(1) Případem ošetřování v nemoci je ošetřování (včetně příslušného vyšetření) téže osoby týmž lékařem (jeho zástupcem) v jednom kalendářním čtvrtletí na jakýkoliv počet a druh onemocnění.

(2) Za případ ošetřování podle odstavce 1 se považuje také ošetřování případu mateřství během jednoho čtvrtletí, t. j. ošetření včetně příslušného vyšetření oprávněné osoby v těhotenství a v šestinedělí, její kontrola a potvrzení tiskopisů na dávky v mateřství.

(3) Dostaví-li se během mateřství nemoc ve smyslu zákona o národním pojištění nebo naopak, náleží lékaři jak za tento případ ošetřování, tak za případ mateřství, pouze plat za jeden případ ošetřování.

(4) Změní-li ošetřovaný během čtvrtletí lékaře způsobem přípustným podle léčebného řádu (čl. 4, odst. 3), považuje se toto ošetřování za případ ošetřování podle odstavce 1 jak u původního, tak u nově zvoleného lékaře.

(5) Za případ ošetřování se nepovažují výkony provedené v rámci nedělní, sváteční nebo noční pohotovostní služby, jestliže jim nepředchází nebo jestliže je nenásleduje jiné ošetření.