5. Při zkoušení barevných hlinek nebo barev budiž postupováno takto:

a) Zkouška na krášlidla.

(1) Barevné hlinky se krášlí obyčejně umělými nebo přírodními organickými barvivy, též barvami chromovými, kysličníkem olovnatým atd.

(2) Barviva ke krášlení bývají často vázána na jiné látky (na př. barvicí laky hlinité). Přítomnost krášlidel se zjišťuje takto:

(3) Aby se zjistila přísada chromové žluti a kysličníku olovnatého, přidá se k malému množství zkoušené barevné hlinky destilovaná voda a trochu draselného nebo sodného louhu, pak se vše ve zkumavce zahřeje do varu, poté zchladí a tekutina zfiltruje. K získanému filtrátu se přidá nyní kyselina octová v přebytku; byla-li přítomna chromová žluť, vznikne kanárkově žlutá sraženina. Byl-li přítomen kysličník olovnatý, vznikne v roztoku okyseleném kyselinou octovou přídavkem chromanu draselného žlutá sraženina.

(4) Má-li být zjištěna přítomnost umělých nebo přirozených organických barviv, protřepáme dobře malý vzorek příslušné barevné hlinky s trochou kyseliny octové a lihu ve zkumavce a zahřejeme; poté se tekutina zfiltruje. Je-li přítomno organické barvivo, bývá filtrát a po příp. i filtr zřetelně zbarven.

(5) Barevné hlinky krášlené organickými barvivy zanechávají, jsouce žíhány na platinovém plíšku, hlinitý zbytek, jenž bývá žlutě nebo hnědě zbarven obyčejně kysličníkem železitým v něm obsaženým. Zůstane-li však po žíhání čistě bílý zbytek, jest podezření, že nejde o barevnou hlinku, nýbrž o barvu (barvicí lak) saz. čís. 626. V tomto případě, jakož i tehdy, když se u krášlených barevných hlinek podle provedené zkoušky nejeví množství krášlidla nepatrným, t. j. není ho zřejmě pod 5%, nutno zaslat vzorek k prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

b) Zkouška na přísadu více než 50% uhličitanu vápenatého, síranu vápenatého a síranu barnatého.

(1) Asi 2 g barevné hlinky se polijí v malé skleněné baničce 40 cm³ 25%ní kyseliny solné (specifické váhy 1˙125); poté se kapalina za míchání zahřeje do varu, zředí stejným množstvím vody a ponechá krátký čas, aby se ustála.

(2) Nyní se nejdříve odhadne, zda na dně usazený nerozpustný podíl jest větší či menší než polovina použité látky. Je-li menší, tu může jít o přísadu větší než 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, jež jsou v kyselině solné rozpustné; nutno ji pak projednat podle saz. pol. 148c) nebo zkoušet ji podrobněji. Činí-li naopak nerozpustný zbytek více než polovici, jest vyloučeno, že by barevná hlinka obsahovala přes 50% uhličitanu vápenatého nebo síranu vápenatého, a projedná se podle saz. pol. 148b), v předpokladu, že nerozpustný zbytek neobsahuje síranu barnatého.

(3) Při zkoušce na tuto posléze zmíněnou přísadu postupujeme takto:

(4) Asi 1 g barevné hlinky vaří se po několik minut s přídavkem přibližně dvojnásobného množství uhličitanu draselného a 30 cm³ vody. Nato se tekutina zfiltruje, nerozpustný zbytek na filtru se promývá horkou vodou, až zmizí alkalická reakce. Bylo-li přítomno baryum, zůstane jako uhličitan na filtru; polijeme-li zbytek na filtru zředěnou kyselinou solnou, dá filtrát se sádrovou vodou značnou sraženinu síranu barnatého.

(5) K slabému zákalu se nepřihlíží. Je-li však množství sraženiny značné a nenavrhne-li strana projednání podle saz. pol. 148c), zašle se vzorek zboží k přesnému prozkoumání příslušnému chemicko-technickému ústavu finanční správy.

c) Zkoušení červených barev z kysličníku železitého.
Především se zjistí, jak se chovají tyto barvy ke kyselině solné [viz návod ad b), odst. 1]. Tu mohou nastat tyto případy:

(1) Barva z kysličníku železitého se rozpustila na čirý roztok beze zbytku. V tomto případě se projedná jako chemicky čistý kysličník železitý saz. čís. 626. Obsahuje-li však síran vápenatý nebo uhličitan vápenatý v množství nikoli nepatrném, projedná se podle saz. pol. 148c). Přítomnost uhličitanu vápenatého se prozrazuje již silným šuměním, polijeme-li barvu kyselinou solnou. Abychom dokázali síran vápenatý, smícháme jeden díl čirého (zfiltrovaného) roztoku vzorku v kyselině solné s trojnásobným množstvím ethylalkoholu; je-li přítomen síran vápenatý, vznikne hojná bílá krystalická sraženina.

(2) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane nepatrný, ale vždy zřejmý nerozpustný zbytek. Pak jde o uměle připravený, nikoli však chemicky čistý kysličník železitý, jenž patří do saz. pol. 148c), při čemž nezáleží na tom, obsahuje-li síran vápenatý, uhličitan vápenatý nebo síran barnatý nebo krášlidla (ta však nikoliv nad 5%).

(3) Vaříme-li vzorek s kyselinou solnou, zůstane značný, zřejmě 15% přesahující zbytek. Pak je to barevná hlinka, kterou je třeba dále zkoušet podle návodu ad a) a b).