XVII. Nerosty jinde nezařaděné.
Saz. čís. 142.
Kameny surové nebo pouze zhruba osekané nebo nejvýše na třech stranách pilou nebo lanem řezané; desky neštípané a pilou nebo lanem neřezané.
Saz. čís. 143.
Kyz železný (pyrit).
Saz. čís. 144.
Rudy výslovně nejmenované, též upravené.
Saz. čís. 145.
Sádra.
Saz. čís. 146.
Bílá křída, těživec.
Saz. čís. 147.
Smirek.
Saz. čís. 148.
Barevné hlinky.
Saz. čís. 149.
Jiné zeminy a kameny, uměle barvené.
Saz. čsí. 150.
Zeminy a látky nerostné, výslovně nejmenované, přírodní, pálené, mleté nebo plavené.

(1) Sem patří zejména stavební a užitkové kameny (na př. kameny lomové, k vyzdívání, dlažební a z hlinité břidlice; balvany na sochařské a kamenické práce z úbělu, žuly, mramoru a j.), pazourek (silex), surové drahokamy a polodrahokamy, jakož i jiné surové kameny; kazivec, láva, litografický kámen, povětroně, hadec atd.

(1) Kyz železný (pyrit) jest nerost mosazně žlutý až zlatožlutý nebo drsná, šedá rudná hmota, jež zahřátím v uzavřené nádobě vylučuje síru; na vzduchu spaluje se kyz železný za vývoje kysličníku siřičitého na červenohnědý kysličník železitý.

(1) Sem patří v hutnictví používané rudy cínové (cínovec [kassiterit], kyz cínový [stannin]); rudy hliníkové (bauxit; přírodní kryolit viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 150); rudy chromové (na př. chromit); rudy kobaltové (na př. kobaltin, smaltin); rudy manganové (na př. burel [pyrolusit]); rudy měděné (na př. azurit, bornit, břidlice měďnaté, chalkosin, kuprit, kyz měděný [chalkopyrit], malachit); rudy molybdenové (na př. leštěnec molybdenový [molybdenit]); rudy niklové (na př. breithauptit, garnierit, chloanthit [bílý kyz niklový], millerit [kyz vláskový], nikelit [červený kyz niklový], ullmanit [antimonový kyz niklový] ); rudy olověné (na př. cerussit, leštěnec olověný [galenit], krokoit, pyromorfit, wulfenit); rudy titanové (na př. anatas, brookit, ilmenit, iserin, rutil, titanit); rudy uranové (na př. nasturan [smolinec, uranin]); rudy vizmutové (na př. bismutin [leštěnec vizmutový]); rudy wolframové (na př. scheelit, wolframit); rudy zinkové (na př. blejno zinkové [sfalerit], kalamin křemičitý [hemimorfit] a kalamin uhličitý [smithsonit]); rudy železné (na př. bahenní [lužní] ruda železná, ruda bobová, červená ruda železná, franklinit, hlinitá ruda železná, hnědel [limonit], krevel [haematit], kyz železný pražený nebo částečně zbavený síry, lebník červený a hnědý, lesklá ruda železná, magnetovec [magnetit], ocelek [siderit]), jakož i rudy zlaté a stříbrné, vyjma leštenec antimonový (antimonit, sirník antimonitý), jejž třeba projednávat podle saz. pol. 603a).

(1) Přírodní sádra saz. pol. 145a) jest sádrovec celistvý, vláknitý a štěpný (mariánské sklo).

(1) Smirek je velmi tvrdá, neprůhledná, tmavošedá, někdy též červenavě modrá odrůda korundu.

(1) Sem patří všechny uměle barvené zeminy a kameny, jež neslouží k barvení nebo k výrobě barev, nýbrž jichž se používá jako barevných hmot, na př. barvené šupiny mariánského skla nebo slídy na výrobu posýpátka, barvený posýpací písek, pak mramorovitě natřené kamínky nebo kamenné směsi (na umělý mramor).

