1. (1) Zbožím kamenným rozumíme zboží z kamene, nepálených zemin, cementu a kamenné směsi. U desek saz. čís. 394 a u výslovně nejmenovaných předmětů saz. čís. 395—397 rozeznáváme předměty z úběle, mramoru nebo hadce, pak ze žuly, porfyru, syenitu a podobných tvrdých kamenů a konečně předměty ze všech kamenů jinakých.

(2) Pro rozeznávání těchto tří skupin se podotýká toto:

(3) Úběl (alabastr, odrůda sádrovce) je průsvitný, jemnozrnný, čistě bílý, tu a tam přechází v bledou červeň nebo šeď, též bývá prostoupen jemnými žlutavými, červenavými nebo šedými žilkami a má nízký stupeň tvrdosti, takže se dá rýpat již nehtem. Odrůdou jeho je tak zvaný vápencový úběl, který je rovněž průsvitný, ale hrubozrnný, lupenatý a žlutavě bílý až žlutý jako víno nebo med, někdy pruhovaný světlejšími nebo tmavšími barevnými pruhy; je tvrdší než úběl shora jmenovaný a nedá se nehtem rýpat.

(4) Mramor je vápenec leštitelný, krystalinicko-zrnitý, bílý ve všech odstínech, méně často černý nebo jiné barvy, většinou žíhaný skvrnami v podobě plamenů nebo oblakovitých chuchvalců, žilkovitý nebo jinak skvrnitý. Mramor se liší od žuly tím, že se rozpouští v teplé zředěné kyselině solné (při čemž unikající kyselina uhličitá šumí), čehož u žuly není. K mramoru patří též tak zvaný onyxový mramor živých barev s kresbou v podobě plamenů, místy průsvitný jako úběl.

(5) Všechny předměty z écaussines, t. j. leštitelného vápence, se projednávají jako předměty z mramoru.

(6) Hadec (převážně vodnatý křemičitan horečnatý) má slabý mastný lesk a velmi často má skvrny a žilkovité světlejší pruhy, takže jeho kresba se podobá hadí kůži; barvy je nejčastěji tmavozelené, zřídka kdy hnědé. Hadec je měkký, lehko se řeže a rozkládá se v kyselině solné nebo sírové, při čemž se vylučuje rosolovitá kyselina křemičitá.