Práva a povinnosti.

(1) Při nastoupení práce složí zaměstnanec tento slib:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a nařízení Československé republiky, že budu své povinnosti plnit pilně, svědomitě a nestranně, zejména že budu poslušen příkazů vedoucích, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech a že při veškerém svém jednání budu mít na zřeteli jen zájmy služby a prospěch republiky a jejího lidu“.

(2) Slib se složí tak, že slibující opakuje předčítané znění slibu a podá ruku tomu, kdo slib přijímá.

(3) Po složení slibu podepíše slibující písemné znění slibu opatřené datem, kdy slib byl složen.

(1) Zaměstnanec je povinen uposlechnout příkazu vedoucího a vykonat jej svědomitě, přesně a bez průtahu.

(2) Domnívá-li se zaměstnanec, že příkaz jemu uložený se příčí zásadám lidově demokratického zřízení nebo že by jeho provedením byl ohrožen jiný obecný zájem nebo zřejmě vznikla neodůvodněná škoda, je povinen upozornit na to vedoucího ještě před provedením příkazu. Trvá-li vedoucí na provedení příkazu, dá jej písemně.

(3) Příkazu nesmí však zaměstnanec uposlechnout, odporuje-li zjevně povinné věrnosti Československé republice nebo ukládá-li zřejmě trestné jednání. O takovém příkazu podá zprávu přímo nadřízenému úřadu (orgánu).

(1) Vedoucí zaměstnanec je osobně odpověden za splnění úkolů uložených zaměstnancům, kteří mu podléhají. Je povinen zejména:

(2) Vedoucí nesmí bez důležitých důvodů ukládat přiděleným zaměstnancům provedení prací, které má podle platných předpisů, po případě podle daných příkazů, vykonat sám.

(1) Zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o nichž se dověděl při práci nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby byly zachovány v tajnosti.

(2) Povinnosti mlčenlivosti může zaměstnance pro určitý případ zprostit osobní úřad nebo úřad jím k tomu zmocněný.

(3) Zaměstnanci jsou povinni starat se o pečlivé a bezpečné uložení úředních spisů a pomůcek. Zaměstnanci mohou dovolit, aby bylo nahlédnuto do úředních knih, plánů a spisů nebo byly pořizovány z nich opisy nebo výpisy, jen pokud to příslušné předpisy připouštějí.

(1) Zaměstnanec je povinen převzít a vykonávat vedlejší činnost i v jiném oboru státní správy, která odpovídá jeho pravidelným úkolům. Je-li toho třeba, poskytne se mu přiměřená úleva v hlavní činnosti.

(2) Pokud pro výkon činnosti uložené takto zaměstnanci neplatí zvláštní předpisy, odpovídá zaměstnanec za její řádný výkon podle předpisů platných pro jeho činnost hlavní.

(1) Placenou soukromou vedlejší činnost smí zaměstnanec vykonávat jen po předchozím povolení osobního úřadu. Udělené povolení je kdykoliv odvolatelné.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činnost vědeckou a uměleckou.

(1) Osoby, jež jsou příbuzné nebo sešvagřené v přímé řadě vůbec, v řadě pobočné až do třetího stupně, dále manželé a osoby, jež jsou v poměru poručenském nebo osvojeneckém, nesmějí být zaměstnány tak, aby jedna byla přímo podřízena druhé nebo podléhala její pokladní nebo účetní kontrole.

(2) Uchazeči o přijetí do práce jsou povinni oznámit před přijetím příbuzenský nebo rodinný vztah uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr nebo jiný rodinný vztah až po přijetí, je zaměstnanec povinen tuto okolnost ihned oznámit.

(3) Vyžaduje-li toho zájem služby, může ústřední úřad nebo úřad (orgán) jím k tomu zmocněný povolit výjimku ze zákazu podle odstavce 1.

(1) Zaměstnance lze přechodně přidělit jen na dobu nezbytné potřeby. Má-li přechodné přidělení trvat déle než šest měsíců, u učitelů déle než na dobu školního roku, je k němu třeba souhlasu ústředního úřadu.

(2) O přeložení zaměstnance, s nímž je spojena změna osobního úřadu, rozhoduje ústřední úřad.

(3) O převodu zaměstnance do jiného oboru státní správy rozhoduje dosavadní ústřední úřad v dohodě s ústředním úřadem, do jehož oboru se zaměstnanec převádí.

(4) U odborných zaměstnanců národních výborů se provede opatření podle odstavce 1 věty druhé a podle odstavců 2 a 3 v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Je-li zaměstnanec pro nemoc nebo pro úraz schopen pracovat trvale nebo přechodně po delší dobu jen v omezené míře nebo sice plně, ale na jiném pracovišti, anebo konat jinou práci než dosud, může osobní úřad učinit vhodné opatření a za tím účelem ho po případě přeškolit nebo poskytnout mu jiným vhodným způsobem příležitost, aby se vyučil (vycvičil) pro jinou práci.

(2) Opatření podle předchozího odstavce buďtež volena tak, aby hmotné zabezpečení zaměstnance nebylo ohroženo a aby opatření byla při tom účelná a hospodárná.

(1) Zaměstnanec je povinen při skončení pracovního poměru řádně předat práci a vrátit pracovní pomůcky.

(2) Zaměstnanec obývající služební nebo naturální byt je povinen při skončení pracovního poměru odstěhovat se z tohoto bytu, jakmile mu bude obstarán přiměřený byt náhradní.

(3) Povinnost mlčenlivosti i povinnost nahradit státu škodu trvá i po skončení pracovního poměru.

(4) Při skončení pracovního poměru vydá se zaměstnanci na jeho žádost osvědčení o délce a způsobu zaměstnání.

a) starat se o to, aby zaměstnanci, kteří jsou mu podřízeni, měli při své práci vždy na zřeteli politické a hospodářské úkoly státu a aby proto stále zdokonalovali svou práci a politické a odborné vědomosti,

b) pečovat o zlepšení pracovního výkonu účelným uspořádáním práce a dozoru na ni, jejím spravedlivým rozdělením podle schopností a sil zaměstnanců, hospodárným využitím pracovní doby a vlastní účastí na zvlášť významných úkolech a pracích,

d) starat se o to, aby práce v úseku svěřeném jeho řízení a kontrole byla vykonávána nejmenším potřebným počtem zaměstnanců,

c) působit k tomu, aby mezi ním a zaměstnanci a mezi zaměstnanci navzájem byla důvěra jako základ pracovní výkonnosti a uvědomělé pracovní kázně.

(1) Proti zaměstnancům, kteří se proviní tím, že poruší své povinnosti, lze použít bez újmy jejich odpovědnosti podle jiných předpisů jako výchovných prostředků kárných opatření (§ 16).

(2) Kárné opatření lze uložit pouze do měsíce ode dne, kdy se o provinění zaměstnance dozvěděl vedoucí úřadu (orgánu), který je oprávněn kárné opatření uložit (§ 27), nejpozději však do jednoho roku, a jde-li o provinění zjištěné orgány vnitřní kontroly, do dvou let ode dne, kdy se zaměstnanec provinění dopustil.

b) veřejné důtky,

a) důtky,

c) snížení funkčního nebo základního platu až o 10 %, popřípadě převedení na jinou práci; tato opatření lze uložit nejdéle na dobu tří měsíců.

(1) Jako kárných opatření lze použít

(2) Při rozhodování o tom, jakých opatření má být vůči zaměstnanci použito, je třeba přihlížet k závažnosti jeho provinění, způsobené škodě, míře jeho zavinění a jeho dosavadnímu postoji k práci. Jde-li o porušení povinnosti nepatrného významu, vedoucí je zaměstnanci pouze vytkne a poučí ho o nesprávnosti jeho jednání.

(3) Ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zůstávají nedotčena.

(4) Za totéž provinění lze uložit zaměstnanci pouze jedno z kárných opatření uvedených v odstavci 1. Byl-li zaměstnanec odsouzen pro trestný čin nebo mu byl uložen trest v trestním řízení správním, popřípadě kárný trest ministerstvem státní kontroly nebo kárné opatření podle zákona č. 24/1957 Sb., nemůže mu být za totéž provinění uloženo ještě také kárné opatření podle tohoto nařízení. Bylo-li o provinění zaměstnance zahájeno některé z uvedených řízení, je třeba vyčkat jeho výsledku; doba tohoto řízení se nezapočítává do doby, ve které lze uložit kárné opatření (§ 15 odst. 2).

(1) Stane-li se zaměstnanec důvodně podezřelým z provinění takové povahy, že jeho dalším setrváním na dosavadním pracovišti by byly ohroženy důležité obecné zájmy, přidělí jej osobní úřad na jiné pracoviště, pokud nedojde k zrušení pracovního poměru. Není-li to možné, učiní podle předpisů o tom platných opatření, aby byl přidělen k jiné práci než ve státní správě, a do doby, než toto přidělení bude provedeno, zprostí ho výkonu práce. Nestrpí-li věc odkladu, učiní uvedená opatření v mezích své příslušnosti služební úřad a oznámí to neprodleně osobnímu úřadu.

(2) Po dobu zproštění výkonu práce přísluší svobodnému zaměstnanci 30 procent a ženatému zaměstnanci 50 procent základního platu. Tato část základního platu se zvyšuje o 10 procent na každé dítě, na které přísluší přídavek na děti, nejvýše však do výše dvou třetin základního platu. Přídavek na děti přísluší nezkrácený. Jiné příjmy získané zaměstnancem v této době se započítávají na tuto částku.

(3) Pominou-li okolnosti, které odůvodňovaly opatření uvedená v odstavci 1, zařídí se jejich zrušení. Prokáže-li se, že se zaměstnanec nedopustil činu kladeného mu za vinu, zařídí se jeho návrat do práce a doplacení příjmů, které mu nebyly vyplaceny vzhledem k ustanovení předchozího odstavce. Na tento doplatek se započítávají jiné příjmy získané v době zproštění výkonu práce.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí přiměřeně i pro zaměstnance, u nichž zproštění výkonu práce nastalo uvalením vazby.