(1) Soudní rozhodnutí jedné Strany, která podle jejího práva nabyla právní moci, budou uznávána na území druhé Strany.

(2) Soudními rozhodnutími ve smyslu odstavce 1 se rozumějí rozsudky a jiná jim na roveň postavená rozhodnutí (bez rozdílu jejich pojmenování), vydaná soudy občanskými jak ve věci hlavní, tak i ve věci nákladů řízení.

(3) Soudním rozhodnutím ve smyslu předcházejících odstavců jsou postavena na roveň pravomocná rozhodnutí zvláštních soudů, jakož i soudů rozhodčích. Rozhodnutí soudů rozhodčích jsou však postavena na roveň toliko tehdy, jestliže rozhodčí smlouva byla sjednána písemně a rozhodce nebo rozhodci byli jmenováni stranami samými nebo osobou třetí, které strany jmenování svěřily, nebo konečně soudem. Jmenování rozhodce nebo svěření jmenování osobě třetí musí býti osvědčeno listinou.

(4) Rozhodnutí soudů jedné Strany budou uznána na území druhé Strany, jestliže právní moc bude potvrzena soudem, který ve věci rozhodl v první stolici. Právní moc výroků rozhodčích potvrzuje soud, příslušný podle právního řádu Strany, na jejímž území byl výrok vydán.