Podrobnější předpisy o průběhu řízení.

Způsobilost k jednání, zastupování.
(K § 8 správního řádu.)

Příslušnost.

Doručování, předvolávání, protokoly.
Doručování.

Zjištění podkladu pro rozhodování
Dokazování.
(K § 20 správního řádu.)

(1) Samostatně mohou v řízení jednat svéprávné osoby. Nejde-li o případy, kdy se nesvéprávný nemůže vlastními úkony zavazovat, a připouští-li to povaha věci, mohou v řízení samostatně jednat též osoby nesvéprávné; jinak osobu nesvéprávnou zastupuje její zákonný zástupce, po případě opatrovník (§ 8 odst. 1 správního řádu).

(2) Osoby právnické a jiné organisace jednají svými orgány podle příslušných předpisů.

(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat zmocněncem. Zmocnění je třeba prokázat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou ústně do protokolu. V nepochybných případech může správní orgán od průkazu plnou mocí upustit. Správní orgán může také na místě průkazu plnou mocí připustit podle ustanovení § 21 správního řádu čestné prohlášení.

(2) Obsah a rozsah zmocnění se posuzuje podle plné moci. V pochybnostech se posuzuje podle ustanovení občanského práva.

(3) I když byl ustanoven zmocněnec, může zmocnitel jednat v řízení sám; liší-li se prohlášení zmocnitel a zmocněnce, rozhoduje prohlášení zmocnitele. Správní orgán si může také vyžádat potřebné údaje přímo od zmocnitele nebo mu uložit, aby určitý úkon v řízení provedl osobně.

(4) Byl-li by vystupováním zmocněnce ohrožen řádný průběh řízení, může jej správní orgán ze zastupování vyloučit; musí však učinit opatření, aby, tím účastník řízení neutrpěl právní újmu.

(1) Správní orgán může v zájmu urychlení nebo zhospodárnění řízení dožádat jiný správní orgán téhož nebo nižšího stupně, aby za něj provedl určitý úkon v řízení; rovněž může dožádat soudy a jiné státní orgány, aby mu byly při řízení nápomocny.

(2) Dožádané orgány jsou povinny v mezích své působnosti dožádání vyhovět.

(1) Důvodem podjatosti je zejména blízké příbuzenství nebo rodinné vztahy (děti, rodiče, sourozenci, manželé, sešvagření, druh, družka a pod.), důvěrné přátelství, osobní nepřátelství nebo přímý majetkový zájem na vyřízení věci.

(2) Pracovník správního orgánu, u něhož je dán důvod podjatosti, je povinen oznámit to neprodleně svému bezprostřednímu představenému, který bud’ řízení provede sám nebo tím pověří jiného nepodjatého pracovníka. Je-li podjat vedoucí správního orgánu, odevzdá věc svému zástupci a oznámí to neprodleně nadřízenému správnímu orgánu (vedoucí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru své radě).

(3) Je-li podjat celý správní orgán, provede řízení jeho jménem nadřízený správní orgán; tento orgán může také provedením řízení nebo jeho části pověřit jiný podřízený správní orgán.

(4) Správní orgán přihlíží k důvodům podjatosti z úřední povinnosti v každém období řízení až do jeho skončení.

(1) Není-li způsob doručení písemnosti stanoven, určí jej správní orgán. Zpravidla se doručuje poštou.

(2) Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.

(1) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, a nemůže-li mu písemnost s doručenkou spolehlivě doručit ani prostřednictvím způsobilé osoby v jeho bydlišti (místě pobytu) nebo na pracovišti, uloží mu písemnost na poště nebo u výkonného orgánu místního národního výboru.

(2) O uložení písemnosti uvědomí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá ve schránce na dopisy adresátova bytu nebo upevní na dveřích bytu, po případě na vhodném místě adresátova pracoviště.

(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den doručení písemnosti, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(1) Do vlastních rukou adresátových se doručuje rozhodnutí; jiné písemnosti tehdy, je-li to předepsáno nebo určí-li to správní orgán.

(2) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, uvědomí jej oznámením podle ustanovení § 7 odst. 2, že písemnost, kterou mu měl doručit do vlastních rukou, přijde mu doručit znovu v den a hodinu stanovenou v oznámení; tuto dobu určí podle možnosti tak, aby adresát mohl písemnost osobně přijmout. V oznámení zároveň adresáta upozorní, že, nebude-li adresát v určenou dobu přítomen k přijetí písemnosti, bude písemnost uložena u poštovního úřadu, po případě u výkonného orgánu místního národního výboru, kde si ji bude moci do 3 dnů vyzvednout.

(3) Zůstane-li i nový pokus o doručení v době určené v oznámení bez výsledku, provede se náhradní doručení uložením písemnosti podle ustanovení § 7.

(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 3 dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení písemnosti, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl.

(1) Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám a které nemají zástupce, doručí se veřejnou vyhláškou, a to tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů na desce správního orgánu, který zařizuje její doručení, a její opis po stejnou dobu na desce místního národního výboru posledního známého bydliště (pobytu) adresáta. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení.

(2) Přísluší-li však účastníkovi uvedenému v odstavci 1 podle obsahu doručované písemnosti vykonat v řízení nějaký úkon (na př. podat odvolání), ustanoví mu správní orgán opatrovníka a zařídí, aby písemnost byla doručena tomuto opatrovníkovi.

