I. Všeobecná ustanovení o nádobách na hořlavé kapaliny.
Základní vlastnosti nádob na hořlavé kapaliny
(k § 22).

1.Nádoby k uskladňování (přechovávání) a k přepravě hořlavých kapalin (uskladňovací nádrže, sudy, cisterny a pod.) musí být dostatečně pevné, dokonale těsné, z nehořlavého materiálu, odborně zhotoveny a náležitě označeny (§ 22 vyhlášky).Pevnost, těsnost, nehořlavost materiálu, odbornost zhotovení, označení.
2.Aby bylo možno nádobu považovat za dostatečné pevnou, musí být bud’ zhotovena z nerozbitného materiálu nebo musí být vhodným způsobem chráněna proti rozbití.Vysvětlení pojmu pevnosti.
3.Hořlavé kapaliny I. a II. třídy směji se uskladňovat a přepravovat jen v nerozbitných, zpravidla kovových nádobách, jež mohou být do obsahu 20 l spájené a při větším obsahu jedině svářené. Výjimku tvoří hořlavé kapaliny, při nichž požadavek čistoty nebo ohled na chemický účinek vyžaduje nádob skleněných nebo kameninových. Takové nádoby musí však být při přepravě uloženy v ochranných koších nebo jiných obalech. Ochranné koše a obaly s lehce rozbitelnými nádobami musí být opatřeny ještě nápisem „Opatrně nosit a přepravovat”.Nádoby na hořlavé kapaliny I. a II. třídy.
4.Všechny nádoby, v nichž se hořlavé kapaliny přechovávají, uskladňují a přepravují, musí být opatřeny nesmazatelným nápisem „Hořlavá kapalina” a označením třídy nebezpečnosti kapalin nebo pojmenováním, z něhož by bylo možno třídu kapalin snadno rozeznat. Třída hořlavých kapalin musí být u podzemních nádrží vyznačena na příslušném čerpacím zařízení, u nadzemních nádrží na stěně nádrže. Na místech, kde jsou uloženy hořlavé kapaliny jen v sudech, označí se jejich třída tabulkou na stojanu, umístěnou viditelně v prostoru uskladněných sudů.Způsob označování nádob.

Všeobecné ustanovení o úpravě nádrží
(k § 23)
5.Nádrže k uskladňování a přepravě hořlavých kapalin musí odpovídat očekávanému namáhání při naplnění nebo provozním přetlaku i všem zatížením, které na ně a na jejich zařízení mohou působit. U kovových beztlakových nádrží jsou přípustný odborně provedené koutové svary.Konstrukce a pevnost nádrží.
6.Vnitřní úpravy nádrží musí být provedeny tak, aby kovové části vzájemným třením nezpůsobily jiskření. Vnitřní povrch nádrží m usí dostatečně vzdorovat účinkům hořlavých kapalin, které jsou v nich uskladňovány.Vnitřní úpravy nádrží.
7.Každá nádrž i s příslušným potrubím plnicím, čerpacím, vypouštěcím a odvzdušňovacím musí být dobře uzemněna a s příslušenstvím nádrže vzájemně elektricky vodivě propojena za účelem odvádění statických nábojů.Uzemnění nádrží.
8.Odvzdušňovací potrubí musí být připojeno na horní část nádrže a musí být upraveno tak, aby se v něm nemohla hromadit kondensovaná kapalina. Odvzdušňovací potrubí musí být opatřeno neprůbojnou pojistkou, a to jak na nádrži, tak i na konci potrubí. U nadzemních nádrží, stojících ve volném prostoru, stačí jen jedna neprůbojná pojistka umístěná přímo na nádrži. V zimním období je dovoleno neprůbojnou vložku u této pojistky vyřadit z činnosti. Odvzdušňovací potrubí od více nádrží může být spojeno do společného potrubí jen při použití ochranného (inertního) plynu, dále při zařízení pro převádění par hořlavých kapalin z nádrže do nádrže a při použití zařízení pro získávání kapaliny z unikajících par (rekuperace). Při tom musí být bezpečně zabráněno prošlehnutí plamene z nádrže do nádrže spolehlivou úpravou za použití neprůbojných pojistek. Neprůbojné pojistky i jiná bezpečnostní zařízení musí být v prototypech schváleny Ústavem technického dozoru. Neprůbojné pojistky se nepožadují při uskladňování hořlavých kapalin III. třídy.Odvzdušňovací potrubí a neprůbojné pojistky.
9.Otvory na měrné trubce uvnitř nádrže musí být zajištěny dvojitým sítkem z nekorosivního materiálu s nejméně 200 oky na 1 cm2.Sítko na měrné trubce.

Soustavy s ochranným plynem.10.Při soustavách s ochranným plynem musí být provedena opatřeni, aby bylo znemožněno čerpání kapalin z nádrže, není-li zajištěn přívod ochranného plynu. Jinak se při těchto soustavách nevyžaduje použití neprůbojných pojistek ani syfonových uzávěrů (odstavec 31).

Zkoušení nádrži
(k § 23).
Zkoušení podzemních nádrží na pevnost a těsnost.11.U podzemních uskladňovacích nádrží se provádí zkouška na pevnost vodním tlakem nejméně 2 atp. Tato zkouška může být provedena buď u výrobce nebo na místě uložení. Zkouška na těsnost se provede u těchto nádrží na místě uložení před provedením nátěru asfaltem, a to tlakem vzduchu nebo nehořlavého plynu nejvýše 1 atp a petrolejovou anebo mydlinkovou zkouškou svarů nádrže. Podzemní nádrže pro uskladňování sirouhlíku a etheru musí být vyzkoušeny vodním tlakem rovným dvojnásobnému provoznímu přetlaku, nejméně však tlakem 2 atp.
Zkoušení nadzemních a přepravních nádrží.12.Nadzemní nádrže pro uskladňování sirouhlíku a etheru musí být rovněž zkoušeny vodním tlakem rovným dvojnásobku provozního přetlaku, nejméně však tlakem 1 atp. Ostatní nadzemní nádrže a nádrže motorových nádržových vozů (autocisteren) se zkoušejí bez tlaku, pouze vodou ponechanou v nádrži po 24 hodin, u menších pojízdných nádrží (do 5.000 I) alespoň po dobu 6 hodin.
Zkoušení tlakových nadrží.13Tlakové nádrže se zkoušejí podle předpisů o tlakových nádobách na předepsaný přetlak, přičemž ty z nich, které mají bezpečně snést i přetlak při případném vnitřním výbuchu, musí být zkoušeny na přetlak vznikající při takovém výbuchu, jenž je uveden na výkresu nádrže. Tloušťky stěn nádrže musejí odpovídat tomuto tlaku.
Pravidelné přezkoušení podzemních nádrží na těsnost.14.Každá podzemní nádrž musí být pravidelně, a to zpravidla při jejím čištění, přezkoušena na těsnost Tato kontrolní zkouška těsnosti se provádí vhodnou kapalinou bez přídavného tlaku, při čemž se pozoruje hladina kapaliny v nástavci vyvedeném nad dóm nádrže. Při provádění kontroly je třeba přihlížet k tomu, aby kapalina v nádrži měla ustálenou teplotu. Nejméně jednou za 10 let přesvědčí se technická kontrola závodu zvlášť přísnou zkouškou o těsnosti nádrže
Čištěni nádrží.15Ustanovení o čištění nádrží jsou obsažena v příloze č. 3 (odstavce 5 až 16).