§ 1
Tato vyhláška upravuje náhradu výdajů při pracovních cestách a při vnějším řízení (§ 2 odst. 1 a 2 zákona), jež vzniknou osobám, které nejsou v zaměstnaneckém poměru ani veřejnými funkcionáři.
§ 2
(1) Osoby uvedené v § 1 mají vůči tomu, kdo je pověřil pracovním výkonem (dále jen „pověřovatel“), nárok na náhradu výdajů, které jim vzniknou při pracovních cestách a při vnějším řízení, bylo-li konání pracovních cest, po případě vnějšího řízení s pověřovatelem dohodnuto nebo, není-li o tom výslovné dohody, bylo-li jich třeba k provedení pracovního výkonu.
(2) Náhrada se poskytuje ve výši, ve které se obdobné výdaje hradí zaměstnancům podle vyhlášky ministerstva práce a sociální péče č. 486/1950 Ú. l. I, kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních stěhovacích a jiných výdajů.
§ 3
(1) V případech, kde povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, a v případech, kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným úkolům toho, kdo je koná, stanoví výši náhrad pro jednotlivé obory činnosti osob uvedených v § 1 ústřední úřady příslušné podle ustanovení § 5 odst. 1 vládního nařízení č. 235/1949 Sb.
(2) Než budou stanoveny náhrady podle odstavce 1, platí dosavadní cenové předpisy, avšak s omezením, že náhrady podle nich poskytované nesmějí přesahovat částky náhrad, které by v obdobných případech příslušely zaměstnancům podle vyhlášky ministerstva práce a sociální péče č. 486/1950 Ú. l. I, po případě podle jiných předpisů.
(3) V pochybnostech o tom, jde-li o některý z případů uvedených v odstavci 1, či přísluší-li náhrada podle § 2, rozhodne ústřední úřad uvedený v odstavci 1.
§ 4
S výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 3 odst. 2 pozbývají dnem počátku účinnosti této vyhlášky platnosti předpisy a ustanovení, jež upravují věci, na něž se vztahuje tato vyhláška.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950.