§ 2
Všeobecná ustanovení.
(1) Lihové předpisy se vztahují na lihovarské závody, výrobce, zušlechťovatele, zpracovatele, spotřebitele, dovozce a vývozce lihu a držitele zařízení způsobilých k výrobě lihu.
(2) Za zpracovatele lihu se považují závody nebo živnosti, které používají lihu k výrobě zboží jako hlavní nebo pomocné suroviny.
(3) Za spotřebitele lihu se považují závody, živnosti, ústavy nebo zřízení, které upotřebují po živnostensku líh k cídění, čištění, osvětlování, rozpouštění, ředění, vaření a pod., dále k laboratorním, výzkumným, vědeckým, vyučovacím nebo zdravotnickým účelům.
(4) Oběhem lihu se rozumí jakákoliv manipulace s lihem po jeho registraci kontrolním lihovým měřidlem, přesuny mezi závody výrobními, prodávajícími a nakupujícími, jeho další zušlechťování v lihovarských závodech, jakož i vyskladnění lihu v daňově vázaném oběhu.
(5) Za evidovanou výrobu lihu se považuje jen výroba lihu z lihovarských surovin, nikoliv však zušlechťování již zúčtovaného lihu.
(6) Úřední dozor vykonávaný okresním národním výborem se označuje jako kontrolní dozor, revisní činnost krajských národních výborů se označuje jako odborný dozor.
(7) Pro základní měrnou jednotku lihu a pro ostatní pojmy jsou směrodatná ustanovení vyhlášky ministerstva výživy č. 565/1950 Ú. l. I, o hospodaření s lihem.
(8) Tam, kde je v této vyhlášce uveden okresní národní výbor, je tím míněn též obvodní, jednotný a ústřední národní výbor. Tam, kde je v této vyhlášce uveden krajský národní výbor, je tím míněn též ústřední národní výbor hlavního města Prahy.