III. Celní náhrada.
(1) Kdo odejme zboží celní kontrole, ačkoli ví, že jde o zboží takové kontrole podléhající, nebo kdo nedodrží povinnosti uložené mu tímto zákonem nebo povinnosti, týkající se nakládání se zbožím, uložené mu v celním řízení, je povinen zaplatit celní správě celní náhradu.
(3) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením, podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranici.
(2) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží.
(5) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu.
(4) Celní správa může požadovat celní náhradu až do plné výše základu.
§ 31
Pro celní náhradu vázne na zboží podléhajícím celní kontrole zákonné zástavní právo, dokud je má u sebe celní správa nebo osoba povinná k náhradě nebo nabyvatel zboží, jemuž může být zboží podle § 28 zadrženo.
§ 32
U zboží poukázaného, propuštěného do záznamního oběhu, uskladněného a u zboží projednaného k vývozu může celní správa požadovat jistotu za případnou celní náhradu.
(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.
(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.