(1) Ošetřujícími lékaři, kteří působí ve vlastních ordinacích, jsou smluvní lékaři, jejichž prostřednictvím poskytuje pojišťovna oprávněným osobám mimoústavní ošetřování v ordinacích, jejichž provoz jde na vrub lékaře, a výjimečně též lékaři v případech uvedených v § 9. odst. 2.

(2) Smluvními lékaři podle odstavce 1 jsou:

a) praktičtí lékaři (skupina V.),

b) odborní lékaři podle vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře, ve znění vládního nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 101 Sb. a odborní zubní lékaři podle vládního nařízení ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné praxe lékařské i pro obor zubního lékařství ve znění vládního nařízení ze dne 30. srpna 1946, č. 171 Sb., a podle vládního nařízení ze dne 3. června 1947, č. 97 Sb., jímž se prodlužuje lhůta stanovená v § 1, odst. 5 vládního nařízení č. 60/1936 Sb. (skupina VI.).

(3) Ustanovení § 3, odst. 3 platí obdobně.