(2) Ke kamenům podle saz. čís. 142 cla prostým, pouze zhruba osekaným, patří balvany zhruba upravené, t. j. ani pemrlicí ani rýhovačkou, nýbrž pouze oškrdem nebo Špičákem opracované, též přizpůsobené tvarem příštímu výrobku, s okrajem (lemem) nebo bez něho, avšak nevyrovnané, t. j. bez jakékoli plochy zhruba nebo úplně vypracované. Viz též 5. všeobecnou vysvětlivku k saz. třídě XXXVI.

(2) Sem náleží též markasit, jenž se velice podobá kyzu železnému, jest však nejčastěji krystalický a více méně mosazně žlutý, pak kyz magnetový (pyrhotin), obsahující měď a nikl.

(2) Upravené rudy, t. j. pražené a drcené, jakož i na hrubo tříděné rudy, projednávají se jako surové rudy, vyjma směsi nečistých kysličníků kobaltu nebo pražených rud kobaltových s křemenným pískem, jichž se užívá v keramickém průmyslu pod jménem cafra (safflor) a jež patří do saz. pol. 601a). Sem patří též t. zv. rudné koncentráty, získané na př. flotací.

(2) Sádrovec štěpný (mariánské sklo) v tenkých tabulích, saz. čís. 394.

(2) Obsahuje zpravidla větší množství magnetovce; často je v něm též trochu kovového železa, jež pochází ze strojů rozmělňovacích a k němuž netřeba při zařaďování přihlížet.

(2) Kuličky na hraní, viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 408.

(3) Asfaltové kameny, surové, též mleté, saz. čís. 168.

(3) Železný kyz pražený, kyzové výpalky (výpražky), t. j zbytky po výrobě kysličníku siřičitého z kyzu železného, pak kyz železný, zbavený zčásti síry (často zvaný sirník železnatý, t. j. zbytky po výrobě síry z kyzu železného), saz. čís. 144.

(3) Jako upravené rudy se projednávají také kysličníky kovů v sazebníku výslovně nejmenované, jež se dovážejí k výrobě kovů. Při jejich projednávání se předloží osvědčení československé obchodní komory o tom, že se zboží u příjemce použije k tomuto účelu. O sazební příslušnosti těchto kysličníků viz vysvětlivky k saz. čís. 626.

(3) Jako přírodní sádra se projednává též přírodní bezvodý síran vápenatý (anhydrit) a přepálená sádra.

(3) Smirek upravený pro drobný prodej nebo s přísadou ocelového zrní a pod., saz. čís. 405.

(4) Sirník železnatý, technicky čistý (připravený chemicky ze železa a síry), saz. pol. 601d).

(4) Mleté a plavené rudy, jichž se může použít jako zemitých barev, jsou podrobeny ustanovením pro projednávání barevných hlinek.

(4) Přírodní sádra se rozeznává od pálené sádry saz. pol. 145b) tím, že rozdělána s vodou netvrdne.

(4) Aby byla spolehlivě zjištěna přísada ocelových pilin (ocelového zrní) v zrněném smirku, což jenom magnetem není možno, vytáhnou se asi ze 2 g vzorku magnetem všechny částečky, pokud se magnetem přitahují, a zahřejí se se zředěnou kyselinou dusičnou hustoty 1˙2 ( 1 díl obj. sehnané kyseliny a 1 díl obj. vody). Byly-li přimíšeny ocelové piliny, nastane mocný vývoj rudých par, kdežto smirek, jenž obsahuje jen nepatrné množství kovového železa z rozmělňovacích strojů, vyvíjí páry jen slabě žlutavě zbarvené.

(5) Sirník železnatý, jenž se získává v hutích pálením kyzu železného za nepřístupu vzduchu, liší se cd technicky čistého sirníku železnatého obsahem písku a jiných nečistot nerozpustných ve zředěné kyselině solné.

(5) Pálená sádra, jež se rozdělala s vodou v množství odpovídajícím asi polovině váhy sádry, po nějakém čase ztvrdne.

(6) Spenceův kov, viz vysvětlivky k saz. čís. 609.

(6) Sádra uměle srážená (umělý síran vápenatý, annalin), saz. pol. 600c).

(7) Přírodní i uměle srážený síran vápenatý nebo jejich směsi, s přísadou minerálních barev nebo organických barviv, bez zřetele na množství barviva, saz. čís. 626.

