(1) Nemůže-li zaměstnanec z nutných provozních důvodů konat svou obvyklou úkolovou práci a je-li přeřazen do časové mzdy nebo do úkolové práce nižší hodnoty, obdrží svůj průměrný úkolový výdělek z předchozího mzdového období, nejvýše však za jeden pracovní den. Dosáhne-li vyššího výdělku, náleží mu dosažený vyšší výdělek.

(2) Musí-li zaměstnanec pracující v úkolu z důvodů, jež netkví v jeho osobě, čekati v jednom dnu déle než 30 minut, třeba několikráte v kratších intervalech, obdrží za tuto dobu čekání náhradu ve výši průměrného výdělku posledního mzdového období, nejvýše sazbu úkolového tarifu pro příslušnou pracovní třídu právě přerušené práce. V případech, kdy průměrný výdělek v posledním zúčtovacím období byl nižší než tato sazba, má nárok na náhradu pouze ve výši tohoto skutečného průměrného výdělku. Tato náhrada může býti poskytována jen v řádně prokazatelných výjimečných případech a nesmí se poskytovati pravidelně.