných prostorách nebo na ohrazených prostranstvích, jež třeba označiti nápadným nápisem, že se zakazuje kouřiti, zacházeti s ohněm a s otevřeným světlem a vstup nepovolaným.
§ 128
Látky jedovaté a žíravé, není-li jiných zákonitých předpisů, buďte ukládány ve zvláštních místnostech. Tyto látky smějí se ukládati a vydávati jen za dohledu závodního nebo jiné osoby, jím ustanovené a ve služební knize poznamenané.
4. Provádění staveb na povrchu,
a) Vykopávky.
§ 129
(2) Svislé stěny vykopaných stavebních jam vyšší než 1.50 m buďtež zapaženy nebo vzepřeny. Nižší stěny musí býti zabezpečeny tehdy, není-li materiál dosti pevný, aby se sám udržel. Při sypkých zeminách a v místech, kde se vyskytuje voda nebo kde dlužno počítati se stálými a silnými otřesy půdy, zejména vlivem dopravního ruchu, třeba roubení zhotoviti z omítaných prken, těsně k sobě přiléhajících, aby materiál nepropadával, po případě nutno spodek bednění, spodek pažení a dno ještě utěsniti vhodnými látkami (slamou, mechem, pytlovinou a pod.). Vnikání povrchové vody do výkopů budiž podle možnosti zamezeno a spodní voda náležitě odváděna. Pažení musí vždy zachytiti tlak zemin, jenž při hloubení vzniká, a nutno tu již předem podle výsledku zkušebních sond určiti sílu pažení.
(1) Při vykopávání stavebních jam, základů a při zemních pracích vůbec budiž postupováno vždy směrem shora dolů, a to buď v nepřetržitém svahu, odpovídajícím pevnosti zeminy, nebo v témže svahu stupňovitě. Tvořiti nepažené strmé stěny vyšší než 1.50 m nebo dokonce převislé stěny a podkopávati je není dovoleno. Výjimku činí tunelování při stavbě kanalisací, vodovodů a při podobných pracích. Tu však nutno pokračovati tak, aby podkopávka byla zajišťována těsným, náležitě silným bedněním, spočívajícím na řádně sestrojených, dostatečně silných a pevných skružích, odpovídajících velikosti kopaného profilu a povaze půdy a od sebe vzdálených ne více než 1 m. Použije-li se k výkopu stavebních jam a při zemních pracích hloubících strojů, je dovoleno postupovati s výkopem i směrem zdola nahoru a tvořiti i vyšší nezapažené strmé stěny než 1.50 m až do maximální rýpací výšky použitého stroje. Při tom musí býti zabráněno vstupu zaměstnanců i jiných osob do nebezpečného prostoru u okraje výkopu i pod strmými stěnami. Zvláštní opatrnosti musí pak býti dbáno při konečné úpravě stěn stavební jámy a jejich zabezpečení podle dalších ustanovení.
§ 130
(3) Na vnější straně bednění u vypažení jam nesmí býti ponechána místa materiálem nevyplněná.
(2) Při zasypávání stavebních a základových jam smí se pažení odstraňovati postupně od spodu jen tou měrou, jak se jáma zasypává.
(1) Okraje strmých stěn výkopů musí býti obroubeny prkny na stojato, náležitě upevněnými, přesahujícími okolní terén alespoň o 20 cm, a musí zůstati v šířce nejméně 0.5 m (podle jakosti půdy, svahu a hloubky výkopu) prosty všeho zatíženi zemí, materiálem, povozy a pod. Jakékoliv stavební jámy, jakož i příkopy pro různá vedení (vodovod, kanalisaci a pod.), jsou-li hlubší než 1.50 m, buďte mimo to na volných stranách účelně zajištěny.
§ 131
Před započetím práce, zvláště však za deštivého počasí, v době tání, po delších přestávkách, jakož i po každém trhání výbušinami, buďte prohlédnuty stěny výkopů i s pažením, očištěny od uvolněných částí hmoty a náležitě zabezpečeny proti sesutí.
§ 132
Zához na vnějších stranách zdí, postavených ve výkopových jamách, smí býti prováděn teprve tenkráte, když zdi dosáhly zatvrdnutím náležité pevnosti. Vykopávati písek a podobný materiál ze stavebních jam pod úroveň základů se zakazuje.
§ 133
(2) Proti ulicím, cestám, dvorům a podobným místům smí se prováděti výkop pro základy jen po částech, při čemž třeba stěny zároveň řádně a bezpečně vypažiti. V úplné sypké zemině a v ohybech budiž zřizováno místo vodorovného pažení svislé, podle potřeby i hnané.
(1) Vedle dosavadních staveb, jsou-li mělčeji založeny nežli nová stavba, smějí býti nové základy, a zvláště výkop pro ně, prováděny toliko po částech, po každé o délce nejvíce 2 m a po předchozím nutném podepření, jakož i po odborném zabezpečení sousední budovy.
§ 134
(2) Prkna položená přes výkopy, hromady zeminy, písku a pod. a sloužící pro chůzi nebo pro jízdu s ručními kolečky, musí býti dostatečně silná, na koncích řádně usazena a v místech nebezpečného prohnutí podepřena. Přejezdy přes příkopy hlubší než 1.5 m nechť jsou bezpečně ohrazeny.
(1) Do výkopu hlubšího než 2 m buďte postaveny podle potřeby žebříky k výstupu a sestupu.
(3) Předchozí ustanovení o vykopávkách (§§ 129—133) neplatí při provádění rýh drenážních, vodovodních a podobných v nezastavěném území až do hloubky 1.80 m.
b) Studny, stoky, kalojemy.
§ 135
Při studničních pracích smějí býti zaměstnáni jen lidé obeznalí s touto prací.
§ 136
(1) Do studny, kanálu, starého uzavřeného podzemního prostoru a pod., smí se vstupovati teprve tehdy, bylo-li dozorcem zjištěno, že tam nejsou nahromaděny jedovaté, dusivé nebo třaskavé plyny.
(2) Dělníci pracující ve studních musí býti zabezpečeni záchrannými pásy a provazy a podle potřeby i lany k dávání návěští.
§ 137
(1) Studniční a jiné podobné šachty pravoúhelníkového průřezu, pokud se nevyhlubují v pevné skále, musí býti za všech okolností přiměřeně roubeny, k čemuž nutno použiti omítnutých fošen náležité tloušťky a za vzpěry dřev vhodné síly. Dřeva lešení v studniční šachtě musí míti kromě dostatečné síly také potřebný podklad a musí býti zajištěna proti posunutí přibitím podložek, železných skob atd.
(3) Při provádění kruhovitých studen z hotových skruží ze železového betonu budiž bedlivě přihlíženo k tomu, aby veškeré skruže měly po celou dobu provádění výkopu přesně svislou polohu. Vyšinuté skruže musí býti znovu správně usazeny nebo nahrazeny jinými.
(2) Kruhovité studniční šachty v písečné nebo nesoudržné půdě nesmějí býti prohlubovány bez roubení hlouběji než 1.5 m.
(4) Hloubka podkopání základní skruže nesmí činiti více než 20 cm. Aby skruže řádně dosedly, buďtež podle potřeby shora zatíženy.
§ 138
(1) Při zakládání studně musí se započíti s uložením věnce a s vyzdíváním studny již při hloubce 2 m. Se zděním budiž tak pokračováno, aby horní plocha zdiva byla stále alespoň 80 cm nad úrovní okolního terénu, aby bylo zabráněno pádu dělníků do hloubené jámy.
(2) Šachtové studny hloubené rypadly a vrtáním s povrchu, a do nichž se nevstupuje, nevyžadují vyroubení.
§ 139
(3) Při hloubení studní výbušinami smějí se střelné rány odpalovati jen s povrchu, a to osobou, která je dole nabíjela.
(2) Bylo-li při vyhlubování v nevyroubených studničních šachtách použito výbušin, buďte studniční stěny po trhání pečlivě prohlédnuty, uvolněné části strženy a stěny podle potřeby zabezpečeny.
(1) Žebříky, jichž se používá ke vstupu do studničních šachet, musí býti upevněny, podle potřeby i na několika místech.
(4) V studničních šachtách budiž pečováno o stálé větrání. Zvláště nutno větrati po delších pracovních přestávkách (po neděli) a po odstřelování.
§ 140
Vyhlubování příkopů pro vodovod, kanalisací a pod. musí býti odborně roubeno. Vybraný materiál budiž ukládán zpravidla ve vzdálenosti nejméně 0.5 m od okraje příkopu. Ostatně se poukazuje na ustanovení §§ 129—134 (Vykopávky).
§ 141
(2) Ve studni ční šachtě budiž ve výši člověka zřízen ochranný kryt, pod který při vytahování a spouštění materiálu musí vstoupiti dělníci pracující dole, aby byli chráněni před padajícími předměty.
(1) Ohlubeň studny budiž pečlivě ohrazena, aby do ní nepadali lidé, vykopané i stavební hmoty a pod., a kromě toho opatřena částečným krytem z fošen pro dělníka obsluhujícího výtah, aby na ně mohla býti stavěna těžná nádoba. Vybraná půda, materiál, nářadí atd. nesmějí býti ukládány blíže 1.50 m od okraje studny.
§ 142
(3) Zához vyzdívky musí býti po slabých vrstvách pevně upěchován.
(2) Nežli se při hnaném pažení odstraní pažící fošny, musí býti zdivo zaházeno až k nejbližšímu vodorovnému věnci.
(1) Při vyzdívání studny smí se při vodorovné poloze obedňovacích fošen odstraniti najednou po každé jen jedna fošna, a to teprve tenkráte, když zdivo bylo pevně doplněno až k dolní hraně této fošny. Je-li při velmi sypké půdě, drobině atd. odstranění také jen jediné obedňovací fošny nebezpečné, nesmí býti zapažení studny na celou výši sypké vrstvy vůbec odstraněno a prostor mezi zdivem a pažením musí býti zasypán.
c) Jámy a prohlubně.
§ 143
(2) Jámy na hašení vápna, misidla na maltu, na beton a podobné prohlubně buďte umístěny tak, aby nepřekážely chůzi a dopravě a aby osoby při nich zaměstnané nebyly ohroženy předměty padajícími s lešení nebo se stavby. Podle potřeby budiž nad ohroženými dělníky zřízena ochranná střecha.
(1) Jámy na vápno a jiné prohlubně na staveništi, jako vchody ke sklepům, osvětlovací šachty, příkopy, stoky, studniční šachty, nádržky atd., buďte bezpečně přikryty nebo, nelze-li jich zakrýti, tak pevným zábradlím ohrazeny, aby osoby nemohly do nich spadnouti.
d) Lešení.
aa) Všeobecná ustanovení.
§ 146
(2) Upevňovati lešení na okapní žlaby, odpadní roury, okenní rámy, hromosvody a jiné nepevné předměty se zakazuje.
(1) Lešení smějí býti zatížena pokud možná jenom stejnoměrně a přiměřeně své únosnosti a způsobu své stavby. Zejména, nutno se vyvarovati přílišného soustředění, materiálu a osob na jednom místě. Materiál skládaný na lešení nesmí překážeti ani chůzi, ani dopravě. Shazovati břemena jakož i seskakovati na lešení hlouběji položená, se zakazuje. Stavební a lešenový materiál nebo jiné předměty smějí se s lešení shazovati na zem toliko výjimečně a jen do řádně ohrazené nebo hlídané prostory.
(6) Podlaha každého lešení vyššího než 1,90 m musí býti na volných stranách opatřena plným ohrazením z prken nebo alespoň dvoutyčovým 1,1 m vysokým, dostatečně pevným zábradlím. Na okraji musí býti obroubena na stojato připevněným prknem alespoň 25 cm širokým (záklopkou), aby osoby, materiál, nástroje a jiné věci byly zabezpečeny před pádem s lešení. Toto ohrazení nebo zábradlí musí býti připevněno z vnitřku ke štenýřům, sloupcům nebo podobně. Na koncích podlah musí býti ohrazení upraveno nad posledním příčníkem lešení, aby bylo zabráněno vstupu pracujících na konce podlahových prken, přečnívajících lešení.
(5) Přístup zaměstnanců na lešení, sestup s něho a spojení mezi podlažími lešení musí býti zajištěny bezpečnými schody, rampami nebo zajištěnými žebříky tak, aby se po nich mohlo vystupovati na lešení a na pracovní místo toliko od podlaží k podlaží.
(4) Styk prken musí býti upraven buď na dvou nosnících, položených vedle sebe, nebo na jednom nosníku, při čemž prkna musí přesahovati nosník nejméně o 20 cm. Prkna musí býti zajištěna proti posunutí. Nahrazovati podlahu dvojitě položenými slabšími prkny, t. zv. topinkami, není dovoleno. Při lešení o několika podlažích musí býti zřízena těsná podlaha nejen na podlaží, kde se pracuje, nýbrž i na podlaží bezprostředně nižším.
(3) Ve všech patrech lešení, kde se pracuje nebo kam musí zaměstnanci vstupovati, musí býti zřízena těsná podlaha ze zdravých, omítaných prken o rozměrech vyhovujících předpokládanému zatížení. V žádném případě nesmí se však použiti prken slabších než 2,6 cm. Pro výpočet normálního pracovního lešení jest vzíti za podklad zatížení alespoň 300 kg na 1 m2 podlahy; při lešení, která mají sloužiti jen k provedení omítek, nebo při lešeních ochranných jest počítati se zatížením alespoň 150 kg na 1 m2. V každém případě jest však nutno počítati se zatížením osamělým břemenem nejméně 120 kg na jednotlivá prkna.
