(1) Správce komunálního podniku vede věci běžného provozu podniku a činí všechna rozhodnutí a opatření v jeho správě, jež nejsou vyhrazena národnímu výboru.

a) přijímat a propouštět zaměstnance podniku a rozhodovat o jejich osobních věcech s výjimkou vedoucích úředníků podniku v rozsahu stanoveném v zakládací listině;

b) předem se vyjadřovat k ustanovení nebo odvolání kvalifikovaného náměstka pro vedení podniku podle živnostenských nebo jiných zvláštních předpisů;

c) předem se vyjadřovat k ustanovení nebo odvolání vedoucích úředníků podniku v rozsahu stanoveném v zakládací listině a k rozhodnutí o jejich osobních věcech;

(2) Správce zastupuje komunální podnik navenek. Je oprávněn ke všem soudním i mimosoudním úkonům, které souvisí s provozováním podniku a nejsou zákonem výslovně vyhrazeny národnímu výboru (§ 21, odst. 3 zákona). Omezení tohoto oprávnění nemá účinku vůči třetím osobám. Zejména mu přísluší:

d) předem se vyjadřovat k udělení nebo odvolání prokury nebo obchodní plné moci;

e) předem se vyjadřovat k právním jednáním, jež vyžadují vyššího schválení (§ 19, odst. 5 zákona);

f) navrhovat zásady organisace podniku a podnikový (provozní) plán;

g) sestavovat návrh podnikového rozpočtu a účetní závěrky podniku;

h) podávat národnímu výboru výroční zprávu o provozu podniku.

(3) Správce podpisuje za komunální podnik tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému znění firmy podniku připojí svůj podpis.