(1) Pojišťovna hradí přímou škodu způsobenou tím, že pojištěné věci byly odcizeny

a) krádeží vloupáním, t. j. tak, že se pachatel do uzamčených místností, v nichž jsou uloženy pojištěné věci (dále jen „místnosti pojištění“), vloupal nebo do místnosti pojištění vnikl jinak než dveřmi nebo si do nich zjednal přístup lstivým předstíráním; za vloupání se považuje i otevření místností pravými klíči, kterých se pachatel zmocnil protiprávním způsobem bez zavinění pojistníka nebo pojištěného. I když znaky vloupání nebyly prokázány, má se za to, že pojistná příhoda nastala, byl-li pachatel dopaden, ledaže jím byla osoba u pojistníka zaměstnaná nebo žijící s ním ve společné domácnosti:

b) loupeží (§ 232 tr. z.) spáchanou na pojistníku, příslušníku jeho domácnosti nebo osobě u něho zaměstnané nebo jím pověřené dozorem nad místnostmi pojištění;

c) pokud to bylo ve smlouvě výslovně ujednáno, krádeží, která nemá znaků uvedených pod písm. a):

(2) Vloupání, do uzamčené železné nebo pancéřové pokladny je pojistnou příhodou, i když nenastalo vloupání do místnosti pojištění [odst. 1 písm. a)]. Za vloupání se považuje i otevření uzamčené železné nebo pancéřové pokladny pravými klíči, které byly uzamčeny v jiné schránce, kterou pachatel vyloupil, nebo jichž se zmocni] loupeží.

(3) Pojišťovna hradí též škodu způsobenou zničen ním nebo poškozením pojištěných věcí v přímé souvislosti s událostmi uvedenými v předchozích odstavcích.

(4) Pojišťovna hradí také přímé škody způsobené při událostech uvedených v odst. 1—3 na stavebních součástech místností pojištění nebo na schránkách, jejichž obsah je pojištěn.

(5) Jde-li o pojištění souboru domácnosti (čl. 2 odst. 2), nehradí pojišťovna škody způsobené trestnými činy uvedenými v odst. 1 a 2, jestliže se jich zúčastnila nebo se na nich podílela osoba žijící s pojistníkem ve společné domácnosti nebo osoba pověřená dozorem nad místnostmi pojištění.