(1) Zjistí-li asistentka nepravidelnost ve vývoji nebo stavu těhotenství nebo jakoukoli nemoc nebo fysickou nebo psychickou poruchu u těhotné ženy, je povinna vyzvati ji k návštěvě poradny nebo k vyšetření u lékaře, nebo podle okolností zavolá lékaře k ní. V další péčí o tuto ženu se asistentka řídí pokyny poradny nebo lékaře.

(2) Lékaře zavolá také, zemře-li náhle těhotná nebo hrozí-li jí nebezpečí smrti; je-li to již na konci těhotenství a plod žije, povolá k umírající lékaře, aby mohl zachránit dítě.

(3) Asistentka je povinna poslati těhotnou ženu do ústavu, když uvedené nepravidelnosti nemohou býti pro svoji povahu, stupeň nebo zvláštní okolnosti (bytové, rodinné poměry, nedostatek domácí péče a pod.) v domácnosti řádně ošetřeny.