Oddíl 4.
Stíhání porušení povinností.

(1) Porušení povinností se stíhá a trestá bez újmy odpovědnosti podle jiných předpisů podle tohoto usnesení jako provinění. Porušení povinností nepatrného významu se netrestá, avšak veliteli přísluší, aby je zaměstnanci vytkl a poučil ho.

(2) Trestnost provinění zanikne, uplynou-li od porušení povinnosti tři roky. Zakládá-li porušení povinností skutkovou podstatu činu trestného soudně nebo ve správním trestním řízení, nepromlčí se provinění dříve, než nastane promlčení podle příslušných trestních předpisů.

(3) Peněžité tresty připadají státní pokladně.

(1) Kárné tresty jsou:

(2) Peněžitý trest lze uložit až do výše jednoměsíčního základního platu, při čemž možno zaměstnanci povolit přiměřené měsíční splátky.

1. veřejná důtka,

2. peněžitý trest,

3. snížení hodnosti.

(3) Opatření podle odstavce 1 se zruší, jakmile pominou okolnosti, které je odůvodňují. Prokáže-li se, že se zaměstnanec nedopustil činu kladeného mu za vinu, zařídí se jeho návrat na původní pracoviště a zadržené příjmy se mu doplatí. Na doplatek se započítávají jiné příjmy získané v době zproštění výkonu práce.

b) stane-li se důvodně podezřelým z provinění takové povahy, že by dalším setrváním v práci byly ohroženy důležité obecné zájmy, a nevystačí-li se s přeložením zaměstnance na jiné pracoviště.

a) bude-li vzat do vazby,

(1) Nedojde-li k zrušení pracovního poměru podle §§ 20 až 23, zprostí velitel zaměstnance výkonu práce:

(2) Po dobu zproštění výkonu práce přísluší svobodnému zaměstnanci 30%, ženatému 50% základního platu. Tato částka se zvyšuje o 10% na každé dítě, na které přísluší přídavek na děti, nejvýše však do výše dvou třetin základního platu. Přídavek na děti přísluší nezkrácený. Jiné příjmy získané zaměstnancem v této době se započítávají na tuto částku.