ODDÍL I
Věci civilní
Právo dědické
Všeobecná ustanovení
Zvláštní jmění pozůstalosti
Forma pořízení pro případ smrti

HLAVA PRVNÍ
Soudní ochrana ve věcech civilních
Osvobození od jistoty
Právo chudých
Vysvědčení potřebné k dosažení práva chudých
Rozsah práva chudých
Právní pomoc k dosažení práva chudých

(1) Příslušníci jedné smluvní Strany požívají na území druhé smluvní Strany stejnou zákonnou a soudní ochranu, pokud jde o osobu a jmění, jakou požívají příslušníci druhé Strany.

(2) Budou míti svobodný a nerušený přístup k soudům druhé Strany a mohou před nimi vystupovati za stejných podmínek jako příslušníci Strany druhé.

(1) Vysvědčení potřebné k dosažení práva chudých bude vydáno soudy či úřady oné Strany, na jejímž území má navrhovatel své bydliště, nebo nemá-li bydliště, na jejímž území má svůj pobyt.

(2) Nebydlí-li navrhovatel na území žádné ze Stran, ani na něm nemá svůj pobyt, postačí vysvědčení vydané nebo potvrzené příslušným diplomatickým nebo konsulárním zástupcem.

(3) Soud oné Strany, který má rozhodovati o povolení práva chudých, může v mezích svých oprávnění přezkoumávati obsah předloženého vysvědčení. Může za tím účelem si vyžádati informace od úřadů druhé Strany.

(1) Příslušníci jedné Strany mohou návrh na udělení práva chudých soudem druhé Strany a rovněž i návrh na zřízení bezplatného právního zástupce pro vedení sporu podati v Československé republice do protokolu okresního soudu svého bydliště nebo pobytu, v republice Polské do protokolu okresního soudu (sadu grodzkiego) svého bydliště nebo pobytu. Návrh na zřízení bezplatného právního zástupce musí být vždy zvlášť vytčen. Soud, u něhož byl takový protokolární návrh podán, zašle jej příslušnému soudu druhé Strany. Je-li soud, který protokol obdržel, nepříslušným, postoupí jej soudu příslušnému k rozhodnutí o návrhu na povolení práva chudých a zpraví soud druhé Strany, který mu protokol zaslal.

(2) K protokolárnímu návrhu netřeba připojovati překlad do jazyka té Strany, na jejímž území má býti právo chudých uděleno.

HLAVA DRUHÁ
Právní pomoc ve věcech občanských
Pořad při právním styku
Jazyk dožádání
Obsah dožádání
Vyřízení dožádání o doručení
Doklad o doručení
Odmítnutí doručení
Vyřízení dožádání o jinakou právní pomoc
Odmítnutí právní pomoci
Náklady právní pomoci
Doručení písemností vlastním státním příslušníkům

(1) Ve věcech občanských, sporných i nesporných, vyřizují soudy obou Stran dožádání o doručení a o jinakou právní pomoc v přímém styku.

(2) K odesílání dožádání jsou na území obou Stran příslušny soudy všech instancí, u nichž se potřeba právní pomoci vyskytla.

(3) K přijímání a vyřizování soudních dožádání jsou příslušny na území Československé republiky soudy okresní, na území republiky Polské pak soudy okresní (sady grodzkie), v případech žádostí o zaslání spisů nebo listin k nahlédnutí nebo zaslání jejich opisů na území obou Stran soudy, u kterých byla věc v prvé stolici zahájena.

(4) Je-li dožádaný soud nepříslušný, postoupí z moci úřední dožádání soudu příslušnému a vyrozumí o tom soud dožadující.

(1) Žádosti o doručení a o jinakou právní pomoc je sepsati ve státním jazyku Strany dožadující. Dožádání jest opatřiti soudní pečetí.

(2) Soud dožádaný vyřídí dožádání ve svém státním jazyku a opatří vyřízení svou soudní pečetí.

(1) Dožádaný soud učiní opatření podle svého vnitrostátního práva, aby zaslaná písemnost byla příjemci doručena.