(8) O rozpoznávání sádry přírodní od uměle srážené viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 600, a od siřičitanu vápenatého viz 8. vysvětlivku k saz. čís. 600.

(9) Sádrové střepy, saz. pol. 145a); tovární odpadky obsahující sádru, jakož i sádrové střepy k výrobě hnojiva, saz. čís. 652.

(10) Směsi sádry, přírodní nebo pálené, s kamencem a jinými solemi, na výrobu umělých kamenů a pod., jako cement saz. čís. 399.

1. (1) Bílá křída (horská nebo obecná křída) rozezná se od obyčejného vápence a mramoru obsahem ústrojných zbytků (skořápek foraminifer a pod.), drobnohledem snadno zjistitelných, a svou zemitou povahou.

(2) Pod drobnohledem jeví přírodní plavená křída nepravidelné tvary, v nichž jsou znatelny skořápky foraminifer, kdežto uměle srážená křída skládá se jen z krychlovitých, pravidelných částeček anebo jehlicovitých krystalových tvarů.

(3) Do saz. pol. 146a) patří bílá křída přírodní, též jen na špalky řezaná; na tyčinky řezaná (křída psací), saz. pol. 393c).

(4) K plavené křídě saz. pol. 146b) patří též blanc de Meudon a blanc de Troyes, jakož i nečistý srážený uhličitan vápenatý.

(5) Srážený uhličitan vápenatý lze rozeznat od přírodní křídy (též plavené) t. zv. zkouškou usazovací, jež se provádí takto: Do měrného válce na 250 cm³ se zabroušenou zátkou, děleného po 2 cm³, jehož výška dělení měří 25 cm, vpraví se přesně odvážených 20 g vzorku, k němuž se přidá tolik destilované vody, aby její hladina sahala právě ke známce 250 cm³. Tvrdé vody použít nelze. Po důkladném protřepání ponechá se směs po 24 hodin v klidu, načež se odečte objem ssedliny. Činí-li objem ssedliny méně než 40 cm³ (obyčejně činí 30 cm³), jde o přírodní křídu; u sráženého uhličitanu vápenatého činí objem ssedliny vždy více než 50 cm³.

(6) Uměle srážená křída chemicky čistá (umělý uhličitan vápenatý), kyprý, specificky lehký prášek, rychle rozpustný ve zředěné kyselině solné, saz. pol. 600 l).

(7) Projednat nečistý srážený uhličitan vápenatý podle saz. pol. 146b) lze však jen na základě posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy na útraty strany. (Viz též 10. vysvětlivku k saz. čís. 600.)

(8) Mletá a plavená křída, tvářená, saz. čís. 409 a 629.

(9) Křída přírodní a umělá (srážený uhličitan vápenatý) anebo směsi obou, obarvené přísadou minerálních barev nebo organických barviv, bez zřetele na obsah barviva, saz. čís. 626.

(10) O barevném slinu, jílu atd. viz vysvětlivky k saz. čís. 148.

(11) O černé křídě, označené někdy též jako španělská křída (živičná hlinitá břidlice, jíž se používá jako zemité barvy), viz 1. a 3. vysvětlivku k saz. čís. 148.

1. (1) Barevné hlinky jsou přírodně zbarvené zeminy.

(2) Bílé zeminy se nepokládají za barevné hlinky; maltézská hlinka a jiné bílé hlinky se však považují za barevné hlinky saz. pol. 148b), dovážejí-li se v malých koláčcích nebo tyčinkách, též se vtlačenou značkou.

(3) Nejdůležitější barevné hlinky jsou:

a) žluté: okr (žlutá hlinka, žlutá siena, železný okr, zlatý okr, Martova žluť, císařská žluť, čínská žluť);

b) hnědé: siena (terra di Siena, mahagonová hněď, hněď van Dyckova, satinober), umbra (a to pravá i t. zv. kolínská hlinka, kaselská hněď, kotlová hněď);

c) červené: červená rudka (červená křída), červený bolus (hlinka lemnosská, arménská, strigavská, Terra sigillata);

d) zelené: zelená hlinka (veronská zeleň, zelený okr, zeleň česká, tyrolská, stálá), též jen velmi slabě zeleně zbarvená, tak jak jí bývá používáno jako suroviny na výrobu krášlených hlinek barevných. Horská zeleň z malachitu patří však do saz. čís. 626.

