c) Zkoušení červených barev z kysličníku železitého.
Především se zjistí, jak se chovají tyto barvy ke kyselině solné [viz návod ad b), odst. 1]. Tu mohou nastat tyto případy:

(1) Barva z kysličníku železitého se rozpustila na čirý roztok beze zbytku. V tomto případě se projedná jako chemicky čistý kysličník železitý saz. čís. 626. Obsahuje-li však síran vápenatý nebo uhličitan vápenatý v množství nikoli nepatrném, projedná se podle saz. pol. 148c). Přítomnost uhličitanu vápenatého se prozrazuje již silným šuměním, polijeme-li barvu kyselinou solnou. Abychom dokázali síran vápenatý, smícháme jeden díl čirého (zfiltrovaného) roztoku vzorku v kyselině solné s trojnásobným množstvím ethylalkoholu; je-li přítomen síran vápenatý, vznikne hojná bílá krystalická sraženina.

(2) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane nepatrný, ale vždy zřejmý nerozpustný zbytek. Pak jde o uměle připravený, nikoli však chemicky čistý kysličník železitý, jenž patří do saz. pol. 148c), při čemž nezáleží na tom, obsahuje-li síran vápenatý, uhličitan vápenatý nebo síran barnatý nebo krášlidla (ta však nikoliv nad 5%).

(3) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane značný, zřejmě 15% přesahující zbytek. Pak je to barevná hlinka, kterou je třeba dále zkoušet podle návodu ad a) a b).