§ 1
Úvodní ustanovení.
Bezpečnost a plynulost provozu na silnicích je jedním ze základních předpokladů úspěšného plnění úkolů, které na dopravu klade budování socialismu v naší vlasti. Proto je třeba neustále zvyšovat péči o silniční provoz, zejména prohlubováním kázně všech uživatelů silnic, odborné způsobilosti řidičských kádrů a zlepšováním technického stavu vozidel.
Bezpečnost a plynulost provozu na silnicích je jedním ze základních předpokladů úspěšného plnění úkolů, které na dopravu klade budování socialismu v naší vlasti. Proto je třeba neustále zvyšovat péči o silniční provoz, zejména prohlubováním kázně všech uživatelů silnic, odborné způsobilosti řidičských kádrů a zlepšováním technického stavu vozidel.
Část I
DOPRAVNÍ INSPEKTORÁTY.
Působnost dopravních inspektorátů.
§ 2
(1) Ministerstvo národní bezpečnosti pečuje o bezpečnost a plynulost provozu na silnicích dopravními inspektoráty a jinými svými orgány.
(2) Dopravní inspektoráty okresního oddělení veřejné bezpečnosti (dále jen „dopravní inspektoráty OOVB“) zřízené v sídlech okresních národních výborů vykonávají působnost na území okresů, dopravní inspektoráty krajské správy veřejné bezpečnosti (dále jen „dopravní inspektoráty KSVB“) zřízené v sídlech krajských národních výborů vykonávají působnost na území krajů.
(3) Celostátní působnost vykonává hlavní dopravní inspektorát se sídlem v Praze.
§ 3
(1) Dopravní inspektorát OOVB zejména
a) řídí provoz na silnicích,
b) dohlíží na provádění výcviku a školení řidičů, vychovává je k uvědomělé kázni, k socialistickému poměru ke společnosti a hospodářským hodnotám,
c) vydává řidičské průkazy a osvědčení pro učitele výcviku řidičů motorových vozidel,
d) vychovává ostatní uživatele silnic k dopravní kázni a spolupůsobí v tomto směru při výchově školni mládeže,
e) dohlíží, aby stav vozidel neohrožoval bezpečnost a plynulost provozu na silnicích, zejména schvaluje technickou způsobilost jednotlivých motorových vozidel k provozu, byly-li na nich provedeny podstatné změny, provádí technické prohlídky motorových vozidel a vydává doklady o jejich způsobilosti k provozu,
f) vyšetřuje dopravní nehody,
g) trestá držitele a řidiče motorových a městských kolejových vozidel a ostatní uživatele silnic za přestupky předpisů vydaných, na ochranu silničního provozu,
h) vede evidenci řidičů a motorových vozidel a vydává státní poznávací značky,
ch) napomáhá národním výborům při plnění dopravních úkolů,
i) spolupracuje se Státní pojišťovnou při provádění pojištění.
(2) Schvalování technické způsobilosti a prohlídky motorových vozidel provádí technický inspektor dopravního inspektorátu OOVB.
§ 4
(1) Dopravní inspektorát KSVB zejména
a) řídí činnost dopravních inspektorátů OOVB,
b) rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím,
c) dohlíží na provádění výcviku a školení řidičů,
d) rozhoduje o odborné způsobilosti řidičů motorových a městských kolejových vozidel,
e) rozhoduje o odborné způsobilosti učitelů pro výcvik řidičů motorových a městských kolejových vozidel,
f) dohlíží, aby stav vozidel neohrožoval bezpečnost a plynulost provozu na silnicích, zejména schvaluje stavbu jednotlivých motorových vozidel, která se neshodují se schváleným typem,
g) schvaluje trvalé odnětí způsobilosti motorových vozidel k provozu,
h) eviduje učiliště, výcviková střediska a kursy pro výcvik řidičů motorových a městských kolejových vozidel a vydává o tom příslušné doklady, vede evidenci osob provádějících individuelní výcvik řidičů,
ch) napomáhá národním výborům při plnění jejich dopravních úkolů.
(2) O odborné způsobilosti řidičů motorových a městských kolejových vozidel a o způsobilosti učitelů pro výcvik řidičů rozhodují kvalifikační komise dopravního inspektorátu KSVB.
§ 5
Hlavní dopravní inspektorát zejména
a) řídí činnost podřízených dopravních inspektorátů,
b) kontroluje přípravu řidičských kádrů a sleduje činnost kvalifikačních komisí,
c) dbá, aby technický stav motorových a městských kolejových vozidel odpovídal hospodářským potřebám a požadavkům obrany vlasti,
d) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím dopravních inspektorátů KSVB vydaným v první stolici,
e) rozhoduje ve všech případech stanovených v této vyhlášce,
f) spolupracuje při řešení otázek pojištění.
§ 6
(1) Dopravní inspektoráty jsou ve stálém styku s řidiči vozidel a s podniky, které mají větší počet řidičů.
(2) Řidiči a držitelé motorových vozidel jsou na vyzvání dopravního inspektorátu povinni osobně se dostavit ve lhůtě stanovené k projednání záležitosti, po případě i s vozidlem.
(3) Dopravním inspektorátům pomáhají při dohledu na dodržování kázně, při řízení provozu na silnicích, při vyšetřování dopravních nehod a při stihání přestupků proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu také jiné orgány ministerstva národní bezpečnosti.
(4) Při rozvíjení činností směřující k zabraňování dopravním nehodám spolupracují dopravní inspektoráty s jednotnou odborovou organisací, a Státní pojišťovnou.
Část II
PRAVIDLA SILNIČNÍHO PROVOZU.
Hlava 1
Užívání silnice.
Oddíl1
Všeobecná ustanovení.
§ 7
Základní ustanovení.
(2) Užívání silnice se řídí všeobecnými pravidly silničního provozu nebo místní úpravou anebo pokyny dopravních orgánů.
(1) Provoz na silnicích vyžaduje bezpodmínečnou a uvědomělou kázeň všech jejích uživatelů. Každý musí při užívání silnice dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu. Musí rovněž dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost osob a nepoškozoval majetek, zejména také silnici a aby nerušil na ní pořádek.
(3) Silnicemi se podle této vyhlášky rozumějí i ostatní prostranství obecně nebo omezeně přístupná pro silniční provoz nebo pro některý jeho druh.
§ 8
Obecné užívány silnice.
(2) Osoby, které by pro svůj věk nebo pro tělesnou nebo duševní vadu mohly ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu či bezpečnost osob nebo majetku anebo pořádek na silnici, mohou užívat silnice, jen je-li vhodně postaráno o to, aby k ohrožení nedošlo.
(1) Každý smí užívat silnice obvyklým způsobem k účelům, k nimž je určena.
(3) Podmínka stanovená v odstavci 2 je splněna zejména, jsou-li takové osoby doprovázeny průvodcem nebo cvičeným psem anebo lze-li jejich vadu poznat podle bílé hole, které používají. Bílou hůl smějí používat jen osoby s tělesnou vadou, kterým to bylo povoleno místním národním výborem v místě jejich bydliště nebo pracoviště.
Oddíl2
O jízdě vozidly.
§ 9
Kdo může řídit vozidlo.
(2) Nemůže-li vozidlo (soupravu vozidel) bezpečně ovládat jeden řidič, je nutno přibrat potřebný počet dalších řidičů nebo dalších osob.
(1) Na silnici musí každé vozidlo nebo soupravu vozidel řídit osoba, která je k tomu způsobilá a je obeznámena s předpisy o provozu na silnicích.
§ 10
Povinnosti řidiče.
(1) Za jízdy je řidič odpovědný za řádný stav vovozidla za dodržení všech předpisů o silničním provozu. Zejména musí dbát toho, aby vozidlo stále ovládal, a muší včas učinit všechna opatření, aby provozem svého vozidla neohrožoval bezpečnost ostatních uživatelů silnice.
(2) Řidič je zejména povinen:
b) za jízdy se věnovat cele řízení vozidla a zdržet se všeho, co by odvádělo jeho pozornost,
e) okamžitě zastavit, došlo-li k nehodě, na níž měl účast,
f) odevzdat řízení vozidla osobě určené dopravním orgánem, bylo-li mu další řízení orgánem zakázáno,
g) v blízkosti obydlí, zvláště v uzavřených osadách, jet co nejtišeji.
a) před započetím jízdy pečlivě prohlédnout vozidlo, jeho výstroj i způsob uložení nákladu, zda odpovídají předpisům,
d) uposlechnout pokynů dopravních orgánů a v blízkosti dráhy též drážních orgánů, dbát dopravních značek a světelných znamení,
c) mít u sebe doklady předepsané pro provoz jeho vozidla,
(6) Při řízení vozidla musí řidič zaujmout takové místo, aby mohl vozidlo bezpečně ovládat a aby dobře viděl na silnici, nepřekážel ostatním uživatelům silnice a nebyl sám ohrožen. Vedle potahu smí jít pouze po pravé straně ve směru jízdy.
(3) Řidiči je zakázáno:
e) přepravovat v kabině a ve voze více osob, než je dovoleno.
a) použít k jízdě vadného vozidla,
b) odevzdat řízení vozidla osobě, která nemá potřebnou způsobilost k řízení,
c) řídit vozidlo, je-li jeho schopnost k řízení snížena, zejména po požití alkoholického nápoje nebo únavou,
d) připustit jízdu na stupátkách a na karoserii,
(4) Řidiči vozidla pro hromadnou dopravu osob je zakázáno za jízdy se bavit s cestujícími jíst a kouřit, otvírat dveře před úplným zastavením vozidla a vpouštět cestující do kabiny řidiče nebo do prostoru vyhraženého pro řidiče.
(5) Zjistí-li řidič na vozidle nebo nákladu závadu, která může ohrozit bezpečnost další jízdy, smí v jízdě pokračovat nejkratším směrem jen do místa, kde lze závadu odstranit. Neprodleně musí však učinit vše, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu, osob a majetku a aby provoz byl co nejméně rušen.
§ 11
Zvláštní povinnosti při provozu.
(1) Držitel vozidla a každý, kdo je řídí, je povinen za náhradu poskytnout vozidlo pro nezbytnou dobu orgánům dopravního inspektorátu a jiným orgánům národní bezpečnosti, vyžaduje-li to obecný zájem, zejména při stihání podezřelých osob, k dopravě osob zraněných nebo k jízdě na místo dopravní nehody, požáru nebo jiné živelní pohromy.
(2) K účelům podle odstavce 1 nesmějí být požadována vozidla označená značkou CD nebo CC, vozidla ozbrojených sborů, plní-li zvláštní úkoly, vozidla určená k přepravě potravin a k plnění zvláštních naléhavých úkolů.
(3) Pro stanovení výše náhrady se použije obdobně ustanovení předpisů o náhradách za používání vlastních motorových vozidel při pracovních cestách (pohonné hmoty a amortisace); výše náhrady ušlého výdělku po případě náhrady za poškození vozidla se stanoví podle obecných předpisů.
(5) Pokud tomu nebrání vážné důvody, řídí vozidlo řidič, který je k požadovaným účelům poskytl.
(4) Náhradu nákladů spojených s dopravou osob zraněných hradí ten, v jehož zájmu bylo vozidla použito.
§ 12
Povinnosti držitele vozidla.
(2) Držitel smí svěřit řízení vozidla ha silnici jen osobě, která je k tomu způsobilá. Odpovídá také za to, že vozidlo (souprava vozidel) má potřebný počet řidičů.
(1) Držitel vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném stavu a nesmí dovolit ani přikázat, aby ho bylo použito k jízdě, neodpovídá-li vozidlo nebo jeho výstroj nebo způsob uložení nákladu platným předpisům.
(3) Za splnění povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 odpovídá u právnických osob osoba odpovědná za provoz vozidla.
§ 13
Řidiči motorových vozidel musí dbát, aby provoz na silnicích byl nejen bezpečný, ale i rychlý a plynulý. Zejména řidiči těžkých a rozměrných vozidel musí řídit vozidla tak, aby tato vozidla nepřekážela v jízdě vozidlům rychlejším a menším; k tomu účelu musí neustále sledovat také provoz za vozidlem.
Plynulost provozu.
Plynulost provozu.
§ 14
Směr a způsob jízdy.
(2) Levé poloviny vozovky smí se použít jen, pokud je to nutné k předjíždění nebo je-li třeba se vyhnout překážce nebo brání-li jízdě v pravé polovině vozovky zvláštní okolnosti (náledí, sklon a pod.).
(1) Na silnicích se jezdí vpravo. Na jednosměrná silnici lze použít k jízdě celé šíře vozovky. Pomalu jedoucí vozidla a na nepřehledných místech všechna vozidla musí jet při pravém okraji vozovky; to neplatí pro vozidla, hodlající odbočit doleva (§ 18 odst. 3).
(3) Na silnicích s vozovkou o dvou nebo více dopravních pruzích oddělených pásy nebo jinak vyznačených je každý z těchto pruhů v určeném směru jednosměrný. Není-li u vozovek o třech dopravních pruzích určen směr provozu prostředního pruhu, slouží tento pruh k předjíždění.
(8) Motorová vozidla o celkové váze větší než 12 tun musí zachovávat na mostech, na nichž je jejich provoz dovolen dopravní značkou obr. 25, vzdálenost nejméně 10 m od vozidla jedoucího vpředu.
(7) Řidič je povinen zachovávat při jízdě bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před ním.
(6) Náměstí objíždějí vozidla vpravo. To neplatí, projíždí-li vozidlo náměstím po průběžné vozovce.
(5) Kolejová vozidla jezdi na dvoukolejných tratích vpravo.
(4) Na silnicích o třech nebo více dopravních pruzích smějí vnitřních pruhů používat jen motorová vozidla.
§ 15
Jízda podél nástupních ostrůvků.
(1) Kolem nástupních ostrůvků jezdí nemotorová vozidla vpravo. Výjimečně mohou podél nich jeti vlevo, jde-li o vozidlo, které pro své rozměry nebo náklad projede bezpečněji vlevo od ostrůvku anebo je-li prostor mezi ostrůvkem a chodníkem ucpán. Motorová vozidla mohou objíždět ostrůvky vlevo, zůstanou-li při tom ještě v pravé polovině vozovky a nebrání-li v provozů kolejovým vozidlům.
(2) Tam, kde musí všechna vozidla jezdit výlučně vpravo od nástupních ostrůvků, musí to být vyznačeno příslušnou dopravní značkou.
§ 16
Vyhýbání.
(1) Vyhýbá se vpravo. Každý musí vyhnout včas a v takové míře, aby míjení bylo bezpečné.
(2) Kde se nelze bezpečně minout, musí ten, kdo by takového místa dosáhl později nebo kdo jede s příkrého svahu, uvolnit cestu a zastavit. Není-li možno vyhnout, musí se vrátit ten, pro něhož je to snazší nebo méně nebezpečné.
(3) Nepřipouští-li prostor mezi kolejovým vozidlem a krajem vozovky vyhnutí vpravo, vyhýbá se vlevo.
§ 17
Předjíždění.
(1) Předjíždí se zásadně vlevo. Předjíždět lze jen tehdy, má-li řidič náležitý rozhled a nepřekáží-li předjížděním ani protijedoucím vozidlům ani ostatním uživatelům silnice. Po předjetí smí se řidič vrátit na pravou stranu vozovky teprve tehdy, když již nemůže ohrozit ty, které předjel.
(2) Řidič je povinen včas znamením pro změnu směru upozornit vozidla jedoucí za ním, že bude předjíždět a že proto vybočí do levé poloviny vozovky. Znamení pro změnu směru musí řidič ponechat po celou dobu předjíždění; to neplatí pro vozidla, pro která není ukazatel předepsán. Předjížděné vozidlo smí řidič upozornit výstražným znamením.
(8) Na zastávkách kolejových vozidel lze předjíždět stojící kolejové vozidlo jen tehdy, nejsou-li tím cestující ohrožováni. Jinak musí řidič zastavit.
(3) Řidič předjížděného vozidla musí uhnout co nejvíce doprava, nesmí zvyšovat rychlost a nesmí ani jinak překážet předjíždění.
(4) Předjíždění je zakázáno zejména:
b) má-li být předjeto vozidlo, které samo předjíždí (dvojí předjíždění),
c) dává-li řidič vozidla jedoucího vpředu znamení, že hodlá odbočit doleva.
a) na nepřehledných nebo jinak nebezpečných místech (na př. v nepřehledných zatáčkách, před vrcholem stoupání, na nebezpečných svazích), na železničních přejezdech, na křižovatkách, v tunelech, v podjezdech a v těsné blízkosti těchto míst,
(5) Vozidla odbočující doleva lze předjíždět vpravo, jestliže není již pochybnosti o směru jejich jízdy (§ 18 odst. 3).
(6) Motorová vozidla nesmějí podél nástupních ostrůvků předjíždět motorová vozidla jedoucí po druhé straně ostrůvku.
(7) Kolejová vozidla třeba předjíždět vpravo. Jedoucí kolejová vozidla lze předjíždět vlevo, není-li mezi kolejemi a okrajem vozovky pro průjezd dostatek místa. Motorová vozidla, která pro své rozměry nemohou předjet jedoucí kolejové vozidlo vpravo, musí v případech, kdy nelze předjeta ani vlevo, jet za kolejovým vozidlem v takové vzdálenosti, aby nebránila v předjíždění rychlejším a menším vozidlům.
§ 18
Odbočování.
(2) Před odbočováním vpravo musí řidič předem zajet k pravému okraji vozovky a odbočení provést tak, aby vozidlo jelo při pravém okraji vozovky. Při přepravě dlouhých nákladů jako dřeva a pod. musí řidič podle potřeby zajistit bezpečné odbočení osobou, která náklad doprovází.
(1) Při odbočování musí řidič vozidla dbát zvýšené opatrnosti a ohledu na chodce i na ostatní silniční provoz; musí zejména přizpůsobit rychlost vozidla provozu, a nesmí rušit provoz v protisměru ani provoz kolejových vozidel. Úmysl odbočit musí dát řidič včas najevo znamením.
(4) Na křižovatkách, kde není dostatek místa pro zastavení uvnitř křižovatky, nadjíždějí vozidla odbočující vlevo k čelu vozidel přijíždějících na křižovatku zprava a tam zastavují tak, aby provoz v původním přímém směru byl volný; odbočení dokončí až po uvolnění křižovatky.
(3) Před odbočováním vlevo musí řidič předem zajet co nejdále doleva v pravé polovině vozovky. Odbočení lze dokončit v plynulé jízdě jen tehdy, není-li tím rušen provoz protijedoucích vozidel a vozidel kolejových v obou směrech; jinak muší odbočující vozidlo zůstat stát uvnitř křižovatky tak, aby přímý směr zůstal volný a odbočení dokončí až po uvolnění vozovky. Uvnitř křižovatky musí řidič zastavit vozidlo nejméně jeden metr od nejbližší koleje téhož směru a tam, kde koleje nejsou, metr od čáry, která prochází středem vozovky. Střed křižovatky při odbočování vlevo se objíždí zprava.
(5) Cyklisté a vozidla tažená zvířaty nezajíždějí při odbočování vlevo do středu křižovatky, ale zůstávají v pravé krajní řadě před čelem vozidel, která přijíždějí na křižovatku zprava.
(6) Jestliže kolejová vozidla při odbočování vpravo křižují přímý směr jiných vozidel, mají přednost v jízdě, bylo-li ukazatelem předem dáno znamení pro změnu směru jízdy kolejového vozidla tuto přednost nemají, odbočují-li vlevo.
§ 19
Řazení vozidel před křižovatkou.
(2) Při provozu ve dvou proudech zaujmou vozidla odbočující vpravo místo v pravém proudu, vozidla odbočující vlevo a vozidla jedoucí přímo v levém proudu, není-li místní úpravou stanoveno jinak.
(1) Na silnicích, jejichž šířka vozovky dovoluje jízdu v jednom směru v několika proudech, jsou řidiči povinni ještě před příjezdem ke křižovatce zařadit se včas do jednotlivých proudů podle směru, v jakém budou za křižovatkou pokračovat v jízdě.
(6) Řidič je povinen pokračovat v jízdě přes křižovatku v tom směru, který odpovídá jeho zařazení v proudu vozidel.
(3) Při provozu ve třech proudech patří vozidla, odbočující vpravo do pravého proudu, vozidla, jedoucí přímo do středního proudu a vozidla odbočující vlevo do levého proudu.
(4) Při odbočování vlevo podle § 18 odst. 4 zaujímají vozidla hodlající odbočit vlevo vždy místo v pravém proudu.
(5) Na křižovatkách, kde není odbočování vpravo dovoleno, zaujímají vozidla jedoucí přímo místo v pravém proudu.
§ 20
Pravidla pro přejezd křižovatky.
(2) Ustanovení o přednosti v jízdě podle odstavce 1 neplatí, je-li provoz na křižovatce řízen dopravním orgánem nebo světelnými znameními.
(1) Při vjezdu na křižovatku jsou řidiči vozidel povinni:
Pravidla uvedená pod písm. c) a d) platí jen tehdy, přijela-li vozidla na hranici křižovatky současně.
Pravidla uvedená pod písm. c) a d) platí jen tehdy, přijela-li vozidla na hranici křižovatky současně.
d) přijíždějí-li na křižovatku silnic téhož řádu nerozlišených dopravní značkou jen vozidla téhož druhu (nemotorová nebo motorová nebo kolejová), dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu zprava (pravidlo pravé ruky).
a) přijíždějí-li po vedlejší silnici, dát přednost vozidlům všeho druhu, která jedou po hlavní silnici,
b) dát přednost vozidlům všeho druhu, která jedou po silnici (ať hlavní nebo vedlejší), je-li příjezd na ni opatřen značkou „Dej přednost jízdě na hlavní silnici” nebo „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!” nebo přijíždějí-li po cestě, sloužící převážně zemědělským nebo lesním účelům,
— řidiči nemotorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým a motorovým,
c) přijíždějí-li na křižovatku silnic vedlejších nebo silnic hlavních (silnice téhož řádu) nerozlišených dopravní značkou
— řidiči motorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým,
c) přijíždějí-li na křižovatku silnic vedlejších nebo silnic hlavních (silnice téhož řádu) nerozlišených dopravní značkou
— řidiči motorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým,
(5) Pro přednost v jízdě se pokládají za hlavní silnice silnice označené značkami obr. č. 50 a 53 a silnice označené jednomístnými nebo dvoumístnými čísly obr. č. 54, 57, 61 a 62a) podle přílohy.
(3) Při odbočování doleva způsobem uvedeným v § 18 odst. 3 musí řidič dát přednost protijedoucím vozidlům všeho druhu a kolejovým vozidlům jedoucím přímo v obou směrech (pravidlo přímého směru).
(4) Jsou-li řidiči povinni zastavit vozidlo před křižovatkou, musí vozidlo zastavit před její hranicí. Hranici křižovatky tvoří příčná čára vyznačená na vozovce (stopčára); kde této, čáry není, tvoří hranici vnější vyznačení přechodu pro chodce, a kde ani toho není, spojnice nároží domů na hranici křižovatky nebo spojnice vnitřních rohů chodníků pro pěší.
§ 21
Přednostní právo některých vozidel.
(1) Dávají-li vozidla ozbrojených sborů a vozidla záchranné služby a požární ochrany zvláštní výstražné znamení, musí jim všechna ostatní vozidla uvolnit cestu. Jde-li o vozidla požární ochrany, jsou řidiči všech vozidel povinni zajet k pravému okraji silnice a zastavit.
(2) Vozidla uvedená v odstavci 1 mohou jet přes křižovatku bez ohledu na světelná znamení, mají-li volnou dráhu. Před příjezdem ke křižovatce jsou řidiči těchto vozidel povinni dávat zvláštní výstražné znamení a snížit rychlost vozidla na míru odpovídající bezpečnosti provozu.
(3) Používání zvláštních výstražných znamení povoluje hlavní dopravní inspektorát.
§ 22
Otáčení a couvání, vjíždění na silnici a vyjíždění s ní.
(1) Otáčet a couvat na silnici, vjíždět na silnici s míst nesloužících veřejnému provozu a vyjíždět se silnice na taková místa smí řidič jen tehdy, neruší-li tím provoz ostatních vozidel. Při tom musí dát řidič přednost v jízdě všem vozidlům v obou směrech, dbát zvláštní opatrnosti a jet mírnou rychlostí.
(2) Na nepřehledných místech, na křižovatkách s řízeným provozem a v jejich bezprostřední blízkosti nebo na křižovatkách s provozem kolejových vozidel je otáčení a couvání zakázáno.
(4) Jinak platí pro vjíždění na silnici a vyjíždění s ní obdobně ustanovení o odbočování (§ 18).
(3) Při couvání na silnici a při vjíždění na ni musí si řidič, nemá-li dostatečný přehled, zajistit pozorování i přibráním další osoby.
§ 30
Náklad jeho úprava.
(4) V motorových vozidlech určených k dopravě osob smějí se dopravovat osoby až do váhy dovoleného zatížení. Při tom počet dospělých osob nesmí převyšovat počet povolených míst.
(1) Váha nákladu nesmí přesahovat nosnost vozidla. Náklad musí být řádně umístěn a upevněn tak, aby nebyla ohrožována provozní bezpečnost vozidla ani bezpečnost, plynulost nebo pořádek v silničním provozu nebo bezpečnost osob a majetku. To platí přiměřeně také při dopravě osob, zejména pro jejich umístění a chování za jízdy. Náklad musí být uložen tak, aby nezpůsobil při dopravě nadměrný hluk, aby neznečišťoval silnici a aby nikoho nadmíru neomezoval nebo neobtěžoval.
(2) Přečnívá-li náklad vozidlo vzadu více než o 1 m, musí být, přečnívající konec nákladu označen červeným praporkem rozměrů nejméně 20 cm × 20 cm, za snížené viditelnosti červenou svítilnou nebo červeným odrazovým sklem. Toto označení nesmí být výše než 125 cm nad zemí. Přečnívá-li náklad vozidlo o více než 40 cm od strany, musí být za snížené viditelnosti označen zpředu bílými a zezadu červenými světly nebo odrazovými skly. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako na př. jednotlivé tyče, kůly, roury, kosy, desky a jiné, nesmějí po straně vyčnívat.
(3) Délka vozidel (i s přívěsy) určených k provozu na silnicích nesmí i s nákladem přesahovat 22 m, výška 4 m a šířka 2,50 m Toto ustanovení neplatí pro vozidla dopravující zemědělské a lesní výrobky, pro vozidla se zvláštním určením a pro městská kolejová vozidla.
(7) Řidič vozidla odpovídá za chování osob dopravovaných ve vozidle; nesmí zejména dovolit, aby setrvávaly na místech, kde by byly vystaveny zvýšenému ohrožení. U vozidel pro hromadnou dopravu, která doprovází průvodčí, odpovídá průvodčí.
(8) Nakládání a skládání nákladů nutno provádět mimo silnici (ve dvoře, průjezdu a pod.). Na silnicí lze nakládat a skládat jen tehdy, nelze-li to bez zvláštních obtíží provést jinde. Složení a naložení nákladu musí být však v takovém případě provedeno co nejrychleji. Dopravní značkou může být stanovena denní doba, po kterou je skládáni a nakládání zakázáno (obr. 35).
(6) Na motocyklu solo může být dopravována další osoba, jen je-li motocykl dvoumístný a pokud je opatřen zvláštním sedadlem a stupačkami. Není dovoleno dopravovat na tandemu děti, pokud by jejich bezpečnost mohla být ohrožena.
§ 29
Výstražná znamení.
(1) Výstražná znamení lze dávat, jen pokud je toho třeba pro bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, a to včas a ne déle, než je nezbytně nutné. Není dovoleno dávat výstražná znamení k jiným účelům, zvláště má-li se tím někdo přivolávat nebo umožnit vlastní bezohledná jízda.
(2) V uzavřených osadách nesmí být používáno příliš pronikavě znějících zvukových zařízeni.
(3) Zvukové výstražné znamení může být za tmy nahrazeno střídavým zapínáním dálkových a tlumených světel, nezpůsobí-li oslnění (§ 31 odst. 7). Tomuto způsobu třeba dát přednost zejména uvnitř uzavřených osad.
(4) Dávání výstražného znamení nezprošťuje řidiče povinnosti zachovávat potřebnou opatrnost.
(5) Od výstražných znamení třeba upustit, byla-li by tím zneklidněna zvířata.
(6) K používání výstražných znamení s tóny různé výšky po sobě následujícími je třeba povolení hlavního dopravního inspektorátu. Tato výstražná znamení jsou vyhrazena zvláštním vozidlům ozbrojených sborů a vozidlům záchranné služby a požární ochrany.
§ 28
Znamení pro zastavení a změnu směru.
(1) Řidič je povinen dát včas, a zřetelně najevo všem uživatelům silnice, že chce zastavit nebo změnit směr jízdy. Zastavení oznámí brzdovým světlem, umístěným vzadu na vozidle, změnu směru ukazatelem.
(2) Není-li brzdové světlo nebo ukazatel směru u vozidla předepsán nebo při poruše těchto zařízení, je řidič povinen dát znamení paží. Znamení pro změnu směru dává řidič upažením, znamení pro zastavení několika pohyby vysunutou paží nahoru a dolů. Řidiči motorových vozidel, která mají řízení na opačné straně, než je zamýšlený směr, dávají znamení pro změnu směru vysunutou paží ohnutou v lokti nahoru.
(3) Od povinnosti dát znamení paží jsou osvobozeni řidiči motocyklů a jízdních kol, musí-li náhle zastavit.
(4) Znamením předepsaným pro změnu směru třeba dát najevo také úmysl zařadit se do proudu vozidel s místa stání nebo pomalé jízdy při kraji vozovky. To platí i pro řidiče motocyklů a cyklisty.
(5) Pokud ukazatel směru není viditelný pro šířku přívěsu, musí být znamení pro změnu směru dáno vozidlům jedoucím vzadu jiným viditelným způsobem, na př. znamením dávaným průvodcem. Jinak může řidič odbočit teprve nebrání-li provozu na silnici.
(6) Ustanovení odstavce 1 o znamení brzdovým světlem se nevztahuje na kolejová vozidla; ostatní ustanovení odstavců 1 a 2 se na tato vozidla nevztahují do 31. prosince 1954.
§ 27
Řidiči autobusů, nákladních automobilů a traktorů jsou povinni při jízdě se svahu brzdit také, motorem vozidla.
Jízda se svahu.
Jízda se svahu.
§ 26
Jízda za husté mlhy.
(1) Motorová vozidla musí mít za husté mlhy vždy rozsvícena předepsaná světla a řidiči jsou za jízdy povinni používat zvukových výstražných znamení.
(2) Rychlost motorových vozidel za husté mlhy nesmí překročit 25 km za hodinu. Vzájemné předjíždění motorových vozidel v husté mlze je zakázáno.
§ 25
Rychlost jízdy.
(1) Rychlost jízdy nutno přizpůsobit okolnostem, zejména provoznímu ruchu, viditelnosti, stavu vozidla, jakož i stavu a povaze silnice. Při tom musí řidič rychlost svého vozidla stále ovládat a musí včas zvolnit jízdu, po případě zastavit vždy, kdy to okolnosti vyvolané provozem vyžadují.
(2) Řidiči jsou povinni jet zvláště, mírnou rychlostí, po případě i zastavit za okolností, které vyžadují zvláštní opatrnosti, na př. při jízdě podél průvodů, přes přechody pro chodce, při vjíždění na hlavní silnici, při průjezdu mimo stojící hromadné dopravní prostředky, v místě, kde se provádějí práce na silnici, na kluzké vozovce, při jízdě s poškozeným vozidlem a všude tam, kde je zvýšený provoz chodců.
(3) V uzavřených osadách nesmějí jet nákladní motorová vozidla o celkové váze vyšší než 3.500 kg e autobusy rychleji než 40 km za hodinu, ostatní motorová vozidla rychleji než 50 km za hodinu.
(4) Mimo uzavřené osady nesmějí jet motorová vozidla o celkové váze vyšší než 3.500 kg a autobusy rychleji než 60 km za hodinu.
(5) Neodpovídá-li únosnost obručí stanoveným podmínkám, třeba rychlost vozidla snížit na míru stanovenou pro danou únosnost obručí.
(6) Kde se ve vyhlášce předepisuje zvláště mírná rychlost, rozumí se tím rychlost do 15 km/hod.
(7) Při jízdě v uzavřených osadách jsou řidiči vozidel povinni jet tak, aby chodci nebyli pošpiněni rozstřikovanými kalužemi nebo blátem.
§ 24
Opuštění vozidla.
(4) Za snížené viditelnosti nesmějí být ponechávány na silnici povozy bez přípřeže a přívěsné vozy. Ve výjimečných případech, kdy odstranění vozidla není možné, musí být označeno červeným světlem jako překážka silničního provozu, pokud není dostatečně osvětleno odjinud; u povozu musí být oj vyjmuta nebo zdvižena.
(2) U motorových vozidel musí řidič před opuštěním vozidla zastavit motor, odejmout klíček zapalování, zabrzdit a vozidlo uzamknout; stojí-li vozidlo na svahu, též zasunout patřičný převodový stupeň. Stojí-li na svahu nákladní vozidlo vlastní váhy přes 3.500 kg nebo autobus, muší řidič použít zařízení, které zajišťuje vozidlo před sjetím se svahu.
(1) Řidič smí opustit vozidlo teprve tehdy, když učinil vše, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost a plynulost provozu, bezpečnost osob nebo majetku ani pořádek na silnici.
(3) U zvířecích potahů musí být před opuštěním vozidla uvolněny vnitřní postraňky. Vozidlo musí být zabrzděno a na svahu kola podložena.
§ 23
Zastavování a stání vozidel.
(5) Při zastavení a stání vozidel musí být zachována mezi vozidly vzdálenost nejméně 1 m.
(4) Stání vozidel je zakázáno všude tam, kde není dovoleno zastavení, a kromě toho:
a) blíže než 30 m od železničního přejezdu,
b) před vjezdy nebo výjezdy z domů nebo pozemků,
c) na mostech,
d) na ulicích s provozem kolejové dráhy, pokud šířka vozovky postačuje jen pro jeden proud nekolejových vozidel v jednom směru.
(3) Každé zastavení vozidla na místě na dobu delší než 5 minut je stáním.
(2) Je zakázáno s vozidlem zastavit:
e) na vyznačeném přechodu pro chodce,
a) na úzkých nebo nepřehledných místech, zejména také těsně před vrcholem stoupání, na něm a za ním.
b) v ostrých nebo nepřehledných zatáčkách nebo v jejich těsné blízkosti,
c) na železničních přejezdech,
d) ve vzdálenosti kratší než 10 m od křižovatky, nástupního ostrůvku nebo podjezdu a ve vzdálenosti kratší než 20 m od označené zastávky hromadného dopravního prostředku, u níž není nástupní ostrůvek, není-li ovšem zastavení pravidly předepsáno,
f) na mostech š šíří vozovky jen, pro jeden proud nekolejových vozidel v každém směru,
g) ve všech podjezdech,
h) na prostředních dopravních pruzích silnic s více než dvěma dopravními pruhy,
ch) v místech, kde na protější straně úzké vozovky již stojí jiné vozidlo.
(1) Na silnici lze bez naléhavého důvodu zastavit nebo stát s vozidly jen na místech, kde to nepřekáží silničnímu provozu nebo neohrožuje jeho bezpečnost. Vozidla mohou na silnici zastavovat nebo stát jen v jednom proudu, a to těsně při pravém okraji silnice ve směru jízdy. Zastavit lze jen tehdy, není-li tím rušen provoz kolejových vozidel. Předchozí ustanovení platí i pro jednosměrné silnice; pokud to vyžaduje potřeba skládání a nakládání, mohou v jednosměrných ulicích zastavovat vozidla také na levé straně. Jsou-li koleje po obou stranách vozovky, lze zastavit nebo stát uprostřed silnice, pokud to nepřekáží provozu.
§ 31
Osvětlení vozidel.
(9) Pro kolejová vozidla platí zvláštní předpisy.
(8) Je-li vozovka dostatečně osvětlena, mohou motorová vozidla jet pouze s obrysovými světly. Není-li vozovka dostatečně osvětlena, musí být stojící motorová vozidla osvětlena obrysovými světly. Tím není dotčena povinnost osvětlení zadní části vozidla a zadní poznávací značky.
