(1) Nároky na pracovní příjmy při nepřítomnosti v práci pro nemoc (úraz) nebo pro těhotenství (mateřství) se posuzují do prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto nařízení podle předpisů platných před jeho účinností. Celková doba trvání nároku na pracovní příjmy nesmí však přesáhnouti dobu, po kterou příslušely služební příjmy podle předpisů uvedených v předchozí větě.

(2) Byly-li zaměstnanci v době uvedené v odstavci 1 vyplaceny toliko peněžité dávky z národního pojištění nemocenského, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci částky, rovnající se rozdílu mezi těmito dávkami a pracovními příjmy, na které by zaměstnanec měl nárok podle odstavce 1. Zaměstnavatel je oprávněn zúčtovati si částky, které byly v této době vyplaceny zaměstnanci vedle pracovních příjmů na peněžitých dávkách národního pojištění nemocenského.