(1) Všechny nádoby na stlačený vzduch musí snésti bez trvalé deformace tlak vyšší, než je přípustný provozní tlak (odstavec 7).
(2) Na každé nové nádobě na stlačený vzduch, jež podléhá tlakové zkoušce podle odst. 4, musí býti připevněn kovový štítek s udáním nejvyššího přípustného tlaku, se jménem a adresou výrobce a rokem výroby. U starších nádob, u nichž nelze zjistiti původ a rok výroby, musí býti na štítku kromě nejvyššího přípustného tlaku uvedeno datum a číslo zápisu o prvé tlakové zkoušce podle odstavce 4 tohoto paragrafu. Nápis musí býti trvanlivý a dostatečně čitelný a štítek musí býti připevněn tak, aby byl viditelný i při případném obložení nádoby.
(3) Tlak, pod nímž jest rozuměti u nádob na stlačený vzduch vždy přetlak, udává se v atmosférách (atp.). Atmosférou se rozumí tlak v kg na cm2.
e) jestliže přezkoušení bylo uznáno za nutné odpovědným orgánem.
(4) Průkaz o tom, že jest splněna podmínka prvého odstavce, musí býti proveden tlakovou zkouškou. Tlakové zkoušce musí býti podrobeny všechny nádoby na stlačený vzduch, u nichž součin pV ≧ 200, je-li současně p ≧ 0.5 a V ≧ 80, při čemž značí p provozní přetlak v atm. a V obsah nádoby v litrech. Tlaková zkouška musí býti provedena:
a) před prvním uvedením do chodu,
b) po jakékoliv podstatné konstruktivní změně tlakové nádoby nebo při podstatné změně provozního tlaku,
c) byla-li nádoba značně poškozena, zejména ohněm nebo přehřátím,
d) v obdobích 5 let bez ohledu na to, bylo-li nádoby používáno stále nebo jen občasně. U nádob, u nichž je nejméně jednou za 5 let prováděna vnitřní prohlídka, musí býti tlaková zkouška prováděna nejdéle v období 10 let,
(5) Tlakovou zkoušku podle písm. a) a b) předchozího odstavce provádí zkušební komisař parních kotlů. Zkoušky podle písm. c), d) a e) může prováděti i technický, oboru znalý úředník podniku, potvrzený revírním báňským úřadem. Tento úředník je pak odpovědný za bezvadný provozní stav vzduchových nádob.
(6) Tlaková zkouška se provádí tlakem vody a nádoba musí při ní vydržeti zkušební tlak, aniž se projevily netěsnosti, trvalé deformace nebo trhliny. Nádoby jest považovati za netěsné, vystupuje-li tlaková voda u spojů jinak než ve formě jemných perliček.
(7) U nádob na stlačený vzduch, u nichž lze provésti vnitřní prohlídku, musí býti zkušební tlak pz = 1.3 p a u nádob, u nichž nelze provésti vnitřní prohlídku, budiž zkušební tlak pz = 1.5 p, při čemž p značí nejvyšší přípustný tlak v atp., pro nějž je nádoba konstruována. Tento tlak nesmí býti nižší, než je největší provozní tlak u kompresorů.
(8) Správnost odečtení zkušebního tlaku na manometru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena cejchovaným kontrolním manometrem, pro jehož namontování budiž opatřen trojcestný kohout.
(9) Potrubí mezi kompresory a pracovními stroji nebo napájecími stanicemi lokomotiv a pod. nemusí býti podrobeno tlakové zkoušce, ale musí býti konstruováno a u výrobce zkoušeno tak, aby bezpečně sneslo tlak o 50% vyšší, než je normální tlak vzduchu jím proudícího.
(10) Pro zkoušení nádrží a součástí potrubí na vzduchových lokomotivách platí zvláštní ustanovení.
(11) Nádrže na stlačený vzduch buď též alespoň jednou za 5 roků (zpravidla u příležitosti tlakové zkoušky podle odstavce 4, písm. d) vyčištěny, podrobeny vnitřní prohlídce a opatřeny ochranným nátěrem. Vzduchojemy podle § 17, odstavce 8 nutno čistiti a prohlížeti každoročně.