(1) Motorové vozidlo musí mít dvě brzdy, brzdu provozní a brzdu pomocnou, uspořádané tak, aby každá z nich byla vždy schopna — selže-li brzda druhá — v náležité vzdálenosti vozidlo zastavit i při nejvyšším dovoleném zatížení vozidla a při jakémkoliv sklonu vozovky.

(2) Kola brzděná každou touto brzdou musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy vozidla.

(3) Alespoň jedna z obou brzd musí působit přímo na brzdové plochy připojené na kola, buď pevné nebo prostřednictvím součástek, u nichž je vyloučeno selhání.

(4) Motorové vozidlo musí být zařízeno tak, aby mohlo být brzděno motorem.

(5) Ústrojí k ovládání pomocné brzdy musí být u motorových vozidel takové, aby zůstalo zajištěno v zabrzděné poloze mechanickým způsobem, i když řidič opustí vozidlo. Tato pomocná brzda musí být tak účinná, aby i bez použití brzdicího účinku motoru bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého vozidla na nejvyšším stoupání, které může vozidlo na silnicích vyjet.

(6) U motorových vozidel hnaných elektrickou energií z akumulátorů může jedna z obou brzd být brzdou odporovou nebo brzdou na krátko.

(7) Traktory, které jsou používány k tahu přívěsů o větší celkové váze než 3500 kg, musí být nejpozději od 1. ledna 1955 opatřeny vzduchotlakovým zařízením pro brzdění přívěsů.

(8) Zkoušení a přejímání vzduchojemů motorových vozidel upravují zvláštní předpisy.*)