§ 145
Lešení musí býti v přiměřených obdobích, pokud není dále jinak stanoveno, nejméně čtrnáctidenních, jakož i po delších přerušeních práce, po bouři, deštivém nebo větrném počasí nebo po silném sněžení, prohlédnuta dozorcem, kterého ustanovila osoba oprávněná k provádění stavby. Tento dozorce zjistí, zda jsou lešení dosud v řádném stavebním stavu, dá ihned odstraniti zjištěné nedostatky a zaznamená výsledky prohlídek lešení.
§ 144
(3) Materiál potřebný k lešení budiž dodán vždy v náležitém množství a bezvadné jakosti. Používání litých hřebů se nedovoluje. Skoby, jichž se používá při stavbě lešení, buďtež vždy tak zaráženy, aby byly namáhány na tah a nikoli na tlak.
(2) Součástky použité při stavbě lešení a výtahů (štenýře, sloupy, lyžiny, nosníky, vzpěry, ocelové trubky, patentní závěsy, spojky všeho druhu, skoby, šrouby, kotvy, podložky a podložné desky, prkna, žebříky, provazy, lana, řetězy, kladky, kladkostroje, zdvihadla a jiné) musí býti před postavením lešení prohlédnuty osobou, oprávněnou k provádění stavby, nebo dozorcem, ustanoveným touto osobou, aby zjistila, zda jsou bezpečné. Použité dříví musí býti zdravé, o rozměrech vyhovujících očekávanému zatížení lešení. Veškeré součástky lešení musí vyhovovati příslušným předpisům pro bezpečné jejich použití. Vyčnívající hřebíky je nutno odstraniti ještě před dopravou součástek lešení na staveniště, vždy však před jejich dalším upotřebením, jakož i při bourání lešení.
(1) Každé lešení musí býti se zřetelem k předpokládanému zatížení a k způsobu a druhu prací, které na něm budou prováděny, postaveno za odborného vedení a dozoru patřičně pevně, bezpečně a dostatečně široké a musí býti stále udržováno v tomto stavu.
§ 150
Při bourání lešení musí býti učiněna vhodná opatření, aby trámy, prkna, svorníky, skoby atd. mohly býti bezpečně spouštěny nebo jinak dolů dopravovány bez ohrožení osob pod lešením. Skoby nutno při uvolňování držeti v ruce.
§ 149
Veškeré otvory v lešení a v podlahách všeho druhu, jako pro příčky, budoucí definitivní výtahy, různá vedení, světlíky a podobná zařízení, musí býti bezpečně zakryty nebo ohrazeny po celém obvodě zábradlím a záklopkou. Otvory, sloužící k dočasné dopravě materiálu, jako pro házení cihel, dopravu trámů atd., musí býti ihned bezpečně zakryty, přestane-li se jich používati. Odstraněná ohrazení buďte ihned znovu upevněná.
§ 148
(2) Nezatížené podlahy na vysokých lešeních volně stojících (na lešení věží a pod.) buďtež zabezpečeny proti stržení větrem.
(1) Při velikém zatížení nebo neobyčejné výši musí býti použito lešení náležitě zesílených, svázaných, sešroubovaných nebo jinak k tomu účelu sestavených za odborného dozoru.
§ 147
(3) Pro zabezpečení zaměstnanců a jiných osob proti pádu a k zadržení padajícího materiálu musí se při zdění z vnitřku stavby zříditi ochranné lešení (vysunuté podle § 154, sloupové, žebříkové a pod.). Podlaha ochranného lešení má býti podle postupu stavby zpravidla zřizována v úrovni nejblíže nižší podlahy budovy pod pracovním místem, nesmí však býti pod úrovní podlahy pracovního místa hlouběji než 3 m a musí sahati až ke zdi. Jiných způsobů než ochranných lešení, na příklad posuvných ohrazení a pod., je dovoleno použiti jenom po předchozím souhlasu ministerstva průmyslu.
(2) Není-li se zřetelem ke způsobu stavby nutno zříditi vnější pracovní lešení, je dovoleno prováděti stavbu vnějších zdí z vnitřku budovy (přes ruku). Při tom musí býti zeď vyvedena vždy alespoň do výše 50 cm nad úroveň podlahy každého pracovního místa, z něhož se má zdíti přes ruku, není-li v její úrovni zřízena podlaha ochranného lešení. Podnikatel je povinen tento pracovní způsob oznámiti alespoň 14 dnů před zahájením stavby příslušnému revírnímu báňskému úřadu.
(1) Lešení musí býti zpravidla zřízeno na všech volných stranách stavby podle polohy, druhu a způsobu stavby i prováděných prací tak, aby byly náležitě zajištěny jak bezpečnost zaměstnanců na stavbě, tak i kolemjdoucích osob.
(5) Řádné pracovní lešení nebo ochranné lešení je nutno postupně zřizovati obdobně podle odstavců 2 a 3 také při provádění nosné konstrukce ze železového betonu, a to i v případě, že se práce železobetonářské zadávají odděleně od prací zednických. Není-li možno při montáži železné kostry postaviti zároveň řádné pracovní lešení, je třeba podle postupu stavby zřizovati ochranná lešení nebo provésti zajištění obdobně podle ustanovení odstavců 2 a 3.
(4) Prostor kolem stavby, ohrožený pádem předmětů, musí býti bezpečně ohrazen. Pokud tento prostor není bezpečně chráněn proti padajícím předmětům, nesmí se ho používati ke skládce materiálu a k pomocným nebo jiným přípravným pracím a přístup do něho musí býti zakázán nápadnými, dobře viditelnými vyhláškami. Nad místy kde se chodí nebo se dopravuje materiál, a nad chodníky ulic a pod. musí býti zřízena na ochranu proti padajícím předmětům v potřebné výši nad zemí ochranná střecha s mírným sklonem k budově nebo ulici a s ochranným prknem na vnější straně.
bb) Štenýřová a sloupová lešení.
§ 152
(4) Příčníky, směřující proti otvoru ve zdi, musí býti položeny na výměny, které nutno podle potřeby náležitě podepříti, ztužiti a zajistiti proti jakémukoliv posunutí.
(2) Styk lyžin musí býti upraven vždy přímo nad sloupcem a musí býti podložen krátkým trámcem nebo přiměřeně silnou fošnou.
(1) Nastavování štenýřů při lešeních vyšších nechť se děje alespoň v nejvyšším patře použitím příložky, přečnívající styk štenýřů nebo sloupů v náležité délce na obě strany a náležitě přitažené na obou koncích. Styk štenýře nebo sloupku průběžného má býti umístěn ve vzdálenosti nejméně 1 m nad lyžinou nebo pod ni. Nahrazovati železné skoby ke spojování štenýřů a sloupků s lyžinami hřebíky se zakazuje.
(3) Příčné trámce, zapuštěné na jednom konci do zdiva, musí ležeti v délce alespoň 15—20 cm na pevném podkladu a musí býti zajištěny proti vytažení ze zdi nebo pootočení uklínováním nebo podobným způsobem.
§ 151
(3) Jde-li o sloupová lešení, může se pro položení podlahy použiti páru nosníků z prken alespoň 5 cm silných, která jsou připevněna na obou stranách sloupů dvěma šrouby silnými alespoň 20 mm s matkami a procházejícími oběma nosníky a sloupem. Není dovoleno, aby prkna byla připevňována jen hřeby, skobami nebo pod.
(2) Vzájemná vzdálenost a síla jednotlivých štenýřů a sloupců řídí se podle očekávaného zatížení a rozměrů nosných vodorovných trámů na ně uložených. Spojení štenýře se sloupcem lyžinami a jinými součástkami musí býti upraveno náležitě pevně. Nahrazovati sloupky smyčkami z provazu nebo drátu anebo skobami není přípustné.
(1) Štenýře a sloupce musí míti mírný sklon k průčelí stavěného domu a pevnou opěru zakopáním a upěchováním i uklínováním do země alespoň do hloubky 1 m, nebo u sloupců řádným připevněním na dřevěnou podložku, aby se nemohly ani zatlačovati do země, ani uhnouti na stranu. Zemina kolem štenýřů a sloupů budiž i vrchem tak upěchována, aby dešťová voda nemohla vsakovati do zasypené jámy a promáčeti půdu pod štenýři. Jednotlivé, nebo i na sebe narovnané cihly a pod. nesmějí nikdy sloužiti za podklad sloupcům, štenýřům, nosníkům, kozám, žebříkům atd.
§ 153
(1) Lešení musí býti zabezpečena náležitým způsobem (zakotvením dovnitř stavby, zavětrováním) proti každému posunu. Zavětrování musí býti upevněna na štenýřích nebo sloupech a uspořádána úhlopříčně přes celé lešení nebo alespoň střídavě v každém druhém nebo třetím poli přes celou výšku a šířku lešení. Jest zakázáno zavěšovati na skoby, tedy bez řádných podpor, podlahy, na které vstupují osoby nebo se skládá materiál.
(2) Podlaha lešení musí býti široká nejméně 2 m, a pokud se na ní zřídí pomocná lešení, nejméně 3 m. U lešení ochranných nebo používaných jen k provádění omítek, obkladů stěn a k podobným lehčím pracím musí býti podlaha nejméně 1,50 m široká. V obou případech musí podlaha sahati ke zdi nebo k vnitřním štenýřům nebo sloupcům.
cc) Vysunutá (vysazená) lešení.
§ 154
(3) Kozy na vysunutých lešeních musí býti postaveny a upevněny tak, aby byly zajištěny proti posunutí a převrácení.
(1) Vysunuté lešení, kterého se použije jako řádného pracovního lešení, musí býti nejméně 2 m široké; má-li se na něm zříditi pomocné lešení, musí býti alespoň 3 m široké. Jen u vysunutých lešení ochranných (§ 147, odst. 3) jest přípustna šířka nejméně 1,50 m.
(4) Upevnění vystrčených trámů, nosných konstrukcí i podlah vysunutých lešení a upevnění pomocných lešení na nich postavených musí býti denně prohlédnuto.
(2) Trámy (krakorce) pro vysunuté lešení musí býti uvnitř budovy obzvláště bezpečně vzepřeny po případě svázány s trámovím a zajištěny proti každému posunutí a vyražení. Navenek nutno krakorce alespoň ob jeden opříti o zeď dostatečně silnými vzpěrami. Těchto vzpěr není potřebí jen tehdy, je-li použito krakorců zvlášť silných, které jsou v uložené části dostatečně dlouhé a které jsou se stropní konstrukcí pevně spojeny tak, že tvoří se stropnicemi jeden statický celek. Nejkrajnější prkno podlahy budiž dobře připevněno ke každému krakorci. Vysunuté lešení musí býti s volných stran ohrazeno podle ustanovení § 146, odst. 6.
dd) Žebříková lešení.
§ 155
(3) Žebříky se nesmějí stavěti přímo na zem, dlažbu a pod., nýbrž se musí zapustiti přiměřeně hluboko do země nebo připevniti ke sloupům Napuštěným do země; oba štěříny musí býti vždy podloženy dostatečně silným prknem. Kde nelze zapustiti žebříky do země, je nutno postaviti je na pevný podklad tak, aby oba štěříny žebříků spočívaly na podkladu stejnoměrně plnou tíhou, a je nutno vhodným upevněním zabrániti jejich sklouznutí s podložky. Na horních koncích musí býti žebříky bezpečně a trvanlivě upevněny. Použije-li se k tomu vysunutých trámců, musí býti tyto trámce náležitě zakotveny. Vzdálenost žebříků nesmí býti zpravidla větší než 3 m, v žádném případě však nesmí činiti více než 4 m. Nejvyšší dovolené zatížení jednoho pole lešení na úzkých žebřících je 150 kg, na žebřících širokých nebo na žebříkových dvojicích nejvýše 350 kg. Zásoby malty, nářadí a pod. musí býti ukládány jen v blízkosti žebříků. Při styku lešení na rozích musí býti postaveny rohové žebříky.
(1) Lešení, zřízených na úzkých žebřících, se smí použiti toliko k pracím, které vyžadují nepatrného množství materiálu, jako na př. při opravách omítek, natírání, barvení a podobných pracích, Pro nové omítky, jejich větší opravy, obklady vnějších stěn budov nebo obnovu celých jejich fasád, musí se použití, lešení, zřízených ze širokých zesílených žebříků nebo ze žebříkových dvojic (párů). Vzdálenost vnitřních stran štěřínů úzkých žebříků musí býti nejméně 35 cm, u širokých žebříků nejméně 80 cm.
(4) Ke zřízení lešení z žebříkových dvojic se smí použiti jen základních žebříků. Dva žebříky souběžně postavené s lícem budovy (žebříkové dvojice, páry) musí býti ve svislé rovině křížem vyztuženy a vždy dvě sousední souběžně postavené žebříkové dvojice (lešenové pole) musí býti zavětrovány na vnitřní i vnější straně. Osy žebříků smějí býti od sebe vzdáleny v podélném směru nejvýše 3 m a v příčném směru nejvýše 2 m.
(2) Žebříky musí míti náležitě silné štěříny a příčle z rovně rostlého, zdravého dřeva, pokud možno prostého suků. Základní (spodní, zesílené) úzké žebříky a široké žebříky musí míti na horním konci štěřínů průřez alespoň 10X5 cm a nástavné (horní, slabší) úzké žebříky aspoň 8X4 cm. Příčle, které nesou podlahy, musí býti z tvrdého dřeva a u úzkých žebříků nejméně 2,5 cm široké a 5 cm vysoké, u širokých žebříků na koncích nejméně 2,5 cm široké a 11 cm vysoké a uprostřed nejméně 4,5 cm široké a 11 cm vysoké; jsou-li z tyčového železa, musí býti nejméně 22 mm silné u úzkých žebříků a nejméně 26 mm silné u širokých žebříků. Příčle musí býti ve štěřínech pevně vetknuty a železné příčle musí býti zajištěny proti samovolnému vysunutí. Nosné příčle nesmějí býti od sebe vzdáleny více než 2 m. Nástavných žebříků se smí použiti jako základních žebříků jen pro zřízení takových lešení, jejichž nejvyšší pracovní podlaha není výše než 8 m nad zemí. Pro lešení vyšší než 25 m musí se použiti pro jejich dolní polovinu jen základních žebříků.