(7) Motorová vozidla, která používají světel, jež svou intensitou jsou s to oslnit ostatní účastníky silničního provozu, musí včas před setkáním s protijedoucími vozidly ztlumit světla a snížit rychlost tak, aby jízda byla bezpečná. Je-li oslněn, musí řidič zastavit. Světla musí být ztlumena také před setkáním s proti jdoucím průvodem nebo pochodujícím útvarem, při zastavení před železničním přejezdem, dále mohl-li by být oslněn řidič jedoucího železničního vlaku, jakož i tehdy, je-li vozovka dostatečně osvětlena odjinud.
(6) Není dovoleno používat barevných světel vyhrazených pro zvláštní vozidla ozbrojených sborů, vozidla požární ochrany a zdravotní služby a pod.
(5) Hledačích a zpětných světlometů smí být používáno jen přechodně k nutné orientaci a vždy zároveň s předepsaným osvětlením vozidla, zpětných světlometů jen při couvání.
(4) Motorová vozidla mohou používat kromě předepsaných světlometů ještě světlometů pomocných (svítilny do mlhy, zatáčky, široko zářící světlomety), vždy však zároveň s předepsaným osvětlením.
(3) Motorová vozidla musí mít za snížené viditelnosti rozsvícena světla určená k osvětlení vozovky, světla koncová, světlo zadní poznávací značky a předepsaná obrysová světla. Jsou-li obrysová světla vestavěna do světlometu pro osvětlení vozovky, je povinnost současného rozsvícení světel obrysových a světel pro osvětlení vozovky splněna rozsvícením světel určených pro osvětlení vozovky.
(2) Osvětlena nemusí být vozidla tažená, vedená nebo tlačená chodci, nejsou-li i s nákladem širší než 1 m, a vozidla stojící na silnici, jsou-li dostatečně osvětlena odjinud.
(1) Za snížené viditelnosti musí být vozidla na silnici osvětlena alespoň jedním bílým nebo slabě žlutým světlem viditelným zpředu i zezadu. Toto ustanovení se nevztahuje na vozidla tažená vozidlem řádně osvětleným, pokud jeho světlo je zezadu viditelné.
§ 32
Vlek vozidel.
(5) Při jízdě s vlečeným vozidlem ve městech, je třeba se vyhýbat ulicím s velkým provozem.
(4) Motorová vozidla mohou být vlečena pouze tehdy, mají-li v pořádku řízení a jsou-li obsazena řidičem. Vozidlo vlečené na laně (řetězu) musí mít kromě toho účinné brzdy. Vlečení více než jednoho vozidla není dovoleno. Je zakázáno vlečení motocyklů sólo.
(3) U vlečených vozidel, která jsou pevně spojena s tažným vozidlem, může být délka spojovacího článku i kratší než 2,50 m.
(2) Vlečená vozidla, která nejsou pevně spojena s tažným vozidlem, nesmí být přivěšena na laně, na řetězu nebo na tyči kratší než 2,50 m a delší než 6 m. Lano (řetěz, tyč) musí být označeno tak, aby bylo každému viditelné, na př. červenou látkou.
(1) Při dopravě vozidla ve vleku nutno dbát zvýšené opatrnosti a jet mírnou rychlostí.
§ 33
Kolony vozidel.
(1) Proud vozidel k sobě patřících (kolona) musí být tak uspořádán, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu, zejména musí být rozčleněn v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené.
(2) Délka jednotlivých skupin kolony motorových vozidel nemá přesahovat 100 m, délka skupiny kolony povozů 50 m. Nejméně takovou vzdálenost mají skupiny udržovat mezi sebou.
Oddíl3
O jízdě vozidel pro hromadnou dopravu osob.
§ 34
Hromadné dopravní prostředky.
(1) Do hromadných dopravních prostředků lze nastupovat a z nich vystupovat jen na zastávkách. Osoby čekající na dopravní prostředek smějí používat jen nástupiště, nástupního ostrůvku, chodníku nebo krajnice vozovky. Za nástupiště nebo nástupní ostrůvek se považuje také část vozovky ohraničená zřetelně čarami.
(2) Cestující jsou povinni chovat se při čekání na dopravní prostředek; při nastupování, za jízdy i při vystupování tak, aby neohrožovali bezpečnost a pořádek provozu. Zejména je zakázáno za jízdy naskakovat a vyskakovat, stát na stupátku, naklánět se z vozu, vyhazovat předměty, jakož i nastupovat do vozu, který je plně obsazen. Cestující jsou povinni při dopravě hromadnými dopravními prostředky dbát pokynů orgánů dopravního podniku.
(4) Zastávky hromadných dopravních prostředků mohou být zřízeny jen na místech, kde to připouští bezpečnost a plynulost provozu. Umístění zastávek schvaluje dopravní inspektorát OOVB.
(3) Vozidla pro hromadnou dopravu osob směji opustit zastávku teprve tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost vystupujících a nastupujících osob. Před odjezdem musí dát řidič výstražné znamení.
§ 35
Doprava osob na nákladních automobilech.
(2) K dopravě osob na nákladních automobilech k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b) není třeba povolení. Řidič vozidla se však musí prokázat potvrzením osoby odpovědné za provoz vozidla, že vozidlo je k přepravě osob způsobilé a že k použití vozidla dala souhlas. V potvrzení, které je zapsáno v jízdním příkaze, musí být uveden počet dopravovaných osob. K dopravě osob na nákladních automobilech k jiným účelům je třeba povolení dopravního inspektorátu OOVB.
(1) Dopravovat na nákladních automobilech více než 6 osob (mimo řidiče) je dovoleno, jen
b) vyžaduje-li to zvládnutí masové dopravy osob při slavnostech nebo kulturních podnicích mimořádného významu anebo
c) je-li to třeba v jiném odůvodněném zájmu pracujících a nelze-li použít vozidla určeného pro dopravu osob.
a) je-li to nezbytně třeba k splnění úkolů daných státním plánem rozvoje národního hospodářství a nelze-li při tom použít dopravních prostředků určených pro dopravu osob, nebo
(8) S nákladem mohou být na ložné ploše a v kabině dopravováni jen nakladači a průvodci; jejich jména třeba uvést v jizdním příkaze. Doprava více než 6 osob je zakázána.
u vozidel o nosnosti větší než 7 t zvyšuje se přípustný počet osob na 40, připouští-li to konstrukce vozidla.
(5) Přípustný počet dopravovaných osob musí být vyznačen na pravých dveřích kabiny pro řidiče. Počet dopravovaných osob nesmí překročit u nákladního automobilu o nosnosti
| a) | od 1,5 t do 2,5 t | 15 osob, |
| b) | od 2,5 t do 5 t | 20 osob, |
| c) | od 5 t | 30 osob; |
(5) Přípustný počet dopravovaných osob musí být vyznačen na pravých dveřích kabiny pro řidiče. Počet dopravovaných osob nesmí překročit u nákladního automobilu o nosnosti
(10) Hromadná doprava osob na přívěsech a na návěsech nákladních automobilů není dovolena.
(4) K dopravě-osob smí být používáno jen nákladních automobilů, jejichž technická způsobilost byla přezkoušena a neuplynulo-li od přezkoušení déle než půl roku. Nákladní automobily musí být opatřeny sedadly s opěradlem připevněnými k vozidlu a umístěnými ve směru bočních stěn. Kromě toho musí být vybaveny alespoň plachtou.
(3) Dopravní inspektorát KSVB může stanovit, že povolení je třeba ve všech případech, ukáže-li se, že v jeho obvodu je nákladních automobilů používáno k dopravě osob nadměrně nebo vznikají-li tím hospodářské škody.
(6) Dopravované osoby nesmějí za jízdy stát, vyklánět se nebo nechat vyčnívat předměty z motorového vozidla; za to odpovídá vedoucí ustanovený z dopravovaných osob vedoucímu provozu.
(7) Nákladní automobil dopravující osoby musí řídit řidič I. nebo II. třídy. Není-li takový řidič v závodě, může vozidlo řídit řidič III. třídy, který v této třídě pracuje nejméně 2 roky. Rychlost vozidla nesmí překročit 40 km za hodinu.
(9) Nákladních autobomilů se sklápěcí karoserií nelze k dopravě osob používat. Doprovázet náklad na ložné ploše takových vozidel lze jen tehdy, dal-li k tomu po prohlídce vozidla souhlas dopravní inspektorát OOVB.
§ 36
Doprava osob na nákladních přívěsech traktorů.
(1) Na nákladních přívěsech traktorů lze dopravovat osoby výlučně na pracoviště a zpět a jen je-li to nezbytně třeba k splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství. Při tom musí být zachovány tyto podmínky:
d) počet dopravovaných osob nesmí být větší než 15; děti do 15 let lze dopravovat jen tehdy, jsou-li doprovázeny dostatečným počtem dospělých osob.
a) rychlost jizdy nesmí překročit 20 km za hodinu,
b) přívěs musí být opatřen brzdou buď samostatnou obsluhovanou brzdařem nebo průběžnou obsluhovanou řidičem,
c) dopravované osoby musí sedět buď na sedadlech pevně připevněných při čemž, stěny přívěsu musí být dostatečně vysoké, aby osoby za jízdy nevypadly, nebo musí sedět na podlaze přívěsu a mít možnost držet se jeho pevných částí,
(2) Traktor dopravující osoby smí mít jen jeden nákladní přívěs a musí být řízen řidičem nejméně jednadvacetiletým.
§ 37
Oddíl4
Zvláštní ustanovení pro chodce, pro jízdu na kole a na zvířatech a pro hnaní a vedení zvířat.
§ 38
Ustanovení pro chodce.
(2) Chodci, kteří nesou předměty, jimiž by mohli ohrožovat nebo omezovat pěší provoz na chodnících, jsou povinni jít po levém okraji, vozovky. Mohou však jít nejvýše dva vedle sebe a jsou povinni přihlížet k potřebám ostatního provozu na silnici.
(1) Na silnici jsou chodci povinni chodit po chodnících, a to vpravo; tam, kde není chodníků nebo cest pro pěší, jsou chodci povinni chodit po levém okraji vozovky (krajnici). Je zakázáno zastavovat se na rozích ulic, je-li tím provoz omezován nebo ohrožován.
(4) V úsecích, kde to vyžaduje provoz, mohou dopravní inspektoráty OOVB stanovit, že přecházet lze jen na vyznačených přechodech. Tam, kde jsou vyznačeny přechody pro pěší, jsou chodci povinni přecházet v pravé polovině vyznačeného přechodu.
(6) Hry a sport na silnicích nejsou dovoleny. Sportovní lyžování, jízda na bruslích nebo sáňkách v uzavřených osadách jsou na silnicích dovoleny jen na vyhrazených místech.
(3) Vozovku smějí chodci přecházet jen kolmo ke směru silničního provozu. Musí se rozhlédnutím přesvědčit, že lze bezpečně přejít, a nesmějí na vozovce zbytečně prodlévat. Je zakázáno vstupovat na vozovku v místech, kde brání rozhledu stojící nebo jedoucí vozidlo, či jiné překážky. Po vystoupení z hromadného dopravního prostředku smějí chodci přecházet na druhou stranu ulice, teprve až vozidlo odjede.
(5) Na křižovatkách s řízeným provozem smějí chodci přecházet vozovku jen na zelené světlo nebo jemu odpovídající znamení dopravního orgánu. Musí si při tom počínat opatrně s ohledem na odbočující vozidla.
§ 39
Pochodující útvary a průvody.
(1) Pochodující útvary nebo průvody se musí ubírat po pravé straně vozovky a učinit místo předjíždějícím i protijedoucím vozidlům. Delší pochodující útvary nebo průvody musí být rozčleněny v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené, aby nebylo zabraňováno ostatnímu provozu.
(2) Uzavřené útvary ozbrojených sborů, jakož i průvody při státních oslavách nesmějí být přerušovány nebo zdržovány vozidly. To však neplatí, přejíždějí-li vozidla Sboru národní bezpečnosti, vozidla požární ochrany nebo záchranné služby a dávají-li zvláštní výstražná znamení.
(3) Na křižovatkách s řízeným provozem jsou vedoucí útvarů a průvodů povinni ukázat rukou další směr a uposlechnout světelných znamení a pokynů dopravních orgánů. Tam, kde provoz není řízen, musí vedoucí dát znamení vozidlům, aby zastavila, pokud útvar (průvod) nepřejde.
(7) Za dodržování těchto předpisů odpovídá vedoucí útvaru nebo průvodu.
(6) Pochodující útvary nebo průvody nesmějí přecházet mosty stejným krokem. Na mostech není také dovoleno hraní do pochodu.
(5) Za špatné viditelnosti musí být pochodující útvary á průvody označeny vpředu po obou stranách svítilnou s bílým nebo žlutým světlem, pochoduje-li útvar nebo průvod v oddělených skupinách, musí být označena světly každá skupina.
(4) Školní mládež pochodující ve skupinách smí používat vozovky jen tehdy, nemůže-li jít po chodníku. Musí-li použít vozovky, řídí se ustanoveními platnými pro průvody.
§ 40
Jízda na kole.
(2) K jízdě smí být užíváno jen kol, která jsou řádně vybavena.
(1) Cyklisté jsou povinni jet těsně při pravém okraji vozovky. Při jízdě mimo uzavřené osady smějí užívat také pravé krajnice. Je-li pro cyklisty určena zvláštní stezka, smějí používat pro jízdu na kole jen této stezky. Vést kolo smějí cyklisté s levé nebo pravé strany.
(4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se vozidla, jet v těsné blízkosti za rychle jedoucím vozidlem, vozit předměty, které by mu znesnadňovaly řízení nebo ohrožovaly jiné osoby. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. Na jednomístném kole není dovoleno jezdit ve dvou, dospělá osoba může však vézt dítě mladší 7 let, je-li kolo pro ně vybaveno stupačkami a sedladlem.
(5) U jízdních kol lze používat přívěsného vozíku, jen je-li vozík spojen pevným táhlem s kolem. Za snížené viditelnosti musí být vozík osvětlen červeným koncovým světlem nebo opatřen odrazovým sklem.
(3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou. V nejméně patnáctičlenných skupinách pod jednotným vedením mohou cyklisté jet po dvou vedle sebe.
§ 41
Jízda na zvířatech. Hnaní a vedení zvířat.
(1) Při jízdě na zvířatech nutno používat cest k tomu určených, a není-li jích, vozovky. Jezdec smí současně vést jen dvě zvířata. Vedle sebe mohou jet nejvýše dva jezdci; vedení zvířat není však v takovém případě dovoleno. Není-li za snížené viditelnosti vozovka dostatečně osvětlena, musí jezdci, pokud nejde o uzavřené útvary, jet za sebou.
(2) Po silnici smějí být zvířata hnána jen tak, aby provoz byl co nejméně rušen. Zvířata musí být doprovázena potřebným počtem způsobilých průvodců.
(3) Koně a skot mohou být vedeni, jen jsou-li k sobě spřežení, a to nejvíce, po čtyřech kusech. Každé spřežení musí mít průvodce, který může vést zvířata s levé nebo s pravé strany. Nebezpečná zvířata musí být vedena jednotlivě. Za jedoucím povozem mohou být přivázána nejvýše tři zvířata.
(4) Jsou-li zvířata vedena nebo hnána za snížené spřežení musí průvodce mít svítilnu s bílým nebo žlutým světlem.
(5) V silničním provozu lze užívat jen zvířat, která jsou k tomu způsobilá. Nebezpečná zvířata musí být označena slaměnou háječkou a kousavá opatřena náhubkem. Jsou-li zvířata plachá, je vozka nebo honec povinen dát řidičům vozidel znamení vztyčením paže.
(6) Volné pobíhání nestřeženého domácího zvířectva na silnici je zakázáno.
Hlava 2
Bezpečnost a kázeň v silničním provozu.
§ 42
Železniční přejezdy.
(1) V blízkosti železničních přejezdů jsou uživatelé silnice povinni počínat si obzvláště opatrné, aby svým jednáním neohrozili sebe nebo jiné a nerušili železniční a silniční provoz. Jsou povinni dbát železničních výstražných znamení, návěstí a polohy závor a musí se včas přesvědčit, že nehrozí nebezpečí.
(2) Není dovoleno vstupovat nebo vjíždět na železniční přejezd,
a) jakmile na přejezdu zazní zvukové výstražné znamení nebo se již sklánějí závory,
c) jestliže je slyšet pískání nebo jiné znamení přijíždějícího vlaku nebo jiného železničního vozidla anebo je-li je již vidět.
b) je-li dáváno znamení „Stůj!” červeným světlem světelného zařízení na přejezdu nebo osobou střežící přejezd, červeným praporkem anebo červeným světlem pohybovaným v kruhu,
(3) Každý, kdo je za okolností uvedených v odstavci 2 v prostoru mezi výstražnými kříži nebo mezi závorami, musí jej okamžitě opustit.
(4) Není dovoleno vjíždět na přejezd, není-li na druhé straně dosti místa k projetí. Vozidla smějí přejíždět přes přejezd oběma směry jen v jednom proudu.
(5) Řidiči motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob a řidiči všech vozidel vezoucích hořlavé nebo výbušné látky musí zastavit před každým přejezdem, a to v takové vzdálenosti, z níž je rozhled na železniční trať. To platí i pro městská kolejová vozidla. V uzavřených osadách třeba zastavit jen před přejezdem bez závor a bez světelného výstražného zařízení. Řidiči ostatních motorových vozidel jsou před přejezdem a při jeho přejíždění povinni snížit rychlost nejméně na 25 km za hodinu. Pro přejíždění vleček ustanovení o zastavení před přejezdem neplatí.
(6) Řidiči motorových vozidel nesmějí při přejíždění přejezdu měnit převodový stupeň ani jet bez zařazeného převodového stupně.
§ 43
Doprava nebezpečných nákladů.
(1) Snadno zápalné, výbušné nebo jinak nebezpečné náklady lze dopravovat jen v technicky naprosto bezzávadných vozidlech vybavených protipožárním zařízením a zneškodňujícími prostředky. Používat vozidel s generátorovým nebo parním pohonem pro přepravu nebezpečných nákladů je zakázáno.
