(1) Sem patří v hutnictví používané rudy cínové (cínovec [kassiterit], kyz cínový [stannin]); rudy hliníkové (bauxit; přírodní kryolit viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 150); rudy chromové (na př. chromit); rudy kobaltové (na př. kobaltin, smaltin); rudy manganové (na př. burel [pyrolusit]); rudy měděné (na př. azurit, bornit, břidlice měďnaté, chalkosin, kuprit, kyz měděný [chalkopyrit], malachit); rudy molybdenové (na př. leštěnec molybdenový [molybdenit]); rudy niklové (na př. breithauptit, garnierit, chloanthit [bílý kyz niklový], millerit [kyz vláskový], nikelit [červený kyz niklový], ullmanit [antimonový kyz niklový] ); rudy olověné (na př. cerussit, leštěnec olověný [galenit], krokoit, pyromorfit, wulfenit); rudy titanové (na př. anatas, brookit, ilmenit, iserin, rutil, titanit); rudy uranové (na př. nasturan [smolinec, uranin]); rudy vizmutové (na př. bismutin [leštěnec vizmutový]); rudy wolframové (na př. scheelit, wolframit); rudy zinkové (na př. blejno zinkové [sfalerit], kalamin křemičitý [hemimorfit] a kalamin uhličitý [smithsonit]); rudy železné (na př. bahenní [lužní] ruda železná, ruda bobová, červená ruda železná, franklinit, hlinitá ruda železná, hnědel [limonit], krevel [haematit], kyz železný pražený nebo částečně zbavený síry, lebník červený a hnědý, lesklá ruda železná, magnetovec [magnetit], ocelek [siderit]), jakož i rudy zlaté a stříbrné, vyjma leštenec antimonový (antimonit, sirník antimonitý), jejž třeba projednávat podle saz. pol. 603a).