B. Přediva ze živočišných látek (vlny a hedvábí):

(31) Vlna (vlna ovčí) a všechna ostatní srst zvířecí, jež se vyskytuje jako textilní surovina, mají velmi různé vnější znaky; někdy jsou zkadeřené, jindy rovné, někdy lesklé, jindy matné. Tloušťka vláken je velmi rozdílná; podle své zvláštní povahy dodávají vlákna také přízi a zboží z nich vyrobenému velmi rozmanitého, rozdílného vzhledu. Celkem stačí k jejich poznání zmíněná již zkouška zapálením; při ní se ukazují také rozdíly zápachu a zuhelnatění, podle nichž možno vlnu a jinou srst zvířecí rozeznat od hedvábí. Vlna a jiná srst zvířecí tvoří měchýřovité větší uzlíky a zapáchá zřetelněji jako spálený roh, hedvábí tvoří většinou jen malé hlavičky, rychle ustupující před ohněm a zápach upomíná spíše na spálený klih. Vlny s hedvábným leskem (na př. mohérová vlna) mají mnohem větší průměr vlákna než hedvábí.

(32) V mikroskopickém obrázku se jeví vlna a jiná srst zvířecí vždy jako válcovité trubky, pokryté šupinkami, jež jsou uspořádány jako tašky na střeše, při čemž přes sebe částečně přesahují nebo se dotýkají.

(33) Hedvábí se vyskytuje buď jako dlouhá nit, odvinutá ze zámotku, která, není-li degumována, je podle obsahu vosku na omak více méně tuhá a tvrdá, je-li degumována (zbavena lepu, vosku), je však význačně měkká a vláčná; obyčejně ležívá mnoho nití takového hedvábí většinou jen málo zakroucených (otevřená bíza) vedle sebe (filované hedvábí). Jinak se vyskytuje hedvábí jako příze z mykaných (též česaných) hedvábných odpadků (hedvábí floretové, chappové, buretové), jež podle způsobu úpravy a podle suroviny je rozmanitého vzhledu, více méně lesklého, někdy však též matného, a někdy se dokonce podobá i hrubému vláknu bavlněnému nebo vlněnému. Kápneme-li na hedvábí koncentrovanou kyselinu dusičnou, promění se hedvábí rychle v rosol a pokapaná nit se smrští na chuchvalíček; u skaného hedvábí nastává mimo to zvláštní kroutivý pohyb. U hedvábí nedegumovaného nebo barvivem velmi silně zatíženého a u hedvábí tussah (hedvábí čínského bource dubového) tento zjev obyčejně nenastává nebo nastává teprve mnohem později po opětném pokapání koncentrovanou kyselinou dusičnou.

(34) Tato zkouška vedle zkoušky zapálením dostačuje zpravidla k poznání hedvábí. V pochybných případech dává mikroskopická zkouška spolehlivý prostředek k rozeznání, přihlíží-li se k znakům uvedeným pro bavlnu, len, konopí, umělé hedvábí a vlnu. Vlákno obyčejného hedvábí tvoří hladkou nit bez struktury, stejnorodou, lesklou, bez vnitřní dutiny nebo rozčlenění, značně menší tloušťky než vlna a umělé hedvábí; hedvábí tussah se jeví jako široká stuha s četnými podélnými čárkovitými pruhy.

(35) Návod, jak mikroskopovat. Má-li se mikroskopicky zkoušet příze nebo tkanina, vytáhnou se ze zboží kusy nití asi 1 cm dlouhé, dají se na určená k tomu sklíčka, při čemž se u skaných nití oddělí od sebe jednotlivé prameny a rozvlákní se dvěma jemnými preparovacími jehlami; nato se vlákna omočí kapkou vody, glycerinu nebo kanadského balzámu, aby se stala průsvitnějšími, přikryjí se krycím sklíčkem a položí pod objektiv přístroje. Preparát zkoušíme pak zevrubně ve všech jeho částech za přiměřeného osvětlení, posunujíce jej sem a tam. Mají-li se zkoušet špičky vláken, je třeba sledovat vlákna po délce, abychom zjistili, že nejde o utržený konec vlákna.

(36) Tmavě obarvené niti je třeba někdy napřed odbarvit. Za odbarvovací prostředek se hodí zvláště kyselina dusičná, citronová, vinná, roztok chlorového vápna a kyselina chromová.

(37) Doporučuje se pracovat podle možnosti s jedním, a to stejným zvětšením (týmž objektivem i okulárem), čímž se umožní správné posouzení šířky vláken bez mikrometru nebo bez srovnávací zkoušky.