(3) Při rozeznávání jednotlivých druhů přediv nutno dbát zvláště těchto znaků:

A. Přediva z rostlinných látek, z bavlny, lnu, konopí atd.:

(4) Vlákno bavlněné je nejvýše 5½ cm dlouhé, bílé, žluté až kávově hnědé, méně lesklé než vlákna lněná, konopná a ramiová.

(5) Vlákna lněná a konopná jsou si velice podobna, jsou značně delší a mnohem lesklejší, jakož i značně pevnější než vlákna bavlněná. Jejich barva v nebíleném stavu je žlutoplavá až hnědá a stříbrošedá až šedá. Ze světlejší barvy lze soudit, že byla loužena.

(6) Příze a tkaniny bavlněné jsou proti přízím a tkaninám lněným (konopným) méně lesklé, a proto u zboží bíleného bělejší; ježto pak bavlna lépe vnímá barviva než len, jsou barvené niti bavlněné ve tkaninách (na př. ve stolním prádle) mnohem sytěji zbarvené a matné, kdežto lněné niti mají poměrně bledší zbarvení a živý lesk. Poněvadž apretura často mění vnější ráz vláknin, jsou tyto znaky zpravidla jen tehdy spolehlivým vodítkem, jestliže se apretovaná příze a tkaniny napřed vyperou a usuší. Mneme-li kousek silně apretované tkaniny, je bavlněná tkanina na promnutém místě drsná, poněkud chlupatá a úplně bez lesku, kdežto lněná tkanina zůstane hladká a lesklá.

(7) Mercerovaná bavlněná příze a tkaniny, t. j. bavlněná příze a tkaniny, jež nabyly hedvábného lesku působením studeného, asi 5procentního louhu sodného za silného napínání a dodatečným vypráním, předčí leskem lněnou přízi i lněné zboží; rozeznávají se však, jako všecky bavlněné výrobky vůbec, snadno od lněných poměrně menší pevností nití. Tkaniny bavlněné se trhají snáze a trhlina sleduje jednu a tutéž nit útkovou nebo osnovní; roztrhnout lněnou tkaninu vyžaduje větší síly, trhlina je zoubkovaná a značně zkroucená. Zkoušku trháním třeba však provést oběma směry, poněvadž pololněné tkaniny mají osnovu bavlněnou a útek lněný. Viz také vysvětlivky k saz. čís. 187.

(8) Někdy přispívá k posouzení, zda jde o tkaninu bavlněnou nebo lněnou, též okolnost, že lněné tkaniny jsou poměrně mnohem těžší než bavlněné. Poněvadž se však vyskytují také tkaniny ze směsi bavlny a lnu, nutno vždy v pochybných případech rozšířit zkoumání na různé niti z osnovy a útku, při čemž se jich podle okolností vytáhne a zkouší dostatečný počet. Zda jde o tkaninu čistě lněnou či pololněnou, můžeme se též přesvědčit zkouškou olejovou. Ústřižek tkaniny se namočí do čistého oleje nebo glycerinu a přebytečná mastnota se mírně vymačká. Len se stává průhledným, bavlna neprůhlednou. Položí-li se pak tkanina na černou podložku, jeví se niti lněné jako čáry tmavé, poněvadž se staly průsvitnými, kdežto niti bavlněné jako čáry světlé. Díváme-li se proti světlu, je tomu naopak. Tkaniny silně apretované se předem vyperou v teplé vodě a dobře vysuší.

(9) Vlákno ramiové (konopí z kopřiv) je až metr dlouhé, a je-li nebarveno, barvy čistě bílé a lesku význačně hedvábného; značně větší průměr (šířka) vlákna vylučuje při trochu zkušenosti záměnu s mercerovanou bavlnou a hedvábím, které se namnoze nahrazuje ve výrobcích stávkovaných a v jiném textilním zboží čínskou kopřivou (ramií).

(10) Je třeba se ještě zmínit o kapoku, rostlinném vláknu podobném bavlně, jež jako rostlinná vlna obklopuje semena eriodendronu; pro jeho malou délku neužívá se ho však jako přediva, nýbrž pouze k vycpávání žíněnek, nábytku nebo jako vaty.