(4) Sem patří též břidličná šeď (stříbrná šeď) a břidličná čerň (černá křída, minerální čerň, olejná čerň, t. j. živičná hlinitá břidlice uhlím přirozeně zbarvená).

1. (1) Do saz. čís. 150 patří zejména: amfibol (jinoráz); bahno; břidlice lešticí, mletá a plavená (pro drobný prodej upravená, saz. čís. 405); burel (pyrolusit) mletý, též regenerovaný ze zbytků po výrobě chloru jako hnědý těžký prášek, a hydroxyd manganitý; celestin (síran strontnatý); cementy přírodní (tras, tuf, zemina puzzolánová [pucolánka], zemina santorinová [santorinka]; nebuďtež zaměňovány s umělými cementy: portlandským, románským a pod. saz. čís. 399); dolomit, též pálený; fosfáty nerostné (fosfáty vápenaté, sloužící k výrobě umělých hnojiv: fosfority, koprolity, apatit, fosilní guano, surové fosfáty alžírské, floridské a jiné; tytéž kyselinami rozložené, saz. čís. 617; o rozeznávání od popela z kostí saz. čís. 652 a od umělého fosforečnanu vápenatého saz. čís. 600 viz vysvětlivky u těchto sazebních čísel); hlína ohnivzdorná či žáruvzdorná (též lupek), surová, mletá nebo plavená nebo pálená v hroudách; hlína přírodní nikoli žáruvzdorná (obyčejná cihlářská a hrnčířská hlína, jíl, slin, dýmková hlína, porcelánová hlinka a jiné tvárné hlíny na výrobu kameniny, porcelánu atd.); hlinka běličská; hlinka valchářská (k odmaštění při valchování sukna; valchářská hlinka obsahující tuk, viz vysvětlivky k saz. čís. 101); hmota na čištění plynu, nepoužitá (viz 7. vysvětlivku k saz. čís. 148); china clay (hlinka porcelánová); kaolin (hlinka porcelánová); kazivec v prášku; klouzek (z tučku, mastku, osinku a pod); kryolit, přírodní fluorohlinitan sodný; křeménka (křemelina, hlinka infusoriová, zemina rozsivková, hlinka lešticí, tripl); lepidolit (slída lithiová, nerost obsahující lithium); magnesit (přírodní uhličitan horečnatý) a pálený t. zv. slinutý magnesit, význačný temně hnědou barvou, jehož se užívá jako žáruvzdorné hmoty; malta; mastek (talek, benátská hlinka); mramor, mletý nebo plavený; osinek (asbest), mletý nebo plavený, přírodní (platinovaný osinek, t. j. osinek impregnovaný jemně rozptýlenou platinou, patří však do saz. čís. 622); pazourek v prášku; pemza surová, netvářená, též mletá (tvářená saz. čís. 403; umělá saz. čís. 404; práškovitá, pro drobný prodej upravená, saz. čís. 405); písek křemitý; písek (stavební, formovací a slévačský písek), též přírodně zbarvené posýpátko; prášek démantový (prach démantový, bort démantový, k broušení); prsť zahradní; slatinovka; slída mletá; stroncianit, přírodní uhličitan strontnatý (umělý uhličitan strontnatý, saz. pol. 600b)); tuček (lojovec, steatit, krejčovská nebo španělská křída); tuha (grafit); vápenec (avšak umělý uhličitan vápenatý, saz. pol. 600 l)); vápno pálené, hašené (avšak chemicky čistý hydroxyd vápenatý, saz. čís. 622); vápno lasturové z pálených, mletých nebo plavených lastur (upravené do tvaru malých kloboučků atd., saz. čís. 626); vápno vídeňské; voda, přírodní, sladká a led z ní (avšak, destilovaná voda, saz. čís. 622, mořská voda, saz. čís. 595); witherit (přírodní uhličitan barnatý; nutno rozpoznávati od umělého uhličitanu barnatého saz. pol. 600c)); zbytky po výrobě síranu hlinitého (viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 601); zemina kamenečná (alunit, břidlice kamenečná); zeminy k technickému upotřebení (avšak zemina asfaltová, saz. čís. 168; vzácné zeminy, saz. pol. 600 l)); živec v prášku a jiné zeminy a látky nerostné.

(2) O projednávání nečistého sráženého uhličitanu vápenatého viz 10. vysvětlivku k saz. čís. 600.

2. (1) Těživec (baryt, přírodní síran barnatý) se vyskytuje v obchodě obyčejně v miskovitých, krystalinických kusech barvy bílé, též načervenalé, zřídka namodralé nebo jiné; je v kyselině solné nerozpustný a má vysokou specifickou váhu a zvláštní mdlý lesk.

(2) Jemně mletých a plavených druhů se užívá jako sráženého síranu barnatého k přípravě bílých barev barnatých (běloba barytová, minerální, nová, stálá, sněžná, blanc fixe atd.).

(3) Umělý síran barnatý, saz. pol. 600g). O rozpoznávání přírodního síranu barnatého od umělého viz 7. vysvětlivku k saz. čís. 600.

(4) Mletý a plavený těživec s větší příměsí než 10% umělého síranu barnatého se projedná jako umělý síran barnatý.

(5) Je-li podezření, že jest ve zboží taková příměs, provede se tato zkouška: 30 g sporné látky smísí se dokonale v porcelánové misce třením paličkou s 10 cm³ modrého roztoku barviva, jejž nutno si opatřit od příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy; je-li třeba, přidá se ještě tolik vody, aby směs byla tekutá. Jde-li o těživec, směs při naklonění teče již bez přidání vody a je zelená až světle modrá. Umělý síran barnatý a jeho směsi s těživcem tekou teprve po přidání dalších 5 až 10 cm³ vody a hmota má barvu červeno-fialovou.

(6) Je-li výsledek zkoušky pochybný nebo požaduje-li strana přes opačný výsledek zkoušky, aby zboží bylo projednáno podle saz. čís. 146, zašle se vzorek zboží k prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

(7) Bílé barvy barnaté (barytové barvy) z mletého a plaveného těživce patří do saz. pol. 146b), barvy z umělého síranu barnatého do saz. pol. 600g); těstovité směsi mletého nebo plaveného těživce s bílou hlinkou se však projednávají podle saz. pol. 146b) a směsi umělého síranu barnatého se sirníkem zinečnatým (lithopon, Griffitova běl) podle saz. pol. 602f).

(8) Přírodní a uměle srážený síran barnatý nebo jejich směsi, jež jsou obarveny minerálními barvami nebo organickými barvivy, saz. čís. 626.

(9) Barvy barnaté s přísadou kaseinu, mýdla, klihu atd., saz. čís. 626.

2. K přírodním barevným hlinkám saz. pol. 148a) patří jen hlinky, jež nebyly ani jemně umlety, ani plaveny, ani páleny, ani smíšeny s jinými přirozenými neb uměle připravenými látkami, ani lisovány.

2. (1) Pálené vápno (žíravé vápno) se vyrábí pálením obyčejného vápence, mramoru nebo křídy (t. j. uhličitanu vápenatého) ve zvláštních pecích. Při tom uniká kysličník uhličitý a zbývá pálené vápno (t. j. kysličník vápenatý). Páleného vápna se užívá v hutnictví, ve sklářství atd. Hašením, při němž přijímá vodu a zahřívá se, vzniká hašené vápno (t. j. hydroxyd vápenatý), jehož se užívá v chemickém průmyslu, na př. při výrobě sody, chlorového vápna, pak k výrobě malty atd. Pálené a hašené vápno se rozeznává od chemicky čistého vápna, jehož se užívá zejména k laboratorním účelům, tím, že obsahuje nečistoty. Zpravidla obsahuje více méně značné množství písku a hlíny. Chemicky čisté vápno má též být prosto chloru a železa. O rozeznávání křídy od sráženého uhličitanu vápenatého viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 146. O vápenných kalech koželužských viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 652.

(2) O předběžné zkoušce, jde-li o vápno saz. čís. 150 či o hydraulické vápno saz. čís. 399, viz 1. vysvětlivku k saz. čís. 399.

(3) O rozpoznávání magnesitu od pálené magnesie a od chemicky čistého kysličníku hořečnatého viz 3. vysvětlivku k saz. čís. 597.

(4) O žáruvzdorné hlíně, pálené, mleté a šamotové maltě viz 2. vysvětlivku k saz. čís. 399.

(5) O rozpoznávání přírodního kryolitu saz. čís. 150 od umělého kryolitu a od náhražek kryolitu a jejich zařazování se poznamenává: Přírodní kryolit (nikoli v kusech) smí být projednán podle saz. čís. 150 jen na základě posudku příslušného chemicko-technického ústavu finanční správy. Jako umělý kryolit a náhražka kryolitu přichází do obchodu celá řada přípravků obsahujících kazivec, živec, hlínu, fluorid sodný, fluorid hlinitý, fluorokřemičitan sodný a jiné chemické sloučeniny, jež nutno zařadit podle složení zjištěného jmenovaným ústavem; takovéto zboží patří do saz. čís. 622, vyjma směsi hmot cla prostých (na př. nepálené sádry s kazivcem).

3. (1) Do saz. pol. 148b) patří též mechanicky na prach rozmělněné černé a hnědé uhlí, potom černá křída (přírodní černá hlinitá břidlice) obsahující nejméně 50% popela.

(2) Mleté nebo na prach rozmělněné živočišné nebo rostlinné uhlí a na prach rozmělněný koks patří však do saz. čís. 605, rovněž tak i mletá černá křída (břidličná čerň atd.) obsahující méně než 50% popela.

(3) O rozpoznávání šedé nebo černé barevné hlinky saz. pol. 148b) od černí saz. čís. 605 viz vysvětlivky k saz. čís. 605.

(4) K barevným hlinkám saz. pol. 148b) patří též mleté a plavené rudy, jichž lze používat jako barev, na př. krevel, hnědel, lesklá ruda železná, železná slída (šupinatá barva). Mletá ruda manganová (burel) patří však do saz. čís. 150, mletý leštěnec antimonový do saz. čís. 603.

(5) Uměle připravený červený kysličník železitý, viz 5. odstavec další 4. vysvětlivky a 5. vysvětlivku, písm. c).

(6) Barevné hlinky jsou často nastavovány síranem vápenatým, uhličitanem vápenatým nebo síranem barnatým. Není-li těchto přísad více než 50% váhy suché barevné hlinky, nepřihlíží se k nim při zařaďování; je-li toto procento přestoupeno, zařadí se do saz. pol. 148c).

(7) Pálené, mleté atd. barevné hlinky rozdělané vodou nebo těstovité (en pâte), jakož i barevné hlinky vzájemně promíšené nebo nastavované přísadou nebarevných nerostných látek, jako je kaolin, světlá hlína, jíl, slín, mastek, tuček, světlá břidlice a pod., avšak dále neupravené, patří do saz. pol. 148b).

3. Segerovy žároměrky (pyroskopické jehlance z křemičitanů hlinitých), saz. čís. 420.

4. (1) Krášlené barevné hlinky jsou nejčastěji mleté barevné hlinky, jež nabyly určitého odstínu přísadami anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd., živočišného nebo rostlinného uhlí a pod. Uchovaly si svou původní zemitou povahu, vyznačují se však zpravidla živějšími barevnými odstíny, než jaké mají přírodní aneb vzájemně jen smíchané barevné hlinky saz. pol. 148b).

(2) Do saz. pol. 148c) patří jen krášlené barevné hlinky, jež neobsahují více než 5% přísad anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd.

(3) Mleté barevné hlinky, jež obsahují jen stopy nahodile přimíšených anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd., které nedávají zřetelný barevný odstín, patří do saz. pol. 148b).

(4) Barevné hlinky obsahující více než 5% krášlidel, saz. čís. 626.

(5) Do saz. pol. 148c) patří též červené barvy z kysličníku železitého, jež podle výsledku zkoušky předepsané v 5. vysvětlivce písm. c) nelze zařadit ani do saz. pol. 148b), ani jako chemicky čistý kysličník železitý do saz. čís. 626.

5. Při zkoušení barevných hlinek nebo barev budiž postupováno takto:

a) Zkouška na krášlidla.