(2) Na žádost soudu dožadujícího o doručení písemnosti způsobem předepsaným vnitrostátním právem Strany dožádané pro doručení písemností stejného druhu provede dožádaný soud takové doručení, jestliže je písemnost pořízena v e státním jazyku Strany dožádané nebo je k ní připojen překlad, pořízený soudním tlumočníkem jedné ze Stran.

(3) Jestliže se doručení způsobem, uvedeným v odst. 2, má státi příslušníku Strany dožadující, provede soud Strany dožádané toto doručení, třebas by doručovaná písemnost byla pořízena ve státním jazyku Strany dožadující a překlad připojen nebyl. Dožadující soud tu uvede v dožádání, že doručení se má státi příslušníku jeho státu.

(4) Ve všech jiných případech se dožádaný soud omezí na doručení písemnosti příjemci, pokud tento je k přijetí ochoten.

(1) Dožádaný soud je povinen dožádání o jinakou právní pomoc vyhověti a použíti přitom předpisů svého vnitrostátního práva o vyřizování dožádání o právní pomoc, již jest poskytnouti soudům vlastního státu nebo na žádost zúčastněné Strany. Dožádaný soud se může na žádost soudu dožadujícího odchýliti od forem předepsaných jeho vlastním zákonodárstvím, jestliže žádaná forma není v rozporu s donucujícími předpisy Strany dožádané.

(2) Dožádaný soud má na žádost dožadujícího soudu tomuto sděliti, kdy a kde se bude konati úkon, směřující k vyhovění dožádání, za tím účelem, aby zúčastněné strany mohly býti zavčas zpraveny o místě a čase tohoto úkonu.

(1) Za provedení doručení a za vyřízení dožádání o jinakou právní pomoc nebude dožádaný soud požadovati nižádné poplatky ani nižádnou náhradu jakýchkoliv výloh, zejména útrat placených svědkům a znalcům. Nese je stát soudu dožádaného.

(2) Poštovní poplatky hradí Strana, na jejímž území tyto poplatky vznikly.

(3) Nicméně oznámí soud dožádaný soudu dožadujícímu výši poplatků nebo výloh podle odstavce prvého tohoto článku za tím účelem, aby mohly býti vybrány na Straně k náhradě povinné. Částky takto vybrané nebo vydobyté připadají státu soudu dožadujícího.

HLAVA TŘETÍ
Jiné záležitosti z oboru práva soukromého
Poručenství a opatrovnictví
Zbavení svéprávnosti
Prohlášení za mrtvého
Osvojení
Zrušení osvojení

(1) Pro poručenství nad nezletilými jsou příslušny soudy té Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý.

(2) Jestliže nezletilý bydlí na území Strany druhé nebo tam má svůj pobyt, mohou soudy této Strany zavésti poručenství, jestliže to vyžaduje blaho nezletilého, pouze však tehdy, jestliže ve státě, jehož příslušníkem je nezletilý, nebylo již zahájeno poručenství. O zavedení poručenství třeba zpraviti příslušný soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilec, se stručným sdělením jednotlivostí případu.

(3) Soud Strany, jejímž příslušníkem je nezletilý, může požádati soud druhé Strany, aby mu bylo odevzdáno poručenství nebo požádati, aby soud druhé Strany poručenství dále vedl.

(4) Jestliže se nad nezletilým, který je příslušníkem kterékoliv ze Stran, vedlo poručenství u soudu jedné Strany a jestliže bydliště nebo pobyt nezletilého se přenesl na území Strany druhé, může soud, u něhož se poručenství až dosud vedlo, požádati soud druhé Strany, aby poručenství převzal k dalšímu vedení.

(5) Jestliže nezletilý, pro něhož se vede poručenství u soudu jedné Strany, má na území druhé Strany svůj majetek, může soud, který vede poručenství, požádati příslušný soud druhé Strany, aby ustanovil opatrovníka ke správě tohoto majetku.

(1) Poručenská péče se vztahuje na osobu i na všechen movitý i nemovitý majetek poručence, bez zřetele, kde tato osoba je nebo kde leží majetek, ovšem bez újmy ustanovení článku 19, odstavce 5.

(2) Právní poměr mezi poručníkem a poručencem se spravuje právním řádem Strany, na jejímž území je poručenský soud (poručenský orgán).

(3) Povinnost přijmouti a zastávati poručenství se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je poručník.

(1) Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší soudu Strany, jejímž příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.

(2) V případech nutných mohou československé soudy podle práva, platného v republice Československé, prohlásit státního příslušníka polského za mrtvého, pokud účinky tohoto prohlášení mají nastat na území Československé republiky. Soudům polským přísluší za stejných okolností a s týmiž účinky toto právo co do státních příslušníků československých.

(3) Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, vydané podle odstavce 2, může býti změněno nebo zrušeno soudem Strany, který rozhodnutí vydal, došlo-li na území Strany, jejímž příslušníkem byla nezvěstná osoba, k prohlášení za mrtvého soudem této Strany s jiným datem domnělé smrti nebo byl-li návrh na prohlášení za mrtvého soudem této Strany pravoplatně odmítnut nebo zamítnut.

(1) Ke konečnému potvrzení smlouvy o osvojení jsou příslušny soudy oné Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel.

(2) Jestliže je osvojenec příslušníkem druhé Strany a vyžaduje-li se podle zákonů této Strany jeho přivolení nebo přivolení jeho zákonného zástupce nebo soudu či orgánu poručenského, je též potřebí, aby tato přivolení byla opatřena.

HLAVA ČTVRTÁ
Uznání soudních rozhodnutí a výroků soudů rozhodčích
Všeobecné podmínky uznání
Odepření uznání
Dosah zkoumání rozhodnutí, které má být uznáno
Exekuce
Všeobecná ustanovení
Exekuční návrh.
Doklady návrhu na povolení exekuce
Odložení exekuce
Exekuce na základě soudních smírů a notářských listin
Exekuce pro útraty

(1) Soudní rozhodnutí jedné Strany, která podle jejího práva nabyla právní moci, budou uznávána na území druhé Strany.

(2) Soudními rozhodnutími ve smyslu odstavce 1 se rozumějí rozsudky a jiná jim na roveň postavená rozhodnutí (bez rozdílu jejich pojmenování), vydaná soudy občanskými jak ve věci hlavní, tak i ve věci nákladů řízení.

(3) Soudním rozhodnutím ve smyslu předcházejících odstavců jsou postavena na roveň pravomocná rozhodnutí zvláštních soudů, jakož i soudů rozhodčích. Rozhodnutí soudů rozhodčích jsou však postavena na roveň toliko tehdy, jestliže rozhodčí smlouva byla sjednána písemně a rozhodce nebo rozhodci byli jmenováni stranami samými nebo osobou třetí, které strany jmenování svěřily, nebo konečně soudem. Jmenování rozhodce nebo svěření jmenování osobě třetí musí býti osvědčeno listinou.

(4) Rozhodnutí soudů jedné Strany budou uznána na území druhé Strany, jestliže právní moc bude potvrzena soudem, který ve věci rozhodl v první stolici. Právní moc výroků rozhodčích potvrzuje soud, příslušný podle právního řádu Strany, na jejímž území byl výrok vydán.

(1) Rozhodnutí nebude uznáno:

1. jestliže podle ustanovení této smlouvy nebo podle zákonů Strany, na jejímž území má býti rozhodnutí uznáno, soudy této Strany by byly výlučně příslušné;

2. jestliže straně, která podlehla v řízení, nebylo obeslání spor zahajující řádně a včas doručeno a strana ta se nepustila do řízení;

3. jestliže v otázce způsobilosti k právním činům nebo způsobilosti procesní nebo zákonného zastoupení a nadto ve sporech o neplatnosti manželství nebo o rozluku (rozvod), jakož i ve věcech osvojení, zbavení svéprávnosti a ve věcech pozůstalostních nebylo použito práva, které by mělo býti použito podle zákonů Strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, ledaže tato úmluva stanoví něco jiného a ledaže právo, jehož bylo použito, je podstatně blízké právu té Strany, jejíhož práva mělo být použito;

4. jestliže odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům;

5. jde-li o rozhodnutí ve věcech útrat, při čemž rozhodnutí ve věci hlavní nelze uznati.

(2) Rozhodnutí, kterým byla uložena náhrada útrat žalobci, navrhovateli nebo intervenientu, zproštěnému od žalobní jistoty po rozumu článku 2, bude uznáno bez splnění podmínek odstavce 1.

(1) Rozhodnutí soudů a výroky rozhodčích soudů, vzniklá na území jedné Strany, budou vykonána exekucí na území druhé Strany, jestliže jsou splněny podmínky uznání podle článků 32 až 34 a jestliže přípustnost exekuce byla na území druhé Strany vyslovena způsobem předepsaným v této smlouvě.

(2) Neustanovuje-li tato smlouva jinak, platí o řízení o povolení exekuce i o řízení exekučním předpisy práva platného na území oné Strany, kde exekuce má být vykonána, s tou výhradou, že proti rozhodnutí o povolení exekuce je přípustný opravný prostředek. Pokud podle těchto předpisů je procesní soud příslušný pro výkon exekuce nebo pro žaloby týkající se exekuce, nastupuje na jeho místo soud, v jehož obvodu je exekuce vykonávána.

(1) Návrh na povolení exekuce může býti podán u soudu oné Strany, na jejímž území rozhodnutí nebo výrok rozhodčího soudu vznikl. Tento soud postoupí návrh soudu druhé Strany příslušnému podle článku 37.

(2) Návrh může býti podán vymáhajícím věřitelem též přímo u soudu, příslušného podle článku 37.

a) vyhotovení rozhodující části rozhodnutí nebo výroku rozhodčího soudu, opatřené doložkou o právní moci a vykonatelnosti; právní moc a vykonavatelnost bude prokázati veřejnými listinami, pokud se nepodává z vyhotovení samého, a jde-li o výrok soudu rozhodčího, jsou-li splněna ustanovení článku 32, odst. 4;

b) překlad listin, uvedených v ustanoveních tohoto článku pod písm. a), pořízený soudním tlumočníkem jedné ze Stran.

(1) Byla-li na území oné Strany, jejíž soud rozhodnutí vydal, v důsledku žaloby o obnovu (zmatečnost) exekuce odložena nebo zastavena, je třeba odložiti povolení exekuce, a byla-li již povolena, odložiti provedení exekuce na území té Strany, kde má býti rozhodnutí vykonáno.

(2) Jinak odložení nebo zastavení exekuce nařízené na území oné Strany, jejíž soud rozhodnutí vydal, nemá vlivu na řízení, které na území druhé Strany bylo zahájeno podle téhož rozhodnutí za účelem povolení exekuce, ani na exekuci samu.

HLAVA PÁTÁ
Věci pozůstalostní
Příslušnost pozůstalostních soudů a úřadů
Práva a povinnosti místních soudů a úřadů.
Nakládání s pořízením pro případ smrti
Vydání pozůstalosti
Dědický průkaz
Konkurs nebo likvidace
Pozůstalosti osob na cestě
Odúmrť
Právo konsulovo k zastupování
Vysvětlení pojmů užívaných v této hlavě

(1) K pozůstalostnímu řízení jsou povolány úřady Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel. Ke shodné žádosti dědiců provedou však pozůstalostní řízení úřady Strany, kde leží pozůstalost.

(2) V případech uvedených ve článku 30 jsou příslušny soudy a úřady Strany, jejímž právem se řídí nabývání na případ smrti.

(3) Ustanovení této smlouvy se nedotýkají veřejnoprávních omezení, jimž podléhají pozůstalostní předměty na místě, kde jsou.

(1) Soudy každé Strany jsou příslušné k zajištění pozůstalosti po státním příslušníku druhé Strany podle svých zákonů a jsou povinny o provedeném zajištění bez prodlení uvědomit konsula druhé Strany. Soudy zejména jsou oprávněny ustanovit opatrovníka (správce).

(2) Soud příslušný k zajištění pozůstalosti po příslušníku druhé Strany je povinen zpravit bez průtahu konsula druhé Strany o smrti zůstavitelově a o osobách přihlásivších se k dědictví, jakož i o známých okolnostech, které se týkají osob oprávněných k pozůstalosti, o místě jejich pobytu, o pořízení pro případ smrti a o pozůstalosti a konečně o tom, zda a která zajišťovací opatření učinil.

