HLAVA TŘETÍ
Jiné záležitosti z oboru práva soukromého
Poručenství a opatrovnictví
Zbavení svéprávnosti
Prohlášení za mrtvého
Osvojení
Zrušení osvojení
§ 19
Čl. 19
(1) Pro poručenství nad nezletilými jsou příslušny soudy té Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý.
(2) Jestliže nezletilý bydlí na území Strany druhé nebo tam má svůj pobyt, mohou soudy této Strany zavésti poručenství, jestliže to vyžaduje blaho nezletilého, pouze však tehdy, jestliže ve státě, jehož příslušníkem je nezletilý, nebylo již zahájeno poručenství. O zavedení poručenství třeba zpraviti příslušný soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilec, se stručným sdělením jednotlivostí případu.
(3) Soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý, může požádati soud druhé Strany, aby mu bylo odevzdáno poručenství nebo požádati, aby soud druhé Strany poručenství dále vedl.
(4) Jestliže se nad nezletilým, který je příslušníkem kterékoliv ze Stran, vedlo poručenství u soudu jedné Strany a jestliže bydliště nebo pobyt nezletilého se přenesl na území Strany druhé, může soud, u něhož se poručenství až dosud vedlo, požádati soud druhé Strany, aby poručenství převzal k dalšímu vedení.
(5) Jestliže nezletilý, pro něhož se vede poručenství u soudu jedné Strany, má na území druhé Strany svůj majetek, může soud, který vede poručenství, požádati příslušný soud druhé Strany, aby ustanovil opatrovníka ke správě tohoto majetku.
§ 20
Čl. 20
(1) Poručenská péče se vztahuje na osobu i na všechen movitý i nemovitý majetek poručence, bez zřetele, kde tato osoba je nebo kde leží majetek, ovšem bez újmy ustanovení článku 19, odstavce 5.
(2) Právní poměr mezi poručníkem a poručencem se spravuje právním řádem Strany, na jejímž území je poručenský soud (poručenský orgán).
(3) Povinnost přijmouti a zastávati poručenství se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je poručník.
§ 21
Čl. 21
Ustanovení článku 19 a 20 platí obdobně, jde-li o jiná zařízení ochranná (poručenská), jako jsou poručenství nad osobami zletilými nebo opatrovnictví nebo vůbec ochranná zařízení této povahy.
§ 22
Čl. 22
Pro zbavení svéprávnosti jsou příslušny soudy Strany, jejímž příslušníkem je osoba, která má býti svéprávnosti zbavena.
§ 23
Čl. 23
Zjistí-li soud jedné Strany, že jsou dány předpoklady pro zbavení svéprávnosti příslušníka druhé Strany, který má bydliště nebo pobyt v obvodu tohoto soudu, zpraví o tom příslušný soud druhé Strany. Jestliže soud takto zpravený prohlásí, že ponechává další opatření soudu bydliště nebo pobytu takové osoby nebo se nevyjádří do lhůty tří měsíců, může soud bydliště nebo pobytu provésti řízení o zbavení svéprávnosti podle zákonů svého státu, při čemž důvod ke zbavení svéprávnosti musí být dán také podle práva Strany, jejímž je dotčená osoba příslušníkem. Rozhodnutí o zbavení svéprávnosti jest doručiti soudu, který byl zpraven podle ustanovení tohoto článku, nebo onomu soudu, který ponechal další opatření soudu bydliště nebo pobytu.
§ 24
Čl. 24
V případech naléhavých může soud bydliště nebo pobytu osoby, která má být zbavena svéprávnosti a je příslušníkem druhé Strany, udělati všechna prozatímní opatření, potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Taková opatření budou sdělena soudu Strany, jejímž je dotčená osoba příslušníkem; opatření ta bude zrušiti, pokud by soud této Strany rozhodl jinak.
§ 26
Čl. 26
(1) Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší soudu Strany, jejímž příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.
(2) V případech nutných mohou československé soudy podle práva, platného v republice Československé, prohlásit státního příslušníka polského za mrtvého, pokud účinky tohoto prohlášení mají nastat na území Československé republiky. Soudům polským přísluší za stejných okolností a s týmiž účinky toto právo co do státních příslušníků československých.
(3) Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, vydané podle odstavce 2, může býti změněno nebo zrušeno soudem Strany, který rozhodnutí vydal, došlo-li na území Strany, jejímž příslušníkem byla nezvěstná osoba, k prohlášení za mrtvého soudem této Strany s jiným datem domnělé smrti nebo byl-li návrh na prohlášení za mrtvého soudem této Strany pravoplatně odmítnut nebo zamítnut.
§ 27
Čl. 27
(1) Ke konečnému potvrzení smlouvy o osvojení jsou příslušny soudy oné Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel.
(2) Jestliže je osvojenec příslušníkem druhé Strany a vyžaduje-li se podle zákonů této Strany jeho přivolení nebo přivolení jeho zákonného zástupce nebo soudu či orgánu poručenského, je též potřebí, aby tato přivolení byla opatřena.