Správce komunálního podniku.
(K §§ 20 a 21 zákona.)

(1) Správce komunálního podniku vede věci běžného provozu podniku a činí všechna rozhodnutí a opatření v jeho správě, jež nejsou vyhrazena národnímu výboru.

(2) Správce zastupuje komunální podnik navenek. Je oprávněn ke všem soudním i mimosoudním úkonům, které souvisí s provozováním podniku a nejsou zákonem výslovně vyhrazeny národnímu výboru (§ 21, odst. 3 zákona). Omezení tohoto oprávnění nemá účinku vůči třetím osobám. Zejména mu přísluší:

a) přijímat a propouštět zaměstnance podniku a rozhodovat o jejich osobních věcech s výjimkou vedoucích úředníků podniku v rozsahu stanoveném v zakládací listině;

b) předem se vyjadřovat k ustanovení nebo odvolání kvalifikovaného náměstka pro vedení podniku podle živnostenských nebo jiných zvláštních předpisů;

c) předem se vyjadřovat k ustanovení nebo odvolání vedoucích úředníků podniku v rozsahu stanoveném v zakládací listině a k rozhodnutí o jejich osobních věcech;

d) předem se vyjadřovat k udělení nebo odvolání prokury nebo obchodní plné moci;

e) předem se vyjadřovat k právním jednáním, jež vyžadují vyššího schválení (§ 19, odst. 5 zákona);

f) navrhovat zásady organisace podniku a podnikový (provozní) plán;

g) sestavovat návrh podnikového rozpočtu a účetní závěrky podniku;

h) podávat národnímu výboru výroční zprávu o provozu podniku.

(3) Správce podpisuje za komunální podnik tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému znění firmy podniku připojí svůj podpis.

(1) Správce komunálního podniku je povinen spravovati podnik s péčí řádného hospodáře. Je osobně odpověden za řádné a odborné provozování podniku a za zachovávání právních předpisů a příkazů vydaných dohlédacími orgány v rámci jejich působnosti; je povinen řídit se pokyny národního výboru, po případě dohlédacího národního výboru (úřadu). Tím není dotčena jeho povinnost, vyložit národnímu výboru neprodleně své odchylné stanovisko s náležitým odůvodněním, má-li za to, že usnesení národního výboru ohrožuje nebo poškozuje důležité zájmy komunálního podniku (§ 21, odst. 6 zákona).

(2) Zvláštní osobní odpovědnost, uložená kvalifikovanému náměstku nebo vedoucím úředníkům podniku, nezbavuje správce jeho odpovědnosti za správu podniku; správce však není odpověden za následky příkazu národního výboru, proti němuž vznesl odpor podle § 21, odst. 6 zákona.

(3) Správce odpovídá podle obecných předpisů za škody způsobené nesplněním svých povinností.

(1) Pracovní poměr správce komunálního podniku se upravuje soukromoprávní smlouvou, kterou jménem komunálního podniku uzavírá se správcem národní výbor. Ve služební smlouvě buďtež upraveny v souhlase s předpisy o státní mzdové politice správcovy požitky, způsob, jakým lze vypovědět pracovní poměr, a případný zákaz provozování výdělečných podniků nebo účasti na něm, po případě též zákaz soutěže po skončení pracovního poměru [§ 47 zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích)].

(2) Správce komunálního podniku slíbí do rukou předsedy národního výboru, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu a dotčeného svazku lidové správy. Správce se stává zaměstnancem komunálního podniku dnem, kdy složí slib, pokud již nebyl jeho zaměstnancem.

(3) K ustanovení a odvolání správce komunálního podniku je třeba souhlasu dohlédacího národního výboru (úřadu), který udělí souhlas

a) došlo-li k odvolání správce za okolností, pro které by bylo jinak možno pracovní poměr zrušit předčasně, nebo

b) jde-li o důvod stanovený v pracovní smlouvě, po případě

c) je-li odvolání správce odůvodněno důležitými okolnostmi, které v zájmu úspěšného provozování podniku nepřipouštějí další vykonávání jeho funkce.