(2) Vozidla přepravující zápalné látky musí mít po stranách a vzadu nápis „Nebezpečí ohně”. Při dopravě výbušného nebo jiného nebezpečného nákladu musí být vozidlo opatřeno nápisem „Nebezpečný náklad”. Nápisy třeba provést černým písmem na bílém podkladě písmeny vysokými 20 cm.
(3) K řízení vozidel dopravujících nebezpečné náklady smějí být připuštěni jen zkušeni řidiči, pokud možno dobře obeznámení s cestou.
(4) Přepravovaný náklad musí být tak zajištěn, aby za jízdy nehrozilo nebezpečí ohně nebo výbuchu. Sedět na nákladu a dopravovat ve vozidle jiné osoby než ty, které náklad doprovázejí, je zakázáno.
(5) Motorová vozidla přepravující výbušiny mohou jet jen takovou rychlostí, která nezpůsobuje silné nárazy a otřesy.
(6) Řidič jedoucí s nebezpečným nákladem nesmí mít u sebe snadno zápalné látky, prudce vozidlo rozjíždět nebo brzdit, nesmí jezdit s vypnutou spojkou a vzdalovat se od vozidla. Všem osobám jedoucím ve voze s nebezpečným nákladem je zakázáno kouřit.
(7) Nebezpečný náklad musí doprovázet osoba, která dobře zná vlastnosti nákladu a dovede s ním zacházet.
(8) Pro dopravu zápalných, výbušných nebo jinak nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.
§ 44
Čerpání pohonných hmot.
(1) Při doplňování pohonných hmot zařadí se motorová vozidla u čerpacích stanic do proudu ve směru jízdy tak, aby nepřekážela mimojedoucím vozidlům. Od vozidla, které čerpá pohonné hmoty, musí následující vozidlo zastavit ve vzdálenosti nejméně 3 m. Další vozidla zachovávají vzdálenost nejméně 1 m.
(2) Při doplňování pohonných hmot musí byt motor v klidu a zapalování vypnuto. Řidičům není dovoleno u čerpacích stanic vzdalovat se od vozidla.
(3) V okruhu 15 m od čerpací stanice je zakázáno kouřit, seřizovat a rozebírat motor a provádět jeho opravy.
(4) Vozidlům ozbrojených sborů, požární ochrany a záchranné služby přísluší právo přednostního zásobování.
§ 45
Překážky silničního provozu.
(1) Překážky na silnici, které brání plynulému provozu nebo ohrožují jeho bezpečnost, musí být neprodleně odstraněny. O odstranění překážky je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Nestalo-li se tak, bude překážka odstraněna na jeho náklad. Překážkou provozu může také být opuštěné vozidlo, na př. na místě, kde je zákaz stání nebo vozidlo neosvětlené.
(2) Překážky, které vznikly v souvislosti s nehodou v silničním provozu, pří níž došlo k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, smějí však být odstraněny jen se souhlasem vyšetřujícího orgánu.
(3) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, třeba ji označit tak, aby ji ostatní uživatelé silnice včas zpozorovali, na př. za dne červeným praporkem rozměrů 20 cm × 20 cm, za snížené viditelnosti červeným výstražným světlem, není-li překážka osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstravci 1, které jsou také povinny ohlásit překážku, provozu místnímu národnímu výboru.
(4) Jsou-li na silnici prováděny opravné práce, které vyžadují úplného nebo částečného uzavření silnice, je třeba takovou překážku provozu označit červenobílými zábranami a za snížené viditelnosti také červeným světlem s červenými odrazovými skly. Na provádění opravných prací, které nevyžadují ani částečného uzavření silnice, stačí upozornit značkou „Práce na silnici” nebo červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Označení je povinen provést ten, kdo práce provádí; zodpovědným je vedoucí prací.
(5) Pro určité účely, při nichž musí být použito také vozovky, jako na př. při měření, může hlavní dopravní inspektorát povolit, aby k zajištění bezpečnosti pracovníků bylo používáno přenosných dopravních značek.
§ 46
Dopravní nehody.
(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem, a jde-li o řidiče motorového vozidla, též řidičským průkazem.
(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc, vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič motorového vozidla, který měl účast na nehodě, vždy povinen dovézt postiženého do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.
(3) Došlo-li při nehodě k umrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů národní bezpečnosti a nesmí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat s vozidly, která měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů Sboru národní bezpečnosti. To se netýká dopravy zraněných osob do zdravotnického zařízení a ohlášení nehody.
(4) Každou nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu národní bezpečností nebo místnímu národnímu výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámiv každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.
§ 47
Ochrana silnice.
(1) Uživatelé silnice nesmějí ji poškozovat, znečišťovat nebo opotřebovávat nad obvyklou míru, zejména při opravách nebo obsluze vozidla nebo při dopravě, nakládání a skládání nákladu. Je zakázáno používat zařízení nebo činit taková opatření, která jsou s to poškodit nebo opotřebit silnici nad obvyklou míru, na př. při brzdění nebo při užíváni přírub na kolech traktorů.
(2) Koně a jiná zvířata smějí být opatřena podkovami s ostrými ozuby nebo ostrozubými hmatci, jen je-li na silnici náledí.
(3) Sněhové řetězy musí být při užívání tak napjaty, aby netloukly do vozovky. Smí jich být použito jen u vozidel s pryžovými obručemi a jen v době, kdy jízda s nimi je bezpečnější.
(4) Používat saní nebo vláčet na silnici kmeny anebo jiné předměty, jimiž by mohla být poškozena, je dovoleno, jen je-li silnice pokryta dostatečně silnou sněhovou nebo ledovou vrstvou.
§ 48
Výchova ke kázni.
(1) Těm, kteří nedbají pravidel silničního provozu, neuposlechnou pokynů orgánů řídících silniční provoz nebo nedbají pokynů vyjádřených dopravními značkami, může být dopravními orgány — bez újmy trestních opatření — uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnili povinného školení o pravidlech silničního provozu.
(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou pod dohledem a za řízení ministerstva národní bezpečnosti nebo orgánů jím k tomu pověřených.
(3) Doba školení nesmí být delší než 3 hodiny. Pokud povinné školení má být prováděno mimo bydliště osoby k němu povolané, nesmí být místo školeni vzdáleno vice než 5 km.
§ 49
Zvláštní užívání silnic.
(1) K užívání silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Takovým užíváním je zejména:
b) umisťování zařízení nebo předmětů na silnicích, jako prodejních, zábavních a jiných podobných zařízení (na př. reklam, užívání tlampačů),
c) skládání jakýchkoliv věcí na silnici, nemají-li být neprodleně odstraněny,
a) pořádání shromáždění a průvodů, závodů, soutěží a jiných podobných podniků na silnici,
d) pořádání podniků, umisťování věcí a zařízení (na př. hospodářských, kulturních, zábavních, skladů, prodejen a j.) v přímém okolí silnice, jestliže by jejich provozem nebo umístěním, po případě provozním ruchem jimi vyvolaným mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu,
e) doprava zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry a váha přesahují stanovenou míru.
(2) Povolení k zvláštnímu užívání silnice lže odvolat nebo jeho platnost vázat na splnění podmínek, které mohou být stanoveny i dodatečně.
(3) Povolení uděluje dopravní inspektorát příslušný podle toho, jde-li o provoz v okrese, kraji nebo více krajích, a to v součinnosti s příslušnými národními výbory.
Hlava 3
Řízení silničního provozu.
§ 50
(1) K řízení a zajištění plynulosti a bezpečnosti provozu na silnicích slouží také dopravní značky a zařízení a pokyny dopravních orgánů.
(2) V silničním provozu smí být užíváno jen dopravních značek uvedených v příloze. Není dovoleno umisťovat v blízkosti silnice jakákoliv zařízení, jež by mohla vést k záměně s dopravní značkou (zařízením) nebo která by silniční dopravní značku zakrývala. Vlastníci a jiní uživatelé nemovitostí při silnicích jsou povinni bez úplaty dovolit, aby na jejich nemovitostech byly umístěny a udržovány, dopravní značky a jiná zařízení, která slouží k provozu na silnicích.
(3) Provoz na silnicích řídí a na něj dozírají dopravní orgány. Dopravními orgány jsou orgány ministerstva národní bezpečnosti a jiné orgány, které podle příslušných předpisů pověří ministerstvo národní bezpečnosti.
(4) Dopravními orgány na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, jsou orgány vojenské správy.
(5) Pokyny orgánů, které bezprostředně řídí provoz na silnicích nebo na něj dozírají, mají přednost před pravidly silničního provozů i před pokyny vyjádřenými dopravními značkami nebo zařízeními (včetně světelných znamení).
(6) Dopravní inspektoráty OOVB mohou pověřit také jiné orgány a osoby dobrovolně se hlásící, aby pomáhaly při zajišťování bezpečnosti provozu na silnicích. Tyto osoby musí být označeny páskou a musí mít k výkonu pomocné služby písemné zmocnění vydané dopravním inspektorátem. Uživatelé silnic jsou povinni jejich pokynu uposlechnout.
§ 51
Místní úprava silničního provozu.
(1) Vyžaduje-li to podle místních poměrů bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, lze silniční provoz v míře nezbytně nutné upravit, po případě omezit nebo i zastavit místní úpravou, která je odlišná od úpravy nařízené pravidly silničního provozu. Tuto místní úpravu lze provést jen v případech, pro něž je stanovena dopravní značka.
(2) Dočasně lze provoz upravit, omezit nebo zastavit v míře nezbytně nutné také
c) vyžaduje-li toho nezbytně stav silnice,
a) k zajištění bezpečnostních opatření,
b) k provádění prací na silnici,
d) při zvláštním užívání silnice (§ 49).
(3) Místní úpravu nutno provést postavením odpovídající dopravní značky nebo dopravního zařízení.
(4) O místní úpravě provozu rozhoduje místně příslušný dopravní inspektorát OOVB.
(5) Pokud by v Praze nebo jiných velkých městech z důvodů bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu nebylo vhodné provést místní úpravu podle odstavce 1 dopravními značkami nebo zařízeními, může být místní úprava provedena vyhláškou hlavního dopravního inspektorátu, uveřejněnou v úředním listu.
§ 52
Znamení dopravních orgánů.
Při znamení „Stůj!“ a „Volno“ může dopravní orgán připažit jednu nebo obě paže, postačí-li řídit provoz jen změnou postoje.
Při znamení „Stůj!“ a „Volno“ může dopravní orgán připažit jednu nebo obě paže, postačí-li řídit provoz jen změnou postoje.
(1) Dopravní orgány řídí provoz na silnicích pokyny paží a změnou postoje. Pro lepší viditelnost pokynů dávaných pažemi používají orgány směrovky, kterou drží v pravé ruce.
(2) Provoz na silnici je řízen těmito znameními:
a) znamením „Stůj!“ dávaným upažením jedné nebo obou paží napříč zakázaného směru provozu, při čemž orgán stojí čelem nebo zády k zastavovanému směru,
c) znamením „Pozor!“ dávaným vztyčením paže, nebo používá-li orgán směrovky, vztyčením předloktí pravé ruky,
b) znamením „Volno“ dávaným upažením jedné nebo obou paží ve volném směru provozu, při čemž dopravní orgán stojí bokem k dovolenému směru provozu,
d) znamením pro zpomalení (kývání upaženou paží nahoru a dolů) nebo znamením pro zrychlení jízdy nebo chůze (krčení upažené paže k rameni).
(3) Při každé změně směru musí orgán řídící provoz vycházet ze znamení „Pozor!“.
(4) Na křižovatkách znamená upažení jedné nebo obou paží „Volno” ve směru upažení a „Stůj!” pro příčný provoz. Na znamení volno pokračuji uživatelé silnice v přímém směru a vozidla mohou odbočit vpravo a vlevo podle ustanovení platných pro odbočování.
(5) Znamení „Pozor!“ znamená:
b) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru předtím volném: „Zastav!“; tito řidiči musí před křižovatkou zastavit;
c) pro řidiče vozidel v prostoru křižovatky: „Uvolni křižovatku!“; tito řidiči jsou povinni opustit neprodleně křižovatku.
a) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru, pro který byl provoz předtím zastaven, „Pozor, změna směru!“; tito řidiči jsou povinni připravit se k jízdě;
(6) Znamení dopravních orgánů platí stejně i pro chodce.
(7) Znamení „Stůj!“ mohou dopravní orgány dávat také červeným terčem, za snížené viditelnosti červeným trvalým nebo přerušovaným světlem. Dávají-li orgány znamení červeným světlem trvalým, mohou tak učinit krouživým pohybem. Dopravní orgány mohou dávat znamení „Stůj!“ také z jedoucího vozidla, a to pohyby nahoru a dolů upaženou paží.
§ 53
Světelná znamení.
Užívá-li se k řízení silničního provozu světelných znamení, znamená
červené světlo: „Stůj!“,
zelené světlo: „Volno“,
žluté světlo: „Pozor!“,
Užívá-li se k řízení silničního provozu světelných znamení, znamená
červené světlo: „Stůj!“,
zelené světlo: „Volno“,
žluté světlo: „Pozor!“,
§ 54
(1) Na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, řídí provoz vojenské regulační orgány.
(2) Ve dne používají vojenské dopravní orgány k dávání pokynů dvou praporků, z nichž červený drží v levé ruce a žlutý v pravé.
c) znamení „Pozor!“ dává orgán tím, že se postaví čelem k proudu a zdvihne paži se žlutým praporkem, při čemž červený praporek směřuje k zemi;
b) znamení „Volno“ dává orgán z postoje „Pozor!“ tím, že spustí žlutý praporek, vykoná obrat vlevo v bok a vysune pravdu paži se žlutým praporkem do směru jízdy;
a) Znamení „Stůj!“ dává orgán vzpažením levé ruky s červeným praporkem, při čemž je obrácen čelem nebo zády k proudu, který zastavuje;
d) znamení „Zrychlit jízdu!“ dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů žlutým praporkem;
e) znamení „Zpomalit jízdu!“ dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů červeným praporkem.
(3) K řízení provozu v noci používají vojenské orgány barevných světel. Bílé světlo slouží k označení stanoviště orgánu, k pokynu pro směr jízdy a k dávání znamení „Pozor!“. Znamení „Stůj!“ a výstrahu před nebezpečím dává orgán červeným světlem.
§ 55
Zastavování vozidel.
Zastavovat motorová vozidla a městská kolejová vozidla mohou jen orgány ministerstva národní bezpečnosti, pokud jsou v stejnokroji, a jiné orgány uvedené v § 50.
Zastavovat motorová vozidla a městská kolejová vozidla mohou jen orgány ministerstva národní bezpečnosti, pokud jsou v stejnokroji, a jiné orgány uvedené v § 50.
Hlava 4
Výjimky z pravidel.
§ 56
Výjimky a úlevy.
(1) Ustanovení části II se nevztahují na ozbrojené sbory, na požární ochranu a na službu záchrannou, pokud toho plnění jejich zvláštních úkolů nezbytně vyžaduje. Dále se na zvláštní vozidla ozbrojených sborů nevztahují ta ustanovení pravidel silničního provozu, jichž dodržení nepřipouští konstrukce těchto vozidel.
(2) Pro vozidla určená k udržování, čištění a provádění oprav všech zařízení na silnici neplatí příslušná ustanovení, pokud by jejich dodržování provedení příslušných prací znemožňovalo nebo značně ztížilo. Totéž platí pro osoby pracující na silnici.
(3) V jednotlivých případech, pro jednotlivé skupiny případů a pro určité silnice může povolit výjimky příslušný dopravní inspektorát. Je-li třeba povolení výjimky uvést ve všeobecnou známost, stane se tak způsobem v místě obvyklým.
(4) Výjimku, které je v silničním provozu okamžitě třeba, může povolit také dopravní orgán na, místě samém.
Část III
O ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ.
§ 57
Řidičské povolení.
(1) Motorová nebo městská kolejová vozidla je oprávněn řídit jen ten, kdo obdržel k tomu povolení. Povolení obdrží pouze ten, kdo je duševně a tělesně schopný, dosáhl předepsaného věku, je spolehlivý pokud jde o řízení těchto vozidel, podrobil se předepsanému výcviku a prokáže odbornou způsobilost zkouškou. Pro dosažení oprávnění k řízení některých skupin motorových vozidel může hlavní dopravní inspektorát stanovit ještě další podmínky.
(2) Bez řidičského povolení smí řídit motorové nebo městské kolejové vozidlo jen ten, kdo se je učí řídit nebo kdo se podrobuje zkoušce z řízení vozidla, vždy však jen pod vedením a dohledem oprávněného učitele. Učitel má v takovém případě všechny povinnosti řidiče vozidla.
(3) K řízení motorových vozidel, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, se řidičské povolení nevyžaduje.
§ 58
Druhy řidičských průkazů.
(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel se prokazuje řidičským průkazem, který žadateli po složení zkoušky vydá dopravní inspektorát OOVB příslušný podle bydliště žadatele, po případě podle místa přechodného pobytu.
(2) Stanoví se tyto druhy řidičských průkazů:
a) řidičský průkaz řidiče z povolání I. třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů; řidič I. třídy je řidičem automechanikem,
b) řidičský průkaz řidiče z povolání II. třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů; řidič II. třídy je řidičem seřizovačem,
c) řidičský průkaz řidiče z povolání III: třídy, opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou autobusů, trolejbusů, vozidel záchranné služby a vozidel požární ochrany, kterým přísluší přednostní právo (§ 21),
d) řidičský průkaz řidiče amatéra, opravňující k řízení osobních automobilů, ne však z povolání,
e) řidičský průkaz motocyklisty, opravňující k řízení motocyklů všech druhů,
f) řidičský průkaz řidiče traktoru, opravňující k řízení traktorů všech druhů a motorových pojízdných strojů,
g) řidičský průkaz řidiče trolejbusů, opravňující k řízení trolejbusů,
h) řidičský průkaz řidiče městských kolejových vozidel, opravňující k řízení vozidel pro dopravu osob i nákladů,
ch) osvědčení pro řidiče ve zkušební době, které se vydává uchazečům, kteří složili zkoušku k získání řidičského průkazu III. třídy nebo průkazu k řízení trolejbusů nebo městských kolejových vozidel.
(3) Vzory řidičských průkazů stanoví hlavní dopravní inspektorát, který může zavést i další průkazy pro některé skupiny řidičů.
§ 59
Schopnost k řízení vozidel.
(1) Tělesná i duševní schopnost se zjišťuje lékařskou prohlídkou, které se uchazeč o řidičský průkaz musí podrobit ještě před zahájením výcviku.
(2) Tělesně nebo duševně neschopnou k řízení motorových a městských kolejových vozidel je osoba, která má vadu nebo chorobu, jež svou povahou zřejmě znemožňuje bezpečné ovládání vozidla.
(3) Podrobnější směrnice vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s příslušnými ministerstvy.
§ 60
Omezení řidičského povolení.
(1) Je-li při lékařské prohlídce žadatel uznán schopným k řízení vozidel jen částečně, omezí dopravní inspektorát OOVB řidičské povolení tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele a zajišťovalo bezpečné řízení. Za omezeně schopného lze uznat také žadatele, jehož tělesná vada může být vyrovnána vhodným způsobem, který zajišťuje bezpečné řízení vozidla, na př. pomocným zařízením na vozidle a pod.
(2) Zejména může dopravní inspektorát OOVB omezit řidičské povolení na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením, jehož způsobilost musí být schválena dopravním inspektorátem KSVB. Může také povolení omezit na určitou trať nebo uložit, že při řízení musí být žadatel doprovázen osobou bez tělesně vady, nebo stanovit jiná omezení k zajištění bezpečného řízení. Může také nařídit přezkoumání schopnosti žadatele v určitých lhůtách. Všechna omezení musí být vyznačena v řidičském průkazu.
§ 61
Věk řidičů.
(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel lze udělit jen osobám starším 18 let. Uchazeči o průkaz řidiče amatéra však mohou získat oprávnění k řízení vozidla již po dovršeném 17. roku věku a uchazeči o průkaz řidiče motocyklu výjimečně též po dovršení 16. roku věku, splňují-li zvláštní podmínky, které stanoví dopravní inspektorát KSVB. Povolení k řízení motorových vozíků pro invalidy lze udělit osobám, které dovršily aspoň 15. rok věku.
(2) Hlavní dopravní inspektorát může na návrh příslušného dopravního inspektorátu OOVB povolit u uchazečů o řidičský průkaz III. třídy snížení předepsané věkové hranice na 17 let, vyžaduje-li to obecný zájem a má-li být oprávnění k řízení omezeno jen na osobní automobily nebo nákladní automobily o celkové váze do 3.500 kg.
§ 62
Podmínky pro získání některých druhů řidičských průkazů.
(1) Uchazeči o řidičský průkaz řidiče I. třídy musí mít nejméně dva roky oprávnění k řízení vozidel jako řidiči II. nebo III. třídy.
(2) Uchazeči o řidičský průkaz II. třídy musí mít nejméně jeden rok oprávnění k řízení vozidel jako řidiči III. třídy.
(3) Těm, kdož se osvědčili v socialistickém soutěžení jako vzorní řidiči, mohou být lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 přiměřeně zkráceny.
(4) Uchazeči o řidičský průkaz III. třídy obdrží po složení zkoušky osvědčení pro řidiče ve zkušební době. Po uplynutí zkušební doby vydá dopravní inspektorát OOVB řidiči, který se osvědčil, řidičský průkaz III. třídy. Řidičský průkaz III. třídy lze žadateli vydat bez určení zkušební doby, jde-li o řidiče amatéra nebo řidiče traktoru, který má oprávnění k řízení vozidla již déle než jeden rok, anebo jde-li o řidiče trolejbusu.
§ 63
Osvědčení pro řidiče ve zkušební době.
(1) Osvědčení pro řidiče ve zkušební době opravňuje k řízení motorových vozidel s výjimkou autobusů, vozidel záchranné služby, vozidel požární ochrany, osobních a nákladních automobilů v silničním dopravním podnikání a nákladních automobilů používaných k dopravě osob nebo nebezpečných nákladů, vždy však pod vedením řidiče instruktora.
(2) Ve zkušební době má se řidič zdokonalit v řízení a udržování vozidel a seznámit se s provozními opravami vozidel.
(3) Délku zkušební doby stanoví dopravní inspektorát podle výsledku zkoušky Zkušební doba uchazečů, kteří složili zkoušku s prospěchem výtečným, trvá jeden měsíc, při prospěchu velmi dobrém 45 dni a při prospěchu dobrém dva měsíce.
(4) Ve zkušební době jednoho měsíce musí řidič řídit vozidlo nejméně 100 hodin; řidiči s delší zkušební dobou musí vozidlo řídit nejméně 150, po případě 200 hodin, podle toho, trvá-li zkušební doba 45 dní nebo dva měsíce.
(5) Řidič ve zkušební době může být přidělen pouze řidiči instruktoru, kterého k tomu účelu určí vedoucí podniku písemným příkazem. Instruktorem může být jen dobrý ukázněný řidič, který řídí vozidlo nejméně dva roky.
(6) Dopravní inspektorát může po skončení zkušební doby přezkoušet způsobilost řidiče k samostatnému řízení vozidla, a zjistí-li závady, prodloužit zkušební dobu o dalších 10 až 30 dní.
(7) Orgány dopravního inspektorátu kontrolují přípravu řidičů ve zkušební době v podnicích, zejména zjišťují, zda je dodržován stanovený počet hodin pro jejich výcvik v řízení a zda jsou cvičeni v udržování a opravách vozidla. O výsledku kontroly sepíší zápis a v dohodě s osobou odpovědnou za provoz motorových vozidel navrhnou opatření k odstranění zjištěných závad.
(8) Podmínky pro získání osvědčení pro řidiče ve zkušební době a délku zkušební doby řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel stanoví zvláštní předpisy.
§ 64
Spolehlivost k řízení vozidel.
(1) Spolehlivost k řízení motorových a městských kolejových vozidel zjišťuje dopravní inspektorát OOVB. Zjistí-li, že žadatel není spolehlivý, zamítne jeho žádost o připuštění ke zkoušce, po případě stanoví lhůtu, před jejímž uplynutím nelze znovu žádat o připuštění ke zkoušce.
(2) Spolehlivým k řízení vozidel není, kdo
a) byl odsouzen pro trestný čin proti bezpečnosti života a zdraví, spáchaný při užívání silnice nebo byl opětovně trestán pro vážný přestupek proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu nebo odsouzen pro jiný trestný čin nebo přestupek, z něhož lze usuzovat, že žadatel nemá dostatek kázně nebo smyslu pro povinnost a odpovědnost ke společnosti, nebo
b) požívá nadměrně alkoholické nápoje, požívá jiné omamné prostředky nebo jeví sklon k výtržnostem nebo surovostem nebo
c) u něhož byl vysloven zákaz výkonu řídičského povolání.
§ 65
Odborná způsobilost.
(1) Odbornou způsobilost žadatele k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel zjišťuje kvalifikační komise, jejíž složení určí ministerstvo národní bezpečnosti.
(2) Kvalifikační komise zkouší žadatele
a) z předpisů o provozu na silnicích,
b) z jízdy s motorovým nebo městským kolejovým vozidlem a
c) z nauky o motorových nebo městských kolejových vozidlech a jejich udržování.
(3) Kvalifikační komise koná zkoušky uchazečů o řidičský průkaz u dopravního inspektorátu OOVB, v učilišti pro výcvik řidičů vozidel, v podnicích, závodech a pod., je-li přihlášeno nejméně 10 osob.
(4) Zkoušku žadatele provede kvalifikační komise v jednom dni. Zkouška uchazečů o průkaz řidiče I. třídy může trvat i déle než jeden den. Podrobnosti o zkouškách řidičů stanoví zkušební řád, který vydá ministerstvo národní bezpečnosti.
(5) Řidiči I., II. a III. třídy, kteří chtějí řídit motorové vozidlo s pohonem na plyn, musí se podrobit ještě, zvláštní zkoušce. Oprávnění k řízení těchto vozidel se poznamená v řidičském průkazu. V odůvodněných případech lze připustit ke zkoušce také řidiče amatéra.
§ 66
Výcvik řidičů.
(1) Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět ve svých učilištích, kursech a kroužcích
a) Svaz pro spolupráci s armádou,
b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro příslušníky dobrovolných sborů,
c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově.
(2) Ve výjimečných případech, kdy uchazeči o řidičský průkaz se nemohou cvičit v zařízeních podle odstavce 1, mohou výcvik provádět také odborně způsobilí řidiči cvičitelé.
(3) S přípravou výcviku řidičů nelze započít, pokud učiliště nebo osoby uvedené v odstavcích 1 a nejsou registrovány u dopravního inspektorátu KSVB. O provedené registraci se vydá registrační listina. Těm, kdož provádějí individuální výcvik řidičů motorových vozidel, se registrační listina nevydává.
(4) V žádosti o registraci třeba uvést:
a) účel, který je výcvikem sledován,
b) zda k výcviku jsou učební plány a programy a kým byly schváleny,
c) jaká je předpokládaná kapacita (počet žáků za jeden běh a za celý rok),
e) zda je zajištěn potřebný počet učitelů.
d) jaká zařízení a místnosti k vyučování jsou k disposici,
(5) Řidič cvičitel je povinen žádat u dopravního inspektorátu KSVB o povolení k přípravě žáka ke zkoušce. V žádosti uvede jméno žáka, jeho bydliště, povolání a druh řidičského průkazu, k jehož získání žaka bude připravovat, a důvod, proč žák nemůže navštěvovat zařízení uvedená v odstavci 1.
(6) Registrace může být provedena i na delší dobu, jde-li o orgán, který se výcvikem zabývá trvale.
(7) Výcvik řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel provádí podnik určený hlavním dopravním inspektorátem v dohodě s ministerstvem železnic. Výcvik musí být po část zkušební doby prováděn v provozu té městské sítě, kde bude řidič trvale pracovat. Přejde-li řidič do jiného města, musí znovu jezdit na zkoušku po dobu, kterou stanoví hlavní dopravní inspektorát.
(8) Podrobnější podmínky k provádění výcviku stanoví vyhláška ministerstva dopravy.
§ 67
Povinnost držitele řidičského průkazu.
(1) Splnil-li žadatel všechny podmínky pro udělení povolení k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, vydá mu dopravní inspektorát OOVB na podkladě rozhodnutí kvalifikační komise řidičský průkaz a kupon č. I. Bez kuponu je řidičský průkaz neplatný. Kupon slouží k poznamenávání trestů uložených řidiči. Kupon může být nahražen kuponem č. II. nebo č. III.
(2) Řidič musí mít řidičský průkaz při provozu vozidla stále u sebe a musí se jím na požádání prokázat orgánům ministerstva národní bezpečnosti.
(3) Řidič je povinen hlásit dopravnímu inspektorátu změnu skutečností uvedených v řidičském průkazu a jeho ztrátu.
(4) Žádá-li řidič, který má řidičský průkaz, o povolení řídit vozidlo jiného druhu, na které se jeho povolení nevztahuje, musí se podrobit předepsanému výcviku a nové zkoušce.
§ 68
Podmínky, pro řízení některých druhů vozidel.
(1) Řídit autobusy pro dopravu osob v silničním podnikání, vozidla záchranné služby a vozidla požární ochrany, jimž příslušejí zvláštní práva (§ 21), smí řidič nejméně II. třídy.
(2) Řídit autobusy neveřejné, t. j. závodní a podobné dopravy smí jen řidič, který má řidičský průkaz III. třídy a pracuje jako řidič nejméně dva roky.
(3) Desinfekční a jiná speciální motorová vozidla zdravotní nebo technické služby a vozidla požární ochrany, jimž nepříslušejí zvláštní práva, mohou řídit řidiči III. třídy.
(4) Motorové vozidlo, které je vlečeno jiným, může řídit jen řidič I., II. nebo III. třídy nebo řidič traktorista. Je-li vlečen osobni automobil, může jej řídit i řidič amatér.
§ 69
Pravidelné lékařské prohlídky.
(1) Řidiči I. a II. třídy, kteří řídí autobusy, vozidla záchranné služby, vozidla požární ochrany a řidiči trolejbusů a městských kolejových vozidel jsou povinni podrobit se vždy po třech letech lékařské prohlídce.
(2) Nevyhoví-li řidič přísnějším podmínkám tělesné a duševní schopnosti, nahradí dopravní inspektorát OOVB řidičský průkaz průkazem III. třídy, po případě řidičský průkaz odejme.
§ 70
Přezkoušení schopnosti a odborné způsobilosti.
(1) Dopravní inspektorát OOVB může rozhodnout, aby byla přezkoumána tělesná a duševní schopnost řidiče lékařskou prohlídkou nebo aby byla přezkoušena jeho odborná způsobilost, jsou-li pro to vážné důvody.
(2) Podle výsledku přezkoušení může být řidičský průkaz odejmut nebo omezen anebo řidiči uložen nový výcvik.
(3) Řidičský průkaz I. a II. třídy nelze omezit. Řidičský průkaz III. třídy lze omezit na jednotlivý druh vozidel patřících do této třídy, vyhovuje-li žadatel jen podmínkám pro řízení vozidla tohoto druhu. Omezení se poznamená v řidičském průkazu.
(4) Zjistí-li dopravní inspektorát OOVB, že řidič ztratil trvale schopnost nebo spolehlivost k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, odejme mu řidičské povolení navždy. Dočasně může být řidičské povolení odňato, ztratil-li řidič dočasně spolehlivost k řízení, připustil-li řidič jeho zneužití, nedbal-li omezení řidičského průkazu nebo odmítl-li bez závažných důvodů se podrobit na vyzvání přezkoušení odborné způsobilosti nebo lékařské prohlídce.
(5) Byl-li řidičský průkaz odebrán na dobu delší než jeden rok nebo vyžadují-li to zvláštní okolnosti, mohou být pro jeho vrácení stanoveny podmínky, na př. nový výcvik, zkouška, přezkoušení tělesné nebo duševní schopnosti.
§ 71
Učitele výcviku.
(1) Oprávnění vyučovat v učilištích, kursech a kroužcích pro výcvik řidičů motorových vozidel mohou obdržet osoby, které se podrobí zkoušce před kvalifikační komisí.
(2) V osvědčeni o vykonané zkoušce, musí být uveden předmět nebo několik' předmětů, které je učitel oprávněn vyučovat.
(3) Osvědčení opravňující k vyučování nauky o motorových vozidlech a jejich udržování mohou obdržet beze zkoušky absolventi vysoké školy technické — oboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, technické školy III. stupně — oboru strojního nebo elektrotechnického nebo vojenských automobilních učilišť. Pokud jde o zemědělské traktory, přísluší toto oprávnění také absolventům vysoké školy zemědělského inženýrství — oboru mechanisace.
(4) Ke zkoušce pro získání oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech a jejich udržování mohou být připuštěni absolventi vysokých škol technických, škol III. stupně nebo odborných škol Il. stupně — oboru strojního nebo elektrotechnického. Výjimečně mohou být připuštěni ke zkoušce také jiní uchazeči, kteří mají nejméně tříletou praxi jako automechanici nebo kteří dosáhli vynikajících úspěchů v provozu motorového vozidla.
(5) Oprávnění k vyučování jízdě motorovými vozidly mohou obdržet — vyhoví-li zkušebním podmínkám — řidiči I. nebo II. třídy.
(6) Ke zkoušce pro získání osvědčení vyučovat jízdě na motocyklu nebo traktoru se připouštějí řidiči, kteří jezdí bez nehody nejméně dva roky na vozidle stejného druhu.
(8) Osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel může být odvoláno, zjistí-li se, že učitel neposkytuje záruku svědomitého a důkladného výcviku nebo že plánovaná potřeba výcviku tohoto oprávnění nevyžaduje nebo že učitel provádí výcvik mimo učiliště. Osvědčení musí být v těchto případech vráceno dopravnímu inspektorátu, který je vydal.
(7) Ustanovení odstavců 4 a 5 platí též pro uchazeče o oprávnění k vyučování nauky o motorových vozidlech s pohonem na plyn a jízdě s nimi.
(9) Učitele výcviku řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel určí hlavní dopravní inspektorát v dohodě s ministerstvem železnic.
Část IV
ZPŮSOBILOST VOZIDEL K PROVOZU.
Státní poznávací značky.
§ 72
(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukcí a vybavením neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici.
(2) Motorových vozidel a přívěsů se smí užívat jen tehdy,
a) byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu na silnicích nebo shodují-li se se schváleným typem a
b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka.
§ 73
(1) Technická způsobilost motorových vozidel, která jsou hromadně vyráběna nebo dovážena, musí být prokázána typovým osvědčením vydaným podle vyhlášky ministerstva dopravy; na jeho základě bude vydán technický průkaz motorového vozidla.
(2) O technické způsobilosti jednotlivých vozidel a přívěsů, pokud se neshodují se schválenými typy, rozhoduje dopravní inspektorát KSVB příslušný podle bydliště nebo sídla držitele vozidla.
§ 74
Stavba jednotlivých motorových vozidel.
(1) Jednotlivá motorová vozidla, která se neshodují se schváleným typem, mohou být vyrobena jen tehdy, byla-li jejich konstrukce schválena dopravním inspektorátem KSVB. Žádost o schválení konstrukce vozidla musí být podána ještě před započetím jeho stavby. K žádosti třeba připojit náčrtek vozidla s podrobnými technickými údaji, zejména o druhu a způsobu pohonu, o spotřebě paliv a popis řízení brzd.
(2) Před schválením technické způsobilosti vozidla může příslušný dopravní inspektorát stanovit, aby byly provedeny jízdní zkoušky vozidla a aby vozidlo k tomu účelu bylo na náklad žadatele předvedeno na přiměřenou dobu.
(3) Zjistí-li dopravní inspektorát při zkoušce motorového vozidla závady, určí lhůtu k jejich odstranění. Uzná-li, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na silnicích, dá příslušnému dopravnímu inspektorátu OOVB pokyn, aby držiteli vozidla vydal technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.
(4) Stavba jednotlivých motorových vozidel může být povolena jen ve výjimečných případech, svědčí-li pro to hospodářské a jiné důvody stanovené ve vyhlášce ministerstva dopravy.
§ 75
Platnost schválení technické způsobilosti motorového vozidla.
Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyřazení z provozu, nebyla-li změněna některá podstatná část vozidla.
Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyřazení z provozu, nebyla-li změněna některá podstatná část vozidla.
§ 76
Schválení technické způsobilosti motorového vozidla po změně jeho podstatných částí.
(1) Je-li třeba, aby byla změněna některá podstatná část mechanismu aneb konstrukce vozidla nebo změněny rozměry anebo vlastní váha vozidla, může být vozidlo znovu dáno do provozu jen tehdy, byla-li po provedené změně opět schválena jeho technická způsobilost.
(2) Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla se považují:
a) změna druhu pohonu, nestavení jiného motoru, výměna motoru nebo výměna té části motoru, na níž je vyznačeno jeho číslo,
b) takové změny nosného rámu, karoserie, pérování vozidla a kol, kterými nastává změna v dovoleném zatížení, jakož i změna té části nosného rámu, na které je vyznačeno číslo spodku,
c) změna karoserie, kterou se mění způsob použití vozidla, anebo opatření motocyklu postranním nebo přívěsným vozíkem.
(3) Změny uvedené v odstavcích 1 a 2 lze provést teprve tehdy, dal-li k tomu předem souhlas dopravní inspektorát OOVB. K přestavbám vozidel prováděným celostátně je třeba souhlasu hlavního dopravního inspektorátu v dohodě s ministerstvem dopravy.
(4) Změny podstatných částí vozidel mohou být prováděny jen v odůvodněných případech. Změnu druhu motorového vozidla nebo jeho pohonu může dopravní inspektorát OOVB povolit jen se souhlasem národního výboru, jemuž přísluší podle vyhlášky ministerstva dopravy rozhodnout, zda změna je hospodářsky odůvodněná.
(5) Nové schválení technické způsobilosti vozidla není však třeba, jde-li o výměnu částí, a to i když jsou opatřeny výrobními čísly, za jiné části téhož typu, není-li vlastní váha vozidla změněna o více než 5% a potvrdí-li výměnu částí vozidla podnik socialistického sektoru, který ji provedl; změnu výrobních čísel poznamená dopravní inspektorát OOVB v technickém průkazu vozidla.
(6) Nové schválení technické způsobilosti vozidla není dále třeba, má-li být na vozidle podniku socialistického sektoru vyměněn motor za motor téhož druhu. V takovém případě postačí, když výměna motoru je poznamenána v technickém průkazu. Dopravní inspektorát OOVB vyznačí změnu v technickém průkazu a v osvědčení k tomuto průkazu slovy „Výměnný motor“. Podnik je povinen vést seznam výměnných motorů.
(7) Ustanovení § 74 odst. 2 a 3 platí také po schválení technické způsobilosti motorového vozidla po provedené změně podstatných částí.
§ 77
Schvalování technické způsobilosti částí motorového vozidla.
(1) Tvoří-li části motorového vozidla technický celek, může být jejich technická způsobilost schválena též jednotlivě.
(2) Technickou způsobilost částí vyráběných hromadně schvaluje hlavní dopravní inspektorát. Technickou způsobilost částí vyráběných jednotlivě schvaluje dopravní inspektorát KSVB příslušný podle místa výrobce. Ustanovení § 74 odst. 2 a 3 platí obdobně.
§ 78
Schvalování způsobilosti vozidel pro hromadnou dopravu osob.
(1) Motorová vozidla určená pro hromadnou dopravu osob musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.
(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého motorového vozidla nebo typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost vozidla přezkoušena. Výsledek se poznamená v technickém průkazu vozidla.
§ 79
Výjimky ze schvalování technické způsobilosti.
Pro motorová vozidla, zejména motorové pojízdné stroje, které nemají rychlost větší než 15 km za hodinu a mají motor o výkonnosti nejvíce 6 koní při nejvyšších obrátkách, není třeba schvalování technické způsobilosti.
Pro motorová vozidla, zejména motorové pojízdné stroje, které nemají rychlost větší než 15 km za hodinu a mají motor o výkonnosti nejvíce 6 koní při nejvyšších obrátkách, není třeba schvalování technické způsobilosti.
§ 80
Výjimky z ustanovení o tlaku náprav nebo o přípustných rozměrech.
(1) V odůvodněných případech lze povolit vyšší tlaky na nápravy, a to až do 14 t nebo větší rozměry, než jak je stanovené technickými podmínkami pro provoz motorových vozidel, nebo stanovit i jiné úlevy nebo podmínky.
(2) Vyžaduje-li to stav silnice, lze provoz vozidel omezit na určité silnice I. třídy nebo na úseky ostatních silnic, i když tlaky na nápravy odpovídají stanoveným podmínkám.
(3) O povolení nebo omezení provozu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje dopravní inspektorát OOVB, nepřesahuje-li provoz jeho obvod, jinak dopravní inspektorát KSVB, příslušný podle výchozího místa provozu. Povolit výjimky a stanovit podmínky všeobecně přísluší hlavnímu dopravnímu inspektorátu. Jde-li o trvalý provoz, vyhlásí jeho podmínky ministerstvo národní bezpečnost v úředním listu.
(4) Žádost musí obsahovat aspoň tyto údaje:
a) účel dopravy a její rozsah (zda se bude opakovat, kdy a pod.),
b) místo výchozí a cílové s návrhem na směrování provozu po silnicích,
c) druh, typ a státní, poznávací značku vozidel, jichž má být použito,
e) vyznačení (náčrt) vozidla (soupravy) s umístěním nákladu a jeho rozměry.
d) údaje vzdálenosti a tlaků náprav, rozvoru náprav, rozměru obručí a nejmenšího poloměru otáčení vnějších kol vozidla,
(5) V povolení může být předepsán zejména směr, způsob a doba provozu, doprovod, rychlost jízdy a opatření k zajištění ostatního provozu, vozovky, mostů nebo železničních přejezdů, jakož i úhrada nákladů spojených s doprovodem vozidla orgány inspektorátu. Povolení musí mít řidič vozidla u sebe.
§ 81
Přezkoušení tlaku na nápravy.
(1) Orgány dopravního inspektorátu mohou nařídit v případě pochybnosti přezkoušení tlaku na nápravy nebo celkové váhy vozidla. Není-li váha v místě kontroly vozidla nebo ve směru jeho jízdy, je řidič povinen dát tyto údaje přezkoušet jen tehdy, nečiní-li zajížďka k váze více než 12 km. Překročení dovolených tlaků na nápravu do 10% se nepozastavuje. O výsledku vážení vydá kontrolující orgán řidiči potvrzení. Výlohy za vážení hradí držitel vozidla. Po provedeném vážení může kontrolující orgán nařídit, aby část nákladu nad dovolené zatížení byla přemístěna na vozidle nebo složena.
(2) U vozidel nemotorových nesmí být zajížďka k váze delší než 2 km.
§ 82
Technické kontroly motorových vozidel.
(1) Dopravní inspektoráty kontrolují svými orgány, jak motorová vozidla užívaná k provozu na silnicích splňují podmínky stanovené v § 72, a dbají, aby zjištěné závady byly odstraněny a tím také zvýšena bezpečnost a plynulost provozu na silnicích. Za tím účelem provádějí technické prohlídky motorových vozidel zejména při jejich zápisu do evidence, při silničních kontrolách, na stanovištích, v závodech a garážích.
(2) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti vozidla, provede dopravní inspektorát, v jehož obvodu vozidlo právě je, technickou prohlídku vozidla.
(3) Zjistí-li dopravní inspektorát, že motorové vozidlo nevyhovuje podmínkám, zá kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí přiměřenou lhůtu k odstranění závad.
(4) Neodpovídá-li motorové vozidlo technickým podmínkám určeným pro jejich stavbu a provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu, nařídí dopravní inspektorát OOVB, aby držitel vozidla mu odevzdal státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu.
(5) Byl-li držitel vozidla vyrozuměn o tom, že technická prohlídka bude provedena, je povinen dopravit vozidlo vyčištěné v určenou dobu na stanovené místo. Současně je povinen předložit technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu.
(6) Předvolávání vozidel k technickým prohlídkám třeba řídit tak, aby tím nebyly ohroženy plánované úkoly podniků.
(7) Technické prohlídky se provádějí na náklad držitele vozidla.
(8) Vyžaduje-li to zlepšení technického stavu motorových vozidel, může hlavní dopravní inspektorát stanovit, aby všechna motorová vozidla nebo jen některé druhy byly podrobeny pravidelným technickým prohlídkám jednou za rok.
§ 83
Odnětí způsobilosti vozidel k provozu.
(1) Dopravní inspektorát OOVB vyřadí trvale nebo dočasně motorové vozidlo z provozu,
a) nebyla-li ve stanovené lhůtě odstraněna závada zjištěná při technické prohlídce, která činí vozidlo nezpůsobilým k provozu,
b) nepožádá-li držitel vozidla po provedení povolené změny o schválení technické způsobilosti vozidla anebo nevyhoví vyzvání, aby vozidlo předvedl k technické prohlídce, nebo
c) rozhodl-li příslušný národní výbor podle vyhlášky ministerstva dopravy, že vozidlo neodpovídá podmínkám hospodárného provozu. Trvalé vyřazení motorového vozidla z provozu schvaluje dopravní inspektorát KSVB.
(2) Držitel vozidla, které bylo trvale vyřazeno z provozu, je povinen vrátit dopravnímu inspektorátu technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.
§ 84
Přihlašování motorových vozidel.
(1) Všechna motorová vozidla s výjimkou těch, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, musí být přihlášena dopravnímu inspektorátu OOVB příslušnému podle bydliště nebo sídla držitele vozidla.
(2) Držitel je povinen přihlásit vozidlo do 48 hodin po jeho nabytí na předepsaném tiskopise a připojit potřebné doklady.
(3) Dopravní inspektorát provede technickou prohlídku přihlášeného motorového vozidla, a shledá-li je způsobilým k provozu,
a) přidělí vozidlu státní poznávací značku,
b) vydá jeho držiteli technický průkaz, motorového vozidla a osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla a
c) poznamená přidělení státní poznávací značky a vydání technického průkazu do typového osvědčení vozidla.
(4) Nová motorová vozidla se při přihlašování technické prohlídce nepodrobují.
§ 85
Změny stanoviště vozidla.
(1) Motorové vozidlo může mít trvalé stanoviště jen v obvodu toho dopravního inspektorátu, u kterého je přihlášeno do evidence.
(2) Je-li vozidlo přechodně přemístěno do obvodu jiného dopravního inspektorátu na dobu delší než jeden měsíc, ne však delší než 3 měsíce, je jeho držitel povinen ohlásit změnu stanoviště do 48 hodin oběma dopravním inspektorátům, v jejichž obvodu je trvalé i přechodné stanoviště vozidla.
(3) Skončí-li v době přechodné změny stanoviště vozidla platnost osvědčení o technickém průkazu, oznámí to držitel včas dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je přechodné stanoviště vozidla. Dopravní inspektorát učiní potřebná opatření, aby bylo držiteli vozidla vydáno nové osvědčení o technickém průkazu
(4) Ukončení přechodného přemístění třeba oznámit způsobem uvedeným v odstavci 2.
(5) Vedle změn uvedených v předchozích odstavcích je držitel vozidla povinen oznámit do 48 hodin dopravnímu inspektorátu, u kterého je vozidlo přihlášeno,
a) převod vozidla na jinou osobu nebo do stavu jiného resortu,
b) změnu bydliště (u podniku přesídlení),
c) dopravní nehodu, při níž došlo k poškození důležité části vozidla nebo k jeho vyřazení,
e) odcizení vozidla.
d) poškození nebo zničení vozidla požárem,
(6) Trvalou změnu stanoviště oznámí držitel vozidla před jeho přemístěním dopravnímu inspektorátu OOVB a předloží mu současně technický průkaz, osvědčení k němu a státní poznávací značku.
§ 86
Technický průkaz motorového vozidla.
(1) Technický průkaz motorového vozidla je dokladem o technickém stavu vozidla a obsahuje potřebné údaje o držiteli a o vozidle.
(2) Do technického průkazu jsou poznamenávány
c) změna trvalého stanoviště vozidla,
f) počet ujetých kilometrů, u traktorů počet odpracovaných hodin.
e) oprava vozidla, při níž došlo k výměně nebo celkové opravě hlavních částí vozidla,
d) technické prohlídky vozidla,
b) změna v osobě držitelé vozidla,
a) změna státní poznávací značky,
(3) Opravu zaznamená ten, kdo ji provedl, a to hned po jejím ukončení, zápis ujetých kilometrů provádí držitel vozidla vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynulém kalendářním čtvrtletí. Za provedení zápisů odpovídá držitel vozidla, u právnických osob osoba odpovědná za jeho provoz. Ostatní záznamy uvedené v předchozím odstavci provádí dopravní inspektorát.
(4) Technický průkaz motorového vozidla musí být bezpečně uložen a předkládá se jen v případech, které jsou v něm výslovně uvedeny. Řidič tento průkaz nevozí s sebou.
(5) Není-li již možné v technickém průkazu některé záznamy provádět nebo je-li průkaz poškozen, vydá se držiteli vozidla nový.
(6) Ztrátu nebo zničení technického průkazu je držitel povinen oznámit neprodleně dopravnímu inspektorátu OOVB.
§ 87
Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.
(1) Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla obsahuje nejdůležitější údaje technického průkazu a slouží k tomu, aby se jím řidič prokazoval kontrolním orgánům současně s řidičským průkazem. Řidič je povinen mít osvědčení vždy u sebe.
(2) Osvědčení platí na dobu, která je v něm vyznačena, a dopravní inspektorát OOVB je držiteli odebere při
c) trvalé změně stanoviště,
d) vyřazení vozidla z provozu,
e) změně čísla motoru nebo podvozku a
f) jiných změnách skutečností uvedených v osvědčení.
a) změně státní poznávací značky,
b) změně držitele vozidla,
(3) Bez platného osvědčení o technickém průkazu nemůže být motorové vozidlo užíváno k provozu na silnicích.
§ 88
(1) Každé motorové vozidlo musí mít přidělenu státní poznávací značku. Bez státní poznávací značky nesmí být vozidlo k provozu na silnici použito.
(2) Tabulku se státní poznávací značkou vydá držiteli vozidla po zaplacení stanoveného poplatku dopravní inspektorát, u něhož bylo vozidlo přihlášeno. Soukromý držitel vozidla musí předložit ještě potvrzení o zaplacení pojistného. Držitel vozidla je povinen vydanou tabulku připevnit neprodleně na vozidlo.
(3) Státní poznávací značka je složena ze serie dvou písmen a čtyřmístného čísla.
(4) Držitel je povinen vrátit státní poznávací značku dopravnímu inspektorátu při ohlášení změny trvalého stanoviště z obvodů dopravního inspektorátu OOVB do obvodu jiného dopravního inspektorátu a při vyloučení vozidla z provozu. Rovněž je povinen do 48 hodin ohlásit její ztrátu.
(5) Není-li státní poznávací značka čitelná nebo byla-li poškozena, je držitel vozidla povinen odevzdat ji neprodleně dopravnímu inspektorátu OOVB, který mu vydá značku novou.
§ 89
Provedení státní poznávací značky.
(1) Jednotlivé druhy motorových vozidel jsou označeny státní poznávací značkou, která je provedena:
a) u osobních automobilů, dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg, motocyklů, motorových tříkolek a vozíků pro invalidy černými písmeny a číslicemi na bílém podkladě,
c) u motorových vozidel, jejichž držitelé jsou cizinci, červenými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě.
b) u nákladních automobilů, autobusů, speciálních vozidel, traktorů, motorových pojízdných strojů a přívěsů černými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě,
(2) Pro motocykly, motorové tříkolky a vozíky pro invalidy, traktory a motorové pojízdné stroje s omezenou rychlostí do 30 km je státní poznávací značka provedena v menších rozměrech.
(3) Písmena a číslice státní poznávací značky jsou vypuklé.
(4) Tvar a rozměry tabulky se státní poznávací značkou, jakož i tvar a rozměry písmen a číslic stanoví hlavní dopravní inspektorát.
§ 90
Umístění státní poznávací značky.
(1) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na motorovém vozidle umístěna vpředu i vzadu a musí s ním být pevně spojena. Vpředu je tabulka umístěna uprostřed vozidla, vzadu u osobních automobilů uprostřed, u nákladních automobilů, přívěsů a návěsů na levé straně vozidla.
(2) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na vozidle upevněna kolmo ke směru jízdy. Spodní hrana tabulky umístěné vpředu nesmí být méně než 20 cm, tabulky umístěné vzadu méně než 30 cm nad vozovkou. Horní hrana tabulky umístěné vzadu nesmí být výše než 125 cm nad vozovkou.
(3) Přívěsy mají tabulku se státní poznávací značkou jen vzadu, a to v provedení, které stanoví hlavní dopravní inspektorát. Státní poznávací značky přívěsů jsou samostatné a nejsou shodné se státní poznávací značkou tažného vozidla.
(4) Motocykly musí mít přední státní poznávací značku vyznačenu barvou na stranách předního blatníku. Není-li to možné pro tvar nebo velikost blatníku, musí být státní poznávací značka napsána na tabulce, přizpůsobené zaoblení předního blatníku. Tuto úpravu může provádět jen podnik, který k tomu určí dopravní inspektorát OOVB.
(5) Nákladní automobily o nosnosti nad 900 kg a přívěsné vozy musí mít státní poznávací značku vyznačenou ještě na karoserii uprostřed poslední třetiny, a to po obou stranách a vzadu uprostřed. Státní poznávací značka musí být provedena bílou barvou. Písmena a číslice musí být 250 mm vysoké, 120 mm široké a 25 mm silné. Náklad musí být vždy tak upraven, aby značky nezakrýval. Ustanovení o vyznačování státní poznávací značky na karoserii se nevztahuje na vozidla s pevnou skříňovou karoserií, jako stěhovací vozy, vozy s chladírenským zařízením, cisternové vozy, vozidla a skříňové přívěsy pro zvláštní účely.
(6) V blízkosti státní poznávací značky nesmí být na motorovém vozidle umístěny, s výjimkou mezinárodní poznávací značky, žádné jiné nápisy. Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná.
§ 91
Označení vozidel diplomatických a vozidel používaných k mezinárodnímu provozu.
(1) Motorová vozidla členů cizích zastupitelských Úřadů v Československu nebo vozidla osob, které jsou jim postaveny na roveň, mohou být opatřena, ještě oválnou značkou s písmeny CD nebo CC. Pro provedení této značky platí ustanovení § 89.
