(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno v obecném zájmu.

(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance:

(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.

(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. O podrobnostech platí obdobně předpisy vydané pro správní zaměstnance.

a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,

b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,

c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,

d) poruší-li hrubě své povinnosti,

e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,

f) pozbude-li československého občanství,

g) je-li v obecném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.