Všeobecná ustanovení.

(1) Provoz na veřejných silnicích vyžaduje bezpodmínečnou a uvědomělou kázeň všech jejich uživatelů. Každý musí při užívání veřejné silnice dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu. Musí rovněž dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost osob a nepoškozoval majetek, zejména také veřejnou silnici a aby nerušil na ní pořádek.

(2) Užívání veřejné silnice se řídí všeobecnými pravidly silničního provozu nebo místní úpravou anebo pokyny dopravních orgánů.

(1) Každý smí užívat veřejné silnice obvyklým způsobem k účelům, k nimž je určena.

(2) Osoby, které by pro svůj věk nebo pro tělesnou nebo duševní vadu mohly ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu či bezpečnost osob nebo majetku anebo pořádek na veřejné silnici, mohou užívat veřejné silnice jen, je-li vhodně postaráno o to, aby k ohrožení nedošlo.

(3) Podmínka stanovená v odstavci 2 je splněna zejména, jsou-li takové osoby doprovázeny průvodcem nebo cvičeným psem, anebo lze-li jejich vadu poznat podle bílé hole, které používají. Bílou hůl smějí používat jen osoby s tělesnou vadou, kterým to bylo povoleno místním národním výborem v místě jejich bydliště nebo pracoviště.

(4) Pro řidiče vozidel platí ještě vyhláška ministerstva dopravy č. 328/1951 Ú. l. I, o způsobilosti vozidel k provozu na veřejných silnicích, o způsobilosti k jejich řízení a o péči a rozvoj motorismu.