1. (1) Nejdůležitější živočišné vosky saz. čís. 81 jsou vosk včelí, vosk čínský červcový, vosk šelakový a vorvanina, též lisovaná. Vysvětlení pojmu vosků, jejich základních vlastností a sazební příslušnost obsahuje 1. všeobecná vysvětlivka k saz. třídě XI.

(2) Vosk včelí je barvy žlutavě bílé, nazelenalé, oranžové až i červené, typické voskové vůně a mastného lesku, avšak na omak není mastný. Dá se v ruce hnísti; ve vodě a v lihu se nerozpouští; úplně se rozpouští v etheru, chloroformu, benzenu.

(3) K včelímu vosku přírodnímu patří souš, t. j. prázdné plástve zbavené medu a plodu, buď celé nebo v kusech nebo stlačené v koule, voštiny, t. j. zbytky po získání vosku ze souše, buď v kusech nebo stlačené ve voštinové koule, voskový kal, t. j. usazenina na dně kotle po vyvaření a čeření vylisovaného včelího vosku, zbytky voskových svíček a nakapaný vosk. Dluž a vyextrahované voštiny, viz 14. vysvětlivku k saz. čís. 652.

(4) Čínský vosk červcový (bílý hmyzí vosk, t. zv. rostlinná vorvanina) podobá se vorvanině, je krystalický, tvrdý a lámavý, v etheru málo, v benzenu snadno rozpustný.

(5) Vosk šelakový je směs vosku s pryskyřičnými látkami, získaná při výrobě šelaku; má žlutou až červenohnědou barvu a vůni upomínající na šelak, jež je po zahřátí zřejmější.

(6) Vorvanina surová (spermaceti, cetaceum) je olejovitá tekutina, uložená v lebeční dutině, v páteři, jakož i v některých malých dutinách těla vorvaně; po smrti zvířete tuhne. Lisováním se z ní získá jednak tekutý vorvaninový (spermacetový) olej saz. čís. 91, jednak vorvanina lisovaná, pevná, sněhobílá krystalická látka, perleťového lesku, na omak mastná, kterou lze štípati v tenké šupiny. Vorvaniny se používá v lékařství, k výrobě svíček a apreturních prostředků. Rozpouští se snadno v horkém lihu, etheru, chloroformu. Po navlhčení lihem lze vorvaninu lisovanou rozetříti na prášek.