(1) Po odpykání poloviny uloženého trestu, nejméně však tří měsíců, může být vězeň z tábora nucené práce podmíněně propuštěn, prokázal-li za výkonu trestu svou prací a svým chováním polepšení, opravňující k naději, že povede řádný život pracujícího člověka.

(2) Při podmíněném propuštění se stanoví zkušební doba na jeden až pět let; tato doba počíná dnem podmíněného propuštění.

(3) Podmíněné propuštění lze vázat na podmínku, že propuštěný splní ve zkušební době určité povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.

(4) Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, hledí se na něho jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn; jinak se rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.

(5) Stejně se hledí na podmíněně propuštěného, jako by trest odpykal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, nerozhodne-li se bez jeho viny do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

(6) Veškerá rozhodnutí, týkající se podmíněného propuštění činí trestní komise krajského národního výboru, v jehož obvodu byl nález vydán.