(1) Doručování do ciziny řídi se zvláštními předpisy. Jde-li o doručení do státu, s nímž je doručování ve věcech správních upraveno mezinárodní smlouvou, řídí se způsob doručení touto smlouvou.

(2) Má-li být doručeno účastníkovi řízení, který se trvale zdržuje v cizině nebo tam má sídlo a který, ačkoli mu to bylo uloženo, nejmenoval zmocněnce bydlícího v tuzemsku, provede se doručení veřejnou vyhláškou, po případě opatrovníkovi (§ 9).

(3) O doručování ve zvláštních případech s hlediska mezinárodního práva platí zvláštní předpisy (§ 49).

(1) Při předvolávání musí správní orgán vycházet pracujícím vstříc tak, aby je zbytečně nezatěžoval; Zejména má dobu jednání podle možnosti stanovit tak, aby předvolaný mohl výzvě vyhovět bez újmy plnění svých pracovních úkolů, po případě, aby mohlo být postaráno na pracovišti o jeho zastoupení.

(2) Předvolanému, který obsílce bezdůvodně nevyhoví, může správní orgán uložit, aby hradil náklady vzniklé zmařením jednání.

(3) V obsílce má být uvedeno zejména místo, doba a předmět jednání, zda se obeslaný předvolává jako účastník, svědek, znalec a pod., které pomůcky a důkazy má k jednání přinést, zda se musí dostavit osobně nebo zda se může dát zastoupit a jaké následky ho stihnou, nedostaví-li se bezdůvodně.

(1) O ústních podáních i o důležitých úkonech v řízení (na příklad o provedených důkazech, o ústním čestném prohlášení, o poučení svědka, o ústním jednání nebo smíru) sepíše správní orgán protokol;

(2) Protokol má obsahovat zejména výstižné vylíčení průběhu a obsahu jednání a jména, všech osob na jednání zúčastněných. Protokol podepisují orgán provádějící řízení a po přečtení všechny osoby na jednání zúčastněné.

(3) Vzdálí-li se osoba zúčastněná na jednání před podepsáním protokolu, odepře-li protokol podepsat nebo namítne-li, že obsah protokolu neodpovídá průběhu či obsahu jednání, poznamená se to s uvedením důvodů v protokolu.

(1) Svědek musí být před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě a nic nezatajil, a musí být poučen o tom, kdy může výpověď odepřít a jaké jsou trestní následky nepravdivé výpovědi.

(2) Jako svědek nesmí být vyslýchán ten, kdo by výpovědí

a) prozradil státní tajemství;

b) porušil státem výslovně uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

(3) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu, příbuzným manžela v pokolení přímém nebo jeho sourozencům anebo osobám, které žijí se svědkem ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením;

(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, vyžádá si správní orgán znalecký posudek.

(2) Ustanovení o podjatosti, o důvodech, pro které nelze vyslechnout svědka, a o jeho právu odepřít výpověď platí přiměřeně i pro znalce.

(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení, o němž je podle výsledku dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil; totéž může uložit i jiné osobě, která má listinu potřebnou k důkazu.

(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z týchž důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď.

(3) Veřejné listiny, to jest listiny vydané československými státními orgány v mezích jejich působnosti a v předepsané formě nebo listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich potvrzeno.

(1) Čestné prohlášení musí obsahovat ujištění účastníka řízení na jeho čest, že obsah prohlášení odpovídá skutečnosti a že si je vědom trestních následků nepravdivého čestného prohlášení. Čestné prohlášení lze učinit písemně nebo ústně do protokolu.

(2) Ústní čestné prohlášení lze učinit buď u správního orgánu, který provádí řízení, nebo u výkonného orgánu místního národního výboru místa bydliště nebo pobytu účastníka, v cizině u československého zastupitelského úřadu.

(3) Pravost podpisu na písemném čestném prohlášení musí být ověřena výkonným orgánem národního výboru nebo státním notářstvím nebo lidovým soudem, v cizině československým zastupitelským úřadem.

(4) Účastník, který činí čestné prohlášení, musí být před sepsáním protokolu nebo před ověřením podpisu na písemném prohlášení poučen o trestních následcích nepravdivých údajů v prohlášení; v protokole nebo v ověřovací doložce se potvrdí, že se tak stalo.

(1) Správní orgán provede ústní jednání ve všech případech, kde je to podle povahy věci účelné; obešle k němu účastníky řízení (jejich zástupce), po případě další osoby, které mohou přispět k řádnému zjištění podkladu pro rozhodnutí.

(2) Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě, kde má být provedeno ohledání.

(1) Správní orgán může si pro své rozhodnutí učinit úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému správnímu orgánu nebo soudu, nestanoví-li zákon výslovně, že určitou otázku musí řešit soud nebo jiný orgán a že nemůže být v jiném řízení řešena ani jako otázka předběžná (na př. neplatnost manželství).

(2) Správní orgán může však řízení přerušit až do rozhodnutí předběžné otázky příslušným správním orgánem nebo soudem, jestliže řízení o této otázce je u příslušného orgánu nebo soudu již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí; řízení přerušit musí, nesmí-li předběžnou otázku řešit sám.

(3) Byla-li předběžná otázka ohledně téhož účastníka nebo mezi týmiž účastníky již rozhodnuta příslušným orgánem nebo soudem, je správní orgán tímto rozhodnutím vázán.