(1) Pro poručenství nad nezletilými jsou příslušny soudy té Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý.

(2) Jestliže nezletilý bydlí na území Strany druhé nebo tam má svůj pobyt, mohou soudy této Strany zavésti poručenství, jestliže to vyžaduje blaho nezletilého, pouze však tehdy, jestliže ve státě, jehož příslušníkem je nezletilý, nebylo již zahájeno poručenství. O zavedení poručenství třeba zpraviti příslušný soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilec, se stručným sdělením jednotlivostí případu.

(3) Soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý, může požádati soud druhé Strany, aby mu bylo odevzdáno poručenství nebo požádati, aby soud druhé Strany poručenství dále vedl.

(4) Jestliže se nad nezletilým, který je příslušníkem kterékoliv ze Stran, vedlo poručenství u soudu jedné Strany a jestliže bydliště nebo pobyt nezletilého se přenesl na území Strany druhé, může soud, u něhož se poručenství až dosud vedlo, požádati soud druhé Strany, aby poručenství převzal k dalšímu vedení.

(5) Jestliže nezletilý, pro něhož se vede poručenství u soudu jedné Strany, má na území druhé Strany svůj majetek, může soud, který vede poručenství, požádati příslušný soud druhé Strany, aby ustanovil opatrovníka ke správě tohoto majetku.