(1) Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší soudu Strany, jejímž příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.

(2) V případech nutných mohou československé soudy podle práva, platného v republice Československé, prohlásit státního příslušníka polského za mrtvého, pokud účinky tohoto prohlášení mají nastat na území Československé republiky. Soudům polským přísluší za stejných okolností a s týmiž účinky toto právo co do státních příslušníků československých.

(3) Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého, vydané podle odstavce 2, může býti změněno nebo zrušeno soudem Strany, který rozhodnutí vydal, došlo-li na území Strany, jejímž příslušníkem byla nezvěstná osoba, k prohlášení za mrtvého soudem této Strany s jiným datem domnělé smrti nebo byl-li návrh na prohlášení za mrtvého soudem této Strany pravoplatně odmítnut nebo zamítnut.