(2) Vozidla registrovaná v cizině musí při pobytu v Československu být označena podle platných mezinárodních dohod.
(3) Československá vozidla, jichž má být použito k jízdě do ciziny, musí být opatřena mezinárodní značkou pro Československo. Tato značka se skládá z písmen ČS vysokých 80 mm a silných 12 mm. Značku lze si opatřit před jízdou do ciziny u příslušného dopravního inspektorátu. Tabulka s touto značkou musí být umístěna na motorovém vozidle vzadu na dobře viditelném místě, musí být upevněna svisle nebo téměř svisle a kolmo k podélné ose souměrnosti vozidla. Při provozu v tuzemsku nesmí být vozidla označena mezinárodní poznávací značkou určenou pro Československo.
(4) Má-li být k jízdě do ciziny použito též přívěsu, musí být mezinárodní poznávací značka umístěna též vzadu na posledním přívěsu.
§ 92
Prozatímní a zvláštní poznávací značky.
(1) Motorová vozidla, která mají být trvale přemístěna do obvodu jiného dopravního inspektorátu, musí být opatřena prozatímní státní poznávací značkou.
(2) Prozatímní státní poznávací značka je dřevěná a tvoří ji velká červená písmena PSPZ na bílém podkladě. V pravém dolním rohu je opatřena evidenčním číslem a razítkem dopravního inspektorátu. Prozatímní značku připevní držitel neprodleně vpředu i vzadu na vozidlo. Motocykly, přívěsy a návěsy jsou opatřeny prozatímní značkou jen vzadu. Poznávací značka na blatnících motocyklu musí být zabílena. Pokud je motocykl označen vpředu tabulkou, musí být tabulka odstraněna. O přidělení prozatímní značky obdrží držitel vozidla od dopravního inspektorátu potvrzení, v němž je uvedeno jméno držitele, číslo motoru vozidla a nové trvalé stanoviště. Potvrzení platí nejdéle 5 dní a jen pro jízdu do místa nového trvalého stanoviště. Po přemístění vozidla odevzdá jeho držitel prozatímní značku dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je nové trvalé stanoviště vozidla: Současně odevzdá potvrzení o přidělení prozatímní značky a přihlásí vozidlo. Dopravní inspektorát mu vydá nové osvědčení o technickém průkazu.
(3) Prozatímní poznávací značku si musí vyžádat také držitel nového vozidla, které po koupi má být po vlastní ose dopraveno do místa trvalého stanoviště, jež leží mimo obvod dopravního inspektorátu, v kterém bylo koupeno.
(4) Motorová vozidla, která dosud nebyla přihlášena u dopravního inspektorátu a s nimiž se provádějí technické zkušební jízdy, musí být opatřena zvláštní státní poznávací značkou.
(5) Zvláštní státní poznávací značka je dřevěná a tvoří ji červený nápis „ZKOUŠKA“ na bílém podkladě. V pravém dolním rohu značky je její evidenční číslo a razítko dopravního inspektorátu. O jejím přidělení obdrží držitel vozidla od dopravního inspektorátu potvrzení, v němž je uvedeno jméno držitele vozidla, číslo motoru a trať, na níž může být vozidlo zkoušeno.
(6) Prozatímní a zvláštní státní poznávací značky pro přívěsy se vydávají obdobně podle předchozích odstavců.
§ 93
Označování motorových vozidel.
(1) Motorová vozidla nesmějí být bez souhlasu dopravního inspektorátu OOVB označována zvláštními znaky.
(2) Na motorovém vozidle může být Vyznačen název podniku jen ve znění, které schválí dopravní inspektorát OOVB. Hlavní dopravní inspektorát může schválit užívání názvu podniku na vozidlech v celostátním rozsahu.
§ 94
Přívěsy.
Ustanovení této části platí přiměřeně též pro přívěsné vozy motorových vozidel (přívěsy), pokud není výslovně stanoveno jinak.
Ustanovení této části platí přiměřeně též pro přívěsné vozy motorových vozidel (přívěsy), pokud není výslovně stanoveno jinak.
§ 95
Označení vozidel.
Na potahových vozidlech — s výjimkou vozidel ozbrojených sborů — musí být čitelně vyznačeno na pravé straně jméno a bydliště držitele vozidla.
Na potahových vozidlech — s výjimkou vozidel ozbrojených sborů — musí být čitelně vyznačeno na pravé straně jméno a bydliště držitele vozidla.
Část V
TRESTANÍ PŘESTUPKŮ PROTI PŘEDPISŮM VYDANÝM NA OCHRANU SILNIČNÍHO PROVOZU.
Tresty ukládané dopravními inspektoráty.
§ 96
Stihání přestupků.
Přestupky proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu stihají v rozsahu dále uvedeném dopravní inspektoráty OOVB a jiné orgány ministerstva národní bezpečnosti k tomu zmocněně.
Přestupky proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu stihají v rozsahu dále uvedeném dopravní inspektoráty OOVB a jiné orgány ministerstva národní bezpečnosti k tomu zmocněně.
§ 97
Druhy trestů.
(1) Držitele a řidiče motorových vozidel a řidiče městských kolejových vozidel trestají dopravní inspektoráty OOVB a k tomu zmocněné orgány ministerstva národní bezpečnosti:
a) písemným pokáráním nebo
b) výměnou kuponu k řidičskému průkazu nebo
c) pokutou do 600 Kčs.
(2) Závažné přestupky osob, uvedených v předchozím odstavci stihá tříčlenná komise zřízená u dopravního inspektorátu OOVB (dále jen „komise”), která může uložit
Vedle těchto trestů může komise odejmout řidičský průkaz dočasně nebo trvale.
Vedle těchto trestů může komise odejmout řidičský průkaz dočasně nebo trvale.
b) pokutu do 2000 Kčs.
§ 98
Písemné pokárání.
(1) Dopustí-li se držitel nebo řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým nebyl porušen nebo vážnou měrou ohrožen provoz na silnicích, potrestá ho orgán dopravního inspektorátu písemným pokáráním, lze-li očekávat, že to postačí k nápravě pachatele.
(2) Písemné pokárání odevzdá trestající orgán pachateli přestupku, který potvrdí jeho převzetí. Zápis o potrestání se uloží v osobním spise řidiče, který vede dopravní inspektorát.
(3) Každé písemné pokárání vyznačí orgán na kuponu k řidičskému průkazu kruhovým proštípnutím.
§ 99
Výměna kuponu.
(1) Dopustí-li se řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým projevil hrubou bezohlednost k bezpečnosti ostatních uživatelů silnic, nebo byl-li již vícekrát potrestán písemným pokáráním, může mu být vyměněn kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.
(2) O výměně kuponu rozhodne dopravní inspektorát na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Technický inspektor může však o výměně kuponu rozhodnout na místě přestupku.
(3) Nedopustí-li se řidič v době 6 měsíců ode dne výměny kuponu přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, vrátí mu dopravní inspektorát kupon stejného čísla, jaký mu byl odňat.
(4) Dopustí-li se řidič, který má v řidičském průkazu již kupon č. III, opět přestupku, za který by měl potrestán výměnou kuponu, oznámí se přestupek komisi.
§ 100
Pokuta.
(1) Všechny přestupky, kterými byla bezprostředně ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na silnicích, trestají dopravní inspektoráty pokutou do 600 Kčs.
(2) O uložení pokuty rozhodne náčelník dopravního inspektorátu na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Protokol podepíše pachatel přestupku a podle možnosti dva svědci.
(3) Orgány dopravního inspektorátu jsou oprávněny ukládat přímo na místě pokuty do 400 Kčs.
(4) Uložení pokuty se vyznačí v kuponu k řidičskému průkazu trojúhelníkovým proštípnutím.
(5) Pokuty uložené za přestupky orgány dopravního inspektorátu se platí vplatním lístkem.
(6) O uložení pokuty se vydá výměr.
§ 101
Tresty ukládané komisí.
(1) Závažnými přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, které trestá komise, jsou zejména použití vozidla, jehož způsobilost k provozu nebyla schválena nebo jehož stav neodpovídá stanoveným podmínkám, řízení vozidla bez povolení, nedodržení pravidel o přednosti, v jízdě, rychlosti, osvětlení, dopravě osob na nákladních automobilech a na nákladních přívěsech traktorů, o přejíždění železničních přejezdů a o přepravě nebezpečných nákladů, pokud tím došlo k ohrožení bezpečnosti provozu, osob a majetku.
(2) Písemné pokárání uloží komise tehdy, nebyl-li řidič dosud, trestán a lze-li očekávat vzhledem k povaze přestupku a osobě pachatele, že postačí k nápravě. Pokárání vyznačí se v kuponu.
(3) Komise může podle povahy přestupku vyměnit kupon č. I ihned za kupon č. III. Ustanovení § 99 odst. 3 platí obdobně.
(4) Při stanovení výše pokuty přihlédne komise k stupni nebezpečnosti přestupku, vzhledem k dopravně bezpečnostní situaci v okrese, k míře zavinění a k osobě pachatele, zejména k jeho majetkovým a výdělečným poměrům. Uložení pokuty se vyznačí v kuponu.
(5) Vedle trestů podle odstavců 2 až 4 může komise odejmout řidičský průkaz dočasně, zejména
a) dopustil-li se řidič v době, kdy má již poslední kupon k řidičskému průkazu, opět přestupku, za který mu má být kupon vyměněn,
b) umožnil-li řidič zneužití řidičského průkazu, nedbal-li omezení stanoveného v něm nebo odmítl-li bez zvláštních důvodů podrobit se na vyzvání přezkoušení odborné způsobilosti nebo lékařské prohlídce.
(6) Trvale odejme komise řidičský průkaz zejména tehdy, jestliže řidičský průkaz byl řidiči již třikráte odebrán.
(7) Dopustí-li se řidič přestupku v důsledku účinků po požitém alkoholu, je komise povinna odejmout řidičský průkaz vždy.
(8) Má-li řidič oprávnění řídit vozidla více druhů, může komise vyslovit trest odnětí řidičského průkazu jen ohledně některého druhu vozidel.
§ 102
Řízení před komisí.
(1) Komise dopravního inspektorátu může uložit trest za přestupek na základě protokolu bez dalšího řízení výměrem, není-li pochybností o tom, že obviněný přestupek spáchal.
(2) Jsou-li pochybnosti co do rozsahu proviněni a co do viny a není-li účelné zjišťovat skutkovou podstatu přestupku při ústním jednání, provede dopravní inspektorát potřebné doplnění výslechem obviněného nebo svědků a znalců a rozhodne v nepřítomnosti obviněného.
(3) Komise projedná přestupek v ústním jednání v přítomnosti obviněného a podle okolností případu též v přítomnosti zúčastněných osob, svědků, znalců a poškozeného,
Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.
Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.
a) nepodepsal-li obviněný protokol sepsaný dopravním orgánem,
b) má-li být uložena pokuta vyšší než 1000 Kčs,
c) má-li být odňat řidičský průkaz.
(4) Nedostaví-li se obviněný v případech uvedených v odstavci 3 před komisi ani na opětovné předvolání, rozhodne komise i v těchto případech v jeho nepřítomnosti.
(5) Komise může provést ústní a veřejné jednání i v jiných případech, a to i v závodě, jehož řidič přestupek spáchal.
§ 103
Ukládání pokut právnickým osobám.
Pokuty za porušení předpisů na ochranu silničního provozu, týkající se řádného stavu motorových vozidel, lze ukládat také podnikům, ústavům, úřadům a jiným organisacím (dále jen „podniky“).
Pokuty za porušení předpisů na ochranu silničního provozu, týkající se řádného stavu motorových vozidel, lze ukládat také podnikům, ústavům, úřadům a jiným organisacím (dále jen „podniky“).
§ 104
Odvolací řízení.
(1) Proti trestům uloženým za porušení předpisů na ochranu silničního provozu lze podat odvolání do 15 dnů u dopravního inspektorátu, který ve věci rozhodl. Pokud odvolání nevyhoví dopravní inspektorát, rozhodne o něm
a) jde-li o rozhodnutí komise dopravního inspektorátu OOVB, tříčlenná odvolací komise zřízená u dopravního inspektorátu KSVB,
b) v ostatních případech dopravní inspektorát KSVB.
(2) Proti písemnému pokárání není odvolání přípustné.
§ 105
Vymáhání pokut.
(1) Pokutu uloženou osobě, která není řidičem z povolání, třeba zaplatit do 15 dnů ode dne doručení výměru.
(2) Pokutu uloženou podniku odčerpá financující peněžní ústav z účtu podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.
(3) Pokutu uloženou zaměstnanci vymáhá účtárna jeho podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty, a to srážkou z platu až do 25% jeho výše.
(4) Nezaplacené pokuty se vymáhají soudní exekucí.
(5) Za nedobytnou pokutu nelze uložit náhradní trest odnětí svobody.
§ 106
Trestání jiných uživatelů silnic.
Porušení předpisů na ochranu silničního provozu chodci, cyklisty a vozky trestají dopravní orgány na místě uložením pokuty. Pokuta se vybere v blokovém řízení.
Porušení předpisů na ochranu silničního provozu chodci, cyklisty a vozky trestají dopravní orgány na místě uložením pokuty. Pokuta se vybere v blokovém řízení.
§ 107
Trestní působnost jiných orgánů.
Shledá-li dopravní inspektorát, že porušení předpisů na ochranu silničního provozu má být potrestáno přísněji, než jak stanoví § 97, postoupí věc prokurátoru.
Shledá-li dopravní inspektorát, že porušení předpisů na ochranu silničního provozu má být potrestáno přísněji, než jak stanoví § 97, postoupí věc prokurátoru.
§ 108
Platnost obecných předpisů.
Nestanoví-li se v této vyhlášce jinak, platí pro stihání přestupků proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu přiměřeně ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního.
Nestanoví-li se v této vyhlášce jinak, platí pro stihání přestupků proti předpisům vydaným na ochranu silničního provozu přiměřeně ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního.
Část VI
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.
§ 109
Výměna řidičských průkazů.
(1) Řidičské průkazy, vydané před účinností této vyhlášky, zůstávají, v platnosti až do jejich výměny za nové.
(2) Výměna řidičských průkazů bude provedena postupně podle plánu, který stanoví hlavní dopravní inspektorát. Lhůtu k podání žádosti o výměnu řidičského průkazu vyhlásí dopravní inspektorát OOVB.
(3) Uplynutím lhůty stanovené pro výměnu ztrácejí platnost řidičské průkazy, o jejichž výměnu nebylo zažádáno. Držitelé jsou povinni tyto průkazy odevzdat dopravnímu inspektorátu OOVB.
(4) Výměnu řidičského průkazu za nový průkaz, který rozsahem oprávnění odpovídá dosavadnímu oprávnění, provede dopravní inspektorát podle směrnic, které vydá ministerstvo národní bezpečnosti v dohodě s ministerstvem dopravy.
(5) Dopravní inspektorát OOVB může před vydáním nového řidičského průkazu žadatele přezkoušet, zda ovládá předpisy o provozu na silnicích a řízení vozidla příslušného druhu.
§ 110
Výměna osvědčení pro učitele řidičů.
Pro výměnu průkazů učitelů jízdy za osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel platí obdobně § 109.
Pro výměnu průkazů učitelů jízdy za osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel platí obdobně § 109.
§ 111
Výměna poznávacích značek.
(1) Výměnu dosavadních poznávacích značek za státní poznávací značky provedou dopravní inspektoráty OOVB podle plánu, který stanoví hlavní dopravní inspektorát. Dopravní inspektorát OOVB vyhlásí způsobem v místě obvyklým, kterého dne bude státní poznávací značka držiteli vyměněna.
(2) Držitel je povinen při výměně odevzdat dosavadní poznávací značku jako materiálovou náhradu za vydanou státní poznávací značku.
§ 112
Vydání technického průkazu a osvědčení o něm.
(1) Při výměně poznávací značky za státní poznávací značku vydá dopravní inspektorát držiteli vozidla technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu.
(2) Dosavadní doklad o způsobilosti motorového vozidla (typové osvědčení a provozní průkaz) je povinen držitel vozidla odevzdat dopravnímu inspektorátu OOVB.
§ 113
Platnost vyhlášky pro trolejbusy a městská kolejová vozidla.
(1) Ustanovení této vyhlášky platná pro motorová vozidla platí přiměřeně též pro trolejbusy. Na trolejbusy se nevztahuji ustanovení o schvalování technické způsobilosti vozidel k provozu, o technických přehlídkách, o vyřazení vozidla z provozu a o státní poznávací značce.
(2) Na městská kolejová vozidla se nevztahují ustanovení části IV. s výjimkou ustanovení § 72 odst. 1 a 2 písm. a).
§ 114
Platnost cizozemských průkazů pro řidiče a motorová vozidla.
(1) Pro provoz motorových vozidel, která přijela na přechodnou dobu z ciziny, platí mezinárodně uznávané doklady.
(2) Řidiči těchto vozidel, pokud nemají československý řidičský průkaz, mohou, řídit motorová vozidla, mají-li mezinárodní řidičský průkaz nebo národní řidičský průkaz své země, je-li zachovávána vzájemnost.
(3) Hlavní dopravní inspektorát může pro motorová vozidla uvedená v odstavci 1 stanovit zvláštní podmínky a nařídit přezkoušení způsobilosti řidiče podle zásad platných pro řidiče tuzemské.
(4) Ministerstvo národní bezpečnosti stanoví zásady pro výměnu cizozemských řidičských průkazů za průkazy tuzemské.
§ 115
Výjimky a úlevy.
(1) Na ozbrojené sbory se nevztahují ustanovení této vyhlášky:
Tyto věci v ozbrojených sborech budou upraveny zvláštními předpisy, které vydají příslušná ministerstva.
Tyto věci v ozbrojených sborech budou upraveny zvláštními předpisy, které vydají příslušná ministerstva.
a) o provádění výcviku řidičů motorových vozidel a o zkouškách řidičů,
b) o evidenci řidičů a motorových vozidel,
c) o schvalování způsobilosti k provozu a o technických kontrolách a
d) o trestání řidičů dopravními inspektoráty.
(2) Ministerstvo národní bezpečnosti může stanovit pro jednotlivé případy nebo pro skupiny osob další výjimky a úlevy z ustanovení této vyhlášky.
§ 116
Ustanovení zrušovací.
Dosavadní předpisy vydané ve věcech upravených touto vyhláškou jsou zrušeny.
Dosavadní předpisy vydané ve věcech upravených touto vyhláškou jsou zrušeny.
§ 117
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1953.
Příloha k části II. vyhlášky ministerstva národní bezpečnosti.
DOPRAVNÍ ZNAČKY.
DOPRAVNÍ ZNAČKY.
Oddíl1
Oddíl 1.
§ 1
§ 1.
Dopravní značky a zařízení.
Dopravní značky a zařízení.
(1) Dopravními značkami jsou:
1. výstražné značky,
2. značky vyjadřující zákazy a příkazy,
3. značky vyjadřující dopravní informace.
(2) Dopravními zařízeními jsou světelná znamení a jiná zařízení určená pro řízení a zabezpečení provozu, zejména
e) různé zábrany (zábradlí, řetězy a pod.).
a) čáry nebo jiná zařízení rozhraničující vozovku, na př. v dopravní pruhy, v části určené pro stání vozidel, v části vozidlům nepřístupné (na př. na náměstích),
b) čáry na vozovce před křižovatkou (t. zv. stopčáry),
c) označení pro zařazování vozidel do dopravcích proudů,
d) nástupní a ochranné ostrůvky,
Oddíl2
Oddíl 2.
§ 2
§ 2.
Výstražné značky.
Výstražnými značkami se na silnicích vyznačují místa nebezpečná pro silniční provoz, jakož i místa, kde řidič vozidla musí dbát zvláštní opatrnosti vzhledem k jiným uživatelům silnic. Vzory výstražných značek jsou uvedeny v obrazcích 1—16.
Výstražné značky.
Výstražnými značkami se na silnicích vyznačují místa nebezpečná pro silniční provoz, jakož i místa, kde řidič vozidla musí dbát zvláštní opatrnosti vzhledem k jiným uživatelům silnic. Vzory výstražných značek jsou uvedeny v obrazcích 1—16.
§ 3
§ 3.
Zvláštní ustanovení o užívání některých výstražných značek.
Zvláštní ustanovení o užívání některých výstražných značek.
(2) Uvnitř uzavřených osad se značky „Křižovatka” (obr. 3) užívá jen výjimečně. Je-li třeba, aby řidič byl upozorněn na zvláštní tvar křižovatky, užije se značky s tabulkou podle obr. 3a.
(1) Následuje-li za sebou několik nebezpečných zatáček, může být značka „Nebezpečná zatáčka” (obr. 2) umístěna pouze před první z těchto zatáček. V tomto případě číslice uvedená na tabulce pod značkou vyznačuje počet nebezpečných zatáček (obr. 2a).
(4) Značky „Jiné nebezpečí” (obr. 16) se užije, je-li třeba, aby byl řidič upozorněn na jiná nebezpečná místa než na ta, která se vyznačují zvláštní dopravní značkou. Druh nebezpečí lze vyznačit na tabulce pod značkou (na př. „Převoz”, „Padající kamení” a pod.)
(3) Značkou „Nebezpečný spád” (obr. 8) se označují místa, kde spád vozovky přesahuje 10% nebo kde místní poměry činí svah nebezpečným.
§ 4
§ 4.
Označování železničních přejezdů.
Označování železničních přejezdů.
(1) Železniční přejezdy se označují značkami podle obrazců 4 až 7.
(2) Výstraha před železničním přejezdem je ještě zdůrazněna návěstními deskami podle obrazců 7a—d. Ve vzdálenosti asi 240 m od přejezdu je umístěna pod výstražnou značkou návěstní deska se třemi šikmými pruhy (obr. 7a nebo 7b), která se pak opakuje ještě dvakrát ve třetinách vzdálenosti značky od přejezdu, a to nejprve se dvěma (7c) a poté s jedním červeným pruhem (7d).
(3) Na silnicích I. třídy se návěstní desky umísťují po obou stranách vozovky; na silnicích II. třídy stačí je umístit jen po pravé straně. Na ostatních silnicích se silnou automobilovou dopravou se návěstní desky umísťují výhradně po pravé straně vozovky.
(4) Železniční přejezdy bez závor se vždy označují též výstražnou značkou „Výstražný kříž“ (obr. 6a, b), pod níž může být světelné návěstní zařízení, které jedním nebo více červenými přerušovanými světly přikazuje zastavit.
§ 5
§ 5.
Umísťování výstražných značek.
Umísťování výstražných značek.
(2) Výstražná značka
a) „Výstražný kříž” (obr. 6) se umísťuje těsně před železničním přejezdem bez závor,
b) „Přechod pro chodce” (obr. 13) se umísťuje těsně před přechodem, a to tak, aby byl viditelný řidičům vozidel,
c) „Pozor, děti!” (obr. 14) se umísťuje ve vzdálenosti přibližně 25 m od školy, hřiště a pod.
(1) Výstražné značky se umísťují — s výjimkou značek uvedených v odstavci 2 — ve vzdálenosti nejméně 150 m a nejvíce 250 m před nebezpečným místem. Vyžadují-li místní poměry, aby výstražná značka byla umístěna ve vzdálenosti podstatně menší, uvede se tato vzdálenost v metrech na zvláštní tabulce pod značkou.
(3) Výstražná značka „Křižovatka s vedlejší silnicí” (obr. 15) se umísťuje na hlavní silnici zpravidla jen mimo uzavřené osady, a to pouze tehdy, je-li na vedlejší silnici značka „Dej přednost jízdě na hlavní silnici!“ (obr. 36).
Oddíl3
Oddíl 3.
§ 6
Značky vyjadřující zákazy a příkazy jsou uvedeny v obrazcích 17—43, jiné zákazy se vyznačují ve značce podle obrazce 35 příslušným nápisem provedeným černou barvou (na př. „Uzavřeno pro pomalá vozidla“, „Průjezd zakázán“ a pod.).
§ 6.
Značky vyjadřující zákazy a příkazy.
§ 6.
Značky vyjadřující zákazy a příkazy.
§ 7
§ 7.
Zvláštní ustanovení o užívání některých značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
Zvláštní ustanovení o užívání některých značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
(1) Značka „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!” (obr. 37) musí být za snížené viditelnosti buď osvětlena nebo upravena tak, aby odrážela světelné paprsky.
(2) Značka „Zákaz stání” (obr. 33) jakož i značka „Zákaz zastavení“ (obr. 34) může obsahovat bližší údaje o denní době, po kterou příslušný zákaz platí. Tyto údaje se vyznačují ve spodní části červeného okraje příslušné značky bílými číslicemi (obr. 33a) nebo černě na obdélníkové tabulce.
(3) úseky silnic, v nichž platí zákaz
jsou označeny příslušnými značkami, pod nimiž jsou umístěny na zvláštní tabulce nápisy „Začátek“, po případě „Konec“ (obr. 43). Značky bez těchto tabulek lze umístit jen v průběhu úseku, kde příslušný zákaz platí. Pokud není označen začátek a konec zákazu, platí v uzavřených osadách zákaz pro úsek k nejbližší křižovatce.
jsou označeny příslušnými značkami, pod nimiž jsou umístěny na zvláštní tabulce nápisy „Začátek“, po případě „Konec“ (obr. 43). Značky bez těchto tabulek lze umístit jen v průběhu úseku, kde příslušný zákaz platí. Pokud není označen začátek a konec zákazu, platí v uzavřených osadách zákaz pro úsek k nejbližší křižovatce.
d) zastavení (obr. 34),
a) odbočování vpravo (vlevo) (obr. 31 a 31a),
b) předjíždění (obr. 30),
c) stání (obr. 33),
(4) Značka „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž celková váha přesahuje vyznačenou mez” (obr. 25a) připouští na mostech jí označených vjezd i těžších vozidel, než je uvedeno uvnitř kruhu značky, je-li postaráno o to, aby současně nepřejíždělo most jiné vozidlo. Přitom však váha nesmí přesahovat mez vyznačenou na tabulce pod značkou.
§ 8
§ 8.
Umísťování značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
Umísťování značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
(1) Značky vyjadřující zákazy a příkazy se umísťují — s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3 — těsně před místem, kde zákaz nebo příkaz počíná, po případě kde končí.
(2) Značky „Dej přednost jízdě na hlavní silnici!” a „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!” (obr. 36 a 37) se umísťují na vedlejší silnici v přiměřené vzdálenosti před křižovatkou. Tato vzdálenost nesmí přesahovat v uzavřených osadách 25 m, mimo ně pak 50 m. Na příkaz k zastavení zastaví řidič za značkou č. 37, a to tak, aby na křižovatku dobře viděl.
(3) Značky „Zákaz odbočování vpravo (vlevo)“ (obr. 31 a 31a) a značky „Přípustné směry jízdy“ (obr. 40) umísťují se ve vhodné vzdálenosti od místa příslušného zákazu nebo příkazu.
Oddíl4
Oddíl 4.
§ 9
Značky vyjadřující dopravní informace.
§ 9.
§ 9.
(2) Pod značkou „Parkoviště“ (obr. 44) může být uveden na zvláštní tabulce údaj o době, po kterou je dovoleno stání vozidla (obr. 44a), nebo údaj o tom, pro která vozidla je parkoviště vyhrazeno (obr. 44b).
(1) Značky vyjadřující dopravní informace slouží k usnadnění provozu a napomáhají orientaci řidiče. Tyto značky jsou uvedeny v obrazcích 44—65.
(3) Pod značkou „Čerpací stanice“ (obr. 49) může být uveden na zvláštní tabulce údaj o době, kdy je stanice v provozu.
§ 10
Místní tabule.
§ 10.
§ 10.
(2) Na silnicích I. třídy je na rubu místních tabulí (obr. 54) vyznačeno jméno nejbližší dopravně významné obce, která leží na téže silnici (blízký cíl), vzdálenost v kilometrech do jejího středu a číslo silnice. Jméno blízkého cíle se opakuje na rubu všech dalších místních tabulí až do příslušného cíle.
(1) Místní tabule (obr. 54—56) obsahují na líci jméno obce po případě i jméno její místní části, před níž jsou umístěny; není-li obec sídlem okresního národního výboru, uvede se i název tohoto sídla.
(3) Na ostatních silnicích je na rubu místních tabulí (obr. 55 a 56) vyznačeno jméno nejbližší obce a vzdálenost v kilometrech do jejího středu; na silnicích II. třídy je na rubu místních tabulí kromě toho vyznačeno též číslo silnice (obr. 55).
§ 11
Rozcestníky.
§ 11.
§ 11.
(1) Na silnicích I. třídy je na rozcestnících (obr. 57) vyznačeno jméno všeobecně známé obce, z níž vyplývá další průběh silnice (dálkový cíl), a menšími písmeny jméno nejbližší dopravně významné obce, která leží na téže silnici (blízký cíl), v obou případech s udáním vzdálenosti v kilometrech do středu příslušných obcí jakož i číslo silnice. Jméno dálkového a blízkého cíle se opakuje na všech dalších rozcestnících až do vyznačených míst.
(2) Na ostatních silnicích způsobilých pro automobilový provoz je na rozcestnících (obr. 58, 59) vyznačeno jméno nejbližší dopravně významné obce (dálkový cíl) a menšími písmeny jméno nejbližší obce (blízký cíl), v obou případech s udáním vzdáleností do středu příslušných obcí; na silnicích II. třídy je na rozcestnících kromě toho vyznačeno též číslo silnice (obr. 58).
(3) Na silnicích, které nejsou způsobilé pro automobilový provoz, je na rozcestnících (obr. 60) vyznačeno jen jméno nejbližší obce a vzdálenost v kilometrech do jejího středu.
(4) Na silnicích I. třídy mohou být k informaci o důležitých dopravních střediscích, lázeňských nebo turistických místech (doplňkové cíle) — i když tato místa neleží v průběhu silnice — umístěny rozcestníky bez čísla silnice.
§ 12
§ 12.
Návěsti před rozcestím.
Návěsti před rozcestím.
(1) Značkou „Návěst před rozcestím“ (obr. 61) se vyznačují směry silnic na příští důležité křižovatce; používá se jí zpravidla jen na silnicích I. třídy. Silnice I. a II. třídy jsou na ní vyznačeny silnější čarou s udáním čísla silnice a dálkového cíle; ostatní silnice jsou vyznačeny slabší čarou s udáním nejbližší dopravně významné obce.
(2) Značky „Návěst před rozcestím“ (obr. 61) se používá zpravidla jen mimo uzavřené osady.
§ 13
Tabulky s čísly silnic I. a II. třídy.
§ 13.
Čísla silnic I. třídy (jednomístná nebo dvoumístná) a II. třídy (trojmístná) stanovená podle jednotné celostátní úpravy lze vyznačit též na samostatných tabulkách (obr. 62).
§ 13.
Čísla silnic I. třídy (jednomístná nebo dvoumístná) a II. třídy (trojmístná) stanovená podle jednotné celostátní úpravy lze vyznačit též na samostatných tabulkách (obr. 62).
§ 14
Umísťování značek vyjadřujících dopravní informace.
§ 14.
§ 14.
(2) Značka „Čerpací stanice“ (obr. 49) se umísťuje před touto stanicí ve vzdálenosti uvedené ve značce (zpravidla 300 m).
(4) Návěsti před rozcestím (obr. 61) se umísťují mimo uzavřené osady ve vzdálenosti 100 až 250 m před rozcestím. Je-li návěsti třeba výjimečně použít uvnitř uzavřených osad, může být tato vzdálenost přiměřeně zkrácena.
(3) Místní tabule (obr. 54—56) se umísťuje na obvodech uzavřených osad.
(1) Značky označující parkoviště (obr. 44), nemocnice (obr. 45), stanice první pomoci (obr. 46), správkárny (obr. 47) a telefon (obr. 48) se umísťují v jejich přímé blízkosti.
Oddíl5
Oddíl 5.
§ 15
§ 15.
Úplné uzavírky.
Úplné uzavírky.
(2) Na silnicích I. třídy, které jsou zcela uzavřeny na delší dobu, jsou v místě, kde objížďka začíná, umístěny zvláštní tabule s náčrtem uzavřeného úseku a objížďky. Tam, kde jsou tyto tabule, není třeba značky „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou měrech)“ (obr. 17) a rozcestníku (obr. 63), který lze nahradit směrovou značkou (obr. 64).
(1) Je-li Silnice zcela uzavřena pro provoz (úplná uzavírka), přepaží se na obou koncích uzavřeného úseku zábranami červenobíle pruhovanými; za snížené viditelnosti se použije k označení zábran též červeného světla a červených odrazových skel. V místě, kde počíná objížďka, použije se značky vyjadřující zákaz vjezdu všech vozidel (obr. 17) a rozcestníku s udáním objížďky a její délky (obr. 63). Objížďka je vyznačena v celém svém průběhu na všech místech, kde je možná ztráta jejího směru, směrovými značkami podle obrazce 64. Je-li směr provozu závazně předepsán, umístí se ještě značka „Příkaz k odbočení“ (obr. 39). Na uzavírku upozorňuje výstražná značka „Práce na silnici“ (obr. 10), umístěna ve vzdálenosti 150 až 250 m před odbočkou.
§ 16
Částečné uzavírky.
Při částečném uzavření silnice je uzavřená polovina silnice označena příčně postavenými zábranami, a to na obou koncích částečně uzavřeného úseku. Nad zábranami je umístěna výstražná značka „Jiné nebezpečí“ (obr. 16). Na onom konci uzavírky, na němž je řidič nucen v důsledku částečného uzavření silnice vjet na levou polovinu vozovky, umístí se ještě značka „Příkaz k vyhnutí vyznačeným směrem“ (obr. 38). Za snížené viditelnosti je třeba zábrany označit červeným světlem a červenými odrazovými skly.
§ 16.
Při částečném uzavření silnice je uzavřená polovina silnice označena příčně postavenými zábranami, a to na obou koncích částečně uzavřeného úseku. Nad zábranami je umístěna výstražná značka „Jiné nebezpečí“ (obr. 16). Na onom konci uzavírky, na němž je řidič nucen v důsledku částečného uzavření silnice vjet na levou polovinu vozovky, umístí se ještě značka „Příkaz k vyhnutí vyznačeným směrem“ (obr. 38). Za snížené viditelnosti je třeba zábrany označit červeným světlem a červenými odrazovými skly.
§ 16.
§ 17
Provádění menších prací na silnici.
§ 17.
§ 17.
(1) Jsou-li na silnici prováděny menší práce, není třeba pracoviště uzavírat zábranami, ale je nutno uživatele silnice upozornit na prováděné práce výstražnou značkou „Práce na silnici“ (obr. 10), umístěnou na kozlících a za snížené viditelnosti též svítilnami s červeným světlem.
(2) Pracoviště, kde jsou prováděny za dne zcela malé práce, postačí označit červeným praporkem.
Oddíl6
Oddíl 6.
§ 18
Společná ustanovení o tvarech a rozměrech dopravních značek a jejich umístění.
§ 18.
§ 18.
(1) Dopravní značky musí být provedeny podle vzorů uvedených v této příloze. Jsou-li u některé značky uvedeny dvojí rozměry, lze značky o menších rozměrech použít, jestliže místní okolnosti nedovolují nebo bezpečnost provozu nevyžaduje použít značky velké.
(2) Dopravní značky se umísťují tak, aby byly dobře viditelné.
(4) Sloupky dopravních značek vyjadřujících zákazy a příkazy jsou červenobíle pruhované, sloupky ostatních značek jsou bílé.
(3) Dopravní značky se umísťují po pravé straně vozovky; v uzavřených osadách mohou být výjimečně značky umístěny (zavěšeny) — je-li to nutné — nad středem ulice.
§ 19
Z technických důvodů bude barevná příloha připojena k některému z příštích čísel.
Dopravní značky stanovené v této příloze musí být zavedeny nejpozději do 1. ledna 1954. Až do tohoto dne se řídí uživatelé silnic dosud platnými značkami.
§ 19.
Dopravní značky stanovené v této příloze musí být zavedeny nejpozději do 1. ledna 1954. Až do tohoto dne se řídí uživatelé silnic dosud platnými značkami.
§ 19.