B. USTANOVENÍ PODROBNÁ.

I. Nemocenské pojištění (pojištění pro případ nemoci a mateřství)

(1) Nositel pojištění jednoho státu, který je povinen poskytovati dávky oprávněným osobám bydlícím na území státu druhého, poskytuje tyto dávky (peněžité i věcné) prostřednictvím dožádaného nositele pojištění státu druhého. Věcné dávky poskytne dožádaný nositel pojištění podle svých předpisů, pokud není v dožádání určeno jinak. Nezbytnou léčebnou péči poskytne příslušný nositel pojištění druhého státu i bez dožádání. Dožádanému nositeli pojištění se nahradí skutečně vzešlé výlohy; pro náhradu nákladů na věcné dávky platí přitom sazby, jichž používá dožádaný nositel pojištění pro své vlastní pojištěnce a jejich oprávněné rodinné příslušníky.

(2) Se svolením nejvyšších správních úřadů mohou nositelé pojištění sjednati podrobnosti a případně ujednati, že náklady na dávky pro rodinné příslušníky budou hrazeny paušálními částkami.

(1) Ustanovení čl. 11 platí obdobně i pro poskytování léčebné péče osobám, požívajícím ze sociálního pojištění jednoho státu důchodu (pense) nebo opakující se peněžité dávky pro poškození nebo usmrcení podnikovým úrazem (nemocí z povolání), které bydlí na území státu druhého, pokud se podle zákonodárství prvního státu poskytuje léčebná péče důchodcům a jejich rodinným příslušníkům. Se svolením nejvyšších správních úřadů mohou nositelé pojištění sjednati podrobnosti a případně ujednati, že náklady na léčebnou péči budou hrazeny paušálními částkami.

(2) Poskytují-li nositelé pojištění obou států důchody podle ustanovení čl. 13, odst. 2 (dílčí důchody), jdou náklady léčebné péče o důchodce a jejich rodinné příslušníky k tíži příslušného nositele pojištění státu pobytu oprávněného.

II. Důchodové (pensijní) pojištění.

(1) U osob, jež byly pojištěny postupně v obou státech v důchodovém (pensijním) pojištění, sečtou se doby pojištění (doby příspěvkové), dokonané v obou státech, při výpočtu nejkratší doby pojištění (doby příspěvkové) potřebné pro nárok na pojistnou dávku nebo pro přípustnost dobrovolného pokračování v pojištění. Dobám pojištění (dobám příspěvkovým) se kladou na roveň jiné doby, které jsou podle předpisu smluvního státu, ve kterém byly stráveny, započitatelné do nejkratší doby pojištění nutné pro nárok na pojistnou dávku. Kryjí-li se doby pojištění (doby příspěvkové) a doby jim na roveň kladené v obou státech, počítají se jen jednou. Doby získané na podkladě téhož způsobu zaměstnání v obou státech se sečtou, je-li určité trvání takového zaměstnání podmínkou přiznání důchodu nebo zvláštních výhod.

(2) Nastane-li pojistný případ, poskytují nositelé pojištění obou států důchod, na nějž je nárok podle vnitrostátních předpisů, přihlížejíce k odstavci 1 tohoto článku. Pro vyměření důchodu vezmou se za základ vnitrostátní doby pojištění (doby příspěvkové) a jiné doby, podle vnitrostátních předpisů jim při vyměřování důchodu na roveň postavené. Ze základní částky platí se však jen díl, který odpovídá poměru vnitrostátních dob k úhrnu dob v obou státech, vzatých za základ pro vyměření důchodu. Stejně jako základní částka dělí se i jiné části dávek, poskytované v obou státech, jejichž výměra nezávisí na délce pojištěné doby.

(3) Ke krácení podle předchozích ustanovení nedojde, nebylo-li získáno v jednom z obou států aspoň 12 měsíců (52 týdnů) pojištění měsíců-týdnů-příspěvkových; v takovém případě není nároku proti nositeli pojištění tohoto státu.

(4) Jestliže osoba postižená pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nedokonala ani s přihlédnutím k ustanovení odstavce 1 nejkratší dobu nutnou pro nárok na pojistnou dávku v žádném z obou států, přísluší důchod jen od nositele pojištění, u něhož byla postižená osoba pojištěna v době vzniku pojistného případu.

(5) Na jednorázové dávky se ustanovení tohoto článku nevztahují.

(6) Rozhodnutí nositele pojištění jednoho státu, že zde je invalidita všeobecná nebo invalidita z povolání, je závazné pro nositele pojištění státu druhého, shodují-li se věcně pojmy invalidity v obou státech.

(7) Ukáže-li se to potřebným, dohodnou se nejvyšší správní úřady obou států na způsobu provádění tohoto článku.

a) podle vnitrostátních předpisů, jsou-li podmínky nároku splněny bez zřetele k ustanovení čl. 13, odst. 1,

b) ve zkrácené výměře podle ustanovení čl. 13, odst. 2, jsou-li podmínky nároku splněny toliko s přihlédnutím k ustanovení čl. 13, odst. 1.

(1) K ustanovením úmluvy, uzavřené jedním z obou států se státem třetím v oboru upraveném v čl. 13 této úmluvy, bude přihlíženo při provádění čl. 13 jako k vnitrostátním předpisům státu prvního, jsou-li v uvedených ustanoveních úmluvy státní příslušníci druhého státu postaveni na roveň příslušníkům státu prvního.

(2) Jestliže jeden z obou smluvních států přihlíží podle svých vnitrostátních předpisů k dobám pojištění (dobám příspěvkovým) a dobám jim na roveň postaveným, které jeho občané strávili na území třetího státu, jako k dobám stráveným na vlastním území, bude i druhý smluvní stát při použití ustanovení čl. 13 tyto doby klásti na roveň dobám stráveným na území prvního státu.

III. Pojištění (zaopatření) pro případ nezaměstnanosti.