(11) Nebudou-li makroskopickou zkouškou textilního výrobku, provedenou podle předcházejících směrnic, odstraněny všechny pochybnosti o tom, jde-li o bavlnu nebo jiné předivo, přikročí se vždy ke zkoušce mikroskopické. Stejně se postupuje, má-li být pro různost celních sazeb rozhodnuto, jde-li o len či konopí.

(12) V mikroskopu se jeví při 120—300 násobném zvětšení:

(13) vlákno bavlněné jako vlákno stužkovitě ploché, se zakulacenými, ztluštěnými okraji, a kolem své podélné osy zakroucené, často také místy šikmo nebo mřížkovitě čárkované;

(14) mercerované vlákno bavlněné má rovněž všecky tyto znaky, jeví však četná porušená místa, na nichž chybí šikmé nebo mřížkovité čárkování a má jen ojediněle zákruty;

(15) vlákno lněné je válcovitě tuhé, rovně natažené, nikoliv ploché nebo zakroucené; mimo to se vyznačuje úzkými trubkovitými kanálky, podobajícími se často jen podélným čarám (niťovité lumen), a tu a tam se vyskytujícími zálomy (jako by bylo napříč rozděleno).

(16) Konopí a ramie mají strukturu podobnou lnu. Konopí má zaokrouhlené a vidličkovité nebo trojdílné konce a silné stěny. Ramie má kuželovité konce se zakulacenými špičkami a je asi dvakrát tak široké jako konopí.

(17) Rostlinná přediva, jejichž vnější znaky vylučují zpravidla již samy o sobě záměnu s jinými rostlinnými předivy nebo aspoň nevyžadují mikroskopické zkoušky, jsou:

(18) Juta, vlákno podobné lnu a konopí, bledě žluté, matné, jehož poměrná pevnost je však mnohem menší nežli pevnost obou jmenovaných surovin. Lámeme-li nit juty mezi nehty, trhá se již po několika málo pohybech sem a tam; další pochybnosti odstraníme, kápneme-li na nit sehnanou kyselinu sírovou, která zbarví jutu, nikoli však len a konopí, ihned sytě černě.

(19) Manilské konopí (abaka, vlákno banánové), surovina nehodící se pro svoji tuhost ke předení ve vlastním slova smyslu, je prvotní (elementární) vlákno, dlouhé 1—2 metry, stejnoměrně kulaté, bílé nebo hnědožluté, o průměru 0˙15 až 0˙28 milimetru; užívá se ho ke tkaní jako hotové příze. Takových vláken položených rovnoběžně vedle sebe a spojených lepidlem, se používá jako t. zv. sparterie pro kloboukové úplety; od sparterie bavlněné (z bavlněných přízí) je lze snadno rozeznat, odstraníme-li úplně lepidlo vypráním ve vodě. V kobercích, běhounech, rohožích na otírání nohou a pod. tvoří manilské konopí vedle jiných rostlinných přediv, zejména příze z kokosových vláken, tlusté, málo zakroucené niti, obtočené obyčejně volně bavlněnou nití. (Viz o tom vysvětlivky u saz. čís. 280 a 281.)

(20) Vlákno kokosové (kokosové lýko, coïr), hrubá vláknina barvy matně hnědé, význačná krátkými dřevitými úlomky na ní lpícími. Připravuje se máčením, vyklepáváním a vochlováním z vláknité hmoty, obklopující zevně skořápku kokosových ořechů. Používá se ho jen k výrobě hrubých pokrývek, rohoží, předložek ke dveřím a pod., jimž dodává význačně drsného vzhledu.

(21) Rašelinová vlna, volně soudržná hnědá surovina o vláknech nestejné, velmi různé šířky, se připravuje z rašeliny vypíráním a mykáním (čechráním). Příze z ní vyrobená má pro svůj nestejný a krátký materiál obyčejně průměr několika milimetrů, je volně soudržná a málo pevná a dodává také výrobkům z ní zhotoveným měkkého, houbovitého vzhledu.

(22) Jako umělé vlákniny se vyskytují:

(23) Příze papírová, výrobek podobající se zevnějškem hrubému předivu, zhotovený z úzkých, šroubovitě stočených papírových proužků (xylolin) nebo z papírové kaše, která se buď jednoduše tlačí trubičkami nebo se utváří ryhovaným síťovým válcem na úzké flórové stužky, jež se pak na hustičích zaoblují a potom předou (silvalin).

(24) Tato vláknina přichází do obchodu obyčejně na kopsech nebo na cívkách a vyskytuje se ve tkaninách pro svoji malou pevnost zpravidla jen jako útek; pozná se jak podle vzhledu, tak i podle snadné rozpustnosti ve vřelé vodě a konečně i podle zápachu, jenž vzniká při spalování.

(25) Papírové proužky velutované mletou vlnou (k úpletům na klobouky atd.), viz saz. čís. 300.

(26) Umělé hedvábí se vyrábí rozpuštěním celulosy, nitrocelulosy, alkalicelulosy, acetylové celulosy nebo kaseinu v různých rozpustidlech (v amoniakálním roztoku hydroxydu měďnatého, v etheru, v sodném louhu, v kyselině octové atd.). Tyto roztoky se pak tlačí kapilárními tryskami (hubicemi) a niti takto se tvořící se vedou do roztoků, v nichž se celulosa sráží (na př. do zředěné kyseliny sírové), po příp. denitruje. Umělé hedvábí se vyrábí také tak, že se výchozí hmota (na př. želatina, vinylchlorid a pod.) zahřívá a pak za horka protlačuje kapilárními tryskami. Vlákna takto se tvořící na vzduchu ztuhnou Podle různých základních surovin nebo rozpouštěcích method se označují jednotlivé druhy umělého hedvábí jako umělé hedvábí viskosové, nitrované (Chardonettovo), acetátové, měďnaté, želatinové, lanitalové (zvané též tiolan, aralac, lactolit, fibrolane, cargan, ardil), nylonové (perlon, silon), vynionové atd.

(27) Umělé hedvábí tvoří měkké vláčné niti zpravidla silně hedvábného lesku. Při doteku vzbuzuje dojem hedvábí a při smáčknutí někdy vrže. Pod mikroskopem se jeví umělé hedvábí (jako každé umělé vlákno) jako hladké, ploché nebo zaoblené vlákno bez struktury, u některých druhů pravidelně podélně ryhované, částečně se zdánlivým úzkým čárkovitým luminem, a liší se od obyčejného hedvábného vlákna větším průměrem, ukazujíc jinak podobný obraz.

(28) Umělá stříž (buničitá vlna, umělá vlna, umělá bavlna) jsou v podstatě vlákna umělého hedvábí, získaná způsobem uvedeným ve 26. odstavci, avšak nejvýše 1 m dlouhá; nerozhoduje, obdržela-li vlákna svoji délku (1 m nebo méně) již při výrobě rozstříháním nebo roztrháním vláken delších. Umělá stříž se vyskytuje většinou v chomáčcích. Umělá stříž ve svazečcích vláken vedle sebe rovnoběžně ležících se považuje za chvostkové hedvábí. Vlákna umělé stříže bývají ihned po ztuhnutí nařezána na stejnou délku od 15 mm do 1 m, podle účelu, ke kterému se má umělé stříže použít. Vlákny nestejné délky se vyznačuje umělá stříž získaná z odpadků při zpracování umělého hedvábí a umělé stříže, po příp. roztrháním zboží z nich. Vlákna umělé stříže musí být dodatečně spředena na přádacích strojích bavlnářských, lnářských nebo jiných.

(29) Stejně jako umělá stříž se projednávají silná a široká vlákna umělého hedvábí, známá jako umělé žíně (slouží k výrobě tuhých látek na dámské klobouky, prýmků, pásků, k výrobě kartáčů a pod.), jako umělé chlupy (přimíchávají se v určitém poměru k přízím jako ozdobná vlákna) a jako umělá sláma nebo umělé lýko, pokud délka jednotlivých těchto vláken nepřesahuje 1 m.

(30) Umělé hedvábí, jež se vyskytuje jako napodobenina žíní v úpletech na klobouky a podobných prýmcích, se jeví převážně pod mikroskopem a někdy i pod lupou složeno z několika vedle sebe ležících, slepených vláken nahoře popsaného tvaru, kdežto pravé žíně jako válce pokryté šupinami. Zkouška pálením není pro rozeznání žíní od jejich napodobenin z umělého hedvábí zcela spolehlivá, protože u napodobenin žíní obsahujících klihové hmoty se mohou též tvořit uzlíčky.

B. Přediva ze živočišných látek (vlny a hedvábí):

(31) Vlna (vlna ovčí) a všechna ostatní srst zvířecí, jež se vyskytuje jako textilní surovina, mají velmi různé vnější znaky; někdy jsou zkadeřené, jindy rovné, někdy lesklé, jindy matné. Tloušťka vláken je velmi rozdílná; podle své zvláštní povahy dodávají vlákna také přízi a zboží z nich vyrobenému velmi rozmanitého, rozdílného vzhledu. Celkem stačí k jejich poznání zmíněná již zkouška zapálením; při ní se ukazují také rozdíly zápachu a zuhelnatění, podle nichž možno vlnu a jinou srst zvířecí rozeznat od hedvábí. Vlna a jiná srst zvířecí tvoří měchýřovité větší uzlíky a zapáchá zřetelněji jako spálený roh, hedvábí tvoří většinou jen malé hlavičky, rychle ustupující před ohněm a zápach upomíná spíše na spálený klih. Vlny s hedvábným leskem (na př. mohérová vlna) mají mnohem větší průměr vlákna než hedvábí.

(32) V mikroskopickém obrázku se jeví vlna a jiná srst zvířecí vždy jako válcovité trubky, pokryté šupinkami, jež jsou uspořádány jako tašky na střeše, při čemž přes sebe částečně přesahují nebo se dotýkají.

(33) Hedvábí se vyskytuje buď jako dlouhá nit, odvinutá ze zámotku, která, není-li degumována, je podle obsahu vosku na omak více méně tuhá a tvrdá, je-li degumována (zbavena lepu, vosku), je však význačně měkká a vláčná; obyčejně ležívá mnoho nití takového hedvábí většinou jen málo zakroucených (otevřená bíza) vedle sebe (filované hedvábí). Jinak se vyskytuje hedvábí jako příze z mykaných (též česaných) hedvábných odpadků (hedvábí floretové, chappové, buretové), jež podle způsobu úpravy a podle suroviny je rozmanitého vzhledu, více méně lesklého, někdy však též matného, a někdy se dokonce podobá i hrubému vláknu bavlněnému nebo vlněnému. Kápneme-li na hedvábí koncentrovanou kyselinu dusičnou, promění se hedvábí rychle v rosol a pokapaná nit se smrští na chuchvalíček; u skaného hedvábí nastává mimo to zvláštní kroutivý pohyb. U hedvábí nedegumovaného nebo barvivem velmi silně zatíženého a u hedvábí tussah (hedvábí čínského bource dubového) tento zjev obyčejně nenastává nebo nastává teprve mnohem později po opětném pokapání koncentrovanou kyselinou dusičnou.

(34) Tato zkouška vedle zkoušky zapálením dostačuje zpravidla k poznání hedvábí. V pochybných případech dává mikroskopická zkouška spolehlivý prostředek k rozeznání, přihlíží-li se k znakům uvedeným pro bavlnu, len, konopí, umělé hedvábí a vlnu. Vlákno obyčejného hedvábí tvoří hladkou nit bez struktury, stejnorodou, lesklou, bez vnitřní dutiny nebo rozčlenění, značně menší tloušťky než vlna a umělé hedvábí; hedvábí tussah se jeví jako široká stuha s četnými podélnými čárkovitými pruhy.

(35) Návod, jak mikroskopovat. Má-li se mikroskopicky zkoušet příze nebo tkanina, vytáhnou se ze zboží kusy nití asi 1 cm dlouhé, dají se na určená k tomu sklíčka, při čemž se u skaných nití oddělí od sebe jednotlivé prameny a rozvlákní se dvěma jemnými preparovacími jehlami; nato se vlákna omočí kapkou vody, glycerinu nebo kanadského balzámu, aby se stala průsvitnějšími, přikryjí se krycím sklíčkem a položí pod objektiv přístroje. Preparát zkoušíme pak zevrubně ve všech jeho částech za přiměřeného osvětlení, posunujíce jej sem a tam. Mají-li se zkoušet špičky vláken, je třeba sledovat vlákna po délce, abychom zjistili, že nejde o utržený konec vlákna.

(36) Tmavě obarvené niti je třeba někdy napřed odbarvit. Za odbarvovací prostředek se hodí zvláště kyselina dusičná, citronová, vinná, roztok chlorového vápna a kyselina chromová.

(37) Doporučuje se pracovat podle možnosti s jedním, a to stejným zvětšením (týmž objektivem i okulárem), čímž se umožní správné posouzení šířky vláken bez mikrometru nebo bez srovnávací zkoušky.