Úvodní ustanoveni.

(1) Tato vyhláška upravuje služební a platové podmínky lékařů (odstavec 2) působících na území Československé republiky pro Ústřední národní pojišťovnu, některou z jejích organisačních složek (§ 153 zákona, dále jen „pojišťovna“), nebo pro některé z ústavů a zařízení (§ 209, odst. 1 zákona).

(2) Po stránce osobní vztahuje se vyhláška na lékaře v těchto smluvních poměrech:

(3) Pro lékaře skupiny I. až IV., pokud jsou zaměstnáni pro pojišťovnu alespoň 36 hodin týdně, platí kromě předpisů, v nichž je to výslovně stanoveno, pouze předpisy §§ 2 až 5, 9 až 12, 17 až 20, 28, 35 a ustanovení části II. vyhlášky; jinak se jejich poměr řídí ustanoveními služebního, disciplinárního a zaopatřovacího řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny (dále jen „služební řád“), včetně předpisů vydaných k jeho provedení.

(4) Do doby, než budou vydány disciplinární předpisy pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny, platí ustanovení §§ 97 až 116 o smluvní pokutě a o smírčím a rozhodčím řízení odbobně i pro lékaře skupiny I. až IV., bez ohledu na to, zda tito lékaři podle počtu svých pracovních hodin podléhají služebnímu, disciplinárnímu a zaopatřovacímu řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny.

(1) Lékaři vnitřní služby jsou smluvní lékaři, kteří řídí a kontrolují zdravotní službu národního pojištění, po případě obstarávají určitý jim svěřený úsek této agendy nebo jinou interní agendu zdravotní služby (na př. posudkové prohlídky nemocných); pojištěnce (rodinné příslušníky) ošetřují jen výjimečně.

(2) Jsou to:

b) jiní lékaři vnitřní služby, zejména;

cc) lékaři důvěrní (revisní, posudkoví) pro obor pojištění nemocenského (včetně péče o chrup a zvláštní léčebné péče) i pro obor pojištění důchodového (včetně odškodnění za pracovní úrazy).

bb) lékařští referenti;

aa) zástupci ředitele zdravotní služby, lékařští přednostové odborů (oddělení);

a) ředitelé zdravotní služby Ústřední národní pojišťovny (ústředny), národních pojišťoven, okresních národních, pojišťoven;

(1) Ošetřujícími lékaři v zařízeních pojišťovny jsou, s výjimkou uvedenou v § 9, odst. 2, smluvní lékaři poskytující osobám, které na to vůči pojišťovně mají nárok, mimoústavní ošetřování (§ 27 zákona) v zařízeních, jejichž provoz jde na vrub pojišťovny.

(2) Jsou to:

c) ordinář ambulatoria, t. j. lékař, jenž odpovídá za provoz jednotlivého oddělení ambulatoria, avšak nesplňuje předpoklady uvedené pod. písmenem b);

b) přednosta oddělení ambulatoria, t. j lékař, jenž odpovídá za provoz nejvýše čtyř oddělení ambulatoria, pokud je tím zaměstnán alespoň 36 hodin týdně a je mu podřízen aspoň jeden současně pracující lékař;

a) vedoucí lékař ambulatoria, t. j. lékař, který odpovídá za koordinovaný provoz ambulatoria o nejméně pěti odborných odděleních, pokud jeho pracovní doba činí alespoň 36 hodin týdně;

e) lékaři, kteří působí samostatně v ordinacích provozovaných pojišťovnou.

d) lékaři, kteří jsou činni na jednotlivých odděleních ambulatoria pod řízením přednosty oddělení, po případě ordináře;

(3) Služební a platové podmínky lékařů s kvalifikací vysokoškolských učitelů, pokud vykonávají činnost podle odstavce 1 konsiliárně stanoví se individuální smlouvou, která vyžaduje schválení ústředny pojišťovny.

(1) Ošetřujícími závodními lékaři jsou lékaři, kteří jako smluvní lékaři poskytují pojištěncům určitých závodů mimoústavní ošetřování (kurativní péči) v ambulatoriích zřízených a provozovaných určitými závody především pro péči preventivní.

