2. (1) Dehtovou smůlou se rozumějí černé nebo hnědé zbytky po destilaci různých dehtů konsistence máslovité nebo měkkého až tvrdého vosku. Jinou smůlou je na př smůla stearinová, t. j. zbytek po destilaci mastných kyselin.

(2) Pryskyřice jsou látky rostlinného původu, které se získávají buď naříznutím kůry jistých stromů anebo které vytékají samovolně nebo po píchnutí hmyzem. Obsahují hlavně tak zvané pryskyřičné kyseliny, jsou jako tuky úplně nebo částečně zmýdelnitelné a proto rozpustné v alkaliích, jakož i podle své povahy v alkoholu, etheru, benzenu a pod. Ve vodě se nerozpouštějí, zahřátím tají a při vyšší teplotě se rozkládají za vývoje osobitého pryskyřičného zápachu, jenž jest pro jednotlivé druhy pryskyřic charakteristický.

(3) Rozeznáváme: 1. vlastní pryskyřice, na př pryskyřici smrkovou, benzoovou; 2. klejopryskyřice (pryskyřice klovatinové), jako je gumigutta a myrha, jež obsahují kromě pryskyřice ještě klovatinu, která zbude při jejich rozpouštění v alkoholu; 3 balzámy, t. j. tekuté přírodní směsi pryskyřic a silic; 4. fosilní pryskyřice, na př. jantar a některé pryskyřice kopálové.

(4) Pryskyřice jsou důležitou surovinou pro výrobu lakových pokostů, tmelů a pod.

(5) Suchou destilací pryskyřic vznikají tak zvané pryskyřičné tresti a smolné (pryskyřičné) oleje. Pryskyřičné tresti jsou látky těkavější, smolné oleje jsou podíly vroucí při vyšší teplotě. Balzámy, na př. terpentin, lze rozložit destilací vodní parou v jejich součásti, silici (terpentinový olej) a pryskyřici.

(6) Pryskyřice jsou blízké silicím a vznikají z nich okysličením na vzduchu; proto staré silice obsahují vždy pryskyřici.