(3) Konsul se může zúčastnit řízení k zajištění pozůstalosti zahájeného soudem.

(1) Soud příslušný k otevření pořízení pro případ smrti může otevříti pořízení pro případ smrti příslušníka druhé Strany a má v takovém případě zaslati domovskému soudu ověřený opis zápisu, sepsaného o otevření. Na žádost domovského soudu soud příslušný k otevření pořízení pro případ smrti zašle mu toto pořízení, zachovávaje předpisy svého práva.

(2) Domovský soud, u něhož je pořízení pro případ smrti, je povinen k žádosti soudu příslušného k zajištění pozůstalosti vydati mu ověřený opis tohoto pořízení.

(1) Soud, který zajistil pozůstalost po příslušníku druhé Strany, je povinen vydati ji dědicům nebo vykonavateli posledního pořízení a jestliže se tyto osoby nepřihlásily do tří měsíců po smrti zůstavitele a neprokázaly svého oprávnění, je povinen vydati pozůstalost domovskému soudu zůstavitelovu.

(2) Po uplynutí této lhůty je soud, který zajistil pozůstalost, oprávněn zadržeti pozůstalostní věci jen k zajištění nároků, vznesených proti pozůstalosti nebo k uspokojení z pozůstalosti, avšak nikoli déle než dalších šest měsíců. Po uplynutí této lhůty má pozůstalost vydati domovskému soudu, ačli nejde o zajištění nároků proti pozůstalosti nebo o jejich uspokojení z pozůstalosti, pokud byly uznány aneb zažalovány.

(3) Pozůstalost nesmí býti vydána, nebyly-li pozůstalostní dávky zaplaceny nebo zajištěny.

(1) Odevzdací listina (usnesení o zjištění práv pozůstalosti), která (které) pochází od soudu jedné Strany, je průkazem dědických poměrů také na území druhé Strany.

(2) Na základě takové odevzdací listiny (usnesení o zjištění práv k pozůstalosti) může oprávněná osoba žádat od soudů a úřadů druhé Strany vklad nebo zápis práv ve veřejných knihách a rejstřících. Soudy a úřady druhé Strany nemohou odmítnout vklad nebo jiný zápis z toho důvodu, že nemovitost nebo právo nejsou uvedeny v odevzdací listině (usnesení o zjištění práv k pozůstalosti).

(1) Výrazy, užívanými v této hlavě, jest rozuměti:

a) „osobami oprávněnými k pozůstalosti“ jsou osoby, které podle práva, jež platí k projednání pozůstalosti, dlužno posuzovati jako dědice, odkazovníky nebo nepominutelné dědice;

b) „soudy“ jest rozuměti také úřady správní, pokud obstarávají podle platných předpisů Stran úkony patřící k pozůstalostnímu řízení; „domovskými soudy či úřady“ sluší rozuměti soudy či úřady oné Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti;

c) pod dojmem „práva“ se rozumí na území každé Strany právní předpisy oné oblasti právní, které jsou rozhodné podle předpisů interlokálního práva platného na území dotčené Strany.

(2) Ustanovení této hlavy nevylučují, aby se na území obou Stran použilo předpisů, které tam mají povahu předpisů donucovacích.

HLAVA ŠESTÁ
Listiny
Sdělení výpisů z matrik

(1) Listiny, které jsou na území jedné Strany zřízeny nebo ověřeny soudem nebo veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění nebo osobou nadanou veřejnou vírou v oboru působnosti jí přikázaném v předepsané formě a jsou opatřeny úřední pečetí, nepotřebují na území druhé Strany žádné ověření.

(2) Listiny, které na území jedné Strany platí za listiny veřejné, požívají také na území druhé Strany průvodní moci listin veřejných.

(1) Právní poměry dědické se spravují právním řádem Strany, jejímž byl zůstavitel příslušníkem v době své smrti.

(2) Způsobilost nabýti pozůstalosti právem dědickým musí být splněna jak podle práva Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel, tak i podle práva Strany, jejímž příslušníkem je ten, kdo uplatňuje nárok z práva dědického.

(3) Zda pozůstalost je odúmrtí, se posuzuje podle práva Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti.