(1) Dodací lhůta se stanoví buď určením dne nebo určením časového období (měsíc, týden a pod.).

(2) Dodací lhůta se považuje za splněnou:

a) je-li zboží v určený den nebo nejpozději v poslední den určeného období v místě plnění;

b) v poslední den původně stanovené lhůty, jestliže dodavatel povolil odběrateli na jeho žádost odklad jakostní zkoušky na dobu po dodací lhůtě, s výjimkou těch případů, v nichž odběratel zboží pro vady jakosti nepřevzal;

c) měl-li odběratel podle smlouvy udělit dodavateli odesílací disposice dodatečně a nejdojdou-li disposice dodavateli ve smluvené lhůtě, považuje se dodací lhůta za splněnou v den, kdy bylo zboží připraveno k dodávce, stalo-li se tak ještě v dodací lhůtě. Nebyla-li smluvena lhůta pro zaslání disposic odběratelem, je dodavatel povinen oznámit nejpozději v poslední den dodací lhůty odběrateli pohotovost zboží k převzetí, čímž je dodací lhůta splněna;

d) jestliže odběratel zboží v dodací lhůtě neodebral nebo jestliže se odeslání zboží jeho vinou zdrželo.