§ 1
(1) Zaměstnanci, kteří v důsledku reorganisace znárodněného průmyslu provedené v letech 1949 a 1950 přešli nebo přejdou z jednoho průmyslového národního podniku do jiného průmyslového národního podniku, mají vůči novému národnímu podniku nárok na náhradu nutných stěhovacích výloh.
§ 2
O tom, zda zaměstnanec přešel z jednoho průmyslového národního podniku do jiného průmyslového národního podniku v důsledku reorganisace znárodněného průmyslu v letech 1949 a 1950, či z jiných důvodů, rozhodne v pochybnostech příslušný ústřední orgán znárodněného průmyslu, do něhož patří podnik, kam zaměstnanec přešel.
§ 3
(1) Zaměstnanci uvedení v § 1 mají vůči novému národnímu podniku nárok — jsou-li splněny podmínky §.4 — na toto odlučné:
| v prvních 14 dnech ode dne, kdy nastoupili práci v novém podniku | 150 Kčs denně, |
| v dalším období do uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy nastoupili práci v novém podniku | 60 Kčs denně, |
| v dalším období do uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy nastoupili práci v novém podniku | 50 Kčs denně, |
| v dalším období do uplynutí 1 roku ode dne, kdy nastoupili práci v novém podniku | 40 Kčs denně. |
(2) Ustanovení odstavce 1 jest použíti i v případech, kdy došlo k přeložení zaměstnance do závodu, z něhož byl nebo bude později utvořen samostatný národní podnik. V tomto případě vznikne zaměstnanci nárok na odlučné uvedené v odstavci 1 dnem vzniku národního podniku, vznikl-li však podnik přede dnem 1. července 1949, vznikne nárok na odlučné tímto dnem; přitom se období uvedená v odstavci 1, po jejichž uplynutí se odlučné snižuje, počítají ode dne vzniku nároku na odlučné.
§ 4
Nárok na odlučné podle § 3 má zaměstnanec jen, jsou-li splněny tyto podmínky:
a) zaměstnanec v důsledku nastoupení práce v novém podniku musí žít odloučeně od své manželky nebo od svých nezaopatřených dětí a
b) v místě nového podniku nemůže zaměstnanec pro bytovou nouzi dostati vhodný byt, do něhož by se mohl s manželkou nebo s nezaopatřenými dětmi přestěhovat.
§ 5
Vrací-li se zaměstnanec, který by měl jinak nárok na odlučné podle §§ 3 a 4, denně do svého bydliště, anebo lze-li to od něho spravedlivě požadovati, patří mu místo odlučného náhrada nejlevnějšího jízdného za jízdu hromadným dopravním prostředkem při využití dosažitelných slev. Tato náhrada jízdného však nesmí přesahovati příslušnou částku odlučného, na niž by měl zaměstnanec nárok, kdyby se denně nemohl vraceti do svého bydliště.
§ 6
Za dny, kdy je zaměstnanec, který se nevrací denně do svého bydliště, na služební cestě a přísluší mu plné stravné nebo na placené dovolené na zotavenou nebo na vojenském cvičení, přísluší mu jen snížené odlučné v částce 20 Kčs denně.
Totéž platí za dny nemoci, kdy je zaměstnanec mimo obec pracoviště anebo sice v obci pracoviště, avšak v ošetřování v léčebném ústavě.
Totéž platí za dny nemoci, kdy je zaměstnanec mimo obec pracoviště anebo sice v obci pracoviště, avšak v ošetřování v léčebném ústavě.
§ 7
Zaměstnancům, kteří mají nárok na odlučné podle ustanovení §§ 3 a 4, je zaměstnavatel povinen nahraditi jednou v kalendářním měsíci nejlevnější jízdné za cestu k návštěvě rodiny a zpět při použití hromadného dopravního prostředku a při využití dosažitelných slev. Při vzdálenosti nad 75 km mají zaměstnanci nárok na náhradu rychlíkového příplatku.
§ 8
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1949.