(1) Ustanovení čl. 11 platí obdobně i pro poskytování léčebné péče osobám, požívajícím ze sociálního pojištění jednoho státu důchodu (pense) nebo opakující se peněžité dávky pro poškození nebo usmrcení podnikovým úrazem (nemocí z povolání), které bydlí na území státu druhého, pokud se podle zákonodárství prvního státu poskytuje léčebná péče důchodcům a jejich rodinným příslušníkům. Se svolením nejvyšších správních úřadů mohou nositelé pojištění sjednati podrobnosti a případně ujednati, že náklady na léčebnou péči budou hrazeny paušálními částkami.