(1) Barevné hlinky se krášlí obyčejně umělými nebo přírodními organickými barvivy, též barvami chromovými, kysličníkem olovnatým atd.

(2) Barviva ke krášlení bývají často vázána na jiné látky (na př. barvicí laky hlinité). Přítomnost krášlidel se zjišťuje takto:

(3) Aby se zjistila přísada chromové žluti a kysličníku olovnatého, přidá se k malému množství zkoušené barevné hlinky destilovaná voda a trochu draselného nebo sodného louhu, pak se vše ve zkumavce zahřeje do varu, poté zchladí a tekutina zfiltruje. K získanému filtrátu se přidá nyní kyselina octová v přebytku; byla-li přítomna chromová žluť, vznikne kanárkově žlutá sraženina. Byl-li přítomen kysličník olovnatý, vznikne v roztoku okyseleném kyselinou octovou přídavkem chromanu draselného žlutá sraženina.

(4) Má-li být zjištěna přítomnost umělých nebo přirozených organických barviv, protřepáme dobře malý vzorek příslušné barevné hlinky s trochou kyseliny octové a lihu ve zkumavce a zahřejeme; poté se tekutina zfiltruje. Je-li přítomno organické barvivo, bývá filtrát a po příp. i filtr zřetelně zbarven.

(5) Barevné hlinky krášlené organickými barvivy zanechávají, jsouce žíhány na platinovém plíšku, hlinitý zbytek, jenž bývá žlutě nebo hnědě zbarven obyčejně kysličníkem železitým v něm obsaženým. Zůstane-li však po žíhání čistě bílý zbytek, jest podezření, že nejde o barevnou hlinku, nýbrž o barvu (barvicí lak) saz. čís. 626. V tomto případě, jakož i tehdy, když se u krášlených barevných hlinek podle provedené zkoušky nejeví množství krášlidla nepatrným, t. j. není ho zřejmě pod 5%, nutno zaslat vzorek k prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

b) Zkouška na přísadu více než 50% uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého a síranu barnatého.

(1) Asi 2 g barevné hlinky se polijí v malé skleněné baničce 40 cm³ 25%ní kyseliny solné (specifické váhy 1˙125); poté se kapalina za míchání zahřeje do varu, zředí stejným množstvím vody a ponechá krátký čas, aby se ustála.

(2) Nyní se nejdříve odhadne, zda na dně usazený nerozpustný podíl jest větší či menší než polovina použité látky. Je-li menší, tu může jít o přísadu větší než 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, jež jsou v kyselině solné rozpustné; nutno ji pak projednat podle saz. pol. 148c) nebo zkoušet ji podrobněji. Činí-li naopak nerozpustný zbytek více než polovici, jest vyloučeno, že by barevná hlinka obsahovala přes 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, a projedná se podle saz. pol. 148b), v předpokladu, že nerozpustný zbytek neobsahuje síranu barnatého.

(3) Při zkoušce na tuto posléze zmíněnou přísadu postupujeme takto:

(4) Asi 1 g barevné hlinky vaří se po několik minut s přídavkem přibližně dvojnásobného množství uhličitanu draselného a 30 cm³ vody. Nato se tekutina zfiltruje, nerozpustný zbytek na filtru se promývá horkou vodou, až zmizí alkalická reakce. Bylo-li přítomno baryum, zůstane jako uhličitan na filtru; polijeme-li zbytek na filtru zředěnou kyselinou solnou, dá filtrát se sádrovou vodou značnou sraženinu síranu barnatého.

(5) K slabému zákalu se nepřihlíží. Je-li však množství sraženiny značné a nenavrhne-li strana projednání podle saz. pol. 148c), zašle se vzorek zboží k přesnému prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

c) Zkoušení červených barev z kysličníku železitého.
Především se zjistí, jak se chovají tyto barvy ke kyselině solné [viz návod ad b), odst. 1]. Tu mohou nastat tyto případy:

(1) Barva z kysličníku železitého se rozpustila na čirý roztok beze zbytku. V tomto případě se projedná jako chemicky čistý kysličník železitý saz. čís. 626. Obsahuje-li však síran vápenatý nebo uhličitan vápenatý v množství nikoli nepatrném, projedná se podle saz. pol. 148c). Přítomnost uhličitanu vápenatého se prozrazuje již silným šuměním, polijeme-li barvu kyselinou solnou. Abychom dokázali síran vápenatý, smícháme jeden díl čirého (zfiltrovaného) roztoku vzorku v kyselině solné s trojnásobným množstvím ethylalkoholu; je-li přítomen síran vápenatý, vznikne hojná bílá krystalická sraženina.

