2. (1) Indigo tvoří v obyčejných rozpouštědlech nerozpustnou, temně modrou až purpurově červenou hmotu, jež rozmáčknutím nebo třením nabývá měděného lesku; zahřátím vyvíjí fialové páry, jakož i zvláštní zápach a zahřáta se zředěnou kyselinou dusičnou dává žlutý roztok. Spálíme-li indigo, zanechá jen málo popelu. Podle toho, jakož i podle jeho chování při zahřívání se sodným louhem rozeznáme indigo od berlínské modři.

(2) Synthetické indigo, suché nebo těstovité, se projednává jako indigo přírodní. Synthetickým indigem se rozumí jen takové, jež je téhož složení jako indigo přírodní.

(3) Indigo přírodní i synthetické se rozezná od indigových přípravků saz. čís. 626 (indigového roztoku, indigového výtažku, indychkarmínu, modrého karmínu, purpurové modři) tím, že dává vždy bezbarvý filtrát, kdežto jmenované indigové přípravky dávají vždy filtrát modrý. Při zkoušení je třeba dbat, aby bylo použito dobrých, před tím navlhčených filtrů; podle okolností musí býti filtrát ještě jednou nebo i několikráte přefiltrován týmž filtrem.

(4) Náhražka za indigo (směs výtažku z kampeškového dřeva s octanem chromitým a podobnými solemi), saz. čís. 626;

(5) Indigové kypy (na př. indigová kypa hydrosulfitová), saz. čís. 622.