(2) Pro hlavní usměrňovači polygonový pořad (tah) theodolitový (viz § 13) platí tyto nejvyšší přípustné odchylky:
a) pokud se týče určení směrníku stran polygonového pořadu (tahu)
(v minutách šedesátinného dělení);
[n] = upravený součet měřených polygonových úhlů, při čemž jako 1 počítá se úhel s cílovým zaměřením až do úklonu 200 při záměrné polygonové straně delší 10 m, je-li záměrná strana kratší 10 m, počítá se n = 1.5; při sklonu záměrném od 200 do 500 jest n = 2 a při sklonu přes 500 jest n = 3; k = konstanta, která při přímém polygonovém tahu jest k = 0. při vsunutém neb magneticky usměrněném polygonovém tahu jest k = 10; pro připojovací měření jednou jamou jest do hloubky 400 m k = 50 : s2, do hloubky 600 m k = 60 : s2, do hloubky 800 m k = 80 : s2 a při hloubce přes 800 m k = 130 : s2; s = vzdálenost olovnic udaná v metrech.
Při určení směrníků strany na základě dvou, na sobě nezávislých měření, smí odchylka obnášeti:
b) pokud se týče určení polohy bodu:
[s] = součet délek polygonových stran, udaných v metrech:
l = přímá vzdálenost bodů, na něž se usměrňovači zaměření připojuje, udaná v metrech;
[n] upravený součet měřených úhlů stanovený jako sub a);
p = přímá vzdálenost konečného bodu od nejvzdálenějšího vrcholu polygonového tahu, udaná v metrech;
k = konstanta, která pro přímé tahy polygonové jest k = 0, pro vsunuté neb magneticky usměrněné tahy polygonové jest k = 50; pro připojovací měření jednou jamou až do hloubky 400 m je k =200 : s2, do hloubky 600 m je k = 290 : s2, do hloubky 800 m je k = 380 : s2 a přes 800 m je k = 600 : s2; s = vzdálenost olovnic v metrech;
x = přímá vzdálenost počátečního bodu od bodu určovaného, udaná v metrech.
Při určení polohy vrcholu polygonového pořadu (tahu) na základě dvou na sobě nezávislých měření smí odchylka obnášeti: