Vyhláška ministerstva práce a sociální péče o vánočním příspěvku zaměstnancům (učňům) v roce 1949.

(1) Zaměstnancům přísluší vůči jejich zaměstnavatelům IV roce 1949 nárok na vánoční příspěvek (dále jen „příspěvek“) podle dalších ustanovení.

(2) Za zaměstnance ve smyslu této vyhlášky se považují též učni.

(1) Příspěvek se zvyšuje o Kčs 150,— za každé dítě, za které se vyplácí rodinný přídavek z Fondu rodinných přídavků zřízeného zákonem ze dne 23. března 1949, č. 90 Sb., o rodinných přídavcích.

(2) Nežije-li dítě se zaměstnancem trvale ve společné domácnosti a vznikne-li podle odstavce 1 nárok na zvýšení příspěvku osobě, která má dítě v přímém zaopatření, přísluší nárok na zvýšení příspěvku jen posléze uvedené osobě.

(3) Zvýšení příspěvku podle předchozích odstavců se vždy vyplácí osobě, které se vyplácí rodinný přídavek.

(1) Zaměstnanci, kteří konají v roce 1949 činnou službu vojenskou a jejichž pracovní poměr je zachován po dobu konání této služby, mají nárok na příspěvek, který by jim jinak příslušel. Přesahuje-li však doba konání vojenské služby v roce 1949 6 měsíců, snižuje se zaměstnancům pokud nemají rodinných příslušníků, kteří mají nárok na státní příspěvek vyživovací, příspěvek o ¹/₁₂ za každý další plný měsíc trvání vojenská služby v roce 1949.

(2) Zaměstnanci, kteří v roce 1949 nemohli skutečně vykonávati práci pro důležitou příčinu, týkající se jejich osoby, již nezpůsobili úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc nebo úraz, anebo pro příčinu jsoucí na straně zaměstnavatelově, a zaměstnanci, kteří s předchozím souhlasem zaměstnavatele skutečně nevykonávali práci z jiné důležité příčiny, mají nárok na příspěvek. Příspěvek se však snižuje o ¹/₁₂ za každý plný měsíc, o který doba zameškání práce v roce 1949 přesahuje 6 měsíců. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na případy uvedené v § 6, odst. 2.

(3) Doba placené dovolené na zotavenou se pro účely této vyhlášky pokládá za dobu skutečného konání práce.

(1) Byl-li zaměstnanec přidělen k jinému zaměstnavateli podle dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, nebo účastnil-li se u jiného zaměstnavatele kampaňových prací se souhlasem dosavadního zaměstnavatele, u něhož zůstal v pracovním poměru, nemá za dobu přidělení nebo kampaně nárok na vánoční příspěvek vůči dosavadnímu zaměstnavateli, nýbrž vůči zaměstnavateli, jemuž byl přidělen nebo u něhož pracuje na kampani, a to v částce, která odpovídá poměru doby, po kterou práce byla v přiděleném zaměstnání nebo na kampani vykonávána, k době celého roku.

(2) Účastnil-li se zaměstnanec v roce 1949 hromadné pomoci v zájmu celku (t. zv. pracovní brigády) nepřesahující dobu jednoho měsíce, přísluší mu za tuto dobu nárok na poměrnou část vánočního příspěvku vůči zaměstnavateli, od něhož odešel na pracovní brigádu, jako kdyby u něho práci pro účast na pracovní brigádě nezamešká. Přesahuje-li účast na pracovní brigádě v roce 1949 dobu jednoho měsíce, přísluší zaměstnanci vůči zaměstnavateli, u něhož se zúčastnil pracovní brigády, nárok na část příspěvku, která odpovídá poměru doby, po kterou účast na pracovní brigádě trvala, k době celého roku. V tomto případě zaměstnanci nepřísluší vůči zaměstnavateli, od něhož odešel na pracovní brigádu, část příspěvku za dobu účasti na pracovní brigádě.

(3) Zaměstnanci, kteří byli v pracovním poměru, v němž práci skutečně konali jen část roku 1949, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 1 a 2, mají vůči zaměstnavateli nárok na poměrnou část příspěvku, která odpovídá poměru doby, po kterou byla práce konána, k době celého roku, avšak jen tehdy, jde-li e tyto případy:
Došlo-li k rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených pod písm. f) až h) a jsou pochybnosti, zda bylo změněno zaměstnání ve veřejném zájmu, rozhodne okresní národní výbor místně příslušný podle pracoviště zaměstnancova.

(1) Pracoval-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele po celý rok 1949 nebo jeho část průměrně méně než plnou týdenní pracovní dobu (odstavec 4), má nárok na poměrnou část příspěvku, který by mu jinak příslušel.

(2) Při výpočtu týdeního průměru pracovní doby se pokládá za pracovní dobu též doba, v níž zaměstnanec zameškal práci pro některý z důvodů uvedených v § 5 a v § 6, odst. 2, věta první.

(3) Do pracovní doby podle odstavce 1 se započítává čas, který zaměstnanec strávil povinnou školní docházkou nebo školní docházkou souvisící s pracovním poměrem.

(4) Plnou týdenní pracovní dobou podle odstavce 1 se rozumí pracovní doba alespoň 48 hodin týdně, po případě kratší pracovní doba, pokud byla pro jednotlivé druhy zaměstnání stanovena příslušnými předpisy.

(1) Nárok na příspěvek přísluší též domáckým dělníkům a živnostníkům, pokud pracují bez cizích pomocných sil (v dalším jen „domáčtí dělnici“), vůči každému podnikateli, po případě zprostředkovateli domácké práce, pro něhož pracovali.

(2) Příspěvek činí u domáckých dělníků 4% hrubé pracovní odměny (bez příplatku za hotové vydání) dosažené v roce 1949, nejvýše však částku, na kterou by měli nárok, kdyby pracovali jako zaměstnanci.

(3) Domáckým dělníkům, kteří pracovali pro podnikatele, po případě zprostředkovatele domácké práce po celý rok 1949, se zvyšuje příspěvek o Kčs 150.— za každé dítě, za které mají nárok na rodinný přídavek, dosahuje-li jejich příspěvek vypočtený podle odstavce 2 částky uvedené v § 3. Nedosahuje-li příspěvek této částky, vypočte se zvýšení za dítě podle poměru dosaženého příspěvku k příslušné částce příspěvku uvedené v § 3.

(4) Domáckým dělníkům, kteří nepracovali po celý rok 1949, přísluší poměrná část zvýšení příspěvku za dítě, stanoveného v předchozím odstavci, která odpovídá poměru doby, po kterou byla práce konána, k době celého roku.

(5) Nemohl-li domácký dělník vykonávati práci pro nemoc, připočte se ke hrubé pracovní odměně (odstavec 2) za každý týden trvání nemoci částka odpovídající odměně, kterou by obdržel, kdyby pracoval. Tato částka se rovná průměrné týdenní odměně dosažené v posledních třech měsících před onemocněním, po případě v kratší době, po kterou domácký dělník před onemocněním pracoval. Počet týdnů, za které se zvyšuje částka podle první věty, nesmí přesahovati dobu, po kterou domácký dělník v roce 1949 pracoval; činí však 4 týdny, nepracoval-li v roce 1949 vůbec nebo pracoval-li jen po dobu kratší 4 týdnů.

(6) Ustanovení § 1, odst. 1 a §§ 2, 11 a 12 platí obdobně.

(7) Zprostředkovatelé domácké práce mají vůči podnikateli domácké práce nárok na náhradu částek, které vyplatili na příspěvcích podle této vyhlášky.

(1) S výjimkou případů uvedených v odstavci 3 je pro určení výše příspěvku rozhodný zaměstnancův věk v den splatnosti příspěvku (§ 12).

(2) Pokud vznik nároku na zvýšení příspěvku za dítě závisí na výplatě rodinného přídavku je rozhodné, zda se rodinný přídavek vyplácí za kalendářní měsíc, v němž je příspěvek splatný (§ 12), s výjimkou případů uvedených v odstavci 3.

(3) Skončil-li pracovní poměr před účinností této vyhlášky, jest rozhodným dnem pro stanovení výše příspěvku den skončení pracovního poměru.

(1) Příspěvek je splatný 31. prosince 1949, s výjimkou případů dále uvedených. Skončil-li pracovní poměr před tímto dnem, je příspěvek splatný ihned při skončení pracovního poměru. Skončil-li však pracovní poměr před účinností této vyhlášky, je příspěvek splatný osmého dne po jejím vyhlášení.

(2) Není-li příspěvek splatný dříve, je zaměstnavatel povinen poskytnouti zaměstnanci dne 1. prosince 1949 zálohu ve výži odpovídající době do 1. prosince 1949, může však poskytnouti zálohu až do výše příspěvku.

(3) Podle vládního usnesení ze dne 2. listopadu 1949 je příspěvek osvobozen od daně ze mzdy ve smyslu § 3, odst. 2 zákona ze dne 26. června 1947, č. 109 Sb., o dani ze mzdy. Podle výnosu ministerstva práce a sociální péče ze dne 5. listopadu 1949, č. j. Va-1008-5/11-49 nezapočítává se příspěvek do vyměřovacího základu podle § 20 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, ani do výše částky vlastního příjmu dítěte, která tvoří hranici pro vznik nároku na rodinný přídavek.