(2) Vedoucím lékařem závodního ambulatoria je lékař, jenž odpovídá za provoz ambulatoria, pokud je v něm zaměstnán alespoň 36 hodin týdně a jest mu podřízen alespoň jeden současně pracující lékař.

(1) Lékaři ústavní služby jsou smluvní lékaři v léčebných a ošetřovacích ústavech s lůžky (nemocnicích, porodnicích, sanatoriích, lázních, ozdravovnách a j.) provozovaných pojišťovnou, v nichž se poskytuje nemocným ústavní ošetřování a zvláštní léčebná péče (§§ 28 a 29 zákona) pod stálým lékařským dohledem. Není-li ústav provozován celoročně, budiž stanoveno služební smlouvou, zda a jakým způsobem bude použito služeb lékaře v době, kdy je ústav mimo provoz.

(2) Lékaři ústavní služby jsou:

c) primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli v ústavech značného rozsahu pověřeni vedením oddělení nebo zvláštního úseku lékařské služby pod odpovědným dohledem a vrchním řízením řídícího primáře; primář zastupuje řídícího primáře ve vedení ústavu za jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění; je-li v ústavě jmenováno více primářů, určí pojišťovna na návrh řídícího primáře, v jakém pořadí jsou oprávněni jej zastupovati;

a) řídící primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni vedením ústavu a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za provoz celého ústavu; v ústavech značného rozsahu, zejména jsou-li rozděleny na jednotlivá oddělení, obstarávají odpovědný lékařský dohled a vrchní řízení lékařské služby v ústavě, kdežto přímé vedení lékařské služby konají zpravidla jen na jednom oddělení;

b) vedoucí lékaři, t. j. lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni vedením ústavu menšího rozsahu (zpravidla bez oddělení) a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za jeho provoz; při tom není podmínkou, aby byli odbornými lékaři a aby v ústavě bydleli;

d) asistenti, t. j. odborní lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem lékařů uvedených pod písmenem a) až c) běžné lékařské práce a kteří skutečně trvale používají získaných odborných znalostí; je-li v ústavě jmenováno několik asistentů, určí pojišťovna, v jakém pořadí jsou oprávněni zastupovati lékaře pod písmenem a) až c);

e) sekundáři, t. j. lékaři, kteří byli pojišťovnou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem lékařů uvedených pod písmenem a) až d) běžné lékařské práce.

(3) Služební a platové podmínky ordinářů (konsiliárních lékařů), t. j. lékařů, kteří konají pro ústav svěřený již dozoru jiného lékaře, pro jeho určitou část nebo určitý úsek činnosti pravidelnou vyšetřovací nebo therapeutickou, po případě konsiliární službu, aniž odpovídají za celý ústav nebo jeho část, upravují se individuální smlouvou.

(1) Ošetřujícími lékaři, kteří působí ve vlastních ordinacích, jsou smluvní lékaři, jejichž prostřednictvím poskytuje pojišťovna oprávněným osobám mimoústavní ošetřování v ordinacích, jejichž provoz jde na vrub lékaře, a výjimečně též lékaři v případech uvedených v § 9. odst. 2.

(2) Smluvními lékaři podle odstavce 1 jsou:

a) praktičtí lékaři (skupina V.),

b) odborní lékaři podle vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře, ve znění vládního nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 101 Sb. a odborní zubní lékaři podle vládního nařízení ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné praxe lékařské i pro obor zubního lékařství ve znění vládního nařízení ze dne 30. srpna 1946, č. 171 Sb., a podle vládního nařízení ze dne 3. června 1947, č. 97 Sb., jímž se prodlužuje lhůta stanovená v § 1, odst. 5 vládního nařízení č. 60/1936 Sb. (skupina VI.).

(3) Ustanovení § 3, odst. 3 platí obdobně.

(1) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech spadajících pod různé skupiny podle §§ 1 až 6, řídí se každý z těchto poměrů předpisy platnými pro příslušnou skupinu, pokud není jinak stanoveno.

(2) Každý z těchto smluvních poměrů může býti zvlášť změněn nebo zrušen.