1. (1) Kování saz. čís. 472, jichž se užívá zejména ke konečné úpravě, k zesílení, částečně i k ozdobě nejrozmanitějšího dřevěného zboží (avšak také jiných předmětů), jsou valnou většinou pracemi zámečnickými. Nejvíce se zhotovují z plechu a desek, avšak také z drátu, tyčí a pod. Kování z temperované (kujné) i z nekujné litiny se projednává rovněž podle saz. čís. 472.

(2) Klouby (závěsy) nejrůznější velikosti slouží k spojení pohyblivých částí; skládají se ze dvou pravoúhlých kusů plechu nebo desek, které jsou spojeny bud’ nýtky nebo svorníky a mají potřebné dírky k upevnění šrouby nebo hřebíky na spojované části. K závorám patří (vyjma zámkové závory) nejen zástrčky a pákové rozvory (dlouhoramenné okenní závory atd.) namontované na podložkách, nýbrž i hákové závory z drátu s příslušnými šrouby s okem, obrtlíky (dveřní, okenní) bez vřezaného závitu (se vřezanými závity viz 3. odstavec 1. vysvětlivky k saz. čís. 463), pak t. zv. západky, t. j. závory přidržované při zavření tlakem pera (na př. u nočních stolků) a pod. Okenní a dveřní stěžeje (také stěžeje k vratům) spojují křídla okenní nebo dveřní s rámy okenními nebo dveřními. Stěžejní knoflíky (stěžejní hlavice) jsou žaludovité nebo jinak profilované konce obou do sebe zapadajících dílů stěžeji, jejichž jsou ozdobou.

(3) Za kování dveřní, okenní, nábytkové a vozové se považují plechy rohové a úhlové, přiříznuté, také dírkované, jakož i jiné kování k zesílení křídel dveřních a okenních, rozpěrací háky a jiná zařízení k zajištění otevřených oken, štítky a růžice na klíčové dírky, obloučky, rukojeti (také mušlovité) a knoflíky k zásuvkám, kufrům, bednám, dveřím atd., kování k zesílení a k ozdobě nábytku, kufrů, vozů, též železničních vozů atd., pak stupátka, plechové blatníky, svory k nápravám, skoby k nápravám, kování na oj (brejle ojové) k vozům, rozpěrací zařízení pro střechy kočárů a dětských vozíků nebo pro plachty, řetízky ke dveřím a pod.