(2) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane nepatrný, ale vždy zřejmý nerozpustný zbytek. Pak jde o uměle připravený, nikoli však chemicky čistý kysličník železitý, jenž patří do saz. pol. 148c), při čemž nezáleží na tom, obsahuje-li síran vápenatý, uhličitan vápenatý nebo síran barnatý nebo krášlidla (ta však nikoliv nad 5%).

(3) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane značný, zřejmě 15% přesahující zbytek. Pak je to barevná hlinka, kterou je třeba dále zkoušet podle návodu ad a) a b).

6. Z toho vyplývá toto schema pro stanovení sazební příslušnosti:

	Přirozený t. zv. červený okr a jiné červené barvy z kysličníku železitého, které obsahují značné množství (nad 15° o) v kyselině solné nerozpustné hlíny nebo písku	Červené barvy z kysličníku železitého, uměle vyrobeného, nečistého, t. j. obsahujícího nepatrné množství (nejvýše 15 %) v kyselině solné nerozpustné hlíny nebo písku jako přirozených nečistot, též krášlené, avšak nikoli nad 5° o obsahu krášlidel	Chemicky čistý červený kysličník železitý, jenž se vyznačuje tím, že není znečištěn hlínou nebo pískem	Jiné (nikoli červené) barevné hlinky	Barevné hlinky obsahující více než 5% krášlidel
bez přísady	nekrášlené: 148a) nebo b) krášlené: 148c)	148c)	626**)	nekrášlené: 148a) nebo b) krášlené: 148c)	626
s přísadou uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého nebo síranu barnatého do 50%	nekrášlené: 148b) krášlené: 148c)	148c)	148c)*)**)	nekrášlené: 148b) krášlené: 148c)	626
s přísadou uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého nebo síranu barnatého nad 50°/o	148c)*)	148c)	148c)*)	148c)*)	626

*) Též s přísadou nejvýše 5% anorganických nebo organických pigmentů, dehtových barviv atd.
**) Při nepatrném množství síranu vápenatého, uhličitanu vápenatého nebo síranu barnatého, t. j. při takovém množství, které při předepsaných zkouškách nedává žádné reakce, pokládá se kysličník železitý ještě za „kysličník železitý bez přísady“. Rovněž nevylučuje projednání podle saz. čís. 626 tak nepatrné množství nerozpustné hlíny nebo písku, jež nelze postřehnout při zkoušce vykonané podle návodu ad c), odst. 1.

7. (1) O rozeznávání černé křídy od mletých černí viz vysvětlivku k saz. čís. 605 a o rozpoznávání umbry a bistru (bistru ze sazí, uhelného bistru) viz vysvětlivku k saz. čís 606.

(2) Barevné hlinky utřené s olejem, olejovým pokostem, albuminem, kaseinem, klihem, škrobem, dextrinem, glycerinem a pod., saz. čís. 626.

(3) Barevné hlinky s přísadou lakových pokostů nebo s nimi utřené, saz. čís. 624.

(4) Barevné hlinky, jakož i černá a červená křída, plavené a pak tvářené do hůlek, pisátek neb tyčinek (pastelky) a černá křída rozřezaná na tyčinky, saz. čís. 629.

(5) Červená křída rozřezaná na tyčinky, saz. pol. 393c).

(6) Břidličná šeď upravená pro drobný prodej, saz. pol. 405.

(7) Obarvená sádra, obarvená křída a obarvený těživec, saz. čís. 626.

(8) Obarvené cementy, saz. čís. 399.

(9) Nepoužitá hmota na čištění plynu (t. zv. Luxova hmota), t. j. zbytky po výrobě hydroxydu hlinitého z bauxitu, hrubý a hnědý prášek z kysličníku železitého a malého množství uhličitanu sodného, saz. čís. 150.