(1) Pokud nebylo ujednáno jinak, je oprávněn naskládat s nároky z pojistné smlouvy

a) do vzniku pojistné příhody pojistník, u pojištění jiné osoby v případě pojistníkovy smrti pojištěný.

b) po vzniku pojistné příhody obmyšlený.

(2) Obmyšleným je osoba určená pojistníkem a uvedená v pojistce (dodatku k ní); při pojištění jiné osoby musí být obmyšlený určen se souhlasem pojištěného a nemůže být za obmyšleného označen pojistník. Pojistník může být obmyšleným toliko, bylo-li to ujednáno v pojistných smlouvách sjednaných před 1. červencem 1951.

(3) Nebylo-li nic jiného ujednáno, platí za obmyšleného

a) pro případ dožití pojistník, při pojištění jiné osoby pojištěný,

b) pro případ úmrtí pojištěného jeho dědicové,

c) v pojištění důchodovém pojištěný,

d) v úrazovém připojištění pro případ přechodné nebo trvalé invalidity z úrazu pojištěný.

(4) V pojištění, v němž je v pojistné smlouvě stanoveno, že pojistná částka bude vyplacena v pevně stanovenou dobu a že od úmrtí pojištěného nebude placeno pojistné, platí za pojistnou příhodu úmrtí pojištěného. Od té doby je také obmyšlený oprávněn nakládat s nároky z pojistné smlouvy jako pojistník