§ 158
(3) Žebříková lešení a jejich upevnění (zakotvení) musí býti prohlédnuta každodenně před započetím práce.
(2) Neposkytuje-li lešení samo o sobě bezpečný výstup a sestup, nutno za tím účelem upraviti zvláštní žebříky od patra k patru.
(1) Z venku musí býti podlahy žebříkových lešení ohrazeny ochranným dvoutyčovým, dostatečně pevným zábradlím a záklopkou. Dřevěná zábradlí musí míti průřez nejméně 3 X 12 cm. Je-li prostora mezi lešením a budovou širší než 30 cm, je nutno lešení také s této strany zabezpečiti stejným způsobem.
§ 157
(3) Použije-li se lešení na širokých žebřících jako ochranného lešení, musí míti podlahy alespoň 1,20 m široké a podlaha ochranného lešení nesmí býti pod úrovní podlahy pracovního místa hlouběji než 2 m. Žebříková lešení, použitá jako ochranná lešení, musí býti buď do země zapuštěna nebo přichycena ke sloupům zaraženým do země a musí býti podle postupu stavby postupně zachycována do budovy tak, aby poslední zachycení (zakotvení) nebylo hlouběji než 1 m pod horní podlahou. Podlahu lešení je nutno zříditi tak, aby sahala blízko ke stěně, aby osoby nebo materiál byly zabezpečeny před pádem s lešení.
(2) Podlaha lešení pro omítky, zřízeného ze širokých žebříků, musí býti nejméně 120 cm široká, na žebříkových dvojicích však nejméně 150 cm. K položení podlahy lešení na žebříkových dvojicích musí se vsunouti mezi štěříny každého žebříkového páru dva nosníky z prken alespoň 16 cm vysokých a 4,5 cm silných, sahajících až k budově. Nosníky musí spočívati na příčlích s tyčového železa alespoň 22 mm silného, býti přichyceny bezpečně ke štěřínům svorníky, provazy a pod., zajištěny proti překlopení a přečnívati příčle alespoň o 10 cm. Podlahy lešení na žebřících smějí býti nad sebou vzdáleny nejvýše 2 m.
(1) Lešenová prkna musí býti náležité síly a o takové šířce, aby prostor mezi štěříny byl prkny vyplněn. Při vzdálenosti podpor do 3 m musí býti prkna silná alespoň 4 cm, při větší vzdálenosti podpor alespoň 5 cm. Prkna musí ležeti spolehlivě na příčlích nebo podporách a musí býti náležitě upevněna. Na obou stranách musí podlaha přečnívati žebříky nebo podpory nejméně o 20 cm a na konci lešení nejvýše o 50 cm. K rozšíření podlahy mimo žebřík, a to nejvýše o 45 cm, je možno použiti speciálních konsolových nosníků, které musí býti neposuvně spojeny se štěříny a musí býti u úzkých žebříků z tyčového železa nejméně 22 mm silného, u širokých žebříků nejméně 26 mm silného. Konsoly smějí býti umístěny jen mezi žebříkem a budovou.
§ 156
(1) Jde-li o nastavování žebříků, musí základní žebříky přesahovati alespoň o 2,5 m a nástavné alespoň o 1,5 m a mezi sebou býti náležitě spojeny (železnými háky a spojkami, šrouby, provazy a pod.). Příčle, použité k zavěšení a spojení žebříků při nastavování, musí býti výhradně z tyčového železa nejméně 22 mm silného, u širokých žebříků nejméně 26 mm silného.
(2) Spojení žebříkového lešení s budovou (zakotvení) musí se provésti v každém patře bezpečným a trvanlivým způsobem u všech žebříků, zvláště u žebříků krajních a rohových, a to ve svislém směru ve vzdálenostech nepřesahujících 3,50 m. Je třeba se také postarati o řádné podélné ztužení lešení.
ee) Zavěšená lešení.
§ 159
(3) Největší počet dělníků, kteří smějí prodlévati na zavěšeném lešení, jakož i ostatní jeho zatížení buďtež trvale a bezpečně vyznačeny na kleci, právě tak jako nejmenší přípustná síla závěsných provazů, řetězů nebo závěsných tyčí.
(1) Zavěšená lešení jsou přípustná jen pro menší opravné práce na budovách již stojících, na př. pro opravy omítek, natírání a barvení. Taková lešení smějí býti zavěšena jenom na náležitě silných a bezpečně upevněných vysunutých trámech bezvadnými provazy.
(2) Upevnění závěsných lan na vysunutých konstrukcích (trámech) budiž takové, aby nebylo možné sesmeknutí nebo posun závěsů. Při zavěšených montážních lešeních lze upotřebiti místo provazů též řetězů nebo neohebných železných tyčí o dostatečné pevnosti.
(4) Zavěšená lešení a příslušné závěsné provazy, řetězy a pod., musí býti přezkoušeny před každým upotřebením. Upevnění vystrčených trámů pro lešení musí býti denně prohlédnuto.
§ 160
(1) Každé strojní výtahové zařízení na zavěšených lešeních musí býti opatřeno rohatkou se západkou a brzdou, není-li postaráno o ústrojí samosvorné, zabraňující náhlému nebo nežádoucímu spouštění lešení. Každé ozubené soukolí musí býti zakryto ochranným krytem.
(2) Zavěšené lešení budiž zabezpečeno vhodným způsobem proti kývání a opatřeno s volných stran pevným a nejméně dvoutyčovým nebo mřížovým zábradlím. Závěsné háky zavěšených lešení musí býti opatřeny uzávěrou, aby se zabránilo vysmeknutí provazu a pod.
(3) Prodlužovati klece se nedovoluje. Rovněž jich nesmí býti používáno za opěry jiných lešení.
ff) Lešení na kozách.
§ 162
Sudů, beden, narovnaných cihel nebo jejich úlomků, konví atd. nesmí se použiti k podkládání koz.
(1) Pro výstup dělníků na kozové lešení a pro jejich sestup s něho musí býti vždy po ruce dostatek přiměřených žebříků. Šplhati na lešení po nohách koz a seskakovati s lešení se nedovoluje.
(2) Podlaha lešení na kozách nechť jest 1.5—2 m široká. U lešení na kozách, 1.9 m vysokých (sáhových) nebo vyšších budiž podlaha na okraji obroubena prknem na stojato; mimo to třeba zříditi s volných stran ještě pevné zábradlí.
(3) Kozy buďte na lešení tak postaveny, aby zbyl dostatečný prostor k dopravě materiálu. Stavěti kozy na sebe, aby byla zvýšena podlaha štenýřového nebo vysunutého lešení, se nedovoluje.
§ 161
(3) Stavějí-Ii se kozy na zemi, budiž pečováno o dostatečně pevný podklad. Kozy postavené na lešení nesmějí nikdy státi na nekrytých trámech, nýbrž musí spočívati na těsné, náležitě silné a neposuvné podlaze.
(1) Kozového lešení jako hlavního smí býti používáno jen při stavbě přízemních budov. Kozy lešení musí býti ze silného zdravého dřeva nebo z jiného únosného materiálu. Trup dřevěných koz nechť jest spojen s nohami na čepy nebo pláty a šrouby; nohy musí býti mezi sebou, a s trupem řádně ztuženy.
(2) Lešení na kozách musí býti po délce (rovnoběžně se zdí) náležitě vyztuženo, aby bylo znemožněno podražení koz při dopravě materiálu a pod.
gg) Skružová lešení.
§ 163
(1) Skružové lešení musí býti podle zatížení odborně zřízeno a tak postaveno, aby se před odstraněním mohlo odlehčiti. Při jeho rozebrání třeba postupovati s největší opatrností za odborného řízení.
(2) Výstupy a pracoviště na lešení buďte přiměřeně zabezpečeny.
hh) Lešení z ocelových trubek.
§ 164
(3) Svislé trubky musí býti zajištěny proti zatékání vody dovnitř a stejně jako ostatní konstrukční materiál chráněny proti poškození vlivem počasí nebo působení malty.
(2) Aby trubky, jichž se použije jako sloupů, nebyly zatlačeny do země, musí býti opatřeny železnými patkami. Patky musí býti neposuvně uloženy na pevné podložky tak, aby se zatížení rozložilo na dostatečně velikou plochu. Je zakázáno podkládati cihlami, špalíky nebo prkny trubky, kterých se použije jako sloupů.
(1) Jako součástek lešení (sloupů, podélníků, příčníků a pod.) smí býti použito jen ocelových bezešvých trubek o nejmenším vnějším průměru 48,25 mm, vyhovujících příslušným normám Československé společnosti normalisační. Pro spojení součástek lešení jakož i pro nastavování musí býti použito jenom spojek a vložek schváleného typu. Rovněž musí býti postaráno o bezpečné vzájemné spojení kovových a dřevěných součástek (lyžin, příčníků atd.), pokud se jich při trubkovém lešení použije.
(6) Při stavbě lešení musí býti přesně dbáno pokynů, daných výrobcem, jakož i zvláštních úředních předpisů, vydaných pro stavbu a užívání těchto lešení.
(5) Výrobce musí kupci nebo uživateli lešení vydati potvrzení, že dodané konstrukční části lešení vyhovují příslušným předpisům nebo normám, po případě, že části odpovídají schválenému typu, a vydati mu poučení o stavbě lešení se zřetelem k jeho statickému výpočtu a stabilitě.
(4) Lešení musí býti náležitě ztuženo ve směru podélném i příčném a jako celek bezpečně zakotveno dovnitř stavby.
e) Žebříky.
§ 165
(1) Žebříky, jichž se používá na stavbách, musí býti odborně zhotoveny ze zdravého, rovného dřeva, náležitě silného. Užívati železných žebříků se dovoluje. Než se žebříků upotřebí, je třeba se přesvědčiti o jejich bezpečnosti. Shledané vady buďte ihned odstraněny.
(2) Příčle musí býti od sebe vzdáleny asi 33 cm a ve štěřínech pevně vetknuty nebo tak upevněny, aby se neotáčely, ani když seschnou. Poškozené buďte nahrazeny ihned novými. Není dovoleno nahrazovati chybějící nebo poškozené příčle železnými pruty a přibitými nebo přišroubovanými latěmi bez zapuštění. Zapuštěním latí nesmí se pevnost žebříku nebezpečně zmenšiti.
(3) Žebříky delší než 6 m musí býti kromě krajů ještě na jiných místech, vzdálených od sebe nejvýše 4 m, staženy plochými příčlemi nebo železnými svorníky, aby se nemohly rozdvojiti.
§ 166
(1) Žebříky musí býti tak dlouhé, aby přesahovaly podlahu patra, ke kterému vedou, alespoň o 1 m ve směru žebříku.
(2) Při vysokých patrech nebo při veliké délce žebříků musí býti žebříky pevně ztuženy proti prohnutí a postrannímu pohybu.
(3) Žebříky smějí býti postaveny toliko na pevný základ, nikdy ne na bedny, cihly nebo podobné nejisté podložky. Kromě toho musí býti dobře upevněny, aby nemohly ani uklouznouti, ani se převážiti. Na lešení nutno žebříky postaviti na prna náležité síly a připevniti skobami. Nikdy nesmí žebřík, pokud se ho používá jako komunikačního prostředku, vésti k jednotlivým trámům nebo fošnám.
(4) Užívá-li se žebříků stojících mimo lešení a vedoucích přímo k některému patru, musí býti postaráno o dostatečně široký, bezpečný přístup a výstup.
§ 167
(1) Zřídí-li se u staveb vyšších než jednopatrových spojení mezi poschodími žebříky, musí býti postaveny, jde-li o více než deset dělníků, vždy alespoň dva žebříky, jeden pro vystupování, druhý pro sestupování, a to pokud možno tak, aby se osoba při přechodu s žebříku na žebřík v témž směru obracela po každé na tutéž stranu.
(2) Žebříky nesmějí býti stavěny k okraji lešení ani nesmějí státi nad sebou tak, aby padající předměty mohly zasáhnouti dolejší žebřík. Lezné otvory v podlahách pro žebříky nutno mimo přístup k nim ohraditi pevným zábradlím.
§ 168
(2) Dvojité žebříky (malířské a stupňové) musí býti zabezpečeny náležitě upevněnými provazy, řetězy, dráty nebo pod. tak, aby se nemohly nebezpečně rozevříti.
(1) Je-li nutno žebříky nastaviti, musí býti kromě náležitého ztužení vždy tak spojeny, aby horní žebřík byl svým širším koncem aspoň na délku 1—1.5 m přivázán na dolní žebřík bezvadnými konopnými provazy, nebo upevněn železnými objímkami (třmeny). Takovéto prodlužování žebříků lze připustiti jen výjimečně a při nepatrném zatížení. Nastavování žebříků latěmi prostě přibitými je nepřípustné.
§ 169
(5) Paty žebříků nutno vždy zabezpečiti proti sklouznutí.
(1) V prostorách s hladkou podlahou a na schodech musí býti žebříky při práci zvlášť zabezpečeny proti uklouznutí.
(2) Pojezdných vysunovacích žebříků možno použiti jen k menším opravám a čištění, jsou-li dělníci na nich pracující opatřeni lanem a ochranným pásem s bezpečnostním hákem.
(4) Při všech pracích, jež se vykonávají se žebříků jen opřených ve výši větší než 5 m, jako při čištění oken, štítů a pod., musí žebříky držeti silná osoba.
(3) Žebříků se nesmí používati k pravidelné dopravě břemen a nesmí se jich také použiti jako přechodů, pracovišť a pod.
f) Rampy.
§ 170
(1) Není-li po ruce hotových schodů, budiž na každé stavbě upravena aspoň jedna bezpečná rampa (stoupadlo, chodba). Při rozsáhlých stavbách budiž zřízeno takových ramp více.
(3) Plocha, po které se vystupuje, nechť je po šířce ve vzdálenosti kroku opatřena stupátkovými lištami. Je-li plocha rampy kluzká, musí býti posypána popelem, pískem nebo podobnými hmotami. Podlahová prkna musí býti k podporám pevně přibita.
(2) Rampy buďte založeny pokud možno široké, aby se na nich mohly dvě osoby pohodlně vyhnouti, a buďte tak pevné, aby se pod přecházejícími osobami neprohýbaly značnější měrou. Stoupání ramp má býti pokud možno ve sklonu 1: 3 nebo menší, nesmí však nikdy býti větší než 1 : 2.
(5) Rampy a schody, po nichž se pravidelně dopravují břemena, musí míti v každém poschodí odpočívadla, na něž by se břemena mohla postaviti.
(4) Na každé rampě musí býti zřízeno na vnější straně a u oken i dveřních otvorů, vedle nichž je rampa vedena, pevné zábradlí, jaké je předepsáno k ohrazení lešeňových podlah. Odstává-li rampa od zdiva více než 40 cm, musí býti taková zábradlí zřízena též podél celé její vnitřní strany.
g) Provazy, lana, řetězy.
§ 171
(3) Řetězy a provazy nedostatečně únosné pro daná břemena buďte vyloučeny z užívání.
(1) Při stavebních pracích smí býti užíváno kromě řetězů toliko ohebných konopných provazů a bavlněných nebo drátěných lan.
(2) Bezvadnost a únosnost provazů, lan a řetězů budiž zjišťována před každým jejich použitím odbornou prohlídkou. Chatrné nebo jinak poškozené řetězy a provazy buďte ihned řádně opraveny nebo vyměněny.
(5) Nastavování a spojování ocelových lan a úprava ok na lanech dějž se zvlášť bezpečně. Spojování lan jednoduchými uzly jest nepřípustné.
(7) Uvazování břemen k vytahování, spouštění nebo k jiné dopravě buď svěřeno jen zkušeným osobám.
(6) Při dopravě ostrohranných předmětů, vázaných do provazů, lan nebo řetězů, dlužno zabezpečiti hrany vhodným obalem, aby se zabránilo sesmeknutí provazu, lana nebo řetězu a jejich prodření.
(4) K vytahování nebo spouštění materiálu těžnými nádobami nesmí býti použito řetězů nebo provazů s jednoduchými háky, nýbrž s háky bezpečnostními (dvakrát ohnutými, s bezpečnostními kroužky, karabinkami a pod.).
h) Vytahovadla a zdvihadla.
aa) Všeobecná ustanovení.
§ 176
(1) Stavební hmoty, nástroje a podobné předměty buďte dopravovány pouze v takových nádobách nebo zařízeních, jež zamezují jejich vypadnutí. Přeplňovati těžné nádoby se zakazuje. Předměty určené k dopravě buďtež do výtahu ukládány tak, aby jejich části nepřečnívaly přes nosnou podlahu.
(2) Zvláštní péče budiž věnována uvazování dopravovaných trámů, nosníků, prken, kamenů, aby bylo nemožno jejich vysmeknutí ze závěsu. Směr dopravy dlouhých kusů buď řízen zvláštním pomocným lanem.
§ 174
(1) Pro dorozumívání dělníků, zaměstnaných u výtahů v jednotlivých patrech, s řidičem výtahu budiž zřízeno účelné zvukové nebo světelné signální spojení.
(2) Zakazuje se používati výtahů na materiál k dopravě osob, nakláněti se do výtahové šachty nebo vstupovati na výtah, není-li ve své poloze tak bezpečně zajištěn, že nemůže sjeti, ani kdyby se uvolnilo nosné lano.
(3) U každého nakládacího nebo vykládacího otvoru šachty budiž tento zákaz zřetelně a čitelně vyznačen. Je-li nutno, aby dělníci vstupovali při vykládání materiálu z klece na její podlahu, musí klec spočívati na stavítkách, nebo musí býti podložena nebo vzepřena, aby při práci na kleci nevisela jen na laně.
§ 175
(1) Hnací ústrojí vytahovadel, zdvihadel, jeřábů a podobných zařízení, jakož i veškerá ozubená soukolí, kotouče atd., buďte v dosahu dělníků účelně a bezpečně zajištěny ohrazením, ochrannými kryty nebo podobně.
(2) Navíjecí hřídele (bubny) výtahů musí míti po stranách příruby, aby bylo znemožněno sesmeknutí lana (řetězu).
(3) Užívá-li se elektrického proudu k pohonu nebo k osvětlování, smějí býti elektrická zařízení vysokého a nízkého napětí provedena a měněna jen oprávněným odborníkem, který je při lom povinen zachovávati příslušné předpisy Elektrotechnického svazu československého. Těmto předpisům musí vyhovovati také ruční elektrické přístroje s příslušenstvím na nízké napětí, které musí býti stále udržovány v tomto stavu. Zaměstnanci musí používati k obsluze těchto přístrojů gumových rukavic. Je zakázáno používati holých nebo nedostatečně isolovaných drátů. Používá-li se elektrického proudu k provisornímu osvětlování uvnitř stavby, nesmí napětí přesahovati 24 V.
§ 173
(1) Výtahy na materiál musí býti zřízeny vždy ve zvláštním lešení, dostatečně silném a pečlivě zařízeném, aby se otřesy a záchvěvy strojního výtahu nepřenášely na ostatní lešení a aby osoby v blízkosti zaměstnané nebyly ohroženy pádem materiálu. V nejvyšší poloze klece buď upraveno zařízení, které samočinně znemožňuje její další stoupání. Nad nakládacím místem budiž zřízena u paternosterů ve výšce 2 m ochranná střecha náležité velikosti a z materiálu dostatečné síly.
(2) Dráha výtahů na materiál (paternosterů, můstkových neb plošinových výtahů, konsolových výtahů upevněných na sloupech, zdviháků s těžnou nádobou, rumpálů s těžnými nádobami a pod.) musí býti po celé výšce až k zemi obedněna nebo olaťována na způsob šachty tak hustě, aby dopravovaný materiál nemohl vypadnouti. Vynechány mohou býti jen otvory o nejmenší nutné výšce pro nakládání a vykládání.
(3) Tyto otvory buďte zabezpečeny proti spadnutí osob nebo materiálu s lešení do výtahové šachty, proti nebezpečnému nahlížení do ní a proti vstupu pod dopravované břemeno. Otvory musejí býti stále dobře osvětleny.
(4) U můstkových výtahů buďte uzávěry otvorů šachty zařízeny na samočinné uzavírání alespoň při zemi a podle postupu stavby vždy v nejvyšším patře. Otvory v mezipatrech, kde se nevykládá nebo nenakládá, musí býti stále a bezpečně uzavřeny.
§ 172
(1) Při zvedání těžších břemen budiž použito vhodných zdvihadel (výtahů, jeřábů, diferenciálních kladkostrojů a pod.) a bezpečných lešení. Vytahovati taková břemena těžší než 3 q lanem na kladce nebo otáčivými jeřáby upevněnými na jednotlivých lešeňových štenýřích se nedovoluje.
(2) Na všech výtazích a zdvihadlech (jeřábech) budiž zřetelně a trvale vyznačena jejich únosnost v kilogramech. Před prvním použitím na stavbě buďte veškeré výtahy vyzkoušeny. Můstkové nákladní výtahy, motorová zdvihadla a jeřáby buďte podle platných předpisů přezkoušeny v přiměřených obdobích, alespoň však jednou za půl roku. O těchto zkouškách dlužno vésti na stavbě záznamy.
(3) Před použitím zvedacích zařízení musí se osoby, pověřené jejich obsluhou a dozorem nad nimi a znalé dobře jejich konstrukce, přesvědčiti, že veškeré součásti, zejména pohyblivé, jako řetězy, lana, háky, západky, brzdy, ozubená soukolí, kliky a pod., jsou v dobrém stavu. Zjištěné nedostatky nutno ihned odstraniti.
§ 177
(2) Při výtazích nutno zříditi bezpečné stanoviště pro obsluhujícího dělníka, a to tak, aby mohl pozorovati dopravu břemene výtahem.
(3) Obsluhovati vytahovadla a zdvihadla smějí jen zkušení dělníci.
(1) Dělníci, zaměstnaní při vytahování a spouštění břemen, musí se tak postaviti, aby nemohli přijíti k úrazu při přetržení lana nebo řetězu a podobných poruchách. Choditi a zdržovati se pod břemeny volně se vznášejícími se zakazuje.
bb) Vytahovadla malty.
§ 178
(1) U obyčejných vytahovadel malty (rumpál s jednou nebo dvěma těžními nádobami visícími na provazech) musí býti hřídel tak vysoko nad stanovištěm dělníků, aby ho nemohli dosáhnouti ani nataženýma rukama, anebo musí býti tak zakryt, aby, se ho dělníci nemohli dotknouti. Před vytahovacím otvorem budiž fošnová podlážka lešení opatřena přibitými latěmi (podlážkovými lištami). Ve výšce prsou budiž zřízena podélná tyč nebo rukojeť, které by se řidiči provazu mohli držeti volnou rukou.
(2) Rumpál má býti opatřen jednou nebo dvěma západkami (podle počtu těžních nádob) a pásovou nebo jinou bezpečně účinkující brzdou. Používati rumpálů (hřídelů s ruční klikou) bez západky se nedovoluje.
cc) Jeřáby a zdvihadla.
§ 179
(4) Pod břemenem dopravovaným jeřábem nesmějí se zdržovati nebo procházeti dělníci, což budiž zakázáno vyhláškou, umístěnou na příhodném místě poblíž jeřábu.
(6) Stálá stanoviště řidičů jeřábů a zdvihadel musí býti náležitě ochráněna proti vlivům povětrnosti.
(5) Při bouřce a každém přerušení práce musí býti vedení proudu k jeřábovým motorům vypnuto.
(1) Jeřáby a zdvihadla buďte opatřeny západkou a pásovou nebo jinou bezpečně účinkující brzdou. Má-li býti břímě spouštěno svou vlastní vahou, musí býti u obou chodů zřízena západka.
(2) Pojezdné a otočné jeřáby, na nichž jsou dělnici, musí míti lešení nebo galerie náležitě bezpečné a ohrazené proti spadnutí lidí a materiálu.
(3) Pojezdné stožárové jeřáby musí spočívati na pevném podkladě. Vodorovná přídržná kolejnice budiž řádně zakotvena, buďto šikmými táhly zapuštěnými v zemi, anebo upevněním ve zdivu stavby, dostatečně pevném. Jeřáb musí býti před použitím náležitě vyzkoušen. Obsluha budiž svěřena spolehlivému jeřábníku, obeznalému s celým zařízením.
i) Opatření uvnitř staveb.
§ 180
Pokud se osazují nebo odkrývají trámy a nosiče, nesmí se pod nimi pracovati, není-li postaráno o bezpečnou ochrannou střechu.
(4) Spojení (chodby, schody a pod.) a pracoviště v nezakrytých místnostech buďte opatřena bezpečnými ochrannými stropy, střechami nebo ochrannými lešeními proti spadnutí osob nebo předmětů.
(2) Stropní konstrukce a pod. buďte uzavřeny ihned po osazení upravením záklopů, kleneb a pod., nebo buďte nosníky stropů (traversy, trámy) neprodleně po osazení zatímně, avšak úplně a těsně přikryty omítnutými prkny alespoň 2.5 cm silnými, anebo konečně otvory vedoucí k nekrytým trámovištím bezpečně ohrazeny. Stejně nutno zajistiti i otvory, jež vedou do volných prostranství, světlíků, nedokončených schodišť a sklepů, jakož i otvory ve stropech, zejména pro schody, žebříky, výtahy a pod.
(3) Při osazených již schodech, dokud není zřízeno trvalé zábradlí, budiž zřízeno prozatímní pevné ochranné ohrazení. Ostatní schody nutno stejně zabezpečiti pevným zábradlím s volných stran. Totéž platí o různých rampách, chodbách, balkonech, terasách a pod. (pokud přístup k nim není bezpečně uzavřen).
(5) Při montáži železné kostry stavby nesmí se pracovati pod těmi místy stavby, kde se právě dopravují, vytahují a sestavují železné součástky konstrukce.
(6) Má-li býti materiál dopravován po záklopních podlahách nebo na ně ukládán, musí býti tyto podlahy zřízeny s prken náležitě silných, nebo musí býti na nich upraveny ještě zvláštní podlahy z fošen.
j) Práce na střeše a podobné nebezpečné práce.
§ 181
(2) K zabezpečení prací na střechách, okapu, římsách při novostavbách, nástavbách a jiných stavbách musí býti ponecháno lešení zřízené k provádění stavby až k okapu tak dlouho, pokud na střeše nebyly skončeny hlavní práce tesařské, klempířské a pokryvačské, nebo musí býti na tu dobu upraveno blízko pod hlavní římsou bezpečné lešení vysunuté, jež přečnívá okap nebo hlavní římsu alespoň o 1 m a jest opatřeno na zevní straně ohrazením z prken po způsobu bednění, alespoň 1 m vysokým. Při střechách mansardových musí býti toto ochranné lešení nejméně 1.50 m široké.
(1) Pokud se vytahují součásti krovu a střechy a staví střecha, musí býti přerušena práce pod dotčenými místy, není-li postaráno o bezpečnou ochrannou střechu.
§ 182
Při nebezpečných pracích, zejména pokryvačských, při shazování sněhu, čištění oken, zřizování hromosvodů, při některých pracích klempířských, sklenářských a natěračských, při stavbě vysokých komínů, vysokých železných konstrukcí a při podobných pracích musí dělníci používati ochranných pásů a provazů náležitě upevněných, které musí býti na místě potřeby vždy po ruce. Ochranný provaz nebo pás budiž připevněn ke zdravým součástem krovu a podobným pevným součástem, nikdy však ke střešním latím.
§ 183
(1) Při novém krytí skleněných střech, při jejich větších opravách a vůbec při střešních pracích na budovách, kde střecha je zároveň stropem, musí býti zřízeno pod střechou nebo dotčenou její částí lešení pokryté pevně a těsně prkny a bezpečně ohrazené s volných stran. Totéž platí pro natírání železných konstrukcí střech, pro opravu světlíků atd. Odpadky skla buďte ihned odstraňovány. Vrchem nutno pro chůzi položiti na otevřenou konstrukci dostatečně silná přeložená prkna.
(3) Okna smějí býti zasklívána jen s bezpečných lešení nebo žebříků.
(4) Dělníci nesmějí vstupovati na střechy v obuvi, v níž by mohli sklouznouti.
(2) Práce na střechách, římsách, štítech a arkýřích (klempířské, malířské, sklenářské, truhlářské atd.) smějí býti prováděny jen tenkráte s kozových lešení nebo žebříků, když kozy nebo žebříky byly postaveny na bezpečných lešeních, podlahách a pod. a zajištěny proti sesmeknutí. Používati sudů a podobných předmětů za podklad lešení není dovoleno.
k) Betonářské práce.
§ 184
(1) Betonářské práce smějí býti prováděny jen za vedení odpovědných osob odborně způsobilých a náležitě osvědčených, za stálého dozoru zkušených a spolehlivých mistrů nebo polírů.
(2) Veškerá lešení, bednění a jejich podpory musí býti bezpečně zřízeny a musí zejména vydatně vzdorovati prohnutí a účinkům pěchování betonu. Musí se také dáti lehko a bez nebezpečí odstraňovati. Podpory a skruže buďte postaveny na klíny, hrnce s pískem, šrouby, seříznuté špalíky nebo jiná zařízení, aby se bednění mohlo snižovati pomalu a bez otřesu ponenáhlým jejich uvolňováním.
§ 185
(5) Podpory delší než 5 m buďte po délce i hloubce mezi sebou ztuženy (zavětrováním) a zajištěny proti vybočení.
(1) Pro podpory bednění buďte volena dřeva pokud možno nenastavovaná. Z celkového počtu všech podpor smí býti nejvýše polovina nastavovaných. Nastavované podpory smějí býti stavěny toliko střídavě s podporami z jednoho kusu. Stykové plochy nastavovaných podpor musí na sebe doléhati vodorovně a hladce. Místa styku buďte zabezpečena přibitými, aspoň 70 cm dlouhými, dřevěnými příložkami (pláty) proti vyhnutí a vybočení. Při podporách z kulatého dřeva budiž použito tří, při podporách z hraněného dřeva čtyř příložek pro každý styk. Podpory nastavované více než jedenkrát jsou nepřípustné. Pro nebezpečí vybočení nebudiž styk položen do střední třetiny podpor. Podpor slabších než 7 cm nebudiž používáno.
(2) Podpory s vysouvacím zařízením nebo se železným prodloužením se nepovažují za nastavované, je-li styk náležitě zabezpečen (šrouby nebo jinak).
(7) Při zřizování bednění nutno pamatovati na to, aby se při obedňování mohlo ponechati několik zajišťovacích podpor, aniž bylo třeba hýbati bednicími prkny, ležícími na nich nebo nad nimi. V několikapatrových budovách musí zůstati zajišťovací podpory, pokud možno dostředně nad sebou. Při malých rozpětích postačuje jediná taková podpora pod středem každého trámu a pod středem stropních polí, jež mají rozpětí více než 3 m. Při podvlacích a dlouhých trámech jsou nutny ještě další zajišťovací podpory.
(3) Podpory musí míti nepoddajný podklad ze dřeva (hraněná dřeva, fošny). Zatlačování stojek do půdy budiž vhodně zabráněno. Při neúnosné půdě budiž použito zvláštních zajištění.
(4) Podpory stropů několika pater buďte tak rozděleny, aby stály pokud možno dostředně nad sebou.
(6) Při zřizování stropů a klenutí v místnostech o světlé výšce větší než 8 m, nebo při velmi zatížených částech stavby, buďte podpory zhotoveny ze zvlášť silných nebo dvojitých dřev, neupotřebí-li se skružových lešení svázaných. Podpory třeba zajistiti mezi sebou vodorovně a zvlášť zabezpečiti dvojitými kříži.
§ 186
(1) Po dobu betonování stropu buďte klíny v patře pod ním zkoušeny a podle potřeby přitaženy.
(2) Bednění a podpory nesmějí se odstraniti dříve, dokud se odpovědný stavbyvedoucí nepřesvědčil prohlídkou konstrukce o náležitém ztvrdnutí betonu a nenařídil odbednění; zajišťovací podpory musí se ovšem ponechati dále.
(3) Až do náležitého ztvrdnutí betonu buďte části staveb chráněny proti účinkům mrazu a předčasnému vysušení a zajištěny proti otřesům a zatížením.
(4) Zvláštní opatrnosti jest zapotřebí při odstraňování bednění těch částí stavby, jež v té době nesou skoro již plné břemeno do počtu vzaté, na př. u střech a střešních stropů, při krakorcových, konsolových a arkýřových podporách.
(5) Při odstraňování bednění nutno nejdříve snížiti podpory a skruže; zakazuje se odstraňovati je náhle. Také otřesů třeba se při tom vyvarovati.
§ 187
(4) Pro dopravu materiálu buďte zřízeny vhodné, dostatečně silné přejezdy, aby se dopravovaná váha nepřenášela na čerstvou betonovou konstrukci. Při zřizování kozového lešení na betonových stropech buďte nohy koz postaveny na fošny nebo lešeňová prkna náležité síly. Při vytahování, dopravě a zasazování těžkých součástí budiž zřízena nad betonovou konstrukcí dostatečně silná podlaha, aby konstrukce nebyla dotčena tlakem, údery nebo sesutím.
(3) Zakazuje se shazovati břemena (kameny, trámy, prkna, nosníky atd.) na čerstvě zřízené stropy, pojížděti po nich kolečky a pod. bez pokrytí nebo přetěžovati takové stropy stavebními hmotami.
(2) Dokud jsou části stavby podepřeny lešením, nesmějí býti do čtyř dnů po skončeném betonování vydány nijakému škodlivému zatížení. Po této době smějí býti zatíženy pouze břemeny vznikajícími postupem stavby (stěnami, pilíři, sloupy atd.) avšak jen tehdy, jsou-li podpěrná lešení a bednění dostatečně silná a zatvrdl-li beton již do té míry, že nenastanou škodlivé deformace. Použije-li se cementů o veliké počáteční pevnosti, může býti tato lhůta kratší.
(1) O postupu betonářské práce nutno vésti zápis, z něhož mohou býti vždy prokázána časová období, ve kterých byly prováděny jednotlivé práce. Je-li pracoviště vystaveno účinkům mrazu, buďte v něm zvlášť zaznamenávány dny mrazu, počet stupňů a hodina měření.
§ 188
(2) Veškeré pohyblivé součástky strojního zařízení k výrobě a dopravě betonu, ležící v dosahu dělníků, buďtež opatřeny bezpečnými kryty nebo ohrazeními.
(1) Veškeré dřevěné součástky nutno po odbednění ihned odstraniti a na vhodných místech uložiti tak, aby nutné průchody zůstaly volné. Vyčnívající hřeby třeba ihned vytáhnouti nebo ohnouti.
(3) Dělníci zaměstnaní stříháním a ohýbáním želez mějtež zpravidla rukavice.
l) Stavba volně stojících komínů.
§ 189
(2) K ochraně dělníků zaměstnaných na zemi budiž u výtahu nebo u místa vjezdu do komína zřízena z omítaných silných prken těsná ochranná střecha se sklonem ke komínu. Ostatní část pracoviště pod komínem budiž ohrazena nebo zabezpečena rovněž ochrannou střechou.
(4) Dopravuje-li se materiál vnitřkem komína, budiž také tam zřízen ochranný kryt přímo nad dělníky zaměstnanými na zemi. Vstupovati do vnitřku komína mimo ochranný kryt se přísně zakazuje. K manipulaci s těžnými nádobami dole v komíně budiž použito tyčí s háky.
(3) Na ochranu dělníků zaměstnaných zděním komína budiž asi 2 m pod každým pracovním lešením uvnitř komína upraveno ochranné lešení.
(1) Při stavbě volně stojících továrních komínů buďtež železná stupátka zazdívaná uvnitř, vzdálená od sebe nejvýše 40 cm. Zazdí-li se stupátka i zvenčí, smějí počínati teprve ve výši 3 m a buďtež ve vzdálenostech asi 5 m opatřena odpočívadly, zřízenými v podobě dvou větších oblouků upevněných nad sebou tak, aby prostor mezi stupátky a oblouky byl asi 60 cm široký. Stupátka musí býti z kujného železa 18—20 mm silného, 30—35 cm široká a musí odstávati od zdiva nejméně 15 cm.
§ 190
(5) Stahovati komíny železnými pásy smí se toliko s náležitých lešení.
(1) Cihly, nástroje a podobné předměty buďte vytahovány pouze v nádobách nebo jiných zařízeních, jež zamezují jejich vypadnutí. Přeplňovati těžné nádoby se nedovoluje.
(2) Výtahové krakorce, jichž se používá ke stavbě komínů, mají zapadati až do poloviny do vnitřku komína a musí býti náležitě upevněny. Krakorců se svislými trámci kratšími než 4 m se nesmí používati. Vytahuje-li se materiál vně komína, jako na př. při úzkých komínech, a je-li zdvihadlo na téže straně komína jako těžná nádoba, musí býti konce sedla krakorce řádně zakotveny a zabezpečeny proti výtahové kladce.
(3) Vnější pracovní lešení nesmí s krakorci k němu přináležejícími býti upevněno na železných stupátkách, nýbrž na skružovém pásu.
(4) Lešeňová prkna (podlaha) buďte náležitě zajištěna proti sešinutí s krakorců. Přibíjeti je hřebíky se zakazuje. Lešení nutno opatřiti zábradlím.
§ 191
(4) Při všech pracích na volně stojících komínech, jež se neprovádějí s vnějšího lešení, mají dělníci používati záchranného pásu s bezpečnostním hákem, jehož lano, dostatečně dlouhé a silné, musí býti spolehlivě upevněno.
(3) Na ochranu proti spadnutí do otvoru pracovního lešení je nutno, dopravuje-li se vnitřkem, zříditi těsné ohrazení alespoň 60 cm vysoké. Při menším průměru komína stačí, je-li otvor pevně a bezpečně zakryt.
(2) Při dopravě smí se upotřebiti pouze háků s karabinkami.
(1) Dopravovati osoby výtahem na hmoty se přísně zakazuje.
m) Bourání.
§ 192
(1) Bourání budov nebo jejich částí a jiných staveb smí se prováděti pouze za odborného vedení a s největší opatrností, a to jen po patrech, postupně shora dolů. Strhovati najednou celé části stavby, jako pilíře, zdi, komíny atd. se nedovoluje. Toliko volně stojící zdi, štítové stěny, komíny a pod., stojí-li osamoceně nebo nemohou-li býti jejich stržením ohroženy sousedící budovy nebo zařízení, smějí býti najednou strhovány za stálého odborného vedení. Části bourané stavby hrozící předčasným sesutím buďte náležitě zabezpečeny.
(3) Bourání nebezpečných částí staveb, na př. kleneb a pod., nesmí býti prováděno v úkolu.
(2) Bourací práce, jako bourání budov, nebo jejich částí, továrních komínů, odstraňování betonových bloku, základu strojů a pod. smějí se díti i trháním výbušinami. Tyto trhací práce vyžadují však předchozího povolení revírního báňského úřadu, který stanoví bližší podmínky, za nichž je tyto práce provésti. Při všech trhacích pracích musí býti přítomna osoba odpovědná za jejich provedení; tato osoba ručí za přesné zachovávání příslušných předpisů. Před povalením stavby budiž uzavřeno místo, kam dopadne, a na komunikacích k němu vedoucích musí býti postaveny hlídky.
§ 193
(3) Bourání nižších obvodových zdí bez použití venkovních lešení budiž prováděno toliko s podlahy nebo s lešení, na př. kozového, postaveného na podlaze. Totéž platí i o stěnách vnitřních, neposkytují-li dělníkům bezpečného stanoviště. Při bourání nesmějí dělníci státi nad sebou bez ochrany.
(4) Při bourání zdí přiléhajících k veřejným komunikacím, dvorům a podobným místům, musí býti podél nich zřízen dostatečně pevný kryt na ochranu chodců.
(5) Zábradlí se schodů, podest a pod. smí se odstraňovati jen postupně s bouráním jednotlivých pater, jinak jest tu třeba zříditi ochranná ohrazení.
(7) Shnilé a jinak porušené trámy, nosiče, schody a pod, nutno před bouráním náležitě podepříti.
(8) Hřebíky vyčnívající z vybouraných dřev a prken nutno ihned odstraniti nebo ohnouti.
(9) Snášení kleneb budiž prováděno, pokud to způsob konstrukce připouští, postupně, a to buď v pásech (na př. při valené klenbě), anebo rozebíráním ze středu (zrcadlová klenba). Jen tehdy, není-li možno užiti žádného z uvedenýho způsobů, lze přikročiti ke stržení klenby. Při strhování kleneb musí býti prostor pod klenbou uzavřen. Vyžaduje-li toho konstrukce klenby, budiž zřízena přiměřená podložka.
(6) Při bourání zdí nesoucích balkony, arkýře a podobné výstupky vyčnívající značněji z budovy budiž dbáno toho, aby se tyto výstupky nezřítily předčasným odklizením zatěžujícího zdiva, zakotvení a pod.
(1) Podlaha v jednotlivých patrech nesmí býti dříve odstraňována, dokud nejsou zbourány zdi a stěny patra nad její úrovní.
(10) Budovy, které rozbouráním přiléhajících staveb pozbudou své opory, buďte řádně zabezpečeny.
(2) Pro bourání staveb, jejichž obvodové zdi jsou vyšší než 6 m, jest zpravidla zříditi řádné podélné lešení s podlahou aspoň 1.20 m širokou.
§ 194
(2) Hromaditi ssuť v patrech se zakazuje. Shazovati odtud kámen, ssuť, železo a pod. do nehlídaných míst se nedovoluje; jinak se musí místo ohraditi nebo jiným způsobem zameziti každá doprava přesně.
(1) Aby se zamezilo obtížné prášení, je třeba zdivo a ssuť stále kropíti. Při spouštění ssuti budiž užíváno dřevěných krytých potrubí (skluzů), opatřených na dolním konci mokrým pytlovým rukávem, leč by se užilo ke spouštění materiálu jiných prostředků, na př. výtahů. Odebírati ssuť z potrubí pouhou rukou se nedovoluje. V době, kdy se skluzů nepoužívá, buďte vhazovací otvory zakryty. Používati otevřených skluzů není přípustno.
(3) Trámy a nosníky smějí se spouštěti jen jeřáby a podobnými prostředky, nebo po lanech, řetězech a šikmých dobře zajištěných plochách.
n) Zacházení s nebezpečnými látkami.
§ 195
(1) Asfalt, dehet a jiné lehko zápalné látky smějí se vařiti toliko v takových kotlech a nádobách, k nimž je po ruce poklop dobře přiléhající, aby vzniklý oheň mohl býti ihned udušen. Poklop nechť je upraven tak, aby se dal otvírati a zavírati bez nebezpečí popálení. Rovněž třeba dbáti toho, aby nádoba nebyla zevně znečištěna hořlavou látkou. K hašení ohně budiž vždy pohotově v dostatečném množství suchý písek, sypká hlína nebo podobná hmota, jakož i lopata. Vaření smí prováděti jen spolehlivý dělník.
(3) Při dopravě a zpracování horkých látek nutno postupovati opatrně, aby se dělníci nepopálili nebo neopařili. Dopravní nádoby nesmějí se plniti až po okraj a nositi před tělem. Nutno též dbáti, aby dopravní cesty byly volné a aby pod nimi nepracovali lidé.
(2) Zakazuje se vařiti látky vytčené v odstavci 1 poblíž snadno vznětlivých hořlavin. Vařiti dřevitý cement a jiné střešní nátěry na prkenných podlahách se dovoluje jen tenkráte, když jsou kamna postavena na vrstvě písku alespoň 10 cm silné.
§ 196
(4) Rozehřívati plynová potrubí a vyhledávati jejich netěsnosti smí se jen s náležitou opatrností. Je-li cítiti plyn, nesmí se netěsnost vyhledávati hořícím světlem a nesmí se do dotčeného prostoru vstupovati s jiným než bezpečnostním světlem dříve, dokud není otevřením oken a dveří tak provětrán, že plyn není znatelně cítiti.
(1) Láhve a nádoby s kyselinami, benzinem, jedy nebo jinými zdraví škodlivými tekutinami musí býti nápadně označeny a uloženy pod závěrou.
(2) Dělníci s otevřenými ranami nesmějí zacházeti s jedovatými nebo žíravými látkami.
(3) Při pracích s tekutým olovem třeba přísně dbáti, aby olovo přišlo do styku pouze se suchými plochami. Zbylé tekuté olovo musí se naliti do suchých, plochých nádob, kde se nechá ztuhnouti.
§ 197
Pro zacházení s výbušinami platí příslušná zákonitá ustanovení a zvláštní předpisy.
o) Různé.
§ 198
(1) Stavební a bourací práce buďte prováděny především při denním světle. Po dobu práce prováděné za tmy nebo za šera nutno pracovní místa, příchody atd. náležitě osvětlovati tak dlouho, dokud jsou dělníci na stavbě nebo na staveništi. Rovněž budiž pečováno o přiměřené osvětlení všech nedostatečně světlých pracovišť, příchodů, schodišť, žebříků, ramp atd. Přístup na neosvětlená místa stavby budiž dělníkům zakázán.
(2) Použije-li se k osvětleni stanoviště světla elektrického, musí býti u východů, na schodech, chodbách a podobných místech postaráno o osvětlení náhradní, nezávislé na zdroji hlavního osvětlení.
(3) Veškerá svítidla musí býti bezpečně zavěšena. Lampy pro lehce prchavá svítidla s hořáky umístěnými pod nádržkou na svítivo, buďte kromě toho tak zavěšeny, aby nebylo možné silnější zahřátí této nádržky. V místnostech, ve kterých se dělníci trvale zdržují, nesmějí býti ukládány takové lampy, ani jejich svítivo.
(4) Při osvětlení svítiplynem nebo acetylenem nutno — kromě ohledů na bezpečnost proti požáru — dbáti příslušných zákonitých ustanovení a zvláštních předpisů.
(5) Při provádění stavebních nebo opravných prací poblíže elektrického vedení, zejména o vysokém napětí, jest se postarati o to, aby proud byl vypjat, anebo vedení se všech stran tak zabezpečeno, aby nemohlo dojiti k nebezpečnému doteku,
§ 199
(4) Shazovati materiál a části lešení na neohrazená nebo nehlídaná místa se zakazuje. Rovněž se nedovoluje hromaditi stavební a lešeňové hmoty ve schodištích nebo na odpočivadlech, pokud by to vadilo průchodu.
(3) Skládka cihel budiž tak umístěna, aby ji jezdící povozy nehrožovaly. Tyto hmoty musí se odebírati tak, aby přitom nebyli ohroženi zaměstnaní dělníci. Zmrzne-li povrch hromady písku, nesmějí se v ní vyhrabávati dutiny ohrožující pracující dělníky.
(2) Kde se hmoty, nářadí nebo náčiní urovnávají ve větším množství na sebe, budiž pečováno vhodnými opatřeními o to, aby se uložené věci nesesuly nebo nepřevrhly.
(1) Doprava stavebního materiálu nadhazováním dovoluje se jen v přízemku. Podávání cihel dělníky stojícími na žebřících se dovoluje nejvýše od patra k patru. Vystupovati při práci na konve, bedny nebo podobné vratké a nepevné podklady nesmí se trpěti.
(7) Dřevěné, na trvalo postavené sloupy (stožáry lanových drah, sloupy elektrického vedení a pod.) na nádvořích, skládkách, odvalech a pod. nesmějí býti zapuštěny přímo do země, nýbrž upevněny na betonové podstavce. Prozatímní dřevěné sloupy, pokud jsou přímo vetknuty do země, musí býti alespoň jednou za čtvrt roku prohlédnuty osobou k tomu ustanovenou. Sloupy vadné a takové, u nichž je nebezpečí, že by mohly padnouti, musejí býti včas odstraněny.
(6) Pří stavebních pracích užívaný materiál, lešení, náčiní, strojní zařízení, ochranná opatření atd. musí býti udržovány stále v dobrém a plně upotřebitelném stavu. Také musí býti v dobrém stavu udržovány veškeré schody, chodby, pracoviště atd.
(5) Opravy budov (bílení, omítání, natírání vnějších rámů oken a pod.) směji býti prováděny na prostých žebřících toliko v přízemí nebo nejvýše v prvním patře. Ve vyšších patrech budiž upotřebeno vysunutých žebříkových anebo zavěšených lešení. Při čištění oken v patrech budiž používáno ochranných pásů.
§ 200
(1) Vstup na stavbu budiž nepovolaným osobám vyhláškou zakázán.
(4) Ženy smějí býti zaměstnávány toliko lehčími pracemi, nikdy však při vytahovadlech a při strojích. Ženám po šestém měsíci těhotenství zakazuje se práce s břemeny jakéhokoliv druhu. Při čištění oken v patrech budiž používáno ochranných pásů.
(3) Opilé osoby buďte vůbec vyloučeny z práce. Kouřiti uvnitř budov a požívati lihové nápoje v pracovní době a obchodovati lihovými nápoji na stavbě se zakazuje.
(5) Hochům do 18 let stáří jest obsluha motorů, výtahů a pracovních strojů, jakož i doprava těžkých břemen zakázána. Nakládání a vykládání lehčích břemen u výtahů hmot jest z tohoto zákazu vyňato.
(2) Osoby, které trpí padoucnicí, křečemi, občasnými mdlobami, závratí, nedoslýchavostí, silnou krátkozrakostí anebo, jinými tělesnými slabostmi nebo vadami v té míře, že by tím při některých pracích byly vydány kromobyčejnému nebezpečí nebo ohrožovaly spoludělníky, nesmějí býti zaměstnány pracemi tohoto druhu.
§ 201
(4) Opravy v závodních objektech buďtež podle možnosti prováděny v době, kdy se v nich nepracuje. Vždy je nutno zastaviti nebo bezpečně zajistiti stroj, v jehož dosahu se pracuje.
(1) Za náledí, mrazu nebo sněhu musí býti chodby, schody, lešeňové podlahy, lávky, rampy atd., vystavené vlivům počasí, jakož i horní plochy zdí, pracuje-li se na nich, posypány pískem, popelem nebo podobnými sypkými hmotami, žebříky musí býti Zbavovány sněhu a ledu.
(3) Dveře místností, v nichž jsou postaveny hnací stroje výtahů a míchaček na beton, rozvodné desky a podobná zařízení, musí býti vhodně označeny a za nepřítomnosti obsluhovačovy uzamčeny.
(2) Při provádění staveb silničních, železničních a při pracích dlaždičských budiž dbáno příslušných předpisů dopravního řádu.
§ 202
(2) Takové prostory musí býti od ostatních pracoven těsně odděleny. Pobývati v nich smí se jen při otevřených dveřích za účelem obsluhy ohně a pod., tedy na krátkou dobu. Přístup do takových prostorů budiž jiným osobám zakázán nápadnou vyhláškou.
(4) Koše s koksem musí býti postaveny na ohnivzdorném podkladě v náležité vzdálenosti od dřevěných částí a jiných hořlavých látek.
(3) Pobyt a práce v prostorách ležících nad nebo pod místnostmi s otevřenými koksovými ohni nebo vedle nich jsou dovoleny jen tehdy, když se tyto místnosti větrají navenek tak, že se ponechá část okenní plochy nezasklená.
(1) V uzavřených místnostech, kde hoří koks nebo uhlí, aniž se řádně odvádějí plyny a kouř, nesmí se pracovati ani přespávati.
(5) V pracovnách nutno opatřiti koksové koše a jakákoliv kamna k vysoušení odváděcí troubou, ústící ven nebo do komína, aby plyny a kouř byly dokonale odváděny.
§ 203
(2) Přístřeší pro dělníky nesmí býti zároveň užíváno za skladiště stavebních hmot, náčiní a podobných předmětů. Musí býti udržováno i se zařízením v náležitém stavu a čistotě.
(4) Poskytuje-li se dělnictvu na stavbě nocleh, musí býti noclehárny tak zařízeny, aby vyhovovaly zdravotním a bezpečnostním předpisům; zejména budiž pečováno o čistotu nocleháren, dostatečný počet umyvadel s potřebným zařízením a o vytápění v době chladného počasí. Každý dělník musí míti vlastní lůžko.
(3) Také nutno se postarati o umyvadla s náležitým příslušenstvím, o opatření pro první pomoc při úrazu nebo onemocnění a podle potřeby o umělé osvětlování. Ve větších přístřeších třeba postaviti plivátka naplněná vodou.
(1) Pro pracovní odpočinek a na ochranu proti nepohodě, jakož i k uschování šatů, potravin, jídelního náčiní atd. na stavbách, kde pracuje 10 nebo více dělníků, musí býti po dobu trvání prací po ruce vhodné přístřeší, jež se dá okny větrati a dveřmi na zámek uzavírat. Průměrná výška přístřeší nechť činí aspoň 2.30 m a plocha alespoň tolik, aby na každého dělníka, který používá na stavbě přístřeší, připadal pokud možno 1 m2 podlahy. Přístřeší musí míti těsné stěny a býti opatřeno prkennou nebo podobnou suchou podlahou, lavicemi, stoly, háky na šaty, poličkami na uložení jídelního náčiní a jídel, vše v potřebném množství; za chladnějšího počasí nechť se náležitě vytápí, při čemž musí býti dělníkům také umožněno, aby si ohřáli přinesené pokrmy a nápoje.
§ 204
(1) Na staveništi budiž dobrá, čerstvá pitná voda v náležitém množství. Zároveň buďtež tu po ruce nádoby k pití.
(2) Pro první pomoc při úrazech a náhlých onemocněních musí býti na staveništích po ruce těsně uzavíratelná skřínka s potřebným obvazovým materiálem (obvazy t. zv. kapesní nebo „typu malého“ nebo „většího“) s vatou, s prostředky stavícími krvácení, občerstvujícími a pod. Kde není postaráno jinak o účelnou dopravu raněných, buďtež na blízku stavby po ruce nosítka pro dopravu raněných. Prostředky pro první pomoc buďtež pečlivě chovány v čistotě. V bezprostřední blízkosti nutno vyvěsiti návod o poskytnutí první pomoci, s nímž buďtež stavbyvedoucí, polír a několik dělníků dobře obeznámeno. O pomoc lékařskou buď však vždy postaráno co nejdříve. Na staveništích buďtež podle možnosti vyvěšovány také plakáty o zabránění úrazům.
(3) Jména a byty lékařů nemocenských pojišťoven buďtež oznámeny dělníkům na staveništích vyhláškami příslušných pojišťoven. Stejně budiž vyvěšena tabulka příspěvků na sociální pojištění podle výše mzdy.
§ 206
(2) Na stavbách, kde je nutno pracovati na vnitřních pracích nebo na průčelí i v zimě, buďte pracovní prostory zatímně uzavřeny a upraveny tak, aby měly dostatek světla a byly chráněny před škodlivými vlivy povětrnosti. Tak musí zejména při stavbě kachlových kamen za chladného, zvláště mrazivého počasí příslušný živnostník dbáti o to, aby místnosti, v nichž se pracuje, byly uzavřeny a dělníci měli k rozdělání hlíny po ruce dostatek teplé vody.
(3) Při pracích s olovnatými barvami musí býti dbáno příslušných zákonných ustanovení.
(1) Při všech stavebních pracích nutno zabrániti podle možnosti vznikání prachu.
§ 205
(3) Záchody buďtež udržovány stále v čistotě, pokud možno v nezapáchajícím stavu a podle potřeby často desinfikovány.
(2) U oddělení pro muže buď zřízen záchodek.
(1) Na každém staveništi buďtež na přiměřeném místě zřízeny kryté záchody, vyhovující počtu dělníků a zdravotním předpisům. Na každých 30 osob musí připadnouti v záchodě aspoň jedno sedadlo. Je-li záchodů více, budiž vždy každé sedadlo od ostatních odděleno stěnou. Sedadlo nechť má čelní stěnu a je buď vodorovné nebo jen nepatrně skloněné. Je-li na stavbě zaměstnáno více než 10 osob různého pohlaví, musí býti záchody podle toho odděleny a označeny. Záchody buďtež světlé, dobře větrány a tak upraveny, aby zvenku nebylo do nich viděti.
§ 207
(3) Pro zabezpečení motorů a strojů, zejména na obrábění dřeva, platí jinak zvláštní předpisy o tom vydané.
(1) Osoba oprávněná k provádění stavby je povinna, není-li osobně přítomna provádění stavby, pověřiti dozorem náležitě způsobilého dozorce (stavbyvedoucího, políra, dílovedoucího atd.), jemuž musí dodati toto nařízení na písemné potvrzení. Osoba oprávněná k provádění stavby má rovněž pečovati, aby tyto předpisy byly vyloženy na vhodném, dělnictvu přístupném místě staveniště, stále v čitelném stavu.
(2) Předepsané seznamy osob zaměstnaných na stavbě musí býti na stavbě stále vedeny.
p) Předpisy pro dělnictvo.
§ 214
(7) U elektrických vedení k osvětlování nebo pohonu nechť dělníci dbají toho, aby se vedení nedotkli.
(6) Lampy pro lehce prchavá svítiva s hořáky, zřízenými pod nádržkou na svítivo, buďte tak zavěšeny a nošeny, aby bylo zabráněno silnějšímu zahřátí nádržky. Do mísností určených k uschování těchto lamp a jejich svítiva smí se vstupovati jen na krátký čas.
(5) Do prostor, kde je svítiplyn, acetylen a podobné hořlavé plyny, nesmí se vstupovati s jiným než bezpečnostním světlem.
(4) Vstupovati na uzavřená nebo neosvětlená místa na stavbách se zakazuje.
(3) Při střešních pracích buďte nošeny toliko střevíce s měkkými podrážkami, po případě ovázané hadry.
(2) Při nebezpečných pracích, zejména pokryvačských, při shazování sněhu, čištění oken, zřizování hromosvodů, při některých pracích klempířských, sklenářských a natěračských, při stavbě vysokých komínů a vysokých železných konstrukcí a při podobných pracích jsou dělníci povinni používati bezpečnostních pásů a provazů. Takové provazy, není-li zvláštního zařízení na střeše k jejich upevnění, musí býti upevněny bezpečným způsobem na obvyklém lešení žebříkovém.
(1) Náčiní, nástroje a materiál buďte bezpečně ukládány a tak srovnány, aby se nemohly zřítiti nebo převrátiti.
§ 212
(7) Vyznačené dovolené zatížení zdvihadel se nesmí překročiti.
(6) Při zdvíhání břemena budiž západka stále v činnosti.
(5) Zachycovati pohybující se kliky zdvihadel, jeřábů nebo rumpálů se nedovoluje.
(4) Spouští-li se břemeno jeřáby a zdvihadly, smí býti brzda jen stejnoměrně a opatrně přidržována a teprve tenkráte uvolněna, když byly kliky sňaty, nebo, kde to není možno, když dělníci odstoupili stranou.
(3) Vystupovati při práci na konve, bedny nebo podobné vratké a nepevné podklady se zakazuje.
(2) Lézti po lešeních, lanech, řetězech, tyčích atd. se zakazuje.
(1) Odkládati plné pytle, cihly a podobné věci do okenních a jiných otvorů se nedovoluje.
§ 211
(2) Pracovati nebo zdržovati se pod vytahovanými břemeny, osazovanými trámy, stavěným krovem a pod. se zakazuje.
(7) Společné nošení břemen nechť se děje za dozoru a vedení předního dělníka, při čemž třeba předem zjistiti, je-li cesta volná.
(6) Na kolečka smí se nakládati jen tolik, kolik dělník zmůže, aby mohl kolečkem dobře zacházeti.
(5) Malta budiž nalévána do puten a sudů tak, aby stříkala co nejméně.
(4) Těžné nádoby nesmějí býti tak naplňovány, aby obsah při kývání nádob mohl spadnouti nebo přetéci.
(3) Jezditi výtahem, který není zařízen k dopravě osob, se nedovoluje. Podobně se zakazuje sjížděti po lanech nebo spouštěti se kladkou.
(1) Užívá-li se zdvihadel, budiž břemeno pečlivě a spolehlivě upevněno nebo tak uloženo, aby naložené věci nemohly spadnouti.
§ 217
(2) Osoby, které trpí padoucnicí, křečemi, občasnými mdlobami, závratí, nedoslýchavostí, silnou krátkozrakostí nebo jinými tělesnými slabostmi nebo vadami v té míře, že by tím byly vydány při některých pracích kromobyčejnému nebezpečí nebo ohrožovaly by spoludělníky, jsou povinny učiniti o tom oznámení zaměstnavateli nebo jeho zástupci ještě před převzetím práce.
(1) Každý úraz při práci musí ihned oznámiti dozorčímu orgánu postižený sám nebo, nemůže-li tak učiniti, svědci úrazu. Připouští-li povaha poranění možnost další práce, má postižený v práci tak dlouho ustati, dokud poranění není chráněno aspoň náležitým prozatímním obvazem.
§ 210
(1) Dělníci jsou povinni zřizovati lešení s největší péčí a prohlédnouti je před upotřebením co do pevnosti a ochranných opatření, zejména po dalších přerušeních práce, po bouři, větru nebo delším deštivém počasí.
(10) Při vytahování a spouštění zavěšených lešení buďte rumpály točeny stejnoměrně, aby lešení nepřišlo do šikmé polohy. Kliky rumpálů buďte upevněny nebo sňaty, jakmile se jich přestane používati.
(11) Zdržovati se na lešeních za polední přestávky — kromě lešení při vysokých věžích a komínech — je nepřípustno.
(12) Pod otvory lešení, zřízenými pro vytahování materiálu, není dovoleno zdržovati se po dobu dopravy. V čase, kdy vytahovadlo nepracuje, musí býti šachta úplně uzavřena.
(2) Při stavbě a odklizování lešení nechť se dělníci zbytečně pod nimi nezdržují.
(3) Zapovídá se shazovati s lešení nebo odjinud se stavby na místa neohrazená nebo zvláště nehlídaná nástroje, dřeva, cihly, kameny a jinaké těžší předměty. Stejně se zakazuje zatěžovati lešení nestejnoměrně a nepřiměřeně jejich únosnosti a způsobu stavby, seskakovati na lešení hlouběji položená nebo čerstvě upravené betonové stropy a klenby a shazovati na ně těžší předměty.
(4) Hřebíky vyčnívající z lešeňového materiálu a nářadí buďte ihned odstraněny nebo bezpečně ohnuty,
(5) Není dovoleno upevňovati lešení na okapní žlaby a odpadní roury, na okenní rámy, hromosvody a jiné nepevné předměty.
(6) Používati cihel pouze na sebe narovnaných, dále soudků, beden a podobných předmětů za podklad štenýřů, sloupů, koz, lyžin atd. se zakazuje.
(7) Skoby mají se tak uvolňovati, aby ani neodskakovaly ani neodletovaly. Shazovati a vyhazovati skoby, šrouby a podobné předměty při stavbě nebo bourání lešení jest zakázáno.
(8) Žebříky buďte při stavbě i odklízení lešení zabezpečeny proti převržení a stavěny vždy na pevný podklad. Poškozených žebříků se nesmí použiti.
(9) Zapovídá se jakkoli svémocně odstraňovati části lešení, žebříky, fošny, nosníky, skoby, kozy, kryty atd., jakož i jakkoli svémocně měniti stavební zařízení vůbec.
§ 218
(5) Při záchranných pracích je povinností každého dělníka se jich účastniti.
(4) Dělník jest povinen dbáti ve všem, co směřuje k bezpečnosti práce a díla, příkazů dílovedoucího.
(3) Svévolně poškozovati nářadí, stavební hmoty i různé části díla se přísně zakazuje.
(2) Kde by hrozilo nebezpečí požáru, musí se dělníci bezvýjimečně zdržeti kouření na vyznačených místech.
(1) Kouřiti uvnitř budovy a používati lihové nápoje v pracovní době se zakazuje. Opilé osoby nesmějí do staveb ani vstupovati ani se tam zdržovati.
§ 209
(1) Při zemních a základových pracích nesmí se vůbec podkopávati. Nezabezpečené okraje jam nesmějí se zatěžovati vybranou zeminou, materiálem a pod. Také vzpěry u roubení jam nesmějí se zatěžovati, nejsou-li zvlášť zajištěny proti sesmeknutí.
(2) Co studní, šachet, žump nebo starých uzavřených podzemních prostor smí se vstupovati teprve tehdy, až špatný vzduch nebo škodlivé plyny snad tam nahromaděné jsou odstraněny a délník se přiváže. Při studnařských pracích musí býti v šachtě zavěšeno záchranné lano.
(3) Při vyhlubování studní nesmějí býti těžné nádoby plněny až po okraj.
(4) Při vytahování těžných nádob smí býti západka vypjata a brzda uvolněna teprve tehdy, když břemeno není již nad studní. Lano budiž s nádobou pevně spojeno nebo opatřeno pojistným hákem.
§ 208
(1) Předpisy uvedené v následujících paragrafech buďtež trvale vyvěšeny na všeobecně přístupném místě staveniště; u rozsáhlých stavenišť buďtež vyvěšeny na několika místech.
(2) Vývěsky a předpisy musejí býti udržovány stále v čitelném stavu a každý dělník budiž na ně při vstupu do práce upozorněn. Na povinnost hlásiti úraz budiž každý dělník při vstupu do práce upozorněn zvlášť.
§ 216
(6) K pracovištím smí se přicházeti a z nich odcházeti pouze po cestách, vchodech a východech k tomu určených. Do místností se strojním zařízením nesmějí nepovolané osoby vstupovati.
(5) Každý dělník má již ve vlastním zájmu hleděti zabrániti škodě a nebezpečí hrozícímu jemu, jeho spolupracovníkům a jiným osobám i závodu.
(4) Dělníkům se zapovídá měniti nebe opravovati něco na pracovním náčiní, elektrickém vedení, strojním a jiném podobném zařízení, jehož obsluha, používání nebo udržování jim nepřísluší. Dělníci nesmějí ohrožovati sebe nebo jiné osoby pracemi, příčícími se účelům stavby, hrami, škádlením, hašteřením a jinakými svévolnými činy.
(3) Odkládati a zavěšovati části oděvu v blízkosti strojů nebo na elektrická zařízení se zakazuje.
(2) Užívati pracovních a ochranných zařízení k jiným účelům nežli k těm, pro které jsou určena, svévolně je odstraňovati nebo poškozovati se zakazuje.
(1) Každé porouchání stavebního zařízení nebo nápadné zjevy na něm buďte ihned oznámeny zřízenci, kterému jest svěřen dozor.
§ 215
(5) Při náledí a za mrazu smí se vstupovati na lešení, chodby a podobná místa nebo na horní plochy zdí jen tehdy, když byly pískem nebo podobnou hmotou posypány, po případě jinak pro chůzi bezpečně upraveny, žebříky nutno vždy očistiti od sněhu a ledu.
(4) Choditi bos na stavbě se zakazuje.
(3) Při stavbě lešení nesmějí dělníci nositi dřeváky nebo obuv s dřevěnou podešví.
(2) Při pracích, při kterých mohou býti ohroženy oči, zejména při tlučení štěrku a opracování kamene, musí dělníci používati ochranných brýlí, ochranných stínítek nebo masek, po případě chrániti se ochrannými stěnami před odletujícími úlomky. Při pracích s hmotami silně prášícími mají dělníci užívati respirátorů.
(1) V místnostech, které se vysušují výhřevnými zařízeními bez odvádění kouře (koši s koksem a pod.), smí se pobývati jen při otevřených dveřích nebo oknech a toliko na krátký čas. V takových místnostech nesmí se ovšem přespávati.
§ 213
(8) Při dopravě těžkých břemen na kolejích ve svahu a uvnitř stavenišť budiž dbáno zvláštní opatrnosti.
(9) Povozy, tažené zvířaty a přivážející stavební materál, nesmějí zůstati bez dozoru a nesmějí zajížděti příliš plízko k lešením, jež by mohla býti nárazem povozu stržena.
(7) Skládati s vozu smí se jen tehdy, když jest pevně zabrzděn, anebo když jsou kola podložena.
(6) Železniční vozy, stojící na kolejích, buďtež pevně zajištěny, aby se nemohly samy rozjeti.
(5) Točnice a posunovadla buďtež zabezpečeny ve správné poloze, dříve než se na ně najede.
(4) Železniční vozy smějí se spojovati a rozpojovati jen když vlak stojí. Procházeti mezi nárazníky vozů se zakazuje.
(3) Posunují-li se železniční vozy tažnými zvířaty, buďte tato zvířata stále vedena rukou a pokud možno mimo kolej.
(2) Posunují-li se železniční vozy ručně, nesmějí posunovači nikdy posunovati zpředu a jíti v koleji. Posunují-li se na týchž kolejích zároveň ještě jiné vozy, smějí posunovači tlačiti jenom na podélné straně vozů a nesmějí mezi ně vstupovati. Za náledí budiž trať i přiměřené pruhy podle ní posypány pískem, popelem nebo podobnými sypkými hmotami.
(10) Zakazuje se posunovati vozy, na nichž jsou lidé.
(1) Při posunování železničních vozů nechť užívají dělníci vhodných brzdících sochorů, podkladných klínů a podobných předmětů.
§ 219
Pokud se nestanoví v těchto předpisech nic jiného, povoluje výjimky z těchto předpisů revírní báňský úřad.
§ 220
(1) Dozorčím orgánům budiž vydáno po jednom výtisku této vyhlášky.
(2) Pro dělnictvo budiž podle této vyhlášky vypracováno služební poučení, které musí býti prokazatelně vydáno každému dělníku pracujícímu na závodě. Toto poučení schvaluje báňské hejtmanství.
§ 221
Touto vyhláškou zrušují se předpisy
a) báňského hejtmanství v Praze:
1. výnos z 9. srpna 1911, č. j. 8724,
2. výnos z 20. dubna 1914, č. j. 4637,
3. výnos z 9. září 1928, č. j. 10.072,
4. výnos z 24. února 1936, č. j. 2901,
5. výnos z 25. února 1936, č. j. 2546,
6. výnos z 14. června 1939, č. j. 4080,
b) báňského hejtmanství v Brně:
z všeobecného hornopolicejního nařízení z 5. dubna 1897, č. j. 759 — §§ 1 až 7, 86, 122 až 141 a 143, odst. 1.
z všeobecného hornopolicejního nařízení z 5. dubna 1897, č. j. 759 — §§ 1 až 7, 86, 122 až 141 a 143, odst. 1.
c) revírního báňského úřadu v Praze:
1. z výnosu z 30. července 1909, č. j. 3110 - §§ 1 až 4, 6, 7, 29 až 49,
2. výnos z 1. srpna 1912, č. j. 3413,
3. výnos z 1. července 1916, č. j. 3134,
4. výnos z 6. října 1928, č. j. 4926,
5. výnos z 26. září 1934, č. j. 4179,
6. výnos z 24. prosince 1938, č. j. 5490,
d) revírního báňského úřadu v Plzni:
1. výnos ze 4. března 1906, č. j. 817,
2. výnos z 26. února 1912, č. j. 839,
3. výnos z 18. dubna 1912, č. j. 1427,
4. výnos z 1. července 1916, č. j. 1748,
5. výnos z 28. února 1928, č. j. 968,
6. výnos z 26. září 1928, č. j. 4367,
7. výnos z 23. listopadu 1931, č. j. 6125,
8. výnos ze 14. listopadu 1933, č. j. 5034,
9. výnos z 28. srpna 1946, č. j. 6299,
10. výnos z 30. ledna 1947, č. j. 475,
11. výnos z 3. února 1947, č. j. 479,
e) bývalého revírního báňského úřadu ve Stříbře:
1. výnos z 9. listopadu 1900, č. j. 2518,
2. výnos ze 14. listopadu 1901, č. j. 2351,
3. výnos ze 17. srpna 1902, č. j. 2710,
4. ze všeobecného hornopolicejního nařízení z 26. listopadu 1904, č. j. 3328, jehož platnost byla rozšířena výnosem z 10. června 1939, č. j. 2154 na celý nynější obvod revírního báňského úřadu v Plzni - §§ 88 až 108, 128 a 129,
5. výnos z 1. srpna 1912, č. j. 2571,
6. výnos z 1. července 1916, č. j. 2707,
f) revírního báňského úřadu ve Slaném:
1. výnos z 13. srpna 1911, č. j. 3035,
2. výnos z 9. března 1912, č. j. 773,
3. výnos z 8. února 1914, č. j. 417,
4. výnos z 8. května 1914, č. j. 1324,
5. výnos z 30. listopadu 1914, č. j. 3379,
6. výnos z 19. července 1915, č. j. 3009,
7. výnos z 25. srpna 1915, č. j. 3506,
8. výnos z 1. července 1916, č. j. 3331,
9. výnos z 10. dubna 1918, č. j. 1502,
10. výnos z 29. února 1928, č. j. 824,
11. výnos z 9. července 1930, č. j. 2968,
12. výnos z 19. prosince 1931, č. j. 4359,
13. výnos z 5. dubna 1932, č. j. 1017/II,
14. výnos z 20. června 1935, č. j. 2015,
15. výnos ze 14. ledna 1935, č. j. 3540,
16. výnos ze 7. dubna 1936, č. j. 1330,
17. výnos z 20. dubna 1938, č. j. 1658,
18. výnos z 3. května 1938, č. j. 2207,
g) revírního báňského úřadu v Kutné Hoře:
1. výnos z 5. března 1912, č. j. 1015,
2. výnos ze 14. dubna 1912, č. j. 1424,
3. výnos z 21. července 1915, č. j. 4123,
4. výnos z 29. února 1928, č. j. 915,
5. výnos z 22. září 1928, č. j. 3136,
6. výnos z 26. ledna 1929, č. j. 415,
7. výnos z 9. prosince 1931, č. j. 4327,
8. výnos ze 14. listopadu 1933, č. j. 3186,
9. výnos z 10. března 1938, č. j. 3817,
10. výnos z 11. října 1939, č. j. 3258,
11. výnos z 29. ledna 1944, č. j. 422,
12. výnos z 24 července 1944, č. j. 3113,
13. výnos ze 7. listopadu 1944, č. j. 4216,
h) bývalého revírního báňského úřadu v Českých Budějovicích:
1. výnos z 6. března 1912, č. j. 912,
2. výnos ze 14. dubna 1912, č. j. 1516,
3. výnos z 25. dubna 1914, č. j. 1818,
4. výnos ze 14. září 1928, č. j. 1308,
5. z všeobecného hornopolicejního nařízení z 20. června 1939, č. j. 946 - §§ 88 až 108, 128 a 129,
i) revírního báňského úřadu v Mostě:
1. výnos z 18. října 1897, č. j. 7946,
2. výnos z 31. července 1899, č. j. 5218,
3. výnos z 21. ledna 1901, č. j. 994,
4. výnos z 25. května 1908, č. j. 5820,
5. výnos ze 17. srpna 1909, č. j. 8570,
6. výnos z 12. listopadu 1910, č. j. 11.177,
7. výnos z 28. dubna 1911, č. j. 4195,
9. výnos z 12. prosince 1913, č. j. 11.668.
8. výnos z 13. června 1912, č. j. 7241,
11. výnos ze 6. listopadu 1916, č. j. 12.601,
10. výnos z 13. dubna 1916, č. j. 5127,
12. výnos z 29. února 1928, č. j. 2458,
13. výnos z 15. září 1928, č. j. 10.954,
15. výnos z 9. dubna 1934, č. j. 4707,
14. výnos z 20. srpna 1932, č. j. 12.898,
16. výnos z 1. srpna 1934, č. j. 10.746,
21. výnos ze 27. listopadu 1945, č. j. 3094,
20. výnos ze 27. března 1938, č. j. 3183,
19. výnos z 16. prosince 1937, č. j. 3400 ai 1936,
18. výnos z 28. října 1936, č. j. 9313,
17. výnos z 22. října 1934, č. j. 14.498,
j) revírního báňského úřadu v Karlových Varech:
1. výnos z 20. července 1928, č. j. 7546,
2. výnos z 31. července 1928, č. j. 7796,
3. výnos z 9. května 1933, č. j. 4336,
k) bývalého revírního báňského úřadu v Sokolově:
1. výnos z 28. března 1901, č. j. 930,
2. výnos z 13. května 1908, č. j. 2439,
3. výnos z 22. listopadu 1908, č. j. 5184,
4. výnos z 11. června 1912, č. j. 3008,
5. výnos z 19. dubna 1912, č. j. 2315,
6. výnos z 26. srpna 1915, č. j. 4984,
7. výnos z 1. února 1916, č. j. 329,
l) bývalého revírního báňského úřadu v Lokti:
1. výnos z 9. května 1902, č. j. 1339,
2. výnos z 21. března 1906, č. j. 1272,
3. výnos z 28. listopadu 1907, č. j. 4361,
4. výnos ze 17. června 1908, č. j. 2454,
5. výnos z 21. prosince 1908, č. j. 4442,
6. výnos z 9. března 1912, č. j. 858,
7. výnos z 29. ledna 1916, č. j. 352,
m) revírního báňského úřadu v Chomutově:
1. výnos ze 4. května 1908, č. j. 2763,
2. výnos z 24. listopadu 1908, č. j. 4890,
3. výnos z 11. prosince 1911, č. j. 3314,
4. výnos z 8. března 1912, č. j. 726,
5. výnos z 24. května 1915, č. j. 2614,
6. výnos z 19. července 1915, č. j. 3562,
7. výnos z 25. srpna 1915, č. j. 4155,
9. výnos z 27. března 1926, č. j. 1362,
8. výnos ze 17. března 1917, č. j. 1469,
11. výnos z 15. listopadu 1928, č. j. 4563,
10. výnos z 31. května 1926, č. j. 2208,
n) revírního báňského úřadu v Teplicích-Šanově:
1. výnos ze 4. května 1902, č. j. 1836,
2. výnos ze 4. června 1908, č. j. 2820,
3. výnos z 25. listopadu 1908, č. j. 5808,
4. výnos z 19. července 1912, č. j. 4356,
5. výnos z 26. května 1915, č. j. 3607,
6. výnos z 20. července 1915, č. j. 4917,
7. výnos z 24. srpna 1915, č. j. 5787,
9. výnos z 5. března 1924, č. j. 1186,
8. výnos z 28. března 1917, č. j. 2818,
10. výnos z 29. března 1924, č. j. 2341,
11. výnos z 21. června 1926, č. j. 5455,
12. výnos z 19. července 1926, č. j. 4395,
13. výnos ze 14. listopadu 1928, č. j. 5384.
14. výnos z 10. března 1938, č. j. 280,
o) revírního báňského úřadu v Brně:
1. výnos z 5. března 1914, č. j. 3115,
2. výnos z 12. ledna 1916, č. j. 126,
3. výnos z 3. července 1930, č. j. 6399,
4. výnos z 8. dubna 1933, č. j. 1133,
5. výnos z 28. července 1934, č. j. 2502,
6. výnos z 8. ledna 1935, č. j. 92,
7. výnos ze 17. prosince 1937, č. j. 7893-III,
8. výnos z 6. září 1938, č. j. 5606,
9. výnos z 16. června 1942, č. j. 2902,
11. výnos z 6. listopadu 1946, č. j. 5941,
10. výnos z 12. března 1946, č. j. 1848,
12. výnos z 25. dubna 1947, č. j. 1850,
13. výnos z 1. srpna 1947, č. j. 4175,
14. výnos ze 7. srpna 1947, č. j. 4068,
p) revírního báňského úřadu v Ostravě:
10. výnos z 5. února 1921, č. j. 13.714 ai 1920,
11. výnos z 8. června 1921, č. j. 2547,
12. výnos z 8. října 1924, č. j. 13.055,
13. výnos z 2. srpna 1926, č. j. 10.072,
14. výnos z 10. února 1927, č. j. 2153,
15. výnos z 13. července 1928, č. j. 8794,
16. výnos z 9. listopadu 1929, č. j. 16.021,
17. výnos z 11. března 1931, č. j. 3744,
18. výnos z 24. listopadu 1931, č. j. 8174,
19. výnos z 22. prosince 1932, č. j. 13.805,
2. výnos z 12. prosince 1895, č. j. 2817,
20. výnos z 20. prosince 1933, č. j. 13.509,
21. výnos z 2. března 1934, č. j. 2257,
22. výnos z 26. června 1934, č. j. 7156,
23. výnos z 15. listopadu 1937, č. j. 13.516
24. výnos z 17. listopadu 1937, č. j. 16.051.
25. výnos z 11. května 1938, č. j. 6817,
26. výnos z 8. července 1938, č. j. 7468,
27. výnos z 11. července 1938, č. j. 7467,
28. výnos z 28. května 1943, č. j. 2460,
29. výnos z 16. června 1942, č. j. 1498,
3. výnos z 12. dubna 1904, č. j. 11.000 ai 1903,
30. výnos z 11. května 1943, č. j. 98,
31. výnos z 28. května 1943, č. j. 2460 ai 1942,
32. výnos z 5. května 1944, č. j. 148,
33. výnos z 8. prosince 1944, č. j. 5689,
34. výnos z 24. dubna 1947, č. j. 2527,
35. výnos z 24. dubna 1947. č. j. 8379/1.
4. výnos z 2. prosince 1904, č. j. 12.590,
8. výnos z 24. září 1919, č. j. 8475,
9. výnos ze 17. srpna 1920, č. j. 9858,
6. výnos z 9. února 1911, č. j. 1097,
5. výnos z 26. října 1910, č. j. 15.428,
7. výnos z 21. dubna 1917, č. j. 6745,
1. výnos z 20. července 1895, č. j. 1789,
§ 222
Tato vyhláška nabývá účinnosti 3 měsíce